Jdi na obsah Jdi na menu
 


Omylník: toulky českou minulostí

 

 (Nakladatelství Via Facti v.r. 2009

napsal Zdeněk Volný)

 

 

 

V našem názorovém  a publikačním omylníku skončila i kdysi kvalitní edice „Toulky českou minulostí". Svým vývojem (v dílech 8 až 12, vyjma snad části o Habsburcích) zpodobnila situaci, kdy se ze slavného jména nakladatel snaží ještě „cosi“ vytěžit. Nastavovaná kaše, možno napsat.

V úvodu dvanáctého dílu Toulek autor oslavuje práci a muže práce Tomáše Baťu. O to více zamrzí, že kapitola Tomáši a jeho bratru Janovi zasvěcená obsahuje značnou porci nepřesností, nepozorností a nesmyslů. Baťovsko-edisonovskou pílí se zdobit prakticky, nejen proklamativně, páni autoři. 

Úvodem musím předeslat, že absolutně nehodlám text posuzovat z nějakého ideového hlediska, levého, pravého, makového neb lihového. Tohle nechám ideologům – a že jich za sto let bylo! Baťu si přisvojovala pravice, autoritativní demokracie. Po Baťovi šlapala a nenápadně z něj těžila vláda komunistické státostrany. Mytisovala dělnické hnutí, zveličovala, kde se jí to hodilo, zamlčovala fakta i porovnávací statistiky.

V devadesátých letech prošel batismus další vlnou mytisace. Vše, co tvrdili komunisté, byly najednou lži –  takové bylo nutné zamlčet. Pokud možno zapomenout. Opět nehodící se statistiky .... Několik levicových zjednodušení nové kulty převzaly, ale kdo to poznal? Proces batisace nutno chápat kriticky v celkovém kontextu sociálním, demografickém, politickém a systémovém.

Prožíváme údobí uklidnění a jakéhosi vyrovnání – alespoň v odborné literatuře čas pokryje rozpory. Veřejnosti se nadále předkládá leccos – jeden takový výtvor, zahalený do odborného roucha, leží přede mnou. Tož pojďme na to.

Zvolil jsem lehké měřítko kritiky, pouze pár evidentních, z hlavy poznaných nesmyslů. Pokud je ale celá kniha postavena podobně pečlivě, škoda peněz (419,- Kč). I ty fotografie najdete na internetu .... Pro rovnost podmínek zbývá dodat, že autorem stati o bratrech Baťových je Zdeněk Volný, který se tímto počinem projevil ne jako známý spisovatel, ale spíše nezručný skladatel informací.

S jakou pečlivostí přistoupila publikace k ostatním (nebaťovským) tématům možno poznat dle pár detailů:

(str. 7) „.... kdo byli Lachové a Laši .... dnes pomalu nikdo nemá tušení.“

Svět nekončí za hranicemi Velké Prahy a zvláště v případě Moravanů je tohle podceňování čtenáře.

„.... hlavním centrem valašské kolonisace se staly břehy Vsetínské a Rožnovské Bečvy (čili kraj kolem Rožnova, Vsetína a Velkého Meziříčí ....“

Valaši v „Toulkách ...“ obsadili Bečvu a 140 kilometrů západně si zřídili pobočku. U té za Protektorátu B.u.M. postavili dálnici; hlídali, aby jim do teritoria od Prahy nelezli zmatení spisovatelé naučných knížek.

(str. 39)  „.... poslední operu Z mrtvého domu, příběh s kolektivním hrdinou, jímž jsou zločinci a dozorci v „gulagu“ na Sibiři (Dostojevskij, autor románové předlohy, tam strávil 4 roky) představují geniální drama hlubin vášní .....“

F.M. Dostojevskij se narodil 11. listopadu 1821 a zemřel poměrně záhy – 9. února 1881. Nemohl tedy pobývat klasickém GULAGu (Главное управление исправительно-трудовых лагерей), což bylo de facto oddělení sovětské tajné policie, zřízené roku 1919.

Autor měl zřejmě na mysli Dostojevského pobyt na Sibiři, který ale značně zglajchšaltoval – nejen, že spisovatele poslal do tehdy neexistujícího GULAGu, ale navíc nerozvedl, že v káznici pobyl celkem deset let – čtyři roky na nucených pracích a zbytek doby coby voják.

