Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bombardování města Zlína a Baťových závodů americkým letectvem za druhé světové války

 

Doc. PhDr. František Vojta Csc.

 

 

situace ve městě před nálety

 

V dějinách města Zlína (dále i jen města) je řada významných období a událostí, výstižně charakterisujících jeho politický, hospodářský, sociální a kulturní rozvoj za více než půltisíciletí jeho existence. Současně jsou v jeho historii nesmazatelně zapsány také události související s druhou světovou válkou, v jejímž průběhu bylo, včetně závodů Baťa (dále i jen závodů), třikrát bombardováno americkým letectvem.

Studie, zabývající se touto historickou událostí, si neklade za cíl pouze její popis, ale odhaluje příčiny a důsledky bombardování a uvádí jej v nezbytných historických souvislostech. Současně ukazuje, že i regionální dějiny jsou spjaty nejen s národní historií, ale mají návaznost i na mezinárodní vztahy a události určitého historického období.

Na základě dlouhodobého a zevrubného výzkumu autora koriguje studie i některé mylné názory, představy a tvrzení, dosud přežívající ve vědomí města a veřejnosti. Předložená studie je svou koncepcí původní, i když se opírá o některá fakta a hodnocení autora, jež uvedl v příležitostných novinových článcích. Ze dvou prací jiných autorů je třeba připomenout „Bomby na Zlína „Bombardování zlínských závodů 1944“. Obě mají popularisační charakter a jsou stručným pohledem na některé stránky zkoumané problematiky. První z nich je víceméně jen souborem fotografií o druhém bombardování s minimem textu, který uvádí i nesprávné hodnocení důsledků bombardování. Některé další problémy obou prací, vyplývající z jednostranného pohledu na danou historickou událost, jiné pak nerespektují požadavek analytického a komplexního hodnocení jevu.

K vypracování studie byly autorem využity pramenné materiály z Okresního archívu v Gottwaldově. Dále byl excerpován dobový tisk regionálního (včetně závodního) i celostátního významu.

 

* * * * * *

 

Druhá světová válka, jejíž vznik byl podmíněn třídními zájmy světového imperialismu a zvláště fašistického Německa, se stala důležitým mezníkem v novodobých dějinách. Množstvím vojsk, použité vojenské techniky (t.zv. válka motorů), počtem zúčastněných států, jakož i lidskými a materiálními ztrátami, nemá v dosavadní světové historii obdoby. Rozhodující vliv na průběh války a podíl na porážce fašistického Německa měla Rudá armáda.

V roce 1944 dosáhla hranic Československa, Rumunska a Polska a její další boje znamenaly velkou národně-osvobozeneckou misii pro porobené národy.

Svůj podíl na porážce německého fašismu měla i angloamerická vojska. V době příprav na červnovou operaci Overlord v roce 1944 zesílilo angloamerické letectvo bombardování strategicky důležitých míst v Německu. Byly jimi přístavy a důležitá námořní centra. Šlo o jednu z forem vedení války i odvetu za nálety německých bombardérů na vybraná místa v Anglii (t.zv. letecká bitva o Anglii v roce 1940) a vysílání zkázonosných střel V1 a V2 v roce 1944. Bojů se v rámci anglického letectva zúčastnili rovněž čsl. letci a mezi nimi někteří z řad občanů města Zlína.

Letecká válka proti fašistickému Německu měla v rámci druhé světové války pouze dílčí význam. Především proto, jak bylo zjištěno, že „strašlivé bombardování škodí více civilnímu obyvatelstvu než fašistické armádě“. Dále proto, že byla vystupňována v roce 1944, kdy o výsledku války bylo fakticky rozhodnuto.

Rudá armáda používala rovněž letectva k ničení vojenských a jiných strategických cílů, ale její akce byly v této formě vedení války méně četné a vyhlédnuté cíle byly předem všestranně zhodnoceny. Nikdy nebombardovala obytné čtvrti měst, ale ničila válečný potenciál ve východním Prusku a j. Letectva užívala především k narušování dopravy ve frontovém pásmu, k bojové součinnosti s jinými druhy vojsk, proti koncentraci výrobních sil a pod.

Pro naše země vzniklo akutní nebezpečí leteckých náletů od září roku 1943, kdy americká vojska obsadila Itálii, leteckou základnu Foggia, což jim umožnilo podnikat lety na území Rakouska a Československa. Přesto nálety angloamerického letectva kulminovaly až ve druhé polovině roku 1944 a před ukončením války v Evropě. Mimo nálety spojené s bombardováním provádělo i t.zv. hloubkové lety. Na naše území nalétávali letci, zvaní „kotláři“ na vlakové soupravy s cílem vyřadit z provozu lokomotivy. Směřovali nejen proti nákladní dopravě a vojenským transportům, ale i osobním vlakům.

