Prodejny firmy Baťa

Pavel Novák, Zlínská architektura 1900-1950 (1993)

Sdělení č. 45/1929

Josef Vaňhara – Příběh jednoho muže a jednoho města

vzpomínky pamětníků ....

Josef Vaňhara se v jedné ze svých knih vzpomínek na Baťovskou éru dotknul i problematiky rozsáhlé sítě prodejen. Pomineme-li různé osobnější postřehy a příhody, vyvstane nástin logistiky ku zvládnutí aspektů služby veřejnosti:

K takovému výsledku ovšem vedla delší cesta, nastoupená po první světové válce na základě jednoduché ekonomické úvahy Tomáše Bati; zbaví-li se zprostředkovatelů prodeje, získá:

a)     růst výroby, přímo závisející na úrovni služeb poskytovaných kupujícím,

b)     rytmus výroby reagující přímo na požadavky prodeje, bez závislosti na zdlouhavém a složitém vyjednávání zprostředkovatelských smluv, které ve svém výsledku vždy znamenají kompromis představ dvou stran,

c)     snížení nákladů – odpadne marže zprostředkovatele.

Nenese takové osvobození vlastního prodeje a služeb pouze klady. Vždy se jedná o určité obchodní risiko, investici, kterou je později nutné zajišťovat též stavebně, personálně a t.d. Proto baťovci nestříleli naslepo – stavbě každé prodejny a správkárny předcházel pečlivý průzkum, který vyúsťoval ve stanovení pravděpodobného obratu nového obchodního prvku. Ten se vygeneroval z počtu obyvatel místa, jejich Ø výdělků, rodinné struktury a podobně.

Na základě uvedených přehledů byl rovněž odhadnut sortiment výrobků a služeb, který bude nově vzniknuvší prodejna nabízet (jiný v zemědělské oblasti jižního Slovenska, jiný v centru Brna).

Současně bylo velmi podrobně zvažováno konkrétní umístění prodejny v místě – na náměstí, v ulici, volně stojící .... zda adaptovat pravou či levou stranu ulice, jak musí býti před vchodem a výklady široký chodník, zda lidé půjdou procházkou či nakvap, kam dopadne sluneční světlo (světové strany) a další spousty faktorů.

Potom vzniknul plán tržeb na dvacet (!) let dopředu. Z hlediska dnešní znalosti nejen výkyvů mody, ale i změn společenských poměrů v Československu se nám může zdát dvacetiletka nadsazenou, ale u Baťů měla svou platnost. Životnost provozních budov se nasazovala mezi 20ti a 40ti lety. Dle toho byl určen limit investičních nákladů.

   Projevil se kladně i záporně. Špatný dopad spočíval v tom, že v mnoha městech byla celkem brutálně narušena linie ulic a historických náměstí. Překvapí bezohlednost, s jakou se typické bíločerné objekty sázely do mnohdy odlišného prostředí. Autoři se neohlíželi na okolí, nectili měřítko nebo ducha místa.

Dobová kritika baťovského přístupu k zásahům do architektury z r. 1935. Připomínám, že dotyčná ulice se nachází cca 300 km západoseverozápadně od Zlína v jinak nevýrazné osadě Praha.

Kladné vyústění baťovského přístupu ku stavbám v cizích městech spočívalo také v obsahu předchozího odstavce. Typicky, v psychologii reklamy. Zákazník ani na moment nezapochyboval, že se blíží k objektu fy. . Interiery prodejen vždy vynikaly střízlivostí, nejvyšší účelností a vzornou obsluhou.  

 Interier Domu služby na Václavském náměstí v Praze (1930)

 Interier Domu služby v bývalém hlavním městě Československa (1930) je zaměnitelný s mnoha dalšími interiery, např. Domu služby v Nizozemském Amsterodamu (1937). Nacházíme se prakticky v úložišti krabic s botami, vybaveném unifikovaným nábytkem. Kdo pamatuje podnikovou prodejnu o.p. Svit ve Zlíně na Tržnici, vzpomene si na sklady obuvi, tehdy už skryté za interierovými výklady, červené koženkové lavice a židle, měřiče velikosti nohou, čistící roboty na obuv, pedikuru a opravnu obuvi. Mnohé bylo postupem let změněno, základ přežil.

S příchodem krise v roce 1929 učinil Tomáš Baťa jediné – postavil se jí čelem. V projevu

  vyhlásil válku prodejní stagnaci, defétismu a prognosám navzdory vyzval ku zvyšování obratu.Ve velkých městech začaly o překot růst známé bílé funkcionalistické budovy, dle Vaňharova citátu z úvodu kategorie 1 až 3.

Hlavní prodejnu v těchto velkých domech vždy umísťovali v přízemí. Pouze ve velikostních

 kategoriích č. 1 a 2 mohla prorůst do několika dalších etáží.

