průmysly budoucnosti.

 „Průkopník", Zlín.

UMĚLÉ PRYSKYŘICE.

Dokud nebyl vynalezen železobeton, náš stavební materiál byl téměř stejný po celá tisíciletí. Cihly, malta, kámen a dřevo – toho všeho používali už Římané a před nimi ještě starší národové. Beton a ocel ve spojitosti s ním změnily vzhled nynějších staveb. Umožnily stavbu mrakodrapů a nový stavební sloh.

V posledních desetiletích přišla na scénu ještě jiná nová látka. Její použití při stavbách je sice dosud značně omezeno, ale není pochyb o tom, že v několika málo příštích letech budeme o ní mnoho slyšet.

Tento nový materiál – nebo lépe řečeno materiály, poněvadž je jich více druhů – se nazývají plastické látky nebo umělé pryskyřice. Kromě jiného použití umožní i hromadnou výrobu domů, které by mohly být v továrně doslova vylisovány jako karoserie pro auta a v několika hodinách mohou být na místě složeny v hotový dům.

Historie umělých pryskyřic počíná ve skutečnosti celuloidem, kterážto látka byla po prvé vyrobena v roce 1847 ze střelné bavlny a kafru. Celuloid je neobyčejně užitečná látka, ale její vysoká zápalnost zabraňuje tomu, aby se jí více využilo pro účely, pro které se jinak velmi dobře hodí.

BAKELIT.

Prvním krokem k dnešním umělým pryskyřicím byl vynález bakelitu v roce 1907, nazvaný podle svého belgického vynálezce Baekelanda. bakelit je „umělá pryskyřice", která se vyrábí zahříváním kyseliny karbolové nebo fenolu s formaldehydem. Protože kyselina karbolová je výrobkem z dehtu, je výroba bakelitu velmi důležitá pro všechny státy s velkým bohatstvím uhlí.

Ve Velké Britanii na příklad se živí výrobou umělých pryskyřic na 100.000 lidí, kteří každoročně vyrobí z nich nejrůznějšího zboží v ceně 20 milionů liber (skoro půltřetí miliardy Kč).

Přesné podrobnosti o výrobě umělých pryskyřic jsou ještě stále obchodním tajemstvím. Druh bakelitu, kterého se nyní široce používá místo ebonitu a vulkanitu pro výrobu různých částí elektrických přístrojů, tvoří se míšením bakelitu, oleje a velmi rozmělněného dřeva. Po dokonalém promíšení těchto látek dá se bakelit lisovat do libovolného tvaru hydraulickým lisem.

Lisovací formy se ohřívají parou, plynem nebo elektřinou. Za použití vysokých tlaků dostaneme výrobek, jehož povrch je už bez dalšího opracování přirozeně hladký, nehledě snad k nepatrným výčnělkům na místech, kde se stýkají horní a spodní lisovací forma. Konečný materiál je velmi tvrdý a nerozpustný ve vodě a ve většině chemických látek.

Impregnací papíru nebo tkaniny bakelitem a pak jejich slisováním dostaneme jiný užitečný materiál, který isoluje a vzdoruje horku a chemickým látkám. Tohoto druhu bakelitu v listech se může výhodně používat na příklad k potahům na stoly, protože velmi dobře zachovává svůj lesk a nešpiní se.

Bakelit je materiálem neobyčejné pevnosti, takže se z něho vyrábějí například ozubená kola, jejichž velkou předností je poměrná nehlučnost. – Roztoku čistého bakelitu se také používá jako dekorativního nebo isolačního nátěru. Přidáním barviv dociluje se různých barevných efektů.

GALALIT.

Jinou umělou hmotou je galalit. Vyrábí se z mléka a pravděpodobně rozřeší těžkou otázku, co počít s nadbytečným množstvím mléka. Myšlenka vyráběti z mléka tvrdou trvanlivou látku, která je bez pachu, zdá se podivná, ale pravděpodobně máte už před sebou popelníček, vyrobený vlastně z mléka.

Vyrábí se z kaseinu, mléčné sýroviny, a formaldehydu. Dobře odtučněné mléko se nechá srazit. Sraženina se zpracuje vhodnými kyselinami nebo alkaliemi, čímž se získá klkovitá ssedlina. Tato hmota se promývá, odstřeďuje a vysouší, až dostaneme hrubší krupičku, která se pak drtí v slabě nažloutlý prášek.

Z galalitu se vyrábějí různé předměty – popelníčky, držadla na deštníky nebo cokoliv jiného – tím způsobem, že galalitový prášek se nasype do kovové formy a za velké teploty se slisuje pod velkým tlakem. Po zvednutí listu dostaneme už čisté výrobky.

