Chce-li se laskavý nahlížitel a zpytovatel zlínských dějin cosi dozvěděti o školách doby monarchie, ať mlaskne myšiskem na tento odkaz:

staré zlínské školy

Školský areál mezi Štefánikovou a Hradskou

Zlínská školní čtvrť

 (stručný souhrnný úvod)

(akad. arch. Eduard Staša, Naše pravda nebo Tep 1990 ?)

První návrh čtvrti se objevuje na perokresbě arch. F.L. Gahury, která nese datum 5. července 1927 a název „Situace parku a škol ve Zlíně“.

Můžeme si všimnout linky železniční vlečky při jižním okraji kresby – vede z továrny do cihelny pod Růmy – i návrhu skromného „centra“ před branou továrny s obchodním domem (dnešní Tržnicí) a malým Společenským domem. Ten se vejde dokonce do prostoru dnes volného, zbyvšího po odstraněném pomníku Klementa Gottwalda a sestává ze čtyř malých rohových budov.  Po náměstí Práce zatím ani památky. Jakési náměstí lze si představit podél vstupu do závodu (mezi dnešní tržnicí ABC a Domem kultury) s ulicí k Trávníku (jmenovala se Tovární). Ze zámeckého parku a z panské zahrady mají vzniknout veřejná prostranství, plná zeleně.

To ještě majitel panství baron Štěpán Haupt netuší, že za dva roky se náčrt přiblíží skutečnosti. A nebo že by v nějakém, nám dnes neznámém rozhovoru s F.L. Gahurou naznačil svůj možný odchod ze Zlína? Těžko říci – odchází oficiálně po roztržce s vedením radnice (T. Baťou a městskou radou) v roce 1929, kdy prodává městu zámek. Již před tím, v roce 1927, zbavuje se za úplatu části lesů (Tlustá). Kapkou, kterou přetekl pohár v roce 1929, měla být výstavba I. chlapeckého internátu. Pravda, baron měl v té době již šedesát let a věčné války o soudržnost majetku, narušeného pozemkovou reformou z roku 1919, jej značně vyčerpávaly.

V roce 1927 vypracoval arch. F.L. Gahura  také projekt s pojmenováním „Školy fy. T. & A. Baťa ve Zlíně“ na panském pozemku č. 1094 v trati Strhance ve štěpnici nad myslivnou pana Gabesama. Slavnostní otevření škol se konalo 28. října roku 1928  (deset let existence Československa, pozn. C.) a prezident T.G. Masaryk jim propůjčil své jméno. Usnesením obecního zastupitelstva založen fond pro postavení jeho pomníku „v budoucích sadech, které ponesou jeho jméno“.

Školy tvořily dvoukřídlou komposici s tělocvičnou a kreslírnou uprostřed a byly postaveny jako první v západním čele pozdější školní čtvrti. Teprve o rok později povolilo tehdejší ministerstvo školství firmě Baťa provozovat v budovách t.zv. Pokusnou diferencovanou školu. Na prostranství mezi oběma křídly budovy položili 9. března 1930 (osmdesáté narozeniny T.G.M., pozn. C.) základní kámen k pomníku T.G. Masaryka a v pětatřicátém roce zde vyzkoušeli dřevenou maketu sochy. Její vytvoření zadali o rok později přednímu českému sochaři, profesoru pražské Akademie výtvarných umění Otakaru Španielovi. V říjnu tohoto roku uplyne tedy osmdesát let od otevření těchto škol, které se výročí bohužel nedočkaly.

 Výstavba školní čtvrti, rok 1932. Fotografováno z tehdy dokončeného Obchodního domu.

Pokud jde o samotnou školní čtvrť, dopadla její výstavba poněkud jinak, než se jevily původní představy Gahurovy. Její nový návrh vypracoval v roce 1931 arch. Miroslav Lorenc, tehdy ještě zaměstnanec fy. Baťa, s níž se krátce potom rozešel. On je také autorem první budovy živnostenské školy  (později obchodní akademie, pak stavební průmyslovka, dnes fakulta multimediálních komunikací UTB, pozn. C.), v níž vytvořil na základě standardní železobetonové konstrukce průmyslových budov prototyp třípodlažní školní budovy o velikosti 3 x 7 polí. Stavbu v září 1932 zkolaudovali a zahájili zde vyučování. Ředitelem živnostenské školy byl jmenován Čeněk Hybler, přišedší do Zlína již v roce 1905.

Prototyp Lorencovy školy se později obměňoval menšími půdorysnými úpravami a počty podlaží ve stavebním oddělení fy. Baťa, aniž by se považovalo za slušné uvádět jméno původního autora. Tak v prosinci 1931 vzniknul projekt čtyřetážové obecné školy (dnešní základní škola č.p. 2514), která uzavírala školní čtvrť v severovýchodním rohu. Ta se také podobá Lorencovu původnímu „modelu“ návrhu nejvíce. V lednu 1932 dostala stavební povolení a o rok později byla kolaudována.

