Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvod Cygnuse:

Druhý ze slíbených článků Miloše Tomana. Autor se dlouhodobě zabývá batismem  a píše o něm z moderních pozic (má za sebou mnohé projekty, publikuje v oboru managementu a marketingu, poskytuje marketingové poradenství, účastní se konferencí na téma batismu ve Zlíně ..... a mnohé další) a navíc jde o pohled „zvenčí“ – člověka žijícího mimo genius loci Zlína. To považuji jednoznačně za plus. Povrchních místních epigonů máme ve městě plnou radnici a jednadvacítku.

Opět si přečteme staré příběhy ze zlínských průmyslových dějin, jejich soudobou interpretaci a aplikaci.

 

Autorství - články publikuji za podmínek, určených autorem, cituji doslova. 

 

Škola práce a podnikání s Tomášem Baťou

autor: Miloš Toman; www.intuitivnimarketing.cz

 

"Při návštěvě třídy učňů stavebních řemesel nalezl jsem v ní řecké sloupoví. Postěžoval jsem si učitelům, že zrovna toho dne nemohli odchovanci těchto škol vypočítat a nakreslit záchodové roury. Shodli jsme se v tom, že vyřešení tohoto problému má pro život mnohem větší význam nežli známost konstrukce řeckých sloupů." (TB)

Protože neřídím jeden podnik, ale jako lektor a poradce se podílím - i když možná často dílem malým - na řízení více firem, můj pohled na otázku úspěšnosti podnikání ve vztahu k myšlenkám Tomáše Bati je obecnější. Nahlížím totiž často do "kuchyně" a myšlení dnešních manažerů a přesvědčuji se o tom, že se i dnes nevyplácí ignorovat myšlenky, které nám Tomáš Baťa zanechal.

Úvodní citát z Baťových projevů není zvolen náhodně. Tomáš Baťa si uvědomoval sílu vzdělání, ne ovšem vzdělání jakéhokoliv a vzdělání za každou cenu. Inspirován jak zkušenostmi z pobytu ve Spojených státech, tak vlastní praxí, zdůrazňoval úlohu vzdělání praktického, k okamžitému užitku. Školy, které ve Zlíně zřídil, nebyly určeny k rozšíření počtu akademiků, ale k výchově praktiků - zaměstnanců Baťových závodů. Nám se možná dnes může zdát, že Baťův důraz na okamžitý užitek a praxi, stejně jako volání po tom, aby se každé dítě už od šesti let učilo hospodařit a ze všeho získávat prospěch, byl přehnaný, přízemní a hrubě materiální. Musíme si ovšem uvědomit, že jeho zkušenost, jak osobní, tak nabytá ve funkci člena zastupitelstva země Moravskoslezské, byla jednoznačná - kdo nehledí na praktický užitek, ten zůstane navždy v bídě.

Do Baťových závodů obvykle nepřicházeli hotoví vedoucí. Ti museli být nejdříve vychováni a museli se sžít s Baťovou filosofií práce. "Je to veliká chyba, má-li člověk 30 roků. Když mi bylo 30 let, domníval jsem se, že vykonám svoji práci tak dobře nohama jako hlavou," poučoval "Chef" příliš horlivé pracovníky. Připomínám si to často při pohledu na mladé, ambiciózní manažery, kteří sotva dostudovali a už sedí na ředitelských křeslech. Jejich rozhodnutí jsou sice rychlá, snad i věcně správná, ale kolik škod nadělají v myšlení podřízených a jejich důvěře k firmě i k práci! Je velkou chybou, když člověk nemá jistotu ve vztazích, sociálních a emočních dovednostech, jistotu, kterou může získat jen věkem a zkušeností. Baťa by takové lidi do čela nepostavil. My to děláme proto, že považujeme požadavek na konkrétní užitek za hrubý a vulgární.

Obrazek

Ještě jednu věc si musím připomenout, když se dívám na mnohé dnešní manažery, a to Baťovu snahu dostat se mezi pány. Když se v roce 1894 spolu s bratrem a sestrou osamostatnili, zdálo se mu, že konečně dostal příležitost dostat se do lepší společnosti. Nakonec se styděl za to, že je švec, a živnost upadala. Po roce stráveném zvyšováním společenské prestiže přišli nejen o osm stovek vloženého kapitálu, ale nadělali ke všemu ještě desetkrát více dluhů. Tato zkušenost byla pro Tomáše Baťu velmi důležitá a často se k ní vracel, často zdůrazňoval funkci usilovné práce právě v protikladu k panskému pozlátku. Dnešní manažeři samozřejmě nevstupují do lepší společnosti v panských sálech hostinců a u kulečníku. Přesto se jich mnoho vydává stejně pošetilou cestou a honí se za pozlátkem. Nemá podobu zeleného kulečníkového potahu, ale nablýskané formy, neužitečné teorie plné nesrozumitelných termínů.