Všechny možnosti, které může dát výrobě, nebyly ještě využity a proto lze očekávat, že v brzké době se bude vyrábět stále více předmětů z této látky. Není totiž látek, které byste mohli jediným pohybem vytvářet v libovolném tvaru a v libovolné barvě, bez jakéhokoliv opracovávání a leštění. Právě tato výroba z umělých pryskyřic, třebaže třikrát dražších, je při hromadné výrobě levnější než výroba týchž předmětů z kovu nebo z keramiky.

Praví se, že vynález galalitu byl náhodný; že prý chemikova kočka, která se zatoulala do laboratoře, převrhla nádobku s formaldehydem, který se vylil na kousek sýra a k velkému překvapení chemikovu proměnil jej v tvrdou hmotu. U každého podobného vynálezu by mohla vzniknout podobná legenda, ale nač jí zmenšovat úsilí vytrvalých lidí?

Je mnoho druhů umělých hmot, ale jejich výroba je vždycky velmi podobná. Jemně rozmělněný prášek se nasype do formy a podrobí se intensivnímu horku a tlaku. Až do nynějška většina předmětů, vyráběná z umělých pryskyřic, byla nevelkého rozměru, třebaže někde se vyrábějí i velké „archy" tohoto materiálu. Příčiny jsou rázu jen hospodářského: velké formy jsou drahé a výrobci nechtějí riskovat mnoho peněz, pokud si nejsou jisti, že by pro nový výrobek našli odbyt.

    UMĚLÁ PRYSKYŘICE NAHRAZUJE DŘEVO A KOVY.

Ale odborníci, pracující v tomto oboru, věří, že je velmi málo věcí, vyráběných nyní ze dřeva, ze železa nebo z jiných kovů, které by se nedaly uspokojivě dělat z umělých pryskyřic. V blízké budoucnosti budeme z nich vyrábět dveře a dokonce i celé stěny a zdi domů.

Zdi z umělých pryskyřic mají tu výhodu, že nepropouštějí teplo a že se na nich nemůže držet hmyz. V horkých krajinách budou tyto zdi mnohem úspornější a lepší než dřevo nebo vráščité železo: dřevo padá tu neodvratně za oběť bílým mravencům a železo činí z obydlí hotovou výheň. Zdi nebo střechy z umělých pryskyřic ani neshoří, ani nezrezaví, ani neshnijí.

UMĚLÁ PRYSKYŘICE STAVEBNÍM MATERIÁLEM.

Domy z umělých pryskyřic se budou pravděpodobně stavět tak, že ocelová kostra se bude obkládat deskami z tohoto materiálu. Při tom je málo částí domovního zařízení, které by nebylo možno výhodně vyrobit z umělých pryskyřic. Umělé pryskyřice jsou vůbec prvním uspokojivým materiálem, který nás přiblíží k ideálu po továrnicku vyráběných obydlí bez známých nevýhod ocele a železa. Protože pak umělé pryskyřice mohou být libovolně zbarveny, nabude zapotřebí lepit na stěny tapety a tak budou mít hospodyně stále čisté lesklé stěny, které se dají snadno umývat.

Někteří jdou ještě dále a věří, že bude možno lisovat z umělých pryskyřic i karoserie pro auta a značnou část mechanismu v autě. Velkou výhodou byla by při tom lehkost, protože umělé pryskyřice neváží více než aluminium.

Další velkou výhodou umělých pryskyřic je okolnost, že se do nich dají zalisovati kovové části, což je při znamenité isolační schopnosti pryskyřic zvláště výhodné v elektrotechnice. Zvláště radiopřístroje hotoví se, podobně jako většina elektrotechnických přístrojů dneška, z umělé pryskyřice, kombinované často s vláknitými plnidly za účelem zvýšení pevnosti, nebo kovem pro zjednodušení konstrukce.

Je pravděpodobné, že postupem doby budeme mít další řadu umělých pryskyřic, z nichž každá bude mít svoje specifické vlastnosti; některé se budou vyznačovat velkou tažností, jiné budou vzdorovat chvění, jiné tření a pod. Už nyní byla vynalezena umělá pryskyřice, která má pevnost v tlaku jako ocel, takže je možno vyrábět kuličková ložiska pro různé účely z této hmoty.

Průmysl, který bude vyrábět předměty z umělých pryskyřic, stane se pravděpodobně stejně významným, jako je nyní průmysl železářský a ocelářský. Vždy ovšem bude potřeba inženýra, který bude pro tento nový průmysl vyrábět železné formy.   

Výběr 1936, str. 1920