(str. 86) „… Alfons Mucha .... vrátit se do rodných Čech ...“

V období rvaček o Slovanskou epopej povrchní nepřesnost. Alfons Mucha byl Moravan, rodák z Ivančic; do rodných Čech se při nejlepší vůli vrátit nemohl.

(str. 113) Laurin & Klement – (1895 – 1907) vše počítáno ve zlatkách, které již od r. 1892 zaměněny korunami v poměru 1:2 ...

Pro spravedlnost dodejme, že toto je nešvarem i mnoha dalších publikací, které bez větších rozpaků pletou dvě měnové úrovně. Zlatka zní lépe jak koruna. Ach bulváre.....

(str. 113) „.... Rakouská panovnice (Marie Teresie) uzavřela roku 1783 měnovou konvenci s Bavorskem, .... a roku 1880 dokonce zrušila jejich směnitelnost za kovové mince....“

Autor opět nedával pozor ve škole – císařovna M. Teresie  žila v letech 1717 až 1780. Pokud tedy prováděla to, co popisují „Toulky ...“, jedná se buď o zmrtvýchvstání nebo reinkarnaci. V obou případech by měla být informována minimálně církev, které císařovna tak věřila.

(str. 121) Výčet automobilek + ....oblíbený vůz Aero 30 HP, ačkoli do této kapitoly striktně vzato nepatří, neboť se začal vyrábět až mnohem později, roku 1934.....

Když už seznam zabíhá do třicátých let, autoři neměli opominout automobily Jawa.

Zmíněné Aero 30 HP do seznamu „striktně vzato“ patří, protože je pouze jedním z typů – počátek historie celé éry „Aero“ se datuje stejně jako (motocykly) Jawa rokem 1929, kdy investoři oznamují pokus s jednocylindrovým vozíkem „Enka“, do té doby produkovaným firmou „Košař“.  Z něj se rychle vyvinulo pozdější Aero (1929 – A500; 1931- A662).

auto-enka-29-web

Pro odlehčení:
předchůdce známého dvojtaktu Aero, jednoválec (500 ccm) ENKA.
--------
Při té příležitosti vzpomeňme, že potíže s motorisací R.Č.S. a tíže krise později způsobily šíření fám: nové typy lidových vozů bude vyrábět i jistý T.B. ze Z., jen deset tisíc mají stát ....

 

 

 

 

(str. 115) Fota se nevešla do formátu?

Pak porušujme pravidlo poměrnosti a bourejme realitu! Voituretta na str. 115 se evidentně délkově smrštila, Tomáš Masaryk na str. 130 nejspíše na šišoidních kolech odskáče přímo do sanatoria pro anorektiky – šířkovým stlačením fotografie se jej podařilo chorobně ztenčit.  O čelních fotografiích automobilů nehovoře, ty by se v zatáčkách bez odporu kladly na bok.

Když grafik dostane hloupý příkaz a nedokáže si stát za svým, tož to takto dopadne.

Je možné, že „Toulky …“ (i předešlá vydání, vybavená reprodukcemi) tímto nešvarem trpí obecně - nedá se zodpovědně zjistit. Jak přeměřovat rozměry nohou a hlavy např. Josefa Suka, promítnuté perspektivou? Zkráceně – odflinknutá práce.

I když …. Pozoruji-li pohřeb Tomáše Bati, za rovem přehlídku nudlovitých postav v čele s tyčkovitým, v reálu ale mohutným Janem Ant. Baťou, myslím si o grafické úrovni své.

bata-reklama-rugby-37-web.jpg

 

 

Tož fčil sa podívajme, kterak se naučný bulvár „Toulky českou minulostí“ vypořádává s fenoménem bata-logo-male.jpg.