Každou chvíli se mě ptají ředitelé, jejichž obchodníky mám naučit uznávat a používat známé Baťovo heslo "Náš zákazník - náš pán", zda jsme už probírali "business to business", "marketingový mix" nebo se zabývali "brandy". Obvykle sami těmto termínům příliš nerozumějí, ale mají představu, že právě ony jim zajistí obchodní úspěch a že u zákazníka vyhrají tehdy, budou-li jejich obchodníci schopni mluvit co možná nesrozumitelně - zato však viditelně odborně.

Na nedávném kurzu mně jedna účastnice, která nedávno vystudovala komunikaci na univerzitě, oznámila, že ona nemíní procvičovat případ, kdy má se zákazníkem telefonicky dohodnout nutné zvýšení ceny. U nich ve firmě se prý takovými zbytečnostmi nezabývají - když je třeba zvýšit cenu, jednoduše pošle zákazníkům písemné oznámení. A školení, které se zabývá takovými hloupostmi, má podle ní nízkou úroveň.

I mnozí ředitelé mají pocit, že když neuslyší řeč prošpikovanou odbornými termíny, mají před sebou polovzdělaného amatéra a div ne hlupáčka. Dovolili by si něco podobného myslet o Tomáši Baťovi?

Při dnešním vědomí toho, co vykonal, jistě ne, ale kdyby tu dnes stál jako ještě neznámý člověk - kdo ví? Pročtěte si Baťovy projevy a nenajdete v nich jediné slovo, jediný termín, kterému by nerozuměl tehdejší dělník nebo rolník. Platí samozřejmě, že co pochopí prostý člověk, tomu porozumí i profesor. Proč tedy ta honba za všemi možnými odbornými termíny, za manažerskou hantýrkou, ve které jsou občas české už jen spojky a předložky? Je to snaha po vysoké odbornosti? Ne, je to snaha stát se pány, a to bez práce a bez výsledků, pouhým vystupováním a mluvou. Můžeme odhadovat, že tímto zpanšťováním managementu přicházíme zrovna o tolik, co Tomáš Baťa se svými sourozenci.

Touha být pánem a návod, jak tuto touhu naplnit, nevznikají a neobjevují se jistě samy od sebe. Je třeba se ptát, kde je manažer, obchodník či ekonom líčen jako člověk, který se prosazuje usilovnou prací, a kde je zobrazován jako - s prominutím - navoněný panák. "Perfektně si umí uvázat vázanku jen hochštapler," říká Tomáš Baťa. I kdybychom připustili, že šaty dělají člověka a na vzhled je nutno dbát, stále zde zbývá otázka, proč dnes mladí lidé nepřemýšlejí, k čemu se jim nabyté vědomosti budou hodit a považují je samy o sobě za vstupenku do lepší společnosti.

Obrazek

Nedávno jsem slyšel v rádiu informaci o veletrhu pracovních příležitostí, konaném právě zde, ve Zlíně. Studenti se na něm setkali se svými možnými budoucími zaměstnavateli a získali informace, jaká práce a pracovní podmínky je čekají. Na závěr reportáže zazněl povzdech jedné z přítomných personalistek, že studenti většinou nemají žádnou představu, čím se takové obchodní nebo marketingové oddělení ve firmě vlastně zabývá a jaká náplň práce je v praxi čeká.

Zdá se tedy, že také ve vysokém školství, a to i v Baťově městě Zlíně, se dodnes více učí o konstrukcí antických sloupů, než o kreslení záchodových rour. Kolik práce pak asi dá podnikům, než tyto mladé absolventy naučí být užitečnými a skutečně používat to, co se naučili? Kolik škody mohou takoví absolventi napáchat, jestliže je nějaký nerozumný majitel či akcionáři rovnou posadí do ředitelského křesla? Vždyť jsem se právě zde, na univerzitě, které nese jméno Tomáše Bati, setkal i se studenty, kteří byli sice odborně na výši, ale nedokázali odpovědět na pozdrav a diskutovat s člověkem o několik let starším.

Nemusíme se pak dlouho dohadovat, proč namísto Baťovy "služby veřejnosti" častěji slyšíme o "službě sobě", i když je opět umně zakrývána různými líbivými termíny. Takto vzdělaný a orientovaný manažer totiž sebe sama chápe jako střed všeho podnikání a dělá vše pro to, aby tomu tak skutečně bylo. Objevil jsem před nedávnem na internetu zajímavý příklad takového přístupu, pro mě tím zajímavější, že jsem měl na něm svůj podíl.