V našem okrese se stala terčem i železniční doprava na trati Zlín – Vizovice a jeden nálet byl proveden v úseku železniční zastávky na Podvesné. Nenadálost útoků znemožňovala cestujícím rychlé opuštění vlaků a včasné ukrytí ve vhodném terénu. Ztráty civilního obyvatelstva byly proto poměrně velké. Německé velení začalo provádět přesuny vojsk a válečného materiálu v rozhodující míře v noci, čímž do značné míry eliminovalo účinky t.zv. hloubkových letů.

Zvýšená činnost angloamerického letectva se projevovala i v poslední čtvrtině roku 1944. Dne 20. listopadu 1944 zahájila Rudá armáda, současně s ofensivou na pravém břehu Dunaje, Užhorodsko-Ondavskou operaci. V září 1944 dosáhla anglo-americká vojska německých hranic a 20. listopadu stanuly některé jejich jednotky na Rýně.

V naznačené situaci došlo k událostem, které měly vážné důsledky pro město Zlín a závody Baťa. Ještě počátkem října 1944 byly přelety leteckých bombardovacích svazů jen příležitostí pro obyvatele města a zaměstnance závodů k odhadování výšky jejich letu, zjišťování počtů letadel a formací. Nálety angloamerických letadel na Německo a další evropské země byly prováděny ze základen v Anglii a Itálii a nad naším územím se letadla objevovala od jara 1944. Bombardování, jak bylo známo ze zpráv rozhlasu, bylo prováděno t.zv. kobercovým způsobem, t.j. napadením určité územní plochy.

Obrazek

Náměstí Práce, náměstí Průkopníků a Baťovy závody za protektorátu (1939).

 

Ve Zlíně dosud převládala optimistická nálada, jíž psychicky podporovaly četné, ale zatím neškodné přelety amerických letadel a fakt, že do některých škol byl umístěn lazaret pro německé letce.

Pronájem budov zlínských škol pro zřízení lazaretu Luftwaffe. Šlo o Pokusnou hlavní školu (Zvláštní škola, zničena roku 1987, pozn, C.), Školu pro ženská povolání (7. základní škola), Hlavní školu na Zálešné (4. a 5. základní škola), Obchodní akademii (SPŠ stavební, t.č. Universita T. Bati, fakulta multimediálních komunikací pozn. C.) a dva dívčí internáty.

Pronájem byl realisován podle rozhodnutí zemského presidenta na Moravě z 3. 4. 1944 a k disposici byly nakonec dány 4 školní budovy, do nichž se 1. 7. 1944 nastěhoval Luftwaffenlazaret 9/XVII.

Dopis starosty města Zlína ze 3. 10. 1944 okresnímu hejtmanovi o nevhodnosti umístění lazaretu. Nachází se ve městě, které pro svůj hospodářský potenciál musí počítat s náletem, je pouze 240 metrů od závodů a umístěn v typických továrních objektech......

 

Z vojenského hlediska však nebylo možno přehlédnout, že v závodech Baťa byla na vysokém stupni organizována výroba více než 18 druhů zbrojních výrobků a součástek. Navíc byla jejich vedením prováděna decentralisace důležitých surovin a materiálů potřebných pro vojenskou a civilní výrobu do řady míst v okrese a jinde.

 

Pokyny pro decentralisaci stanovily, že pro civilní výrobu se v závodech ponechají suroviny a materiály odpovídající šestitýdenní výrobě, pro válečnou produkci „W“ pak čtyřtýdenní výrobě. Podle dosavadního zjištění byla decentralisace provedena do 63 míst, např. do Holešova, Krasic, Křenovic, Malenovic, Předmostí u Přerova, Napajedel, Rakové, Štípy, Želechovic, Vizovic a j.

 

Budování protileteckých krytů v továrním areálu, v jeho blízkosti a ve městě postupně vytvářelo ve vědomí lidí přesvědčení, že bombardování města a závodů nelze vyloučit.

