Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

vila tomáše bati ve zlíně

(Pavel Novák, Zlínská architektura 1900-1950;

Ak. arch. Eduard Staša - Tep nebo Zlínské noviny 1990)

 

ELEKTRIFIKACE VÝZNAMNÝCH DOMŮ ZLÍNSKÝCH

 

Povolení k postavení elektrického vedení ze své továrny u nádraží do nově postavené vily na Čepkově obdržel továrník Tomáš Baťa výměrem c.k. okresního hejtmanství v Uherském Hradišti č. 16 818 ze dne 19. srpna 1910. V projektu se mimo jiné uvádí: „Vedení bude sloužiti na elektrické osvětlení villy cca. 70 žárovkami s kovovým vláknem (osramové) po 16-32 svíčkách a ku pohonu elektromotoru 1 HP pro pohon vodního čerpadla. Použito bude stejnosměrného proudu o napětí 120 voltů a největší amperické intensitě 40 amper ... Celé provedení bude řádně dle stávajících předpisů provedeno firmou Bartelmus, Donát a.s. v Brně."

  Elektrická centrála v Baťově podniku disponovala již v těchto letech kapacitou, která umožňovala kromě jejího využití pro účely vlastní výroby a elektrifikace továrníkovy vily i realisaci dalších podniků. Svědčí o tom například i skutečnost, že v roce 1913 došla na obec žádost dvou zlínských živnostníků, Jaroslava Lízala a Jana Šťasty o povolení k vedení elektrické síly z Baťovy továrny do jejich dílen.

 

cit.: ČR-MZA – Brno, SOkA UH, OÚ UH, inv. č. 575, č. kartonu 743

dle: ČR-MZA – Brno, SOkA Zlín, AMZ, inv. č. 129, Protokol ze 2. května 1913

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

Vše začalo vlastně už v roce 1909, kdy obecní úřad města Zlína svolal na žádost továrníka Tomáše Bati komisi na čtvrtek 19. srpna ve tři hodiny odpoledne, aby se rozhodlo o místě pro stavbu jeho obytného domu na Čepkově u cesty na Mladcovou. Podepsán byl starosta František Štěpánek, dřívější spolupracovník a přítel Baťův. Uplynul pouze rok od smrti Tomášova bratra Antonína, s nímž dříve bydleli v kancelářské budově  u tovární brány naproti zlínskému nádraží. Tomáš v roce 1911 oslavil pětatřicet let a už podruhé začal uvažovat o manželství. Když došlo v červenci 1912 k jeho svatbě s Marií Menčíkovou, dcerou kustoda císařské knihovny ve Vídni, měl již svůj dům na Čepkově dokončen a prováděly se v něm vnitřní úpravy.

 

vila-TB-1920-web.jpg

„ .....  Máňa se chystala ku svatbě, která byla určena na srpen, do kdy měla být hotova také vila, kterou Tomáš začal stavěti s Kotěrou už před dvěma léty, ale nedostavoval ji, protože nebylo pro koho. Pro něho stačil pokojík v továrně u Josefky. Vždyť skorem ani tam nebydlil. Byl poměrně málo doma. Nejvíce jezdil nebo pracoval.

Teď ovšem, když mělo dojít ku svatbě, dostalo se dostavování vily do běhu. Musela se navézt zahrada, vysázet – vlastně přesázet stromky, ohradit, naset trávu, podchytit svah za domem a vůbec dostavět a dodělat. Kotěra tam dal svého architekta Zázvorku, jenž pak chodil každý druhý den dopalovat Tomáše s těmi návrhy. Tomáš vždycky do toho něco řekl a Zázvorka to tak zas nechtěl a Kotěra jezdil do Zlína- a bylo s tím zkrátka devět světů.

 Nakonec to dopadlo dobře, protože Zázvorka byl skutečně architekt, který si z toho něco dělal, jak provede práci. Na jeho návrh, když si posléz na něj zvykl, povolal Tomáš také z Prahy malíře Kyselu, který provedl na veliké zdi v hale krásné starozlínské fresky. Jenom jednu chybu měly. Byly umístěny vysoko, takže bylo možno se na ně dívati vlastně jenom z balkonu.

A potom jednoho dne, když to všecko bylo hotovo, Tomáš odejel na svatbu do Vídně .... "

Jan Antonín Baťa, Román života, vyd. 1, 2009, str. 97

 

Ale jednoduchý osud projekt i samotná stavba opravdu neměly. Tomáš Baťa původně zadal obě práce staviteli Františku Novákovi z Vizovic. Ten také dům rozestavěl až po suterén ještě během roku 1909 – 1910, když tu nastal obrat. Tomáš Baťa včas rozpoznal, že původní záměr stavitelský neodpovídá požadavkům doby ani jeho představám a obrátil se na významného představitele české moderní architektury prof. Jana Kotěru   v Praze, aby mu vypracoval projekt nový.

