Jdi na obsah Jdi na menu
 


Baťovy začátky na dolních zahradách

Akad. arch. Eduard Staša, (Tep 1990)

---------------

 

Když si tady před první světovou válkou v roce 1900 sourozenci Antonín a Tomáš Baťovi postavili první tovární budovu, napůl zděnou a napůl dřevěnou, rozkládala se v těchto končinách města zemědělská krajina. Pozemky se rozprostíraly mezi Prštným a Zlínem po obou stranách Dřevnice, od mladcovské cesty až po starou silnici do Prštného a Malenovic. Ve starých mapách jsou pojmenovány jako Dolní zahrady.

To už ale v roce 1899 proťala jižní část této údolní roviny nová železniční trať z Otrokovic do Vizovic. A v roce 1906 zde firma T. & A. Baťa postavila vícepatrovou zděnou tovární budovu u hlavní brány naproti nádraží. Stavba dostala později číslo 16. V její blízkosti pracovala dřevěná továrnička na obuv Morice Lehra a když v srpnu 1909 vyhořela, převzala ji firma Baťa. Stávala tu někde i garáž pro první tovární auto, které zakoupil v roce 1908 Tomáš Baťa. Jeho šoférem byl tehdy strojnický učeň Jan Hoza, pozdější John Hoza , ředitel Baťových továren v Belcampu.


batovka-od-zapadu-1917-15-web.jpg

 

Dolní zahrady patřily majiteli zlínského velkostatku baronu Leopoldu Hauptovi. A právě na nich se po tři desetiletí stavebně rozvíjely Baťovy závody. Překážky, které se tu stavěly v cestu, nekladl pouze majitel panství. Šlo i o případy pocházející z dávnější minulosti nebo prostě takové, které sem přinášel život a provoz města i továrny. Jako když třeba v roce 1900 tady zakoupila obec zlínská od majitele panství pozemky za 6 000 korun a zřídila na nich tržiště dobytka – aby je pak o patnáct let později prodala firmě Baťa na rozšíření továrny za 70 000 korun.

Tenkrát už ale sloužilo tržiště také prvnímu fotbalovému klubu F.C. Zlín a přemístili jej jižněji k silnici do Prštného, na obecní pozemek ke kontribučenské sýpce. Ta tu stávala už v polovině XVIII. století vedle ní velký kamenný kříž i obecní mýto. V budově sýpky zřídila firma Baťa roku 1917 družstevní tovární konsum pro zaměstnance, který zde fungoval až do roku 1927. Tehdy otevřeli první Baťův obchodní dům, dnešní (starou) Tržnici.

Obrazek

                                  Západní část Baťových závodů v roce 1922.

Dobovou realitou je ještě nepřesunutá Malenovská ulice (stará silnice do Prštného),

ELEKTRIFIKACE VÝZNAMNÝCH DOMŮ ZLÍNSKÝCH

Povolení k postavení elektrického vedení ze své továrny u nádraží do nově postavené vily na Čepkově obdržel továrník Tomáš Baťa výměrem c.k. okresního hejtmanství v Uherském Hradišti č. 16 818 ze dne 19. srpna 1910. V projektu se mimo jiné uvádí: „Vedení bude sloužiti na elektrické osvětlení villy cca. 70 žárovkami s kovovým vláknem (osramové) po 16-32 svíčkách a ku pohonu elektromotoru 1 HP pro pohon vodního čerpadla. Použito bude stejnosměrného proudu o napětí 120 voltů a největší amperické intensitě 40 amper ... Celé provedení bude řádně dle stávajících předpisů provedeno firmou Bartelmus, Donát a.s. v Brně."

  Elektrická centrála v Baťově podniku disponovala již v těchto letech kapacitou, která umožňovala kromě jejího využití pro účely vlastní výroby a elektrifikace továrníkovy vily i realisaci dalších podniků. Svědčí o tom například i skutečnost, že v roce 1913 došla na obec žádost dvou zlínských živnostníků, Jaroslava Lízala a Jana Šťasty o povolení k vedení elektrické síly z Baťovy továrny do jejich dílen.

cit.: ČR-MZA – Brno, SOkA UH, OÚ UH, inv. č. 575, č. kartonu 743

dle: ČR-MZA – Brno, SOkA Zlín, AMZ, inv. č. 129, Protokol ze 2. května 1913

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

lemovaná sloupy telefonního vedení, vlevo vidíme Blažkovu vilu a sýpku (na místě pozdějších centrálních skladů, b. 32), vpravo řady provisorních dřevěných staveb za "zdí" a mohutné parní zdroje energie. Všimněme si i "interní" Baťovy elektrifikace, jištěné řadou držáků se stovkami isolátorů na objektech. Silnice vede v poloze dnešní b. 22 a 32, t.zn. strojovny stojí u dnešní budovy č. 23 a 33. V pozadí vlevo nahoře mansardový domek na ulici Antonínově.