Položení základního kamene k pomníku T.G. Masaryka před školami ve Zlíně (9. března 1930). Foto Motal – zapůjčeno od ing. Rudy Veselého, který jako žák poklepává na kámen. V pozadí vpravo Tomáš Baťa.

V prosinci roku 1934 byla dána do provozu další budova cizojazyčné školy s pěti podlažími (dnešní základní škola s č.p. 2701 – to je ta „uprostřed“ - propojená krčkem mensy a tělocvičny s UTB). A v květnu 1936, jako poslední, čtyřetážová odborná živnostenská škola pokračovací v jihovýchodním rohu školní čtvrti (dnešní střední škola gastronomie a obchodu – č.p. 3015).

Školní budovy v průběhu let několikrát obměňovaly svou náplň, aniž však bylo opuštěno jejich původní poslání. Jsou dodnes příkladem účelně a hospodárně stavěných školních budov i universálnosti železobetonové konstrukce. Jejich typ se uplatnil i v jiných částech města (Zálešná, Letná, Díly) i v jiných baťovských městech.

Součástí výstavby školní čtvrti bylo také vybudování malého školního stadionu v roce 1932, v červnu otevřeli školní aulu (poválečné kino Svět, před asanací Musicland A), v září 1934 dokončili stavbu tělocvičny a v průběhu roku 1935 koupaliště.

Před vchodem jedné z fakult UTB, částečně na místě neorganické přístavby z dob SPŠ stavební bylo možno skočit do bazénu.

Základní kámen pomníku T.G.M. z roku 1930 vidíme ještě na fotografiích z roku 1937 a 1938. Socha T.G. Masaryka byla převezena do Zlína teprve v lednu 1939. Co se dálo potom, nevíme s jistotou. Podle jedné verse nebyl už před příchodem Němců čas pomník odhalit a došlo k tomu až 14. září roku 1945. Tomu napovídají též archivní prameny. Podle druhé verse tradované zlínskými pamětníky k odhalení přece jen došlo. Sochu potom v posledních měsících roku 1939 ukryli v budově Studijního ústavu. Období druhé světové války přežila školní čtvrť se všemi neblahými příznačnými důsledky pro české školství za okupace. A po roce 1945 slouží její budovy ve změněných podmínkách dále svému účelu.

 Areál škol koncem přibližně v roce 1936 – vlevo škola živnostenská, za ní přednášková aula (shromažďovací sál), vpravo tělocvična, v pozadí Masarykova škola pokusná. Úplně vzadu Obchodní dům a Společenský dům.

Budovy mají svá léta a tak počínaje rokem 1978 dochází k přístavbám školních pavilonů k původním budovám, které svojí kapacitou i vybavením nedostačují současným požadavkům. Už dříve zmizelo koupaliště i školní zahrada, přibyla nová jídelna a Stadion mládeže v blízkém sousedství. Citelnou ranou do původní koncepce školní čtvrti  stalo se zbourání bývalých Masarykových škol v lednu roku 1988. Nebylo ale zbytí – havarijní stav hlavních konstrukcí ohrožoval životy školáků. Nicméně považujme smutek nad ztrátou těchto budov za pochopitelný i pro jejich historické a architektonické hodnoty v kontextu celé zlínské i české architektury. A tak nám nezbývá nežli doufat, že připravovaná výstavba nových škol na tomto místě bude jejich důstojnou náhradou.

 {Nové školy nikdy nevznikly, určený prostor sežral megalomanský projekt zlínské radnice (nepovedení primátoři Úlehla a Ondrová) a University Tomáše Bati (nic proti rektorátu, ale ve Zlíně není třeba stavět na zelené louce – pak ubývá zelených ploch a chátrají nevyužité objekty). Pozn C.}

Vraťme se ale ještě k historii pomníku T.G. Masaryka. Pozoruhodná na té události ze září 1945 jeví se úcta, kterou svojí účastí projevili představitelé Rudé armády, partyzánů, KSČ, národních výborů a průmyslových podniků. Přítomen byl po návratu z německého vězení též tvůrce sochy prof. Otakar Španiel. Národní výbor Velkého Zlína poděkoval šesti statečným občanům, kteří se zasloužili o záchranu sochy před zničením německými okupanty. Nechali ji zazdít v budově studijního ústavu.

Odhalení pomníku Tomáše Garrigue Masaryka 14. září 1945.

Přesto byly osudy sledovaného pomníku pohnuté. V roce 1959 musel být z příkazu vládnoucích orgánů odstraněn. Až v roce 1968 došlo k jeho navrácení na původní místo. Přišel rok 1973 a s ním další nesmyslné rozhodnutí, které vedlo ke druhému odstranění sochy. Tentokráte i se soklem, který byl jakýmsi komunálním podnikem rozřezán. Jeden z našich významných režisérů Elmar Klos, tentokrát s patřičnou dávkou ironie, doporučil zřídit na místě propadlo se zdviží.

Zbytek totality přežila socha v Okresním archivu na Klečůvce.

 I takto mohla vypadat školní čtvrť. Kdo ví, zda by se podařilo realizovat celek, jedna z budov přinejmenším koliduje s vilou J.A. Bati. Současný stav je vlastně torsem, navíc značně pocuchaným léty socialistické péče. Škoda každé cihly, která sem nebyla položena.

