Krise a mzdy

George F. Johnson, americký Baťa, o mzdových otázkách a vlivu mezd na prosperitu.

„Saturday Evening Post"

V r. 1882 zavál mne osud do Binghamptonu, do továrny na obuv Lester Shoe Company. Přišel jsem tam hlavně z důvodů, ježto jsem slyšel, že bych tam mohl dostati lepší práci. Byl jsem tehdy jako většina obuvníků. Chtěl jsem vydělati rychle hodně peněz, byl jsem však odhodlán za ně pracovati. Práce tehdy byla nestálá a rovněž mzdy. Továrna zaměstnávala, když byla v plném provozu, asi 400 lidí.

Tehdy bylo zvykem, že továrna hleděla vyříditi každou objednávku s největším spěchem; to se pracovalo ve dne v noci, pak se továrna zavřela, až zase došla jiná objednávka.

Finance továrny byly ve špatném stavu, a H.B. Endicott, dodavatel kůže z Bostonu a hlavní její věřitel, přijel sem, aby se sám přesvědčil, co by se zde dalo udělati. Myslil jsem, že bych dovedl tuto továrnu postaviti na nohy, aby vynášela, a řekl jsem to Harry Lesterovi, hlavnímu majetníku:

„Kdybyste mně chtěl svěřiti vedení továrny, udělal bych z ní výnosný podnik. Vím, že to dovedu, a jsem ochoten pracovati rok bez platu, abych to dokázal."

Takovým způsobem byla založena naše firma. Přeměnili jsme ji na akciovou společnost až o mnoho let později, poněvadž jsme si mysleli, že by nebylo správné, kdyby pouze dva lidé byli majetníky tak rozsáhlého průmyslu.

Cesty ke snížení nákladů

Ze začátku jsme platili takové mzdy, jaké platili všichni ostatní – platili jsme tak málo, jak jen to šlo, a hleděli jsme za to dostati kolik jen bylo možno. Teprve pomalu začali jsme si uvědomovati, že nejlepší cesta, jak snížiti náklady jest, ne snižování mezd, nýbrž především docílením stálé, celoroční práce a tím snížení režie. Tehdy pohlížel jsem na mzdy jenom jako na výrobní výlohy, a nikoliv, jako na kupní sílu, pro nákup nejen našich vlastních, ale i jiných výrobků.

Brzy však jsme seznali, že vyšší mzdy znamenají vyšší životní úroveň a větší spotřebu výrobků. Proto jsme si vytkli za úkol snižovati ceny, abychom zvýšili odbyt, a zvyšovati mzdy, abychom umožnili vyšší odbyt.

Seznali jsme základní fakt, že vysoké náklady, spojené s provozem továrny nejsou ničím u porovnání s tím, když továrna není v provozu. Jednou z nejtíživějších položek provozních, jsou zbytečné režijní a správní výdaje. Většina těchto správních výdajů má svůj původ v domněnce, když zaměstnáte nějakého muže, aby konal nějakou práci, že jest nutno, abyste stanovili jiného muže, který by dohlížel, aby ten první tu práci vykonal, a pak přidali ještě třetího muže, aby podával zprávy o tom, co dělá ten muž a jeho dozorce!

Větší odpovědnost, větší radost z práce

Všeobecně panuje domnění, že intensivním dozorem a inspekcí docílí se lepší a pečlivější práce. Ve skutečnosti docílí se pravý opak. Muž, pracující přímo před nosem dozorce, jest zbavován odpovědnosti za práci. To jest jediný důvod, proč byl tento dozorce tam ustanoven. Výsledek těchto pracných a drahých opatření, zavedených za účelem docílení dobré práce je, že nikdo není přímo odpověden.

Nejhorší služba, kterou můžete prokázati člověku je, odejmouti mu odpovědnost. Tím odejmete mu i radost, kterou může nalézti ve své práci a případně učiniti z něho člověka jako ovci, který neumí mysleti za sebe, v továrně i mimo ni, a musí býti řízen jako loutka na jevišti.

Snažili jsme se vychovávati naše lidi, aby dovedli mysliti za sebe, tím, že postupně jsme zmenšovali množství dozoru, a učinili jsme zřejmé každému dělníkovi, že u nás platí pouze kvalita práce a nikoliv pouze vykonávání pracovních pohybů, aby byl předák spokojen.

Výsledek je, že docilujeme mnohem lepší kvalitu obuvi nežli dříve. Já věřím na pracující předáky; takový může docíliti příkladem více, nežli slovy. Naši předáci pracují, nejen z důvodu, aby snížili náklady dozoru, ale také, ježto jako zruční dělníci, jsou spíše s to ovládati svoje lidi.

Vysoké mzdy a nízké ceny

Vysoké mzdy – jež jsou jediný druh mezd, který mám rád – nemohou však býti placeny pouze proto, poněvadž si někdo přeje je platiti. Zvyšují náklad, a problém správy jest již sám o sobě dost těžký, jak čeliti vysoce soutěživé konkurenci.