 

 Pokyny k budování protileteckých krytů byly dány 20. 9. 1944 a týkaly se rovněž protiletecké ochrany. Ve Zlíně měly být zřízeny služby bezpečnostní a pomocné (požární, chemická, technická, zdravotní svépomoc a závodní protiletecká ochrana). Zlín, Otrokovice a Napajedla měly mít protiletadlové úkryty pro 10 % obyvatelstva. Protiletecké úkryty byly ve Zlíně na 22 místech s kapacitou 4 622 míst, např. v suterénu Obchodního domu, v Komenského škole (okresní knihovna), v Komorním kině (L.Š.U.) a j. Dále byly vybudovány úkryty v obytných čtvrtích, např. na Letné v části Pod rozhlednou úkryty č. 1. – 48, D1 a D2 a 65 soukromých úkrytů. Další pak na Podvesné (78 úkrytů), na Padělkách a na Kútech (32), na Dílech (140). Okresní úřad ve Zlíně vydal dokonce 6. III. 1944 pokyn, aby v krytech byly odděleny ženy a dělníci od cizích státních příslušníků, zvl. ruských zajatců. Kryty měly být k tomuto účelu rozděleny, buď při výstavbě nebo dodatečně. Opatření se vztahovalo i na občany židovského původu. Místní vedoucí protiletecké obrany vydal pokyn, podle něhož měla být vyjmuta vnitřní okna budov při náletech a uložena ve sklepích.

 

Z rozhlasu a tisku se pak dovídali o bombardování různých míst v Německu, příp. jinde.

K přesnému určení cílů, rozsahu a charakteru válečné výroby ve Zlíně a celém regionu mohly být americkým letectvem využity informace zpravodajských organisací zasílané čsl. vládě do Londýna. Nechyběly v nich ani poznatky o průjezdu vojenských transportů, včetně železniční stanice v Otrokovicích a j.

 

 

Varovný nálet v říjnu 1944

Neodlučitelnou symbiosu tvořila válka a letecké poplachy, které se staly součástí každodenního života obyvatel Zlína a zaměstnanců závodů. Hlášení o leteckém poplachu nechybělo ani v pátek, dne 13. října 1944 (vyhlášen od 10:05 do 12:42 hodin), kdy došlo k prvnímu, dosud fakticky nezhodnocenému náletu a bombardování. Krátce po poledni, kolem 12:30 hodin, svrhlo jedno z pěti amerických letadel kolem deseti bomb.

 

Počet svržených bomb je uváděn rozdílně od 9 do 14 bomb. Počet 14 uvádí také okresní pověřenec Sociální péče sociální pomoci v Praze ze dne 20. 10. 1944.

 

Část z nich dopadla do prostoru obytné čtvrti Letná, jiné do prostoru přilehlého lesa, jedna do závodů, další dvě na fotbalové hřiště u elektrárny a jedna na pozemek blízkého zahradnictví.  V závodech dopadla bomba u budovy č. 127, poškodila vodovodní řad, železniční vlečku a způsobila rozbití okenních skel v okolí. Tíživější důsledky byly zaznamenány destrukcí části budovy garáží (nynější O.P.S. po roce 1990 OSSZ, v roce 2003 budova zbourána pozn. C.) na Malenovské třídě (Třída úderníků po roce 1990 tř. T. Bati, pozn. C.) Vedle jiných škod, poškození obchodu a autodílny, bylo zničeno 32 boxů, ale k obvyklému následnému požáru nedošlo. Asi pět bomb spadlo do přilehlého lesa nad obytnou čtvrtí Letná, kde nezpůsobily velkou škodu. Na Kotěrově a Antonínově ulici byl však zničen dvojdomek a bomby dopadnuvší na volné prostranství mezi uvedenými ulicemi těžce pobořily čtyřdomek a další domky lehce pobořily. Souhrnně bylo uvedeno poškození 68 domků v různém rozsahu a materiální škody dosáhly 3 milionů korun tehdejší měny.

Obrazek

Garáže a.s. Baťa v roce 1934, navazuje autodílna (zakryta budovou) a t.zv. Včelín - blok původních "Kotěrových" mansardových řadových domků, jenž byl zničen při druhém náletu.

 

Zpráva pro závodní rozhlas o prvním náletu uvedla, že vedle materiálních škod došlo k usmrcení dvou občanů a ke zranění asi šedesáti osob, z toho šesti těžce.

 

Vzhledem k uvedeným a dalším faktům je třeba pokládat za mylný názor hodnotící říjnové bombardování jako pouhé odlehčení nákladu. Případné odlehčení prováděla letadla jen ve stavu nouze, kdy se z jakýchkoliv důvodů opozdila za svou letkou. Americká letadla však směřovala od severu k jihu a z racionálních a bezpečnostních důvodů se s nákladem bomb na základnu nikdy nevracela. Váha svržených bomb, asi 2 500 kg, byť se údaje různých zpráv liší, představovala sotva jednu třetinu běžného nákladu letounu, a měla zřejmě předem stanovené určení.