Z pohledu zobrazené studie jeví se spornou i váha Stadionu mládeže - vychází spíše jako "z nouze ctnost" doby, kdy Zlín pozbyl světovosti.

Školní čtvrť z oblasti bývalého hřiště v roce 2010

--------------------------

Pokusné školství ve Zlíně

Masarykova pokusná škola měšťanská (1. ZDŠ /1. ZŠ/ Pomocná škola a Sportovní škola)

Pestrý týden 1932

Pavel Novák, Zlínská architektura 1900-1950

 Gahurova perspektivní skica školského areálu a městského parku z roku 1927. Kolorováno.

Zárodečná myšlenka na vybudování školní čtvrti uzrála v regulačním plánu města Zlína (F.L. Gahura)  již v roce 1927, ale končená model, zachovavší se až do konce šedesátých let, pochází z roku 1931 a je od architekta M. Lorence.

 Gahurovy představy o školském areálu pocházejí již z roku 1927. Mimořádný rok na nejrůznější projekty, navíc na panských pozemcích - baron Haupt prodává zlínský majetek firmě Baťa až v roce 1929. Tímto rokem také opadává z projektantů lokální stísněnost poměry a rozmachují se ke gestům velmi zlínským. Na projektu mimochodem najdeme i první vytýčení ulic T. Bati a Štefánikovy v dnešních liniích.
Zajímavostí výše namalovaného schématu je především jakési náměstí (které nikdy nevzniklo - z továrny se vychází mezi dnešní 1 a 2 budovou. Pracující pak směrem severním od brány se mohou dát k nevelkému obchodnímu domu (Tržnici) a domu společenskému, stojícímu na místě dnešního volného prostranství (po pomníku Kl. Gottwalda), tedy rozměrů též nevelkých.
 

V roce 1928 byly realisovány Masarykovy školy dle návrhu již zmíněného Františka Lýdie Gahury. Situování školy a půdorys tvaru „U“ s centrálním nástupem podřídil regulační koncepci města. Striktní ekonomický požadavek použít ocelové montované bednění prvních továrních objektů - ještě s hranatými sloupy – jej kupodivu neomezoval, naopak mu pomohl vytvořit nové disposiční hodnoty – trojtrakt – a nový výraz veřejné zlínské architektury. Maximální prosvětlení objektu například vyřešily úsporné nosné vertikální sloupky, střídané se sloupky cihelnými.

 Na nepříliš povedené fotografii zobrazen západní pohled na Masarykovu školu, někdy v polovině let sedmdesátých, již po odstranění pomníku T.G.M.


 

Slavnostní otevření Masarykových škol dne 28. října 1928

(OSLAVA DESETILETÉHO JUBILEA ČESKOSLOVENSKÉ SVOBODY VE ZLÍNĚ)

Sdělení XI., č. 44 – 3. listopadu 1928

28. říjen 1928, desetileté jubileum naší národní samostatnosti, oslaven byl ve Zlíně městskou radou, za součinnosti všech zlínských spolků a korporací.

Přípravné práce pro oslavu vykonalo komité, složené ze zástupců sociálních korporací, tělovýchovných spolků, politických stran a t.d., které zároveň vypracovalo program, který by úměrně odpovídal významnosti této veliké oslavy. Pěkné počasí po celý oslavný den tvořilo poslední doplněk úplného zdaru slavnosti.

Po ranním budíčku 28. října započala oslava v 9 hodin ráno otevřením nových škol, které vystavila firma Baťa a zároveň sázením jubilejních lip školní mládeží.

Před novými budovami škol shromáždilo se vedle školních dětí, zástupců města, úřadů, školní rady a t.d. množství obecenstva. Po zpěvu dětského smíšeného sboru promluvil ředitel škol, p. Rud. Lang, o významu sázení lip jako symbolu Slovanství a svobody národa, načež za zpěvu dětí byly lipky zasázeny. Pěknou tuto část oslavy ukončila vhodnou básní žákyně obecné školy.

Akt slavnostního otevření škol zahájil starosta města, pan Tomáš Baťa, tímto proslovem:

„Vítám vás, velectěné dámy a pánové, k této naší slavnosti.

Jmenovitě vítám zástupce místní školní rady, spolku rodičů, zástupce učitelstva a úřadů, ale nejsrdečněji vítám vás, naše milá mládeži, pro kterou jsme toto slavnostní otevření nové školy uspořádali.

Práce, které bylo k výstavbě této školy zapotřebí, vytvořila pouze podmínky pro práci další, kterou vykonati má moudrost a nadšení vašich učitelů ve spolupráci s vašimi rodiči.

Ale skutečného a vrcholného úspěchu této školy dobýti může jen vaše srdce a láska, s kterou k této škole přilnete.

Přijměte tuto školu jako závazek vykonati pomocí moudrostí a vědomostí, které v ní získáte, dílo daleko dokonalejší, až dospějete v muže a ženy.