(str. 131a) „…. jeho zaměstnanci navíc žili v internátech a domcích ….“

Hovoříme o Tomáši Baťovi, takže: zaměstnanci okolo roku 1930 (17 400 osob) se skládali z 28,6 % dojíždějících, 17,6 % bydlících v soukromí, stále rostoucí hromadné baťovské ubytování zabezpečilo 31,2 %. Později fenomenisované bydlení v nájemních domcích, nejviditelnější a nejvíce na odiv dávané, nikdy nebylo zřizováno pro většinovou masu zaměstnanců. Kasárenský způsob života, související s maximální možnou exploatací pracovní síly, vyžadoval hromadné ubytování.

Dosčítáme: ve vlastním domě bydlelo okolo tří procent baťových zaměstnanců, závodní rodinné byty v zahradních čtvrtích byly určeny pro 20 % spolupracovníků.

(str. 132a) „…. roku 1924 …. na ‚Hoškovské louce‘ … sem také v sobotu 27. září 1924 přiletělo první Baťovo letadlo, dvojplošník Albatros ….“ 

První fotografická mystifikace neinformovaných, první faktografická lež.

Letiště na Hoškovské (v místě dnešní remisy DSZO) vypadalo takto, resp. takto.  To, co nám autor přiblížil zde, představuje provoz na otrokovickém aerodromu v první  půli třicátých let.

Zachovejme ale klid – po stránce foto-dokumentační nás čeká takové překvapení, že tento úlet pana spisovatele spíše pobaví. Navíc mnohá zobrazení jsou „vytěžena“ z tohoto webu; tím více udivují nepřesnosti u nich presentované.

V textu pod fotografií otrokovického aerodromu stojí: „  …. sem také v soboru 27. září 1924 přiletělo první Baťovo letadlo…“. Prolistujeme-li „Sděleníté doby, dočteme se: „V sobotu 4. října o páté hodině odpolední přiletělo z Prahy do Zlína aero, zakoupené naším podnikem k obchodním účelům.“

Toulky dále: „… Baťa koupil letadlo u Rakousko-Uherské armády …“. Pokud pominu skutečnost, že žádná taková už pět let neexistovala, tak opět mohu kontrovati „Sdělením“: „…. letadlo vyrobila vojenská továrna na letadla, za dohledu šéfkonstruktéra Smolíka ….“. Zkrátka – až na další stroje představovaly avionické pozůstatky po rakouské armádě (prodávané à 1 200,- Kč/ks) textový chaos, šunt a zmar.

(str. 133a) „…. Stack při návratu z Indie v prosinci 1931 odmítl ….“  

Tomáš Baťa odletěl do Indie 10. prosince 1931 a vrátil se 14. února 1932. Ke vzpomínaným událostem došlo při návratu z indické cesty, na přelomu ledna a února 1932, nikoliv v prosinci 1931.

(str. 133b) „…. podle oficiální zprávy vyšetřovací komise letadlo v husté mlze zavadilo o tovární komín ….“  

Autor, navzdory uvedené literatuře, čerpal tajně z „Gottlandu“? Pražský nesmysl -  v Otrokovicích se roku 1932 žádné vysoké komíny nenacházely, natož aby je nějaký hlupák sázel do blízkosti nového aerodromu. Stejně by mne zajímalo, na jakou „vyšetřovací komisi“ se „Toulky“ odvolávají.

Klamy a bulvární bláboly mívají dlouhý život, tento speciálně. Zvláštní je, že jej rádi oživují v oblastech od Jihlavy na západ. [pravda o letecké nehodě T. Bati a J. Broučka

(str. 133b) „…. v okamžiku nárazu udával rychlost 145 km za hodinu  ….“  

Zvláštní údaj. Dle pamětníka Karla Batíka, jednoho z vedoucích na otrokovickém letišti, tachometr ukazoval rychlost 160 km/h. Policejní zpráva uvádí 150 km/h, chronometr čas nehody 5:58 hod.

(str. 133c) Pod fotem, vytěženým z tohoto webu, se krčí zvláštní text: „…. startovaly a přistávaly ještě na původním zlínském ‚letišti‘, ‚Hoškovské louce‘ ležící východně od obce Podvesná.“  

Pomiňme uvozovkami sevřené slovo >letiště<. Plácek odpovídal tehdejším požadavkům na airport. Nacházíme horší prohřešky.