Ale, ačkoliv problém udržení vysokých mezd jest těžký, není to ještě důvodem, uhýbati těmto potížím. Abychom dospěli k vytčenému cíli, dodržovali jsme tři hlavní směrnice:

1. 1. Zvýšiti výkonnost dělníka použitím strojů;
2. 2. snížením počtu produktivních zaměstnanců;
3. 3. zvyšováním kupní síly mezd.

Parasité hospodářského rozvoje

V dnešní době značná část amerického průmyslu se uchýlila od zásady vysokých mezd, ačkoliv dobře ví, že lidé málo placení mají nízkou kupní sílu, a že za dnešního stavu výroby jest odbyt průmyslu závislý od toho, mají-li zaměstnanci peníze, s nimiž by kupovali.

Ti jednotlivci zaměstnavatelé (jakož i společnosti, v jejichž čele stojí), kteří využívajíce doby krise, snižují mzdy, jsou parasity. Oni využívají kupní síly utvořené z vysokých mezd v jiných odvětvích průmyslu. Sami nepřispívají ničím k vytvoření prosperity, naopak, když poměry jsou špatné, ještě přispívají k jejich zhoršení tím, že odejímají z trhu jejich mzdy.

Oni případně i vykáží dividendy a tak klamou akcionáře, ačkoliv nakonec podnik s nízkými mzdami bývá obyčejně za špatnou investicí. Z těchto důvodů považuji za nutné, aby ve výročních zprávách podniků byla uvedena i suma vyplacených mezd, vedle cifer obratu a docílených zisků, aby veřejnost mohla viděti, který podnik jest podporou národa a který je národním břemenem.

Možno snad vytknouti, že moje hledisko jest spíše hledisko zaměstnance, než zaměstnavatele. Tak tomu i jest. Cítím se více dělníkem, než kapitalistou. Nečiním si illusí ani o dělnících, ani o kapitalistech.

Ne všichni dělníci jsou šlechetní a poctiví pracovníci, a ne všichni kapitalisté jsou vyděrači, a ani mzdy, ani dividendy nepřicházejí ze vzduchu. Podle mého názoru, zásada vysokých platů jest mnohem užitečnější, nežli politika vysokých dividend. Neboť udržení neb docílení vysokých mezd může vyvésti stát z krise.

Square Deal Policy – Zacházej s druhým, jak bys chtěl, aby zacházel s tebou

Mnozí zaměstnavatelé cítí se zklamáni ve svém úsilí, poněvadž shledávají, že lidé, které zaměstnávají, myslí více na braní platu, nežli na práci za něj. Shledal jsem, že nečiní více než 10 procent celku, a že ostatní mají takovou snahu, jako zaměstnavatel, aby podnik šel. Ti, kteří nepracují ze své vlastní vůle, musí býti k práci přinuceni. Neplýtvám k nim sympatiemi. Jednou jsem měl k předákům tento proslov:

„Potřeboval jsem 35 roků k tomu, abych nalezl odpověď na průmyslový problém – to jest, že jest nutno zacházeti s druhým tak, jak bych chtěl, aby bylo zacházeno se mnou. Nedivil bych se, kdyby i dělníkům to trvalo 35 let, než přijdou na to, jaké má býti jejich stanovisko k této zásadě rovnosti, jak se říká v Americe – square deal policy.

Tato zásada nemůže býti získána přes noc. Musí býti vypěstěna v myslích dělníků, tak jako vzešla v mojí. Oni musí se naučiti, aby viděli, jak tato zásada vypadá v praksi. A my musíme jim ukázati, co to je, tato zásada rovnoprávnosti – square deal policy."

„Vy máte však tuto výhodu: Když s někým zacházíte fair – zcela fair – pak můžete od něho požadovati, aby i on se choval k vám fair. Musíte si býti však jisti, že jste vůči němu učinili jen to, co bylo správné."

Americké vydřidušství – jak se o něm mluví, a ve skutečnosti

Slýcháme mnoho vyprávěti o „ve 40 letech vyhozen na dlažbu". My zřídka kdy někoho vyhodíme a ztěží někdo kdy vystoupí. Nikdy však nepropustíme nikoho z důvodů, že je mu 40 nebo 50 let, poněvadž tehdy stávají se pro nás takoví lidé nejcennějšími. Máme rádi naše zaměstnance mezi 30 – 70, ale musíme přijímati i mladé muže, abychom nahradili úbytek starých.

Asi čtvrtina našich lidí jsou přes 50 a někteří z lidí, kteří pracovali se mnou u verpánku, jsou ještě u nás. Zaměstnance; který není již schopen práce, dáme do pense, kterou mu platíme a vyplácíme mužův plat i vdově po tak dlouho, než se jí podaří si někde získati existenci, což může býti 1 – 5 roků.

Vůdcové amerického průmyslu – a máme jich hodně – by měli dbáti o to, aby placení nízkých mezd bylo zařazeno do stejné třídy, jako zpronevěra veřejných statků. Neboť jinak nebude možno zaručiti stálou a vzestupnou prosperitu národa.   

Výběr – nejzajímavější články současné doby, 1934, str. 17 (podruhé)

v textu jest dodržen původní pravopis, rovněž autentické zvýraznění textu