Obchodní pracovnice si přečetla knihu Warrena Bennise "Staří psi a nové triky", zabývající se lidskými přístupy v řízení, a moji knihu "Intuitivní marketing", propagující upřímný vztah k zákazníkovi. Potěšena tím, že se její filosofie shoduje se zde uvedenými myšlenkami, připravila svému nadřízenému - obchodnímu řediteli - krátký výběr z knih a byla za to "odměněna" vyřazením z kurzu manažerských dovedností pro "neodpovídající morální a znalostní úroveň, která je pro tento druh kursů na překážku". Jak uvedla, mrzelo ji to především proto, že se - vyzbrojena těmito myšlenkami - "těšila, jak na příštím školení roznesu toho pražskýho floutka (lektora) na kopytech."

Manažer, považující pozlátkovou formu za vstupenku do lepší společnosti, má samozřejmě snahu obklopovat se podobnými lidmi. Nechci, aby to snad vyznělo jako hanění konkurence, ale mnohé vzdělávací agentury nepřinášejí do firem nic užitečného a firmy, které si je zvou na základě exkluzivně vypadajících programů, se ani nezajímají, co jim takové opakování termínů a teorie přinese na zvýšení obratu či zisku. Můžeme se pak divit, že většina takových firem spotřebuje většinu peněz na reprezentaci a udržování zdání, kdežto na zaplacení skutečně dobrých lidí nezbude?

Tomáš Baťa se řídil heslem ""Kupuji draho a prodávám lacino". Zdánlivě paradoxní zásada se uplatňovala i v oblasti mezd. Na jedné straně zvyšování odměn a příjmů pracovníků, na druhé straně zlevňování výrobků. Přesto to fungovalo. Baťa totiž zjistil, že nejlepšími hlídači a kontrolory snižování nákladů jsou právě dobře placení a zainteresovaní zaměstnanci. Tím, že do nich investoval, dosáhl mnohem větších úspor, než by se mu podařilo při nízkých mzdách. Zvláště zdůrazňuji slovo "investoval". Pro Tomáše Baťu nebyl mzdy a odměny náklady, ale investicemi. Investoval do spokojenosti a finanční nezávislosti pracovníků a obdržel za to vysoký výnos.

Stejně tak byly investicemi, nikoliv náklady, výdaje na vzdělání. Ze vzdělání - vedeného ovšem v baťovském duchu - vycházela tvořivost a ta, spojena s tvrdou prací, přinášela mnohonásobný užitek závodu. Baťa mohl s oprávněnou hrdostí prohlásit, že v jeho podniku se vyrábějí boty na nejlepších strojích světa a že po absolventech jeho škol je sháňka po celé světě. Tato "maličkost" v označení peněz vydávaných na vzdělávání znamenala a znamená hodně - ze ztraceného vydání se stává příslib příštího zisku. U Bati ke všemu nešlo o příslib, ale o jistotu.

Tomáš Baťa prý dokonce zaplatil cestu čističi bot z Asie, aby naučil jeho lidi co nejlépe naleštit obuv. Kdo by to dnes udělal "jen" proto, aby se naučil dokonalosti, ne pro reportáž v televizních novinách nebo bulvárním časopise?

 Obrazek


 

Jaký je tedy návod Tomáše Bati na dosažení úspěchu?

V první řadě je to poctivá, tvrdá a usilovná práce, odmítnutí pózy a zdobné fasády. "Pochopil jsem svoji pošetilost v napodobování lenošných lidí, ať pánů či nepánů. V práci nalézal jsem stále více a více půvabu a vnitřního uspokojení," říká o své snad největší životní zkušenosti Tomáš Baťa.

Za druhé je to osobní kázeň. "Shledal jsem, že v životě vládne jedna zákonitost: svět patří ukázněným, těm, kteří se dovedou ovládat. Shledal jsem, že když se dostane do rukou člověka rozervaného a neukázněného kousek nebo kus moci, tu dříve nebo později vyběhla mu tato moc z rukou, padla na něho a učinila ho nešťastnějším nežli byl dříve."

Za třetí je to zvídavost a tvořivost, pevně spojená s praxí. Jak neuvěřitelně zní dnes slova pronesená Tomášem Baťou v Masarykově akademii práce v Praze roku 1927 k studentstvu techniky: "Učení technické směřuje jediné k rozmnožování statků a myslím, že strojník, který rok po nastoupení na techniku nedocílil žádného zlepšení nějakého přístroje nebo aspoň zařízení, které běží a slouží lidem a přináší peníze, měl by v tom spatřovat pro sebe důkaz, že nemá pro tento obor práce žádného nadání." Kolik dnešních studentů by bylo ochotno vzdát se pohodlného a veselého studentského života a jít ve svém volném čase "zlepšovat přístroje"?