Zajímavá je „obec Podvesná“. Nevzpomínám si, že bych pod Broučkovou fotografií něco takového uváděl. Ani jsem nemohl. Pan autor se s místními reáliemi příliš nezdržoval.

broucek.jpg

Můj původní text: Jindřich Brouček a tovární letoun fy. Baťa v roce 1927 (na původním zlínském letišti - Hoškovské louce východně od Podvesné). Fotografie pravděpodobně Josef Vaňhara, který je možná i autorem tohoto článku.

 

(str. 133d) „… Baťa však před nebezpečím necouval (zamlada byl ostatně znám svým riskantním způsobem jízdy automobilem a měl dvě vážné havárie, při jedné z nichž si dokonce prorazil čelní kost, když se jeho vůz v mlze srazil s protijedoucím – tehdy však neřídil …..“  

Těžko představitelná situace při výskytu cca tří automobilů v oblasti Zlína. Pravdou je, že nemladý (1911 - 35 let) Baťa byl zraněn nárazem na oj neosvětleného povozu (u Bati šoféroval J. Hoza).  Kam autor chodil na informace?

(str. 134) „…. Zlínská letka …. neměla nikde na světě obdoby. Postupně ji tvořilo až patnáct strojů ….“  

Počet letadel se různil, pouze strojů Zlín létalo 21. V době smrti Tomáše Bati mohl strojový park na letištích vykázat 25 letadel.

(str. 138a) „…. výplatní dny byly v pondělí a úterý, aby zaměstnanci peníze během neděle neuváženě nerozhazovali ….“  

Zřejmě nešťastně formulováno. Sloupeček se týká mladých mužů, v této části předstírá, že pojednává universálně o všech spolupracovnících. Výplatní den u fy. Baťa býval v pátek, resp. v pondělí, m.m. v pondělí a úterý.

Autor by nemusel místní odbornou terminologii dehonestovat pojmem „zlínská hantýrka“, mohl čas věnovaný šlapání po místních odborných pojmech raději věnovat studiu podstaty názvu „mladý muž“ a „mladá žena“. Místo nasupeného pražáckého prskání (za tu hantýrku) si stačilo přečíst několik studií ať už historických, nebo novodobých, kterých je plná database University Tomáše Bati.

 (str. 138b) „Zlín byl na přelomu století pouhá ….. nevedla sem železnice, nebyly zde ….“  

Otázkou jest, o si autor představuje pod pojmem „přelom století“. Když si roku 1900 Tomáš Baťa přestěhoval závod naproti nádraží ….

(str. 141) „…. donesli na kontrolu koželužny, jenže Gargulák na mokré podlaze uklouzl ….“  

Zřejmě opsáno z Miroslava Ivanova. Dokonce ani při prostém vytěžování nedokázaly „Toulky“ udržet přesnost. M.I. sděluje, že „….Gargulák nějak zachytil okrajem lenošky o betonovou hranu ….“.

(str. 142a) Obrázek vily Tomáše Bati, resp. jeho zlomek.  

Grafik, na rozdíl od většiny ostatních případů, nehorázně roztahoval – z Tomášova representativního obydlí vznikla placatice. Od Studia Ricardo, resp. FPS Repro bych si opravdu grafiku dělat nenechal ani kdyby mi platili.

(str. 142b) „…. Baťa zakázal ve firmě činnost jakékoliv dělnické organizace ….“  

To prosím nešlo, existence takového vnitropodnikového útvaru vyplývala ze zákona. T. Baťa ale roku 1922 obešel volby (připuštěna pouze jediná kandidátka) a t.zv. dělnický závodní výbor a úřednický závodní výbor dále fungovaly zcela v jeho regii.

(str. 144) „…. ve fabrice dokonce vypukla stávka ….“  

Autor zmatečně míchá stávku v baťovce v letech 1907-8 s rozchodem Tomáše Bati s Marií Babičkovou. Dělníci tehdy stávkovali z důvodu zavádění amerických způsobů práce, ne kvůli Marii.

(str. 145a) Fotografie.  

Ač nucen šetřit kapacitou webu, snímek musím zreprodukovat – kdo neviděl, neuvěří. Baťové nám ve městě postavili (bráno shora dolů, zleva doprava) I. etapu Jižních svahů, Kaufland na Čepkově, nadjezd na Jižní svahy (1985), Voženílkovy budovy č. 14 a 15 (1947), autobusové nádraží (1985-88), na závěr zrekonstruovali třináctou budovu (1973). Ani jeden domek, internát, svobodárna, prodejna ….