Nevíme do detailu, jak vlastně ke všemu došlo. Ukázalo se však, že šlo o rozhodnutí šťastné a dávalo záruku dobrého výsledku. Vždyť architekt Jan Kotěra, žák světově proslulého vídeňského architekta Otty Wagnera, představoval špičku ve svém oboru, jak ukazují jeho díla v Hradci Králové, Prostějově i Praze. Kotěra se zmocnil zadaného úkolu suverénně a nově, aniž se dal příliš omezovat započatou stavbou. Upravil disposici přízemí i patra (společenská část a centrální hala v přízemí, obytné pokoje v patře) podle vysokých nároků majitele, vnesl do řešení architektonický řád, navrhnul přístavbu promenád, altánů a pergoly před jižním průčelím domu.

Vila Tomáše Bati  -  stěna v centrální obytné hale

 

 Ke spolupráci na interierech a výzdobě si přizval další uznávanou osobnost českého umění, arch. Františka Kyselu z Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Vznikl projekt vily a parku vynikajících kvalit, který roku 1911 schválil městský úřad jako „povolení ku přestavbě vily a postavení promenád před touto vilou“, jak konstatuje podepsaný stavební znalec Vilém Procházka. Ve skutečnosti šlo však o stavbu zcela novou, jen velmi málo ovlivněnou provedenou spodní částí. Vizovickému staviteli zůstal k provedení sousední domek pro zahradníka dle jeho projektu.

vila-TB-pudorys-prizemi-1911-web.jpg

 

Na Kotěrově díle je pozoruhodné, že se neomezil pouze na objekt vily, ale navrhnul i park, do kterého vilu začlenil. Zadíváme-li se na situační plán parku s vilou, zaujme nás jak celkové řešení, tak i jednotlivé detaily. Hlavní vstup a vjezd vedl bránou od nábřeží Dřevnice, kde později (ve druhé polovině roku 1928) byl postaven pěkný dřevěný patrový domek amerického typu pro zahradníka a vrátného. Původně tomuto účelu sloužil již zmíněný zděný domek vedle vily, kde postavili i skleník a obojí tam vydrželo do první poloviny let devadesátých (domek dodnes). Již od vstupu zaujme průhled parkem na hlavní jižní průčelí vily přes snížený travnatý parter, lemovaný stromy a keři .

Vila Tomáše Bati - půdorysy nadzemních podlaží - od 1996

 

Za ním vyvýšená terasa před vilou s cihelnou, dekorativně členěnou zídkou a stylovým dřevěným zábradlím, přístupná postranními schodišti z hlavních parkových chodníků. Po obou jejích stranách stály půvabně tvarované altány a kryté promenády, které před průčelím vily propojovala dřevěná pergola. Všechno obepínala a prorůstala malebná zeleň. Kultivovaně provedená soustava pavilonů, promenád a pergol spojovala opticky i funkčně vilu s parkem. Původně oddělena od hlavního průčelí, byla s ním ve třicátých letech spojena na rozích budovy jakýmisi příjezdovými branami.

vila-TB-hlavni-pruceli-web.jpg

 

Hlavní pohled na vilu tím však neutrpěl a uchoval si své původní architektonické kvality. Vlastní park vyjadřoval jakousi skromnou kombinaci francouzského a anglického pojetí, které pokračovalo i k severu za domem do příkrého svahu. Koncem třicátých let na východní straně před zahradnickým domkem postavili malý plavecký bazén a na západní straně od hlavní brány tenisový dvorec.

Přesvědčivěji nežli popisy působí samozřejmě fotografie. Ukazují, jak se architektovi ve shodě s představami stavebníka podařilo vytvořit komorně laděnou symbiosu stavebního díla s přírodou, tak vzdálenou mnohým representativním sídlům té doby.

Architektura vlastní budovy a její předpolí nás přesvědčují, že jde o velmi zdařilé dílo Kotěrova umění, připomínající svou jednoduchostí a noblesou některá anglosaská měšťanská sídla. Celkový asymetrický rozvrh a proporce okenních otvorů přiměřených významu místností, jemně vystupující arkýř s balkonem na ose fasády i citlivě řešená valbová střecha s vikýři, osmibokým tamburem a věžičkou uprostřed, to všechno tvořilo harmonicky vyvážený celek.