Objektivně je možné konstatovat, že šlo o první skutečný nálet a bombardování a nikoliv nouzový shoz , jak uvedla německá zpráva, jež pak byla zřejmě převzata a publikována. Bombardování bylo svým rozsahem a důsledky poměrně malé, ale mělo značné psychologické účinky na obyvatelstvo města a zaměstnance závodů. Současně signalisovalo nebezpečí dalších náletů a bombardování ve větším rozsahu, což vývoj zakrátko také potvrdil.

Říjnový nálet vyvolal u místních německých představitelů psychózu strachu a obav. Ještě v den náletu oznámil okresní hejtman německému řediteli v závodech, že k vyhotovení plánu evakuace německých občanů potřebuje osobní údaje, přesný popis osob a počet rodinných příslušníků, přicházejících v úvahu pro uvedené opatření.

Ve městech a v závodech byla urychleně dokončována či nově realisována důležitá opatření. Vedle již dřívějšího snížení výšky leteckého majáku (dnes televisní zesilovače) na Tlusté o 20 metrů, aby se nestal orientačním bodem pro leteckou navigaci, byla zdokonalena hlásná služba a dále zpřesněny informace. Došlo k vypracovnání mapy „Zlínského varovacícho prostoru“, v níž byl vyznačen „vnější varovací prostor“ sahající do okruhu 150 kilometrů od Zlína. Dále bylo stanoveno „poplachové pásmo“ vzdálené 100 km. V případě leteckého poplachu byla navíc oznamována doba v minutách, která zbývala letadlům k dosažení centra, t.j. Zlína (např. L 15).

V závodech bylo zřízeno „oddělení okamžitých opatření po náletu“ a uskutečňovány různé cvičné akce (nástupy do krytů, vyklizování továrního areálu a j.) Dokončování či budování protileteckých krytů prováděli hlavně mladí muži a mladé ženy Baťovy školy práce. Vedení závodů dále zajišťovalo decentralizaci surovin a materiálů a mělo připraveno náhradní řídící pracoviště v napajedelském zámku a závody byly samopojištěny v případě bombardování částkou 50 milionů korun (veškeré finanční částky uvedené ve studii, pokud není uvedeno jinak, v tehdejší měně).

Četnost leteckých poplachů v závěru války narůstala (za dobu jejího trvání bylo ve Zlíně vyhlášeno 119 leteckých poplachů) a byly oznamovány stereotypním sdělením: „Pozor! Pozor! Hlášení o letecké situaci. Bojové svazy se nachází v prostoru .....“ Do povědomí obyvatel se trvale fixovaly zeměpisné oblasti, např. Korutany a Štýrsko, či města Ráb a Šoproň, jejichž dosažení či přelet americkými letadly již signalizoval reálné nebezpečí.

 

 

 

 

 bombardování 20. listopadu 1944

 

Svým rozsahem, ztrátami na lidských životech, materiálními škodami a dlouhodobými důsledky, ale i mnohými lidskými tragédiemi se do historie města a závodů zapsal druhý letecký nálet spojený s rozsáhlým bombardováním. Od osudného dne, kdy k němu došlo, zbývalo do konce války v Evropě 168 dnů.

 

V pondělí, dne 20. listopadu 1944, byla za výtečných povětrnostních podmínek zaznamenána obvyklá aktivita amerických bombardovacích svazů v oblasti Korutan a Štýrska a tím se nebezpečí přiblížilo do těsné blízkosti našich hranic. Ve městě a v závodech bylo hlášeno letecké nebezpečí již v 7:45 hodin, ale bombardovací svazy letěly na široké frontě, takže se k varovacímu prostoru přiblížily kolem 10:45 hodin. V této době byl dán zaměstnancům závodní civilní protileteckou ochranou pokyn k přípravě a za cca 9 minut j evakuaci závodů. Většina z nich odešla na Mladcovou a Zlínské Paseky, jiní hledali útočiště v přilehlých obcích a ostatní v krytech. Byly nad Strhancem, nad Letnou (za Kolibou), u dubu na cestě k leteckému majáku, v lese podél silnice na Březnici, na Dílech, v revíru Hradisko u Kudlova a j. Kolem 500 – 700 osob nalezlo ochranu ve dvou štolových krytech na Rybníkách, další desítky v zákopových krytech. Vyklizení továrního areálu bylo organizované, rychlé, bez paniky a včasné.