Foto bráno z dnešní budovy č. 13 (Frema) směrem západním - lze si tedy udělat přesný obrázek o trasování Malenovské. Její stopy jsou zaznamenatelné v areálu podniku ještě v r. 1929, stejně jako stojí Blažkova vila (již museum) a obě strojovny. 

 

 

Před první světovou válkou přišel k firmě Baťa Josef Blažek  jako její první správce a potom i ředitel. Postavil si v sousedství sýpky pěknou patrovou vilu s č.p. 695. Po jeho pozdějším odchodu do Prahy (okolo roku 1930), kde vedl Baťovu pobočku, vilu upravili na tovární museum.  Všechno to ale muselo počátkem 30. let ustoupit výstavbě nových továrních budov. Ještě na fotografii z let 1922-24 můžeme vidět starou prštenskou silnici, jak ohraničovala území Baťovy továrny od jihu, s kotelnou a dvěma vysokými komíny a za ní Blažkovu vilu a konsum. Silnici křižovala železniční vlečka z továrny do cihelny pod Růmy, v místě dnešního Stadionu mládeže. O dva roky později už stála v místě kotelny tovární budova č. 23. 

Pro srovnání situace závodů v r. 1928 – ještě stojí Blažkova vila, roztomile na místě dnešní budovy č. 32, dokonce jsou zachovány staré strojovny a jejich komíny. Blažkovu vilu zlikviduje výstavba první budovy centrálních skladů, strojovny vydrží dlouho – až do období výstavby b. 24 a 25 v roce 1934.

 

 

A jak to vlastně bylo se starou silnicí  do Prštného a Malenovic? Odbočovala ve městě pod panským dvorem (stával mezi Tržnicí a Partyzánem) a probíhala mírnými oblouky někde v místech dnešních továrních budov č. 13, 23 a 33. Překládali ji postupně podle toho, jak si to vynutil stavební rozvoj Baťovy továrny. Poprvé, v roce 1917, šlo pouze o její částečné vyrovnání, od panského dvora po sýpku. Podruhé pak v roce 1924, kdy došlo k radikálnímu přeložení do míst dnešní třídy T. Bati. Když stavba silnice, financovaná firmou Baťa, narážela dlouho na odpor tehdejšího levicového vedení zlínské radnice, došlo i ke zrušení trhoviště u sýpky a k vybudování sportovního stadionu   mezi nádražím a Dřevnicí. Tam kdysi stával kostelík sv. Barbory  se hřbitovem. Starý kamenný kříž našel pak místo mezi krajními domky na Letné.

V té době se také začala stavět vysoká ohradní betonová zeď okolo továrny, popsaná známými hesly „Náš zákazník – náš pán“, „Lidem myšlení – strojům dřinu“ a dalšími. Za éry socialismu se skvělo na zdi   motto pouze jedno, ale zato obrovské – „Pojďte s námi dělat dobré boty“ - snad jako reakce na chronický nedostatek pracovních sil.

Obrazek

Uvedené stavební změny souvisely s celkovou velkou přestavbou uvnitř Baťovy továrny v letech 1924-25. Kromě asi pěti víceetážových zděných továrních budov se tehdy téměř všechny ostatní objekty rušily. Šlo převážně o válečná provisoria. Došlo i na dvě řady prvních rodinných domků, které firma postavila v letech 1911-1915 v místech pozdějších továrních budov č. 54, 55, 34 a 35. Bouraly se také nejstarší kanceláře  a objekty naproti nádraží, a hlavní brána  do závodu se přemístila na místo pozdější vozové brány. Zůstala pouze první vícepatrová tovární budova   z roku 1906, která padla za oběť bombardování v roce 1944.

V Dolních zahradách za zlínským nádražím se ještě v osmnáctém roce klikatily meandry starého řečiště Dřevnice. Když se řeka o dva roky později regulovala do nového koryta, vzniklo zde místo vhodné pro stavbu nové tovární elektrárny. Dokončili ji v roce 1922 a stojí tu dodnes. Dále k čepkovskému mostu postavila firma Baťa ve čtyřiadvacátém roce zmíněný sportovní stadion.

To byla více než velkorysá náhrada za skromné hřiště na trhovišti u prštenské silnice. Ale i ten tu vydržel jen do roku 1934. Udělal místo čtyřem novým továrním budovám pro „dřevákovou výrobu“. A další nový stadion se vybudoval za Dřevnicí naproti elektrárně. A tak se tu v průběhu let střídaly mnohdy až nepochopitelné „velkorysé“ stavební činy a proměny s nedostatkem moudré předvídavosti. Nicméně polovina dvacátých let byla zřejmě osudová a rozhodující v historii továrny firmy Baťa. Přestalo existovat to nejstarší, co pamatovalo „panenské“ počátky území Dolních zahrad a výstavbou moderních typů továrních budov se předznamenával vývoj do dalších desetiletí.

Obrazek