budoucnost stavebního průmyslu.

ing. K. DOLEŽEL

„Zlín"

Přeplněné sklady a stojící továrny utvrdily mnohé z našich spoluobčanů v podivném názoru, že schopnost světa vyráběti daleko předčí jeho schopnost tyto statky spotřebovati. Podle zastánců těchto názorů musíme omezovati výrobu a zvyšovati nějakými umělými prostředky konsum. Nic nedokazuje lépe nesmyslnost této líbivé teorie, nežli dnešní náš způsob bydlení u srovnání s oním ideálním bydlením, který již umožňuje dnešní stupeň vědy a techniky.

Jistý americký národohospodářský praktik  se nedávno vyjádřil, že ani sto let při největším vypjetí všech národních sil a zdrojů by nestačilo k opatření příbytků a jejich zařízení nejmodernějším komfortem pro všechny americké občany. Je-li bohatá, pokroková a výbojná Amerika tak vzdálena ideálu moderního bydlení, jak je tomu teprve jinde?

Není pochyby, že jest málo oborů, které by byly s to převzíti v tak značné míře pracovníky, vyřazené racionalisací z ostatních oborů jako právě průmysl stavební. Na statistikách z nejrůznějších zemí skutečně vidíme, jak počet osob, zaměstnaných ve stavebnictví a příbuzných živnostech velmi nápadně stoupá. Není to jen proto, poněvadž se houfně stěhujeme ze staletých baráků a činžáků, prosáklých vlhkem a špínou a zárodky nejrůznějších nemocí do nových domů. Snad ještě více rozhoduje ono vybavení moderního domu všelijakými technickými vymoženostmi, při jejichž výrobě jest zaměstnáno stále rostoucí procento obyvatelstva.

Jest opravdu s podivem, jak veliké jest toto procento obyvatelstva, jež jest zaměstnáno přímo ve stavebním průmyslu a příbuzných živnostech. Nezastírejme si však, že toto veliké a stále vzrůstající procento občanů, závislých na stavebním ruchu, tvoří veliký a dosud ještě ne dobře pochopený problém sociální a hospodářský.

S rozmachem konjunktury a vzestupem důchodů stupňuje se sice rychle zaměstnanost, ale s příchodem špatnějších poměrů tato zaměstnanost zase rychle opadává a klesá případně hluboko pod normál. Je to právě důsledek oné veliké pružnosti poptávky po nových komfortních bytech a zařízeních. Uvědomme si dobře, že osud lidí, závislých na stavebním ruchu, jest mnohem více vydán na pospas výkyvům konjunktury nežli osud lidí, kteří produkují naši potravu nebo oděv, poněvadž svoji potřebu šatstva a potravin nedovedeme tak lehce omeziti jako potřebu po nových komfortních bytech.

Čím více budou stavební průmysly závislé na komfortu a čím menší bude jejich podíl na stavbách, nezbytně nutných k uhájení holého živobytí, tím citlivější bude tento průmysl vůči změně každé konjunktury.  

UMĚLÁ A PŘIROZENÁ KONJUNKTURA.

  Stavební průmysly a živnosti pohlcují tedy na jedné straně osoby, vyřazené racionalisací  z ostatních odvětví, čímž přispívají  ke klidnějšímu vývoji hospodářství, ale na druhé straně mohou se lehce státi  samy ohniskem rychle se šířící nezaměstnanosti a krise v případě konjunkturního obratu. Vynořuje se proto otázka: jak zabrániti náhlým a prudkým změnám v zaměstnanosti stavebních průmyslů a živností?

Domníváme se, že k zajištění opravdu zdravého a stabilního vzestupu jest nezbytně nutno osvoboditi stavební průmysly od spekulace a násilných úvěrových injekcí. Stavbu domů lze financovati jen ze skutečných úspor. Jen ty prostředky, které nám zůstanou po ukojení řady naléhavějších potřeb (výdaje za stravu a pod.), můžeme investovati do komfortního bydlení. Napřed zde musí býti tyto prostředky a pak teprve můžeme stavěti.

Přirozeně, že hromadění kapitálu ve formě peněz a pohledávek u peněžních ústavů jest jen jednou stránkou věci. Druhou stránkou věci jsou právě ony úspory při výrobě spotřebních statků, které uvolňují lidské síly i kapitály, nutné pro vzrůst  stavebních průmyslů a živností ... Pomohou-li spekulanti a neopatrní bankéři stavebnímu ruchu k překročení této hranice, dojde nutně k zápasu o dělníky a materiál mezi stavebním průmyslem a ostatními výrobními odvětvími. Vysoké ceny a mzdy lákají k novým, celkovými poměry však nijak neodůvodněným investicím.

Důsledek pak jest prudký pokles cen a důchodů. Pokles důchodů se musí přirozeně projeviti v první řadě v poklesu poptávky po nových bytech a snížení úrovně v bydlení. Tento vývoj vede nejen k znehodnocení kapitálových investicí, nýbrž i ke ztrátě zaměstnání ve stavebních oborech. Čím větší jest význam stavebních průmyslů v tom kterém národním hospodářství, tím větší nebezpečí, že z podobné částečné krise, vyvine se krise obecná.

TU JE TŘEBA PLÁNU!

Spekulace ve stavebnictví by se však sotva mohla tak zhoubně rozrůsti, kdyby stát a obce měly dobře uvážené a propracované dlouhodobé plány pro stavebnictví a bytovou politiku. Přesvědčili jsme se, že stát má v daňové politice (daňové osvobození a úlevy pro novostavby i opravy) velmi účinný nástroj, kterým může blahodárně působiti na klidný vývoj stavebního ruchu. Neopatrnými a špatně uváženými zásahy může však velmi mnoho zkaziti. Nejinak je tomu i se zásahy obcí.

Nedostatek plánovitosti vede nejen ku spekulaci ve stavebních pozemcích, nýbrž i roztříštění stavebního ruchu, což vede zase k zbytečným investičním nákladům obcí a obecních podniků na rozšiřování silniční, vodovodní, elektrické, plynárenské a kanalisační sítě, jakož i k zvýšeným vydáním na osvětlení, čištění, bezpečnost a pod.

Tyto zbytečné výdaje zvětšují pak buď přímo stavební náklady, anebo ve formě přirážek a obecních dávek zmenšují důchody občanů a možnost úspor. V obou případech jsou brzdou pro stavební ruch.

NEOHRANIČENÉ MOŽNOSTI.

Řekli jsme si již, že poptávka po komfortních bytech jest velmi pružná. Můžeme dodati, že touha po lepším bydlení nezná takřka hranic. Jest jen omezena tvrdou skutečností: velikostí důchodů a stavebními náklady spolu s ostatními náklady zařizovacími. Stupňováním výkonnosti lidské práce a racionalisací zvyšujeme důchody a snižujeme  náklady. Není snad třeba ani dokazovati, že ve stavebních průmyslech jsou ještě veliké možnosti snížiti náklady racionelnějším využitím práce a kapitálu.

Touto cestou lze stupňovati stavební ruch, jakož i mzdy a zisky osob ve stavebních průmyslech zaměstnaných mnohem bezpečněji a vytrvaleji nežli vyvoláváním umělých stavebních horeček. Tento úkol jest nepochybně hodný úsilí  nejvznešenějších duchů. Vždyť jest málo věcí, které mohou v takové míře přispěti k spokojenosti, štěstí, ušlechtilosti a lepší výkonnosti lidí, jako právě účelné, zdravé a krásné bydlení.     

Výběr 1935, str. 262