Zákazníci jako by byli odbavováni v upraveném skladu – okolo nich v prodejních regálech se totiž nacházelo veškeré zboží. Dále v těchto objektech fungovaly pedikury  a správkárny obuvi, mnohde bychom našli i byt vedoucího a několik pokojíků svobodáren.

Ačkoliv od třicátých let to ze vzhledu popisovaného typu staveb nevyplývalo, většinou se dařilo používat standardního baťovského ocelového bednění. Armovací železa se připravovala v centrální ohýbárně ve Zlíně a v intervalech, vyhovujících zedníkům, odesílala na staveniště. Tam šla ihned do užití. Přístup umožňoval – mimo velké variability – např. maximální průhlednost na ulici a z ulice širokými výklady, popř. i průchod z jedné ulice do druhé prodejnou.

Zlínskou samozřejmost představovala typisace řemeslnických prací. Stavební oddělení zorganisovalo pohyblivou jednotku, o níž se psalo:

Na úsvitu hospodářské krise, 9. listopadu 1929, vyšel ve „Sdělení" č. 45  článek o standardisaci prodejen v obcích a malých městech (dle velikostního členění šestky až osmičky). V základě se mělo jednat o modifikovaný baťovský domek, který v případě zájmu mohl posloužit i dalším drobným živnostníkům. Na pozadí můžeme vytušit úmysl chrlit levné, typisované domečky pro velkou rodinu potencionálních „nebaťovských" zájemců. Nestalo se – nápad předběhnul dobu a jeho nepřímý odraz můžeme dnes nacházet např. v různých provisoriích z prefabrikátů. 

Zlomek dnešní logistiky fy. Baťa a.s. - promítání stavů zboží z jednotlivých prodejen do distribučního centra ve Zlíně na Moravě.

citovaná stať

Typická prodejna Baťa

 SDĚLENÍ 9. listopadu 1929 (č. 45)

(Pozn.: reprodukováno doslova, i s nuancemi dobového pravopisu)

Seznamujeme dnes nejen naše vlastní čtenáře ale i širší veřejnost se stavbou domku malé standardní prodejny, s bytem pro obchodvedoucího a pokojem pro příručího nebo učedníka.

Tento domek měl být původně postaven na brněnské výstavě Moderního obchodu, ale protože právě procházel érou radikálních změn a firma nechtěla postaviti v krátkém čase něco nepropracovaného, sešlo s původního úmyslu.

Když náš šéf tehdy dlel na výstavišti a když mluvil se zástupci výstavního výboru – tu jim pravil, že by postavením toho domku nechtěl dělati reklamu sobě – ale, že by hlavně chtěl posloužiti malým živnostníkům, kteří nemají možnost, aby sami se dali do vypracování domečku.

POPIS DOMKU PRO ŽIVNOSTNÍKA

Na předchozí stránce máme plánky typické prodejny – která má býti zřízena naší firmou ve všech těch obcích, v nichž vhodné prodejní místnosti se nedají sehnati.

Vůdčí myšlenkou při navrhování byla účelnost a láce.

Podíváme-li se na plán přízemí, tu vidíme, že celá přední polovice zastavené plochy je vyhražena prodejně. Velká výkladní skříň a skleněné dvéře jsou nejen okrasou přední fronty, ale slouží i svému účelu nejvydatněji.

Podél stěn jsou nastaveny regály, uprostřed prodejny je místo pro čtyři nebo šest židlí. V pozadí je malá správkárna na obuv.

Je tu čerpadlo na vodu, umývadlo a u stropu nádrž, z níž se zásobuje také kuchyňská výlévka a vana s vodou.

Kuchyň je poměrně neveliká. Pořádný sporák, skříň, stůl se židlemi, vylévka a vana, toť vše, co malá rodina potřebuje. Z kuchyně vedou dveře na dvůr a schody do prvého poschodí. Pod těmito schody je skladiště, přístupné z prodejny. Je to prostora jistě vítaná pro prodejce.

Pohled na plánek prvého patra nás přesvědčí o účelnosti rozvrhu. Je tu předně velký pokoj, který může být současně ložnicí pro rodiče a z něho se vstupuje do pokojíku pro děti. Chodbou separován je kabinet, který patří příručímu nebo učni. Ve dvou pokojích jsou vestavěné skříně, což jest úsporou pro pořizování nábytku.

Na průřezu domku vidíme rozměry výškové.

Takový domek  by se hodil svým uspořádáním velmi mnohým živnostníkům.

Krejčovský závod by ho mohl přijat téměř beze změn. Vpředu prodejna, vzadu dílna – dosti veliká a světlá pro dva pracující.

