japonský export jako strašák.
„Oomoto Internacia"
Japonsko má téměř 100 milionů obyvatelů a jeho rýžová kultura, ač velmi silná, není schopna uživiti ani polovinu národa. Bez průmyslového vývoje a vývozu ručních výrobků, miliony lidí, kteří dnes žijí, by musely zemřít hladem.
Jestli se tedy Japonsko zúčastňuje hospodářského mezinárodního života, nestává se to z rozmaru, ani ze zlomyslnosti, ani z konkurence, ani pro jiný skrytý motiv; jediná příčina je nutnost. Stejná nutnost přiměla kdysi Anglii rozvinouti svůj průmysl.
Ovšem triumfální postup Japonska nelíbil se především Angličanům, kteří do nynějška téměř panovačně ovládali světové trhy. S počátku anglické podniky „hrály" podle pravidel, ale, když ztrácely půdu krok za krokem, jejich gentlemanství zmizelo a začali „hru", nedbajíce zákonů „sportu". To znamená, že Velká Britanie se stala zemí protekční.
Nic nemůže ale Japonce odstrašiti z bojiště. V Japonsku se pracovalo ještě pilněji a nakonec byla Anglie zase poražena – nehledě k vysokým celním tarifům.
Pak přišly kvoty. Bylo možno dovézti tolik a tolik zboží a ne více – kdyby se platilo i vysoké clo. Japonsko nalézalo se před nedobytnou pevností.
Ale Japonci jsou také zruční v jiu-jitsu, v umění vítěziti zručností nad silou. Znalec jiu-jitsu nikdy neodporuje přímo přesile. Velmi dobře se učili Japonci z přírodních katastrof, kde se nemohlo zvítěziti nad zemětřesením a cyklonem ztrnulou tvrdošíjností.
Tak se stalo, že Japonci sklízeli třetí hospodářské vítězství proti Angličanům na bojišti všech světových trhů. Japonské zboží je dobré a levné a je vyžadováno v celém světě.
Jaké stanovisko zaujímají cizí průmyslníci k japonskému úspěchu? Což dovedou pozvat své japonské kolegy a stisknout jim ruce? Vůbec ne. Najímají špatné žurnalisty, kteří napíší celý arsenál naivních hloupostí a dělají z Japonska strašáka lidstva.
Japonsko neohrožuje život cizího průmyslu. Pro to není dostatečně velké. Dováží téměř tolik, kolik vyváží a jeho skutečný zisk je velice malý, než aby způsobil skutečnou ztrátu jiným.
Ale západní továrníci jsou sobečtí. Co oni se starají o to, že deset, ba i dvacet milionů lidí umírá v Japonsku, Číně a Indii hladem? Ale když se východní národ brání a požaduje své, pak se jednomyslně vykřikuje: žlutá záhuba.
Neváhám odkrýti pravdu japonského vývozu:
- * 1932 - 1366 milionů yenů.
- * 1933 - 1832 milionů yenů.
Ačkoliv se v roce 1933 vyvezlo o 34 procent více než v roce 1932, nesmíme zapomenouti, že mezitím japonské peníze ztratily větší díl své zlaté měny, následkem toho pravý vzrůst je velmi malý. Počítaje v angl. librách, hořejší statistika zní následovně:
- * 1932 - 110 mil. liber.
- * 1933 - 112 mil. liber.
Nevidíme tedy žádný mimořádný vzrůst japonského exportu. Nepočítáme-li v penězích, ale ve zboží, pak japonský vývoz vzrostl velice. To je proto, že ceny v poslední době klesly. Zkrátka: Japonci během posledních let pilně pracovali, aby opatřili chudým co největší množství užitečných věcí, za cenu nejnižší. Japonsko se stalo definitivně „strašákem" celého světa.
„Japonci žijí ještě ve středověkém feudalismu."
„Žerou rýži a nemají kulturních potřeb."
„Jsou militaristy, kteří ohrožují své sousedy," taková a podobná hesla bylo lze čísti nad hanebnými články o dumpingu.
Zde chci dáti radu Západu, jak se chovat vůči japonskému exportu.
- 1. Celní tarify nepomáhají, jejich účinek má za následek opětné zlevnění japonského zboží.
- 2. Kvoty se nehodí, způsobují ztrátu cizích tržišť zemi, která je ustanovila.
- 3. Válka proti Japonsku ve formě bojkotu, arogantnosti atd. se nehodí, poněvadž jen zrychluje vítězství národního sebevědomí Japonců.
Je prokázáno, že toto vše není nic platno proti expansi japonského exportu. Proti japonskému průmyslu nutno pracovati prostředky vědeckými, technickými, logickými, t.j. gentlemanskými; skromností, rozumností atd. (studuj japonské mravy a zvyky).
Západní průmysl musí chtě nechtě rozděliti se o zisk s východem. Duševně i hmotně se Západ s Východem doplňují. Čím více se tomu porozumí, tím lépe pro lidstvo.
Výběr 1935, str. 76