Význam této školy ocenil i pan president Masaryk tím, že dovolil, abychom ji směli nazývati jeho jménem.

(K p. řediteli Langovi:) Odevzdávám vám, pane řediteli, tuto školní budovu k výchově mládeže vám svěřené.

Veďte tento ústav v duchu jeho protektora, pana presidenta Masaryka, jemuž provolejme třikrát ‚sláva‘.“

Po starostově proslovu ujali se slova okresní školní inspektor pan Jaroslav Bureš a ředitel škol, pan Rud. Lang, který ve své řeči poděkoval panu Tomáši Baťovi za jeho velkomyslný dar zlínské mládeži a slíbil za celý učitelský sbor vésti svěřenou mládež v této škole v duchu dvou velkých vzorů našeho národa, Jana Amose Komenského a presidenta T.G. Masaryka.

Po recitaci žákyně 4. tř. měšť. školy a sborového zpěvu školních dětí ukončeno bylo slavnostní otevření škol státními hymnami.

***

Pokusná Masarykova škola

 Evžen Erdély - Švec, který dobyl světa

 Kromě pětipatrové obecné školy (dnešní Krajská knihovna Fr. Bartoše, pozn. C.) stojí ve Zlíně také pokusná škola pojmenovaná jménem presidenta Masaryka, jež je zařízena v souhlasu s názory Tomáše Bati a podle nich ji také vedou. Jde o jeden z nejzajímavějších vyučovacích ústavů na světě.

     Baťa navštěvoval čtyřtřídní normální školu ve Zlíně, kde se naučil trochu psát, číst a počítat. Po přestěhování do městečka Uherského Hradiště navštěvoval školu německou. Nenáviděl školskou moudrost a vyučovací metody a už jako dítě hubovával na učebí plán, který jej nutil učit se kolik milionů kilometrů daleko je Sirius od Země; jak zatlouci hřebík do zdi, tomu se člověk ve škole nenaučil, ačkoli taková znalost je pro život daleko důležitější. Všechno, čemu se lidé učí, musí mít praktický účel, míní Baťa, jinak učení nemá smyslu. Masarykova škola ve Zlíně liší se od dosavadních podobných vyučovacích ústavů organisací a učebním plánem. Najdeme v ní čtyři skupiny různých vyučovacích cílů:

1.  humanistická skupina, jejíž učební plán odpovídá asi nižší střední škole,
2. skupina pro průmyslové vzdělání
3. skupina pro obchod a živnosti
4. dvouletá skupina

***

Jaké bylo pokusné školství ve Zlíně?

 Ve všech předmětech mají si žáci získávati poznatky buď přímým pozorováním faktů nebo aspoň samostatným čtením a sestavováním zpráv. V přírodopisu proto každý žák koná sám pokusy a získává jimi vědomosti, jak vidíme na snímku z Masarykovy pokusné školy ve Zlíně, která jest ovšem také po vnější stránce na tyto úkoly dobře vybavena. - (At. Motal, Zlín, 1932)

Jak je to se školami?

Nad problematikou asanace areálu budov v centru Gottwaldova - zánik Masarykovy pokusné školy (I. ZDŠ)

Naše pravda, 1987

Na počátku kalendářního roku 1986 byla provedena prověrka technického stavu všech škol, které byly postaveny před rokem 1960. Jejím účelem bylo zjistit, zda nebylo při jejich výstavbě použito hlinitanových cementů. Toto posouzení se týkalo rovněž škol na náměstí Rudé armády (nám. T.G. Masaryka, pozn. C.) v Gottwaldově, jejichž stav byl označen jako havarijní. Na základě odborné expertízy Technického a zkušebního ústavu v Praze, pracoviště Brno, a rozhodnutí příslušného stavebního úřadu byly obě školy uzavřeny a byla v nich ukončena školní docházka. Od 1. září 1986 se v nich tedy neučí. O těchto skutečnostech jsme již čtenáře Naší pravdy a celou gottwaldovskou veřejnost podrobně informovali. 

Uzavření škol se specializovanou výukou (sportovní a zvláštní škola) v centru města s sebou přineslo celou řadu vážných problémů, které si vyžádaly přijetí mimořádných opatření. Spojeným úsilím odboru školství a kultury MěstNV (městského národního výboru, pozn. C.), odboru školství ONV (okresního národního výboru, pozn. C.), ředitelství městských škol a za přispění Sdružení rodičů a přátel školy a patronátních podniků se podařilo náročné úkoly splnit tak, aby mohl být nový školní rok 1986/87 zahájen bez větších provozních potíží. V popředí zájmu je nyní otázka, co bude se zrušenými školami na náměstí Rudé armády dále a jak bude tato otázka řešena v budoucnosti.

Zdánlivý klid kolem celého stavebního komplexu by mohl vést naši veřejnost k domněnkám, že se nic neděje. Avšak jde o „klid“ jen zdánlivý. Po vystěhování veškerého nábytku, pomůcek a dalšího vnitřního zařízení byly oba školní objekty předány do správy odboru výstavby městského národního výboru a v prvních měsících letošního roku bylo v rámci akce „Z“ demontováno všechno upotřebitelné vnitřní zařízení. V současné době jsou tedy obě budovy připraveny k asanaci. Součástí příprav je i demontáž bývalého výstavního pavilonu o.p. Svit a úprava terénu po jeho odstranění.