 

Přelet bombardovacích svazů trval nad městem a závody, jak zaznamenali pozorovatelé na stanovišti správní budovy (č. 21) a leteckém majáku, od 11:10 do 12:30 hodin. V této době vyzýval také městský rozhlas obyvatelstvo, aby v zájmu osobní bezpečnosti urychleně opustilo volná prostranství. Okamžiky těsně před bombardováním závodu a části města vylíčili v roce 1945 vrátní tak, že: „..... po půl jedné slyšeli silnější hukot, najednou se vynořilo mezi Obchodním domem a Společenským domem 14 letadel, která se snášela nad továrnu. Za nimi se objevilo dalších 14 letadel, a to po 7 na každé straně.“ Pozorovatelé z jiných stanovišť uvedli počet letadel neurčitě: „ ....asi 14.“ Zcela rozdílné počty letadel ve třech vlnách konstatovala německá zpráva pro nadřízené orgány (14-17-22).

 

Po bombardování, jenž bylo provedeno během tří minut, od 12:35 do 12:38 hodin, se letadla nad železničním nádražím a závodní elektrárnou obrátila a odletěla zpět jižním směrem, aniž by německá protiletecká obrana umístěná na Mladcové aktivně zasáhla. Oblast zasažená bombardováním byla vzdušnou čarou dlouhá 1500 metrů a široká 600 metrů.

 

K nahlédnutí velká mapa, uložená standardně v galerii:

malá mapa bombardovaných oblastí 

Obrazek

 

 

Vzdálenosti změřeny na plánu města na odboru výstavby dne 24. 6. 1974. Údaje uveřejněné v tisku a publikacích do této doby vznikly odhadem a jsou nepřesné. V důsledku náletu se zastavily všechny elektrické hodiny ve městě a z tohoto aspektu stojí za zmínku vzpomínka pracovníka městské správy: „Když jsem se ocitl v našem služebním bytě a zastavil se udýchán mezi ostatními, zhaslo elektrické světlo. Bylo přesně 12:38 hodin. Tento čas je dodnes (je čtvrtek 23. 11., 16:00 hodin) zachycen na všech elektrických hodinách v celém Zlíně.“ 

Tento „koberec“ pokryl část obytné čtvrti Letná na ulicích Kotěrova, Antonínova, Mostní, Vysoká a Na vyhlídce i zařízení společného ubytování (svobodárny a III. chlapecký domov). Dále byly poškozeny obytné domky na Trávníku (nové autobusové nádraží).

 

Celkem bylo při listopadovém náletu svrženo více jak 200 bomb nejrůznější váhy (250, 325 a 750 kg), z toho na závody dopadlo asi 140 bomb, zbytek na část Letné a mimo uvedené oblasti (na fotbalový stadion za elektrárnou, podél silnice na Zlínské Paseky a j.)

 

Hlášení o leteckém náletu na Zlín 20. 11. 1944 uvádí kolem 200 bomb, z toho část časovaných. Ve zprávě dr. Miesbacha, německého ředitele závodů, ze dne 2. 12. 1944 pro dr. Bertsche je uvedeno 260 bomb, z toho 40 časovaných. Z tohoto počtu, jak zpráva uvádí, bylo svrženo 140 bomb na závody, ostatní na Letnou a j. Nový Zlín 10. 9. 1945 uvádí 250 bomb po 250 kg. Vzhledem k tomu, že nelze s určitostí stanovit počet letadel, která provedla bombardování, nelze přesně určit ani počet svržených bomb. Podle směru letu bombardovacích letadel lze předpokládat, že byla plně naložena. Letadlo typu Consolidated B-24 J Liberator mělo nosnost 9 tun bomb.

 

 

 

Bylo usmrceno 24 civilních osob, z toho tříčlenná rodina Vodárkova a jeden německý voják. Dalších devadesát osob bylo zraněno v různém stupni a rozsahu. V krytu nad Letnou nalezlo smrt 9 osob, v prostoru železničního nádraží 5 osob, zbývající pak na Mostní ulici a ve sklepích obytných domků. Mezi mrtvými bylo 18 zaměstnanců závodů, z toho dvě ženy.

 

Počty mrtvých jsou v různých materiálech uvedeny také rozdílně, byť šlo o jedinou osobu (německého vojáka). Při dělení na zaměstnance závodů a ostatní vznikly patrnější rozdíly. Nesprávně bylo uvedeno 15, správný počet je 18.