Malá cukrárna by se tu dala rovněž pořídit, přičemž by místo naší správkárny mohla býti rozšířená kuchyň – pekárna a cukrárenská pracovna, vpředu pak prodejní místnost se stolky. Anebo by se dala použít místnost vedle kuchyně pro hosty. Dva stoly se židličkami by stačily pro cukrárnu těchto rozměrů.

A tak bychom mohli projít téměř všechny živnosti. Pro každou je náš domek jako stvořený. Malá drogerie by se sem vešla, malá holírna, obchod se střižním zbožím, obchod se smíšeným zbožím. Fotograf, puškař, obchodník se sklem, hodinář, zkrátka každý živnostník by si mohl zařídit v takovém domku svoji živnost.

Obchod má tu výhodu, že je pod stálým dozorem. I kdyby majitel na chvíli odešel – jeho manželka, která nejčastěji tráví čas v kuchyni, vidí dveřmi do prodejny a mlže obsloužiti zákazníka.

Tento dům byl postaven v továrním objektu firmy Baťa ve Zlíně a zasluhoval by pozornosti a prohlídky zájemců. Ve skutečnosti vypadá daleko lépe, nežli na plánech a zvláště rozměry jsou tu patrnější a „hmatatelnější“ nežli na obrázku. Zájemcům, kteří by přišli do Zlína bude dovoleno, aby si prohlédli i rozpočty na tento domek.

Podmínky stavební jsou ovšem v různých městech naší republiky rozdílné, leč tato stavba by nikde neměla státi více, nežli padesát až šedesát tisíc korun. Tedy sumička, kterou by tak mnohý živnostník rád sehnal, aby dostal nejen svůj obchůdek, ale i svůj vlastní byt pod vlastní střechu.

konec citace

Sortiment zboží do takto typisovaných prodejen byl pravidelně vyráběn a expedován na základě již zmíněných statistických předpokladů. V zásadě nebylo třeba ani objednávek, jejichž administrativu od třicátých let – jako mnohé další opakující se úřednické úkony – zastávaly děrnoštítkové stroje. Odchylky od předem nastaveného plánu samozřejmě existovaly a řešily se drobnými korekcemi.

V případě, že v místě nacházely se zakoupitelné prostory, nabývaly Baťovy prodejny nejrůznějších forem. Pouze vnitrofiremní velikostní kategorie 1 – 8 bývala dodržena.

To samé platilo pro t.zv. správkárnu, resp. pedikuru. Jejich strojní a nábytkové vybavení bylo standardisováno, zásobování náhradními díly a surovinami zajišťováno dle plánu a kolekcí. 

Celková typisace zašla na tehdejší poměry opravdu hluboko – v dnešní době bychom ji mohli srovnat s t.zv.  "franchisingem", který je ovšem založen na jiných ekonomických a především obchodně-právních vztazích. U současného McDonald's i předválečného Bati bychom našli nejen totožné regály a identický skladový systém, ale i stejný nábytek a počty jeho kusů – vše zasíláno z centra ve Zlíně. 

 Prodejna v loutkovém státě Mančukuo.

Poválečná inovace prodejen na sebe nedala dlouho čekat. Naše pochází přímo z pera arch. M. Drofy, dlouholetého projektanta nejen zlínských staveb, ale i objektů v satelitech a mimo sféru baťovského a svitovského působení.

Všímavého čtenáře zaujme podrobnější velikostní členění obchodů - nejmenší typ tvořila devítka, téměř totožná s bývalou osmičkou.

Připomeňme na úvod citace, že roku 1946 nikdo o zhoubných delimitacích n.p. Svit neměl ani ponětí.

Nové prodejny typu 8 a 9

Zpravodaj zaměstnanců prodejní skupiny BAŤA, nár.podniky – 28. ledna 1946

Ve vánočním čísle našeho Zpravodaje jsme Vám slíbili, že v jednom z lednových čísel vám předložíme nově vypracované návrhy standardních prodejen typu 8 a 9. Dnes tak činíme. Je to návrh prodejny typu 9. Návrh prodejny typu 8 je tentýž, až na malou odchylku.

Požádali jsme pana architekta Miroslava Drofu, aby nám ke svým nákresům napsal výklad. Dočtete se tak z úst nejpovolanějších, jaké zkušenosti i poznatky, i od vás samých, mu byly nápomocny k vypracování plánů těchto novostaveb. Napište nám své posudky, případně návrhy, neboť si přejeme, aby naše nové prodejny byly po všech stránkách dokonalé.

Najímací oddělení.