Současně byl odborem školství a kultury MěstNV, ve spolupráci s odborem školství ONV v Gottwaldově, vypracován stavební program nových škol a bylo zahájeno zpracování zastavovací objemové studie ve Stavoprojektu Gottwaldov. Snahou je, aby na místě starých, zrušených škol byly vybudovány dvě nové základní školy – se sportovním a jazykovým rozšířeným vyučováním.  

Tolik tedy základní informace dr. Jindřicha Bobáka, vedoucího odboru školství a kultury MěstNV v Gottwaldově. Protože však problematika obou stávajících starých školních budov na náměstí Rudé armády je, a hlavně bude, poněkud složitější, požádala naše redakce o doplňující údaje Karla Pekáčka z odboru výstavby MěstNV. Sdělil nám následující: 

Asanace 1. základní školy se v současné době zajišťuje přes likvidační komisi Městského národního výboru Gottwaldov soukromými zájemci ze strany občanů. Tato činnost bude ukončena v měsíci říjnu, kdy na asanaci školy nastoupí hlavní dodavatel asanace – Dopravní stavby Olomouc, závod Prostějov. Asanace v hodnotě 3 milionů Kčs bude v plném rozsahu zabezpečována uvedenou organizací po etapách. V první fázi se jedná o asanací jižního křídla zvláštní školy v termínu do 30. ledna 1988. Asanace severního křídla I. základní školy bude realizována až po přeložení inženýrských sítí, které pod uvedeným objektem vedou. Jedná se o tepelný kanál, který napájí celou východní část školského areálu, dále o plynovod, vodovod a veřejné osvětlení. Dosud však tyto přeložky inženýrských sítí nejsou projekčně zajišťovány. Upozorňujeme, že bez provedených přeložek nebude technicky možná asanace severního křídla (t.j. část budovy k Leninově ulici, pozn. redakce). 

Vlastní asanace bude prováděna odstřelem, plocha po asanaci bude dočasně upravena pro parkování vozidel, s využitím stávající příjezdové komunikace.

 Masarykova pokusná měšťanská škola ve svých nejlepších časech, v roce 1935.

Původně jsme v redakci předpokládali, že našim čtenářům a celé gottwaldovské veřejnosti předložíme ještě podrobnější informace, týkající se harmonogramu asanačních prací na komplexu starých školních budov, umístěných prakticky v centru okresního města. Při prošetřování situace jsme překvapeni, že asanace se bude zcela zbytečně protahovat v důsledku projekční nepřipravenosti přeložení stávajících inženýrských sítí, které vedou pod jednou z budov. Vždyť přece celý objekt určený k asanaci převzal odbor výstavby MěstNV v Gottwaldově, který za celou akci také zodpovídá. 

Navíc jsme názoru, že ani dosavadní postup při asanaci budov soukromými zájemci není správný. Venkovní vzhled areálu budov až do celkové asanace by měl zůstat neporušen a ne již nyní dovolit občanům demontovat celá okna či dokonce narušovat obvodové zdi. Návštěvníkům našeho okresního města se tak nenaskýtá zrovna pěkný pohled v okolí obchodního domu Prior. A to ještě nemluvíme o tom, že celý objekt určený k demolici, by měl být odpovídajícím způsobem již nyní zabezpečen proti vstupu do areálu. Zcela zbytečně tak „nahráváme“ vandalům k dalšímu ničení a vytloukání oken......

....

Co dělá SPŠ stavební pro rozvoj města

(Naše pravda, 1987)

Procházíme-li kolem areálu středních škol v Leninově ulici, neunikne naší pozornosti čilý pracovní ruch kolem střední průmyslové školy stavební. Myšlenkou soustředění části středních škol do centra města, zlepšením školské výuky i efektivnějším využitím stávajících objektů se zabývali odpovědní pracovníci spolu se stavařskými odborníky již delší dobu. Realizaci nahrávalo zvýšení bezpečnosti silničního provozu , blízkost Stadionu mládeže i plaveckého stadionu. Vědomí těchto argumentů znamenalo konkrétní návrhy u pro úpravu SPŠ stavební.

Akce investičně náročná zhruba do pěti milionů korun započala výstavbou laboratoří a specializovaných rýsoven a byla ukončena v roce 1978. Přitom byly průběžně upravovány stávající objekty. Záměr byl často diskutován, upravován, oponován. Útvar hlavního architekta ONV Gottwaldov výsledný záměr přijal. Studii vypracoval Stavoprojekt a zahájila se vlastní realizace. Každý člen pedagogického sboru přijal jako nepsanou povinnost svoji přímou účast na akci „Z“. Všichni studenti, z nichž mnozí dnes pracují v podnicích zúčastněných na výstavbě, t.j. Průmyslových stavbách, Pozemních stavbách nebo Okresním stavebním podniku věděli, že budují něco pro sebe i pro příští generaci.

