Dopis Jana Antonína Bati do redakce časopisu Bohemia 7. února 1958
(Miroslav Ivanov, Sága o .... str. 272).
Nám ale úryvek poslouží k osvětlení událostí, o kterých dodnes ve Zlíně kolují spíše domněnky - zda existovala nějaká baťovská "rozbíječská družstva".
" .... Udržal byl mým spolupracovníkem a sice na jednom z nejvyšších míst. Jakožto na syna ministerského předsedy, syna ministra N.O., díval jsem se na něj jakožto na 100 % spolehlivého.
Svěřoval jsem mu začasté boj s komunisty ve Zlíně a vedení mých obranných skupin na schůzích a táborech lidu. Nikdy neprotestoval slovem, naopak. Zhostil se svého úkolu s největšími úspěchy a podstatně pomohl vyhnati komunisty ze Zlína. To bylo v roce 1935 ...."
" ..... Varoval jsem jej, že jeho činnost ve Zlíně a jeho stanovisko ke komunistům, jež účinně pomohl ze Zlína vyhnati, způsobí, že jej zavřou v Rusku a pošlou na Sibiř.
Smál se a vysvětli mně, že se mýlím. Co dělal ve Zlíně, dělal v dohodě s komunistickou stranou, jejížto zakládajícím členem je už někdy od 1920 či tak. To že byl také rozpor s jeho otcem, který jej proto vyhnal z domu...."
Komunisté komandy argumentovali vždy. Společnost s pádem rudé totality toto tvrzení začala popírat. Tomíkovská historiografie - jiná nekomunistická zde do r. 1998 nebyla - rovněž. Překážel velitel Jan Baťa, osoba v podání těchto vykladačů dějin prakticky nesvéprávná, která si zaslouží vymazat z paměti Zlína a republiky.