Géniové. Volem zůstane ten, kdo fotografii s níže uvedeným textem schválil a zařadil.

toulky-zlin-web.jpg

 

 

(str. 145b) „…. roku 1927 zahájila Baťova stavební firma ….“

Nad posledním odstavcem nezbývá nežli s despektem a rozčarováním (připomněl jsem si vyhozených 419,- Kč) konstatovat – inu, povrchní zkratka. Do jednoho mixu zmachlaná desátá, dvacátá a třicátá léta, z toho vyčuhuje boj proti alkoholu …. nějak se nám ztratil Kotěra, Karfík ….

Vypíchnutou „stavební firmou“ měl autor na mysli stavební oddělení fy. Baťa?. Nebo Tomáš B. založil něco, nač historikové a další průzkumníci dodnes nepřišli?

(str. 146a) „…. Baťa okamžitě skočil do svého závodního automobilu …..ozbrojené hlídky, jež stavěly všechny projíždějící automobily.“

Odstavec je zčásti opsán od Miroslava Ivanova (proč ne? v literatuře je uveden). Problém spočívá v dokonalosti informace - Ivanov ji převzal od potomků J.A.B. a časem přežvýkaná vypadá, jako by roku 1914 byla na Moravě a v Rakousku silniční síť, hodná rychlé jízdy do tři sta kilometrů vzdáleného místa. O zdatnosti a výdrži „závodního“ vozu fy. Baťa (zakoupeného r. 1908; model Laurin & Klement závodní typ F, FC nebo FCS) a množství oleje, kerosinu a vody, nutném vézt sebou, nepochybujme.

Pokud by si autor „Toulek“ dal trochu více péče s přesností vyjádření, z příbuzného zdroje (J.A. Baťa) by zjistil, že příhoda s kulkou se opravdu stala. Na silnici ku Vídni (proč jezdit kamsi do Prahy, když hlavní město je blíže?) při opětovných kontrolách, které prostě T. Baťu přestaly bavit. K žádnému zadržení nedošlo (jak by tehdejší pěší hlídky honily auto?) a vše se po pár dnech relativně klidně vysvětlilo.

Chybí v posledním akčním příběhu narození Tomíka? Žádné tam nebylo, navíc do vzdálené a vcelku bezvýznamné Prahy se jezdívalo především vlakem.

(str. 147) „…. Pracovna Tomáše Bati …. s jejím zařízením si ode dne havárie nikdo nedovolil pohnout ….“

Ušla mi - v éře ODPM – existence podobné exposice ve vile? Ve skutečnosti fotografie zobrazuje novodobou polorepliku, původní pracovna T.B. měla po otevření památníku místo tam. 

pamatnik-TB-1934-c-web.jpg

Pracovna Tomáše Bati, instalovaná tak, jak ji zesnulý továrník těsně před svou smrtí opustil.

 

(str. 148a) „…. (Dominik Čipera) v letech 1932 – 45 byl několikrát zvolen zlínským starostou ….“

Bulvární mávání s daty. Dominik Čipera nastoupil do čela zlínské radnice po smrti Tomáše Bati (ten vyhrál volby 1931). Potom následovaly volby 1935 a odsunuté volby v květnu 1938.  Okupace. Dominik Čipera – jako mnoho demokraticky zvolených orgánů – za protektorátu zůstal v čele města automaticky, a to až do srpna 1944, kdy řízení obcí převzali dosazení správci (ve Zlíně od 2. září 1944 Jaroslav Gel). D.Č. nemohl být starostenství zbaven už proto, že starostou nebyl – že po 2. květnu 1945 vystupoval coby představitel města bylo díky zásluhám v odboji a z toho plynoucí přízni partysánů.

Dominika Čiperu 12. května 1945 do nového Národního výboru nikdo ani nenavrhnul. Zakrátko jej "tajná zajišťovací policie" zatknula a strávil několik týdnů v internačním táboře na Rybníkách, kde již tou dobou drženo celé válečné městské zastupitestvo (vč. řídících baťovky 40 osob).