Dobré úmysly byly podchyceny v plánu rozvoje centra Zlína z roku 1980. Stavba u SEŠ do popisované problematiky nenáleží, nikdy ani nebyla realisována, dnes jako tehdy na místě stojí "likusákovitý" objekt jídelny.

Výstavba speciálních učeben a jídelny byla dokončena v roce 1984. Teorie uplatněná v praxi získávala další přívržence. Instalace zařízení pro využití solární energie potvrdila racionální úvahu. Vložené náklady se vrátily během čtyř let. 

Významnou pomoc při této akci „Z“ znamenala i aktivní účast MěstNV a ONV Gottwaldov. Taková účast i zájem byly nejlepším argumentem. Svůj podíl na jednotlivých etapách nesla i školská organizace SSM – studenti z vyšších ročníků již prací na úrovni fundovaných odborníků. Mezi mladými se vytvářel dobrý vztah k oboru i pocit sounáležitosti.  

Třetí etapa výstavby objektu centrálních šaten a speciálních učeben má být ukončena ke konci roku 1988. Svazácká organizace po dohodě s vedením školy vyšla se vstřícným plánem. Jejich závazek zní – termín zkrátíme o čtvrt roku.

Jiný vzhled dnešní hovoří jak o komunistické péči o majetek ("léčba" Masarykovy školy odstřelem, zchátrání kina Svět), tak o chaosu, bezkoncepčnosti a mrhání veřejnými prostředky v době popřevratové (zbourání kina Svět pro stavbu nadbytečného gigantického obludária Kongresového centra, přestěhování SPŠ stavební navzdory investovaným prostředkům v místě ....).

------------

3. základní škola (Slovenská)

(Štěpánka Baďurová, učitelka 3. ZŠ)

Naše pravda 1987

V těchto dnech slaví 3. ZŠ v Gottwaldově v Slovenské ulici své padesátiny. Při takové významné události v životě školy bude jistě zajímavé připomenout i její začátky. 

Ve druhé polovině třicátých let žilo město Zlín nebývalým průmyslovým rozmachem. Počet obyvatel neustále vzrůstal a s tím přibývalo i dětí. Doby, kdy jedna školní budova pohodlně stačila zlínským dětem, již minuly. S rostoucím městem se stavěly i nové školní budovy. Ve čtvrti Díly byly položeny základy nové školy v místě, kde kdysi býval lesík zvaný Remíza. Místo bylo velmi pěkně položeno. Sice dost vysoko nad městem, avšak blízko lesa, s krásným výhledem přes fryštácké údolí až k Hostýnským vrchům. V květnu 1937 se začalo stavět. k 1. září, tedy za čtyři měsíce, měla být stavba hotova. Práce se však dokončovaly celé září. Současně se stěhoval nábytek a ostatní zařízení. Teprve 4.září 1937 se ve škole začalo vyučovat. Žákům sloužilo 12 učeben – tříd, pracovní pro chlapecké a dívčí ruční práce, šatny, tělocvična a dvůr, kde bylo jeviště , zvýšená podlaha a sklápěcí židle. Nechyběly ředitelna, skromná místnost pro lékaře a byt pro školníka. 

Zemskou školní radou v Brně bylo rozhodnuto, aby nově vzniklá škola nesla název Obecná škola Bartošova. Stala se chloubou nové čtvrti Díly. Navštěvovali ji různí hosté, hospitovali zde i učitelé ze zahraničí.  

Jenže neklidná a nejistá doba, pak i poválečné události rušivě zasáhly do života školy. Mobilizací v roce 1938 byli z učitelského sboru odvoláni někteří učitelé. Třídy musely být spojeny. Vyučovalo se s obtížemi. Když 15. března 1939 vtrhlo německé vojsko do Čech a na Moravu, už za tři dny, 18. března, se do školy nastěhoval říšskoněmecký oddíl a vyučování muselo být úplně přerušeno. Vojenská posádka odešla až 30. března. Učitelé, žáci i rodiče byli událostmi neobyčejně rozrušeni. Vyučování však bylo obnoveno. V té době bylo zapsáno 686 žáků, rozdělených do 18 tříd. Pro nedostatek učeben bylo zavedeno střídavé vyučování v 1. a 2. třídách. 

Poslední válečná léta opět nepříznivě narušila chod školy. Po listopadovém bombardování Zlína v roce 1944 byly ve škole ubytovány rodiny ze zničených domů na Letné. V učebně dívčích ručních prací měly kuchyň, kde si postižení vařili, ve třídách bydleli. Kromě toho bylo ve škole uskladněno mnoho materiálu zachráněného z továrny. Vyučování muselo být přerušeno. 

Po osvobození města se už 9. května konala ve škole první porada. Bylo rozhodnuto započít co nejdříve s vyučováním. Nastala doba čištění, úprav a příprav. Některé třídy byly stále ještě obsazeny postiženými rodinami. Ale i to se postupně vyřešilo. 22. 5. se mohlo začít s vyučováním. Školní rok 1944-45 bylo ukončen 19. července. 