 

Mimo závody došlo k největším materiálním ztrátám v obytné čtvrti Letná, kde bylo úplně zničeno 53 a pro nebezpečí zhroucení muselo být posléze odstraněno ještě 9 obytných domků. Další 54 domky byly poškozeny těžce, 68 domků středně těžce a 244 domky lehce. Tím se do svízelné situace dostalo 298 rodin s počtem 1206 osob a další 281 osoba, bydlící na svobodárnách.

Obrazek

   Zasažený dvojdomek na Letné.

 

Po bombardování bylo v nouzovém útulku na Hradisku ubytováno 23 rodin, v obecné škole v Loukách 6 rodin, ve škole na Dílech 19 rodin a v hudební škole 2 rodiny.

 

Ve srovnání s jinými materiály existují rozdíly v číselných údajích a vyplývají z toho, že různé zprávy a údaje v nich obsažené nejsou zpracovávány ke stejnému datu. Některá zjištění byla provedena dodatečně, protože stupeň poškození byl větší, než se původně zjistilo, nebo došlo k následným škodám v důsledku zhoršených povětrnostních podmínek a pod. Rovněž stupeň poškození není uváděn ve stejném počtu ve stejném počtu (od 3 až do 5 stupňů), protože sloužil různým účelům (všeobecnému zjištění, potřebám ubytovacího oddělení, oddělení stavebnímu a pod.) a proto je nelze srovnávat. Zpráva pro reparační komisi o válečných škodách firmy Baťa: uvádí zničení 62 obytných domů, což je v souladu s údajem o konečné likvidaci trosek z obytných domů. 

 

Řada postižených rodin se odstěhovala na venkov, mnohé pak přijaly ubytování u známých či ochotných občanů, kteří projevili porozumění pro jejich situaci.

 

Dále došlo k narušení či zničení zařízení veřejného charakteru: Společenského domu, Velkého kina, dvou budov průmyslové školy, pošotvního úřadu č. 2, koupaliště u závodů, železniční stanice včetně skladiště zboží a úschovny zavazadel a Sociálního ústavu na Malenovské třídě. Společenský dům (h. Viktoria) byl poškozen a částečně vyřazen z provozu, když bomba zasáhla strojovnu výtahu a výtažní šachtu, v niž zničila vodovodní, elektrické a plynové vedení. Tlakovou vlnou byla poškozena okna v nejvyšších etážích, detonací byly narušeny stěny pokojů, dveře a j. S ohledem na nebezpečí časovaných bomb byl Společenský dům na 4 dny uzavřen a zaměstnanci, muži, prováděli odklizovací a obnovovací práce. Jeho provoz byl postupně obnovován a plně začal sloužit veřejnosti od konce ledna 1945.

Obrazek

Pohled z kopce Barabáš na město a hotel Viktoria.

 

 

Obrazek

Detail poničení Hotelu Viktoria (Společenského domu) z jihu, III. domov mužů.

 

      Vážnému narušení neušel ani tehdy největší evropský kinosál ve městě, Velké kino, který byl zasažen několika bombami na čelní a západní straně. Ještě po skončení války se uvažovalo pro značný stupeň poškození o jeho zbourání. Sociální ústav (asanován v roce 1965) byl zničen ve schodišťové části a na východním křídle, v němž byla soustředěna lékařská péče pro zaměstnance závodů a tehdejší nemocenská pojišťovna. Vzniklá situace si vynutila zřízení provisorní ambulance pro akutní případy v I. dívčím domově (jesle o.p. Svit). Mnohým nemocným nemohly být, pro vzniklé překážky, po jistou dobu vyplaceny ani dávky v nemoci.  

Obrazek

Interier Velkého kina (z hlediště k pódiu) po přímém zásahu (nevybuchlou) leteckou pumou.

 

Obrazek

Velké kino ze severní strany, v pozadí se tyčící Viktoria na tom není rovněž zrovna nejlépe.
 

 

Obrazek

Velké kino na jaře roku 1945, při shromáždění obyvatel - provisorní tribuna před zasaženým čelem kina.

 

 

      Bombardování vyřadilo z činnosti obě budovy průmyslové školy, zvl. budovu č. 2 (pošta 2), která byla zasažena bombou do svého středu. Rovněž budova č. 3 (fakulta technologická UTB) byla poškozena na západním křídle, a proto bylo zastaveno vyučování. Situaci chtěl využít německý ředitel v závodech a poslat studenty na práci do Německa, o což usiloval také vedoucí Úřadu práce ve Zlíně. III. chlapecký domov (SOU obuvnické) byl zasažen přímo na západní straně s těmito následky: zničeny přepážky, poškozeny podlahy a rozbita okenní skla. Pro všechny domovy bylo příznačné nahrazení okenních skel lepenkou či papíry v různém rozsahu.