Po procesu a očištění svého jména se odstěhoval do Prahy a po Únoru se pokusil o útěk na Západ. On se synem úspěšně, jeho žena a druhý syn museli po roce pokus zopakovat.

Zemřel roku 1963 v Torontu, kde spolupracoval s Tomášem J. Baťou.

Proces s Dominikem Čiperou v anglickém zápise

(str. 148b) „Zlínským starostou se T. Baťa stal roku 1923. Po dlouhou dobu se veřejné činnosti s nechutí vyhýbal, poněvadž s odporem přihlížel ubohému místnímu politikaření ….“

Ve skutečnosti byl Tomáš Baťa městským zastupitelem již od roku 1908 (za pokrokáře), i když politice mnoho nedal. Na radnici tehdy "velel" František Štěpánek (pokrokáři), takže rozchod těch dvou, v knize dramaticky popsaný, zase až tak divoký nebyl.

(str. 149) „…. Baťabankrot, jehož autor tvrdil, že T.Baťa nezemřel při letecké havárii v roce 1932 nešťastnou náhodou, nýbrž se jednalo o plánovanou sebevraždu ….“

Vzhledem k faktu, že 11. července 1932 večer probíhaly po Zlíně represe, spojené s hledáním dotyčného spisku, nabízí se otázka, co autor "Toulek" vlastně četl.

(str. 150a) „…. Tomáš Baťa jako jediný majitel všech akcií firmy T. & A. Baťa ….“

(Autor původní název píše jako T. a A. Baťa.) Pod tímto názvem nevystupovala akciová společnost, nýbrž společnost veřejná (obdoba dnešní v.o.s.). Tomáš byl jediným vlastníkem (bratr Antonín zemřel roku 1908 bez dědiců), ale ne akcionářem. Tím se stal až u Baťa a.s.

(str. 150b) „…. první baťův Obchodní dům …. po čtyřech letech provozu musel být stržen ....“

K překvapivé informaci si přidejme snímek, jak se prvnímu Obchodnímu domu daří dnes (2013), 82 let po likvidaci. Aby nebylo čtenáři z uvedených faktů smutno, nad textem jej v knize rozveseluje snímek druhého obchodního domu ze současnosti.

nám. Práce - Zlínská osma

 

vzhled zlínské Tržnice

 

2oo5 – 2o11

(str. 153) „…. (jedenadvacítka) sloužit začala od května 1938 ....“

Nepřesná informace – jedenadvacítka byla plně zprovozněna až za druhé republiky, v prosinci 1938. Půvab spočívá ve slůvku "plně" – první tři etáže se vskutku začaly užívat již v květnu 1938.

Sám J.A. Baťa ji (dle vlastních pamětí) nevyužil. Po krátké protektorátní episodě zmizel v zahraničí; jeho pracovní činnost se stále odehrávala ve staré administrativní budově (č. 2).

budova.21-a-web.jpg

Snímek 21. budovy z léta 1938. Okna nezasklená, na boku pracovní plošina. Tohle není plně zprovozněný objekt.

 

(str. 156) Otázka dědických sporů

Zde nelze se Zdeňkem Volným polemisovati. Obě strany předkládají své ověřené pravdy, mnoho dokumentů kvůli poválečnému vývoji chybí, jedním z velkých omylů J.A. Bati se ukázalo oslovení Wettsteinovy kanceláře pro řešení sporů; z toho pramenící podjatost advokátů a úniky informací.

Možná se pro vyváženost autor stati nemusel bát přiznat, že J.A. Baťa některé spory vyhrál, a to i na evropské závody (např. Nizozemí).

(str. 155) „Tomáš Jan Baťa se narodil  .... 17. září 1914 ....“

Tomáš Jan Baťa (Tomík) byl ve skutečnosti Tomáš John Baťa – druhé jméno v cizojazyčném tvaru začal používat až po druhé světové válce. Na okraj: zdrobnělina Tomík, používaná pro tohoto muže před válkou, měla "zoficiálnění" a oporu ve zlínském baťovském tisku – stejně jako označení pan Jeník pro Jana A. Baťu.