K významné události v životě školy došlo hned v prvním mírovém roce. Pro vysoký počet žáků byla škola na Dílech rozdělena na školy dvě s názvy Bartošova škola I. a Bartošova škola II. Přesto ve třídách bylo 48 až 52 žáků a budova byla společná pro obě školy. Opět se začalo vyučovat na směny. Přibývalo také dětí, jejichž oba rodiče byli zaměstnáni. Pro ně vznikl ve škole útulek. V době po vyučování si tam žáci hráli, četli, zpívali, koupali se, protože u školy bylo koupaliště. 

I když se zápasilo s místem, byla ve škole založena pionýrská organizace a 23. února 1951 se konal první pionýrský slib.

V novém školním roce se stala situace neudržitelná. Jen na jedné z obou škol bylo zapsáno přes 600 žáků. Na školním pozemku stála dřevěná budova. Po získání a nutné úpravě začala i ona sloužit školním účelům. Byla v ní kuchyň, jídelna, 2 šatny, 4 učebny a 3 pionýrské klubovny. Po vyučování zde prožívali svůj volný část i žáci školní družiny, která se svou dobrou prací stala vzorem pro ostatní družiny v okrese.

V září 1953 čekala školu další změna. Novým školním zákonem byly zrušeny obě národní školy a byla ustanovena 3. osmiletá střední škola v Gottwaldově – Díly. V letech, kdy v budově školy byly ročníky nižšího i vyššího stupně, bylo zapisováno 1000 až 1050 žáků. Stále se vyučovalo na směny. Když si uvědomíme, že byla používána jen dvoupatrová budova s dřevěnou provizorní stavbou, musíme se obdivovat provozu školy, její organizaci, jejíž zásluhou pracovala nejen početná školní družina, ale i pionýrská organizace a zájmové kroužky.

Teprve v šedesátých letech se rozšiřuje škola o nové budovy. Ruší se tělocvična, ze které přestavbou vznikla světlá a prostorná jídelna, je postavena nová kuchyň, dva pavilony a nová tělocvična.

Konečně vzniklo dost prostoru pro náročný provoz školy. Budovaly se nové odborné pracovny, zvyšovala se estetická úroveň a zařízení školní družiny, vznikl školní klub a studovna. Ve škole byla zřízena místnost pro lékaře, pro výchovného poradce i pro vedoucí pionýrské skupiny.

S těmito možnostmi pedagogové ve spolupráci s VÚP v Praze ověřovali celodenní výchovný systém, který kladl velké nároky jak na práci učitelů, tak i na práci vychovatelek ŠD, ŠK i PO SSM (školní družiny, školního klubu, Pionýrské organizace SSM; pozn. C.). Pobyt ve škole i mimo ni byl pomýšlen do nejmenších podrobností tak, aby zabezpečoval v plné míře rozvinutí dětské osobnosti. V té době bylo přebudováno nevyhovující školní hřiště, které nyní slouží nejen hodinám tělesné výchovy, ale i volnému času dětí.

Ale to už je přítomnost, ve které celý pedagogický kolektiv naplňuje novou výchovně vzdělávací soustavu, podílí se na programu výchovné práce a věnuje velkou pozornost organizaci volného času žáků. 

Tyto i další náročné úkoly, které pro školní práci vyplývají ze závěrů XVII. sjezdu KSČ, jsou v plné šíři plněny v každodenní práci školy.

-----------------------------------------

Založení a výstavba školy na Zálešné

(4. a 5. ZDŠ)

(Naše pravda, asi 1988)

Území nynějšího gottwaldovského okresu bylo dlouho zemědělské. Teprve od r. 1914 nastala rychlá industrializace tehdejšího Zlína, který se stal vedle Brna a Ostravy nejprůmyslovějším městem na Moravě. V popředí stál průmysl obuvnický, jehož obrovský vzestup zajistil T. Baťa válečnými zakázkami obuvi rakouské armádě. 

Po válce zavádí do podniku po americkém vzoru pásovou výrobu a všechny metody světového velkokapitálu.

Ve třicátých letech našeho století zaznamenal průmyslový Zlín prudký rozvoj nejen ve výstavbě továrních objektů, ale celého města. Stejným tempem se rozvíjelo i zlínské školství. Budovy Masarykovy pokusné měšťanské školy  (za vlády komunismu 1. ZDŠ – sportovní a pomocná) nestačily stále vzrůstajícímu počtu žáků. Proto se místní činitelé rozhodli postavit novou měšťanskou školu, která měla nést název Komenského pokusná diferencovaná měšťanská škola. Rozlehlost zahradního města přímo určovala postavit ji ve východní zlínské čtvrti Zálešná pro žáky z východní části Zlína a nejbližšího okolí.  

Rok 1937 byl krajně nepříznivý v důsledku rozmachu německého nacismu. Německo silně zbrojilo, stouply ceny strategických surovin, modernisovaly se Baťovy továrny, zaváděly nové stroje do výroby, začínal se stavět mrakodrap. Toto všechno spotřebovalo mnoho peněz a prostředků. Ještě v létě 1937 nikdo stavbu nové školy jistě nepotvrdil, ale 20. srpna padlo náhlé rozhodnutí. A už 25. srpna se hloubily základy. Na stavbu se uvolnilo 800 000 Kč a čtyřetážová budova 42-16-16 m měla stát plně vybavena k výuce během 14 týdnů!  