Za čtvrté je to spolupráce. Tomáš Baťa se inspiroval americkými poměry, kterým jsme tehdy u nás byli na hony vzdáleni: "Líbil se mi v Americe lepší, mužnější poměr mezi dělníkem a podnikatelem. Já pán, ty pán, já obchodník, ty obchodník. Chtěl jsem, aby takový způsob života zavládl mezi námi ve Zlíně. Chtěl jsem, abychom si byli nějak rovni." Baťovo úsilí se však nezastavilo u formální rovnosti. Jeho snahou bylo, aby si byl se svými zaměstnanci roven i v postavení a finančním zajištění. Mělo platit "Já kapitalista, ty kapitalista". Toto úsilí se neomezovalo jen na vlastní podnik. Vyzýval ke spolupráci i drobné ševce a - nutno říci, že marně - nabádal ke vzájemné podpoře i malé podnikatele.

Za páté je to služba veřejnosti. Do této služby zahrnuje Tomáš Baťa jak zákazníky, tak své zaměstnance, město Zlín, zemi Moravskoslezskou, Československo a nakonec i celý svět. "Často jsem stál před rozcestím, nevěda, mám-li jít vpravo nebo vlevo, a myslím, že jsem nakonec nejvíce vydělal, když jsem se rozhodl pro ten směr, který se zpočátku zdál prospěšný jen lidem - veřejnosti." Z vlastní zkušenosti věděl, že pokud myslel jen na sebe, obrátilo se to nakonec proti němu. Baťovy zásady nebyly vymyšlené, ale zažité a ověřené.

Konečně za šesté je to světovost. "Staňte se světovými podnikateli, ať vyrábíte stroje nebo brambory. Vycházejme z názoru, že celý svět byl stvořen proto, aby sloužil nám, a my jsme se narodili, abychom sloužili celému světu. Dělejme třeba sebenepatrnější věc, ale dělejme ji nejlépe na světě. Udělej nejdokonalejší past na myši a svět si vyšlape cestu k tvým dveřím, povídá Emerson, a moje zkušenosti potvrzují správnost jeho slov." Tomáš Baťa nebyl ochoten spokojit se s provinciálností a prostředností. Byl v dobrém slova smyslu globalizátorem, na druhé straně ale nezapomínal na své kořeny. Z jeho světové expanze měl prospěch zejména Zlín a jeho obyvatelé, vedle nich pak všichni jeho zaměstnanci.

Obrazek

Kterou z těchto zásad můžeme dnes s klidným srdcem i myslí odmítnout jako překonanou?

Přednost formě před tvrdou prací dala takzvaná Nová ekonomika. Víme, jak její uměle nafouknutá a prázdná bublina rychle splaskla.

 Kázeň postrádalo mnoho lidí, kteří po roce 1989 dostali příležitost. Zbyly po nich trosky kdysi prosperujících podniků.

Tvořivost spojená s praxí je u nás stále vzácnou květinkou. Kolik firem žije z toho, co okopírovaly u jiných a kolik skutečně tvůrčích podniků s originálními produkty u nás najdeme?

Můžeme si také porovnat ekonomickou situaci firem, ve kterých se pracovníci cítí být na jedné palubě s vedením i majiteli, a firem, kde se manažeři bojí projít dílnou. Jednoznačně hovoří ve prospěch spolupráce.

O tom, jak dopadne práce, konáme-li ji jen ve vlastní prospěch a proti zájmům veřejnosti, nás poučil slavný krach společnosti ENRON.

A podívejme se také, kolik máme velkých firem, které světovosti dosahují napodobováním strategie na "vyspělejších trzích" a které přesto zůstávají jen lokálními trpaslíky, a jak se proti tomu stávají světovými firmy malé, ale originální.

Můžeme tedy konstatovat, že zásady úspěšnosti, formulované a prosazované Tomášem Baťou neztratily nic na své aktuálnosti a zůstávají platné i v dnešní době.

K tomuto závěru ještě malou poznámku. Z ankety, kterou jsem připravil na internetu, vyplynulo, že jen třetina manažerů považuje myšlenky Tomáše Bati za přínosné i v dnešní době. Ostatní je buď neznají, nebo jsou podle nich zastaralé. Není zde dostatek prostoru pro jejich další šíření? Řečeno Baťovými slovy: "Tu vidíme nejlépe, jak málo jsme dosud vykonali a jaká ohromná práce všechny čeká."


(Předneseno na mezinárodní konferenci "Tvůrčí odkaz Tomáše Bati a současné podnikání" ve Zlíně, 2005)

 

Obrazek