Standardní typy malých prodejen, tak jak jsme je stavěli před válkou, nevyhovovaly plně svému účelu. Bylo jim právem vytýkáno mnoho závad a nevýhod, jako: špatné konstruktivní a řemeslné provedení, obtížnost adaptace při rozšiřování prodejny na větší typ, špatně osvětlená správkárna, nevhodné obytné místnosti a v neposlední řadě i špatný vzhled zvenčí, který někdy nepříznivě působil na celý vzhled obce atd.

Při navrhování nového typu maloprodejny jsme se snažili všechny tyto nevýhody odstranit. Proto jsme ještě před započetím prací navštívili několik maloprodejen, abychom z úst nejpovolanějších, t.j. od spolupracovníků z těchto prodejen, slyšeli jejich stížnosti a studovali způsob jejich života a práce.

Pro vaši informaci několik poznámek k plánům:

TYP 9: je to jednopatrový dům s šikmou střechou. Šíře domu je volena tak, aby se dal stavět na parcele široké minimálně 10 m. Plošný výměr činí 30,80 m², ovšem bez pedikury. Správkárna (u typu 8 i 9) má okna v podélné stěně, takže stroje mohou stát u oken.

Obývací kuchyně o výměře 14,25 m² je spojena dveřmi s prodejní místností, čímž je umožněno manželce vedoucího vypomáhat při obsluze zákazníků. V kuchyni je možno umístit sporák, umývací dřezový stůl, knihovnu, pohovku a stůl se třemi židlemi, případně i dětskou postýlku.

Vstup do předsíně je z boční uličky přes závětří. Z předsíně je přístupna kuchyně, spíž, W.C. a schody do I. patra.

V I. patře je ložnice rodičů a dětí a pokoj se dvěma lůžky , který možno použít pro personál. V koupelně je ještě, kromě vany a umyvadla, prádelní kotel a dřez na prádlo.

V suterénu je sklep pro palivo, sklep pro poživatiny a komora pro obaly.

TYP 8: je tentýž, jako typ 9, jen správkárna (téže rozlohy a uspořádání jako u typu 9) je přistavěna do dvora. Prodejní místnost zaujímá tak i prostor správkárny, vyobrazený na plánu typu 9.

Při adaptaci prodejny z typu 9 na typ 8 vybourá se prostě stěna mezi prodejní místností a správkárnou a správkárna se přistaví do dvora, aniž by se musel přerušit provoz prodejny.

V případech, kdy si toho vyžaduje vzhled okolí, možno postavit přízemní dům s podkrovím. Byt je v tomto případě nepatrně zmenšen.

Architekt Miroslav Drofa

K tématu malých prodejen nám zajímavou fotodokumentaci zaslal pan JAROMÍR CIMBUREK.
Reprodukujeme zde zaslané fotografie (původním zdrojem je Google, který se také podepsal na kvalitě). Pod fotografiemi umísťuji originální text p. Cimburka a sem tam můj postřeh:

"V Chrastavě v Žitavské ulici, jsem při toulkách na Google objevil krámek Baťa. Že tam nápis vydržel tolik let, je s podivem."
------
Logo se tváří jako samovýroba z dob, kdy ještě nebyla ustálena jeho československá podoba. Ale - správkárny datujeme od počátku třicátých let. Takže spíše samodělka nebo sudetská varianta. Jestli se jedná o Chrastavu u Liberce, pak osud může býti mnohem květnatější.

Celý obraz je - jak návštěvník uvádí - z Google, tudíž se na něm podepsala "jakost" největšího špizouna - vrchní partie se rozjela na tři díly.
Pro dokumentaci snad bude postačovat.

"Vypátral jsem další malou prodejnu fy. Baťa,v obci Dolní Újezd u Litomyšle. Posléze fungovala jako cukrárna, ještě si zachovala původní římsu, kde byl vchod a malá výkladní skříň.je zajímavé, že podle pamětníků byla později o kousek dál postavena větší prodejna, tu ještě jako prodejnu obuvi pamatuji, dnes je však přestavěna na rodinný domek."
---------
Špizoun Google se sice opět podepsal, ale detaily, které uvádí pan Cimburek, zachoval.

"Ta druhá měla v přízemí velký výklad a místo levého okna vchod.V posledních letech sloužila jako prodejna hraček. Omlouvám se, že je to ofoceno z mapy cz, ale nemám jinou možnost to vyfotit. Třeba je někdo podobný blázen do f. Baťa a bude jej to zajímat." 
-------
Tento objekt se vzhledem blíží raně protektorátním domkům, jak je můžeme vidět např. na ulici Mokrá I. 

Pana Cimburka můžeme ujistit, že bláznů do fy. Baťa zde najde dost....

Typová malá prodejna fy. Baťa, předválečnou kategorisací měřeno velikost 7 nebo 8 (nevíme, zda v pozadí není nějaký dvůr).
Místo těžko určitelné blíže, snad někdo bude vědět.... (Čamlíkov?).