Snad jen poněkud nenápadný hlavní vstup s prostým přístřeškem překvapoval. Zato už vstupní hala představovala  důstojný začátek pro návštěvníka interieru vily, jejíž střed tvořila přes dvě podlaží probíhající prostorná a přesto intimní obytná hala s krbem a otevřeným dřevěným schodištěm, prosvětleným barevnými vitrážemi oken. Vyúsťovalo na balkonovou podestu v prostoru haly, ke které byla z jihu přidružena zimní zahrada.

vila-TB-central.hala-1911-web.jpg

 

Směrem k východu pak pokračovala jídelna s kuchyní a hospodářským příslušenstvím. Patro vily pak věnováno především ložnici a komfortní koupelně. Přístup k nim vedl po několika schodech z balkonové podesty prosklenými chodbami po obou stranách obytné haly. Z jejího stropu visel krásný, stylově řešený lustr.

Dochované fotografie zařízených místností svědčí o vysoké úrovni řešení s plasticky členěným dřevěným obložením i vzorováním tapet, s řemeslně dokonalým provedením nábytku i všech bytových doplňků. Vše promyšlené a vykonané do posledního detailu v jednotném stylu vládnoucí české moderny. Uklidňující a svébytná atmosféra spolu s doznívající secesí pohlcovala dům Tomáše Bati od jeho zevnějšku až po nejmenší detaily interierů.

Právě tato stylová jednota patřila ke znakům architektova mistrovství. Jen pro zajímavost zaznamenejme zprávu z archivních análů , že na výstavbě vily se podílely mezi jinými i vídeňské firmy Wulkania při provádění mosaikových a instalačních prací a firmy Postoise a Fix, které prováděly práce stolařské. A dále, že k 1. lednu 1914 činila hodnota vily a domku zahradníka s parkem 195 000,- K, zatímco ke 27. červnu 1935 stoupla na 758 tisíc Kč.

vila-TB-interier-web.jpg

 

Pouze jedenkrát sem do prostředí parku pozval Tomáš Baťa své zaměstnance s rodinami na oslavy Prvního máje. Učinil tak osobním dopisem v roce 1924, aby se jako veliká pracovní rodina navzájem poznali. V dalších letech se pak společné První máje konávaly v továrně a krásný park zůstal ušetřen.

V průběhu let mezi dvěma válkami prodělala vila několik menších stavebních úprav uvnitř i zvenčí – např. v roce 1926 adaptoval část interieru architekt Gahura (koupelny), v roce 1937 byly přistavěny garáže a o rok později navrhl architekt Karfík v zahradě již zmíněný bazén.  Největší stavební změny proběhly však po roce 1948. V roce 1951 došlo k přestavbě na Dům pionýrů a mládeže.  Tím započala postupná devastace vily. Interiéry se necitlivě přizpůsobily potřebám pionýrského domu. O rok později na západní straně přistavěli nevzhledné přízemní křídlo dílen z režných cihel a zároveň odstranili pergoly, promenády a altány. Z Kotěrovy architektury zbylo torzo. Dílo zkázy dokonaly roky 1985 a 1986, když prostor před vilou přeťala komunikace (Gahurova třída), spojující nově postavený nadjezd se sídlištěm Jižní Svahy. Začátkem devadesátých let nesl zmrzačený dům všechny atributy staveb socialismu: břízolitovou omítku, hnědý kabřincový sokl, tmavým luxolem natřené rámy oken a dveří, vyasfaltovanou příjezdovou cestu.... O interierech raději nemluvě. Dnes stále nacházíme už pouze posmutnělé zbytky parku s jeho přístupovými chodníky, tenisovým dvorcem a koupalištěm. Kdysi volný průhled na hlavní průčelí vily kryjí obrovité jedle a smrky. A tak krásný areál v jeho celkové symbiose můžeme obdivovat už jen na starých fotografiích. Je zajímavé, že se nikdy nedostal do seznamu památkově chráněných nemovitostí, ačkoliv si to zasluhoval.

villa_TB-zniceni-parku-85-web.jpg

            Dva záběry z května 1985 dokumentují začátek definitivního popření předpolí u vily Tomáše Bati. Všichni, co navštěvovali minimálně park u DPM, pamatují, že vyvýšené partie a prostor okolo vily byly zničeny již v letech padesátých (míra zkázy dobře viditelná na snímcích). Navíc ve východní části, pod stromy, trůnil vyřazený zázrak sovětské techniky počátku padesátých let, stíhací letoun MIG-15. Kácení stromů a navážení hlíny pro dnešní Gahurovu třídu začalo v roce 1985. 

            Plán Gottwaldov 2000 stavěl dokonce v prostoru před vilou polyfunkční objekt, který měl obsahovat m.j. např. hotel.

 

Spolupráce Tomáše Bati s architektem Janem Kotěrou pokračovala i v dalších letech – 1915 a 1918 při výstavbě čtvrti Letná a podél Březnické ulice. Ukončila ji až předčasná Kotěrova smrt v roce 1923.

vila-TB-1985-web.jpg

vila-TB-panorama-web.jpg