Stavbu školy svěřili staviteli Čudovi, který měl k disposici jednoho stavebního mistra a 11 velmi zručných dělníků. Přísun materiálu zajišťovalo stavební oddělení fy. Baťa. Jediná technika, kterou zedníci disponovali, byl obyčejný výtah. Okna a dveře dodali místní stolaři, nábytek pak Valašský dřevoprůmysl Fryšták. Vodu, plyn a elektřinu instalovali místní živnostníci. 28. září 1937 se budova pyšnila hotovou střechou a zaskleným průčelím na schodišti. Kolaudace proběhla 4. prosince, 5. a 6. se uklízelo a stěhoval nábytek, v pondělí 8. prosince se začalo v nové škole učit.

Škola disponovala 18 speciálními učebnami pro jednotlivé vyučovací předměty. Světlé a vzdušné pracovny byly vybaveny moderními pomůckami a odbornými knihovnami. Pomůcky se ukládaly v osmi kabinetech a také v některých učebnách. Široké a světlé chodby lemovaly vestavěné prosklené vitríny, sloužící k výstavkám prací nejrůznějšího druhu. V prvním poschodí sousedila s ředitelnou a sborovnou také zvláštní místnost pro školního lékaře a rozhlasová kabina s rozvodem signálu do celé školní budovy.

 Škola sice tělocvičnu postrádala, ale řešení se mnohdy našlo. Z hlediska bezpečnosti žactva je pozoruhodné zejména parní ústřední topení a jeho ochranné kryty.

U školy postavili hřiště s běžeckou dráhou, doskočištěm a železnou konstrukcí s nářadím. V budově se nenacházela tělocvična, kterýžto velký nedostatek odstranila až přístavba po válce, v 50. letech. Po celou válku a ještě mnoho let po osvobození sloužila budova bez větších úprav i stavebních zásahů.

V roce 1951 upravili školní pozemek na jižní straně školy. V roce 1955 přišel konečně příslib na přístavbu školy, t.j. kuchyně, jídelny, družiny mládeže a hlavně tělocvičny v akci „Z“, tedy rodičovské svépomoci. Projekt i dokumentaci vypracovali rodiče žáků zdarma. Přípravné práce začaly na podzim 1956. Na jaře pak započali se stavbou, jejíž realisaci převzal „Stavosvit“ (pozdější Průmyslové stavby Gottwaldov, po převratu PSG a.s.) a ke konci školního roku stavbaři dokončili základy a instalační práce. Celou přístavbu dokončili pak v září 1958 (za dva roky, oproti 14 týdnům výstavby hlavní budovy před válkou.....), kdy zahájili provoz ve školní kuchyni, jídelně a družinách a o několik týdnů později i v tělocvičně. Celá stavba proběhla v akci „Z“ a rodiče na ní odpracovali na 80 000 brigádnických hodin.

 Škola mezi Zálešnou a Kúty

Dvojobraz situace Komenského školy v srpnu 2004

O prázdninách 1959 proběhla větší rekonstrukce kotelny a výměna tlakových kotlů.

Kromě každoročních běžných oprav a údržby, které stárnoucí budova vyžadovala, byla v roce 1964 vybudována nová odborná pracovna pro fysiku a chemii, zřízena fotokomora a vybavena základním zařízením.

Od ledna 1969 probíhala generální oprava elektro a vodoinstalace, která se při plném provozu školy protáhla do konce roku. Téhož roku opravili sklad nářadí ve školní zahradě a instalovali umývárnu pro žáky.

 Školní fotografie z počátku padesátých let XX. století.

V souvislosti s výstavbou sídliště Kúty prostory pro narůstající počet žáků přestaly postačovat. Na třídy se přeměnily družiny, hudebna, dokonce i sborovna. V roce 1977 Pozemní stavby Gottwaldov zahájily přístavbu nových pavilonů při 4. a vedlejší 5. ZDŠ. Začátkem roku 1982 tyto přístavby se 4 třídami, bytem školníka a rozsáhlými podzemními prostorami dokončili a předali do užívání. Školní budova získala dostatečný prostor pro družiny, dílny a celkově se uvolnila.

Ve školním roce 1984-1985 se ukázal jako naprosto havarijní stav školní kuchyně, zvláště všech jejích instalací, a také její naprosto nedostatečná kapacita. O prázdninách téhož roku kuchyni i jídelnu uzavřeli a v lednu 1986 zahájili jejich rekonstrukci.

Po celý následující školní rok sloužily dvě provisorně vybavené místnosti v přízemí školy jako jídelny a jídlo se sem přiváželo. K 1. září 1986 byla nová, mnohem prostornější jídelna se dvěma výdeji jídla předána do užívání. Od 1. října zahájila plný provoz i školní kuchyně a slouží nyní k plné spokojenosti strávníků.