*****

 

Pokračovati v dalších  kapitolách? Určitě ano. Jak jsem v úvodu předeslal – tento bulvárek se čte dobře.  Berte jej nepříliš vážně coby naučnou oddychovku.

 

Vyplatilo se ....

*****

 

(str. 168) „.... moravské lázně Luhačovice poblíž Zlína .... do obecného povědomí vstoupila léčivá alkalická Vincentka i projímavá Šaratice ....“

Pokud by nějaký výtisk "Toulek ..." proniknul až do Luhačovic, tož by sa místní ogaři počudovali, co všechno mohou vypít na území své obce. Že by z Prahy opravdu bylo tak těžké dohlédnout kamsi do východní gubernie?

(Obec Šaratice se nachází v okrese Vyškov a u ní také vyvěrá příslušný pramen, který jest stáčen do lahví pod názvem "Šaratica".)

(str. 181) „.... že tvorba 'našich Janáčků' či projekty 'českých Baťů' a jejich úspěchy ....“

Jací "čeští Baťové" v knize vystupují? Tomáš? Moravák jako poleno (m.j. poslanec Moravského zemského sněmu), Jan Antonín – poloviční Moravan, poloviční Slovák.  Ze Zlína do Vídně vede kratší cesta nežli do Prahy. Pokud mají Češi nějakého Baťu, tak sem s ním.

Věren vlasteneckému cítění obou Baťů mohl autor připustit dnes – v dobách všeobecné "čechizace" historie, kultury a médií – nepopulární termín "Čechoslovák".

(str. 182) „.... české země (72 000 km2) byly součástí .... tvořily méně než desetinu rozlohy monarchie .... rozloha celé říše 622 000 km2.“

Věru divné počty. Autor si možná plete české země s Čechami. V pražské výdejně informací jev bohužel dosti častý.

Přesto – české země, i když špatně pojaté, v popisku tvoří cca 11,6 procenta rozlohy mocnářství. To určitě nečiní méně než desetinu (zhruba devítinu). S Moravou a kusem Slezska více.

(str. 216) „…. nový císař Karel I. v červenci roku 1917 ....“

Označení panovníka je sporné, řeklo by se "wikipedické". Karel, panující Rakousku-Uhersku roku 1917 a 1918, měl číselných možností více. Český král toho jména byl vlastně třetí (po Karlu IV. – Lucemburském a Karlu II. – Habsburském), rakouský rovněž (Rakušanům nevládnul 'náš' Karel IV.). V řadě dynastie Habsbursko-Lotrinské zastával opravdu první místo.

 

*****

Politické okénko naznačuje další drobné rozpory, občas agresivně se deroucí na povrch. Akceptujme populárnost publikace a nehrabejme se v detailu, abychom byli schopni tuto stať ukončit v rozumném časovém limitu (v květnu 2013 má již více jak rok zpoždění).

V životě jsou důležitější věci nežli kritické hodnocení kdejakého čtiva.

DSC01250-web.jpg

 

 

Literatura uvedená a použitá ku kapitole o sourozencích Baťových a Zlínu:

Baťa T.                                 -                              Úvahy a projevy (1932)

Baťa J.T.; S. Sinclairová   -                              Švec pro celý svět (1991)

Brož I.                                   -                              Chlapi od Baťů

Cekota A.                             -                              Baťa: myšlenky, činy, život

Engliš K.                               -                              Věčné ideály lidstva

Ivanov M.                            -                              Sága o životě a smrti J.A.B.

Menčík F.                             -                              Poskokem u Jana Bati

Rybka Z.                              -                              Základní zásady Baťova systému

Svatopluk T.                        -                              Botostroj

Valach F.                              -                              Fenomén Baťa

Valenta E.                            -                              Žil jsem s miliardářem

+ možné další, i webové, lékařské a ekonomické zdroje, v tisku neuvedené.

 Nelze najít renomované místní historiky, např. Zdeňka Pokludu, Ondřeje Ševečka, Václava Štroblíka, Davida Valůška a spoustu dalších. To zřejmě vymezilo určitou rozevlátost údajů, mezi kterými nezlínský autor marně hledal spojovací body.