Obrazek

Budova č. 2. (tehdy pošta a průmyslová škola, dnes Dům kultury, restaurace, Sociální škola a banka) a budova č. 3. (tehdy průmyslová škola, dnes Fakulta technologická University T. Bati) z východu.

 

Obrazek

Budova č.12. a 13. od Tržnice.

 

      Na mnoha místech, která byla bombardována, působily na obyvatelstvo depresívní nápisy: „Uzavřeno! Časovaná bomba! Životu nebezpečno! Gesperrt! Blinggänger! Lebensgefahrt!“. Na odstraňování časovaných bomb byla do Zlína povolána, jako součást Luftkommanda XVIII. z Vídně t.zv. Luftmuna ze Soběnova, která zde pracovala do 22. listopadu do 2. prosince 1944.

Obrazek

 Výstražný nápis u torsa budovy č. 36.

 

 

Závažné škody utrpěla železniční stanice Zlín přímými zásahy bomb, z nichž 7 bylo časovaných. Naštěstí nebyl v době leteckého náletu ve stanici žádný vlak s cestujícími. Celé nádraží bylo vyřazeno z provozu a vozový park utrpěl velké škody zničením 35 vagónů a poškozením dalších 17 vagónů. S ohledem na zničení kolejiště musela být doprava do Otrokovic organisována až z Prštného a do Vizovic z t. zv. Vizovického zhlaví. Kolejiště bylo zničeno v délce 1000 metrů, z 6 výhybek byly 4 úplně zničeny a 2 silně poškozeny. Prací na obnově se zúčastňovalo několik stovek zaměstnanců závodů, železniční zaměstnanci a desítky členů technické pomoci (Technische Nothilfe). Veškerá doprava v železniční stanici Zlín byla obnovena 2. ledna 1945. Dopravu ve městě ztěžovalo několikanásobné zpřetrhání trolejového vedení na úseku Náměstí práce – Strhanec, na lince trolejbusu „C“ a poškození trafostanice.

Obrazek

Hasičská činnost u zlínského nádraží (vpravo), vlevo zbytky nejstarší budovy závodů, č. 16 z roku 1905.

 

 

První tři dny po bombardování byli obyvatelé města bez elektrického proudu, poté byla zajištěna dodávka z jiných zdrojů, ale v omezeném množství. V domácnostech se mohlo svítit pouze jedinou žárovkou, nebylo dovoleno používat elektrických spotřebičů a nařízeno omezení provozu rozhlasových přijímačů. Styk města s okolním světem byl přerušen a mnohým obyvatelům prakticky znemožněn. Poštovní úřad č. 2 byl umístěn v prostoru Tržnice, místní telefonické hovory byly omezeny a meziměstské zakázány. Po určitou dobu nebyl vydáván ani místní, ani závodní tisk.

Obrazek

 Interier elektrárny po bombardování.

 

 

Nejtěžší hospodářské a politické důsledky byly bombardováním způsobeny závodům, na něž bylo svrženo rozhodující množství bomb.

 

V celkové bilanci bylo úplně zničeno 10 standardních železobetonových budov a dalších 38 bylo různě poškozeno. Celková výše materiálních škod byla vyčíslena částkou 922 100 000 korun (v hodnotě z roku 1946) a spolu se všemi škodami vyplývajícími z faktu okupace a války činila částku 2 033 800 000 korun. Z valné části byla zničena obuvnická výroba, narušena výroba gumárenská, zničeny sklady hotových výrobků a surovin. Velké škody utrpěla elektrárna, dodávající proud závodům a celému městu. Dále byly pobořeny lázně v továrním areálu, poškozena prádelna, hasičská zbrojnice a j.

 

Nejvíce postihlo bombardování obuvnickou výrobu, kde byla každá budova tohoto výrobního sektoru zasažena a narušena., z toho 4 budovy zcela zdemolovány (č. 14, 15, 16, 26). Tím bylo zničeno 60 % výrobní kapacity a zbylých 40 % bylo značně ochromeno. Uvedené ztráty na výrobní kapacitě rozhodující produkce závodů byly nejcitelnější a svými důsledky sahaly až do prvních let po osvobození. Rovněž gumárenská výroba utrpěla ztráty destrukcí dvou budov (č. 34, 44) a zasažením budovy č. 43, sloužící jako sklad chemikálií a v níž byla umístěna míchací komora i pro mimozlínské závody firmy Baťa.

Obrazek

Budovy č. 14 a 15.

 

Obrazek

Torso budovy č. 15

 

Obrazek

V nejstarších budovách (16, 15, 14).

 

Značné škody byly způsobeny na hotovém zboží a surovinách ve skladech obuvi (č. 32 a 33), které byly demolovány a vyhořely. Došlo ke zničení kožené a letní obuvi a botů s dřevěnou podešví v hodnotě 70 000 000 korun. Bombardováním a následným požárem skladů byly zničeny punčochy v hodnotě 18 milionů korun, ztráty na pneumatikách, obručích, technických výrobcích, na ortopedickém zboží a d. dosáhly výše 30 000 000 korun. Totálním zničením skladů byla ztracena skladovací plocha o výměře téměř 30 tis. čtverečních metrů. Výše ztrát způsobená nákupnímu a exportnímu oddělení činila takřka 186 000 000 korun.

Obrazek

Pozůstatky centrálních skladů.

 

Obrazek

Pozůstatky centrálních skladů - dle razítka uvolněno Ministerstvem národní obrany ke zveřejnění dne 10. listopadu 1946, tedy dva roky po náletu. 

 

Obrazek

Zbytky technologií u centrálních skladů (budovy č. 32 a 33).

 

Obrazek

Místo zlomu - zřícení centrálních skladů (hořely jeden týden).

 

Obrazek

Zbytky centrálních skladů na jaře 1945.

 

Mimo uvedené ztráty byly způsobeny škody na parním, elektrickém a plynovém vedení. Vodovodní potrubí bylo silně poškozeno či zničeno v souhrnné délce 460 metrů na 11 místech, plynové vedení na 10 místech v délce 185 metrů. Rovněž kanalisace byla poškozena nebo úplně zdemolována v délce 1 400 metrů na 18 místech. Navíc bylo zničeno 18 kontrolních stanic. Zbylé provozy obuvnické a gumárenské výroby byly prakticky ochromeny a neschopny další výrobní činnosti. Navíc byla znemožněna vnitrozávodní doprava, zničeny železniční vlečky a z činnosti vyřazen celý systhem visuté lanové dopravy, který v přesně vymezených směrech zajišťoval dopravu materiálu a odvoz hotových výrobků.

Obrazek

Poškozená budova č. 36.

 

Těžké ztráty utrpěla závodní elektrárna, jež byla zasažena na několika místech bombami a požárem. Došlo k poškození turbín, zásobníku uhlí, k podstatnému narušení chladících věží a k úplnému zničení její střechy. Výkon elektrárny značně poklesl a po částečném obnovení provozu byla schopna dodávat pouze jednu čtvrtinu původního výkonu. Rozsah škod byl patrný ze zjištění, že oprava elektrárny, trafostanice a dalších nezbytných zařízení si vyžádá několik týdnů (původně se počítalo s 15 týdny) a náklad převyšující 400 tisíc korun.

Obrazek

Interier budovy č. 36.

 

 

U ostatní produkce zastoupené ve výrobním programu závodu k poškození nedošlo nebo jeho stupeň nezabraňoval další činnosti. Převážná část továrních budov měla rozbita okenní skla na východní straně, kde bylo provedeno bombardování. Část závodů na západní straně zničena ani poškozena nebyla, ač právě zde byla umístěna výroba, která podle zařazení spadala do válečného hospodářství. U budov, kde se nacházela, strojíren a pneumatikáren, končí pomyslná hranice, vyznačující nejzazší mez bombardování v říjnu a listopadu 1944.

Obrazek

Pohled ze střechy elektrárny (č. 37) přes nádraží na zničenou "třicítkovou" řadu budov (zasažena nebyla pouze č. 31, dnešní nemocnice Atlas) - v popředí zbytky č. 36, za ní poloviční č. 35, zbytek kotelny č. 34, vyhořelá č. 33 a 32 (na snímku pouze stojící část, většina byla stržena ve čtyřicátých letech).

Okna byla vysklena v širokém okolí vč. 21, která pozbyla celý skleněný kryt na západním, nákladním výtahu.

 

 

Především šlo o strojírenskou výrobu sloužící k válečným účelům přímo i nepřímo. K přímé válečné produkci byla vyčleněna část strojíren označených W, v nichž se vyráběly různé výrobky a součástky pro potřeby válečného námořnictva (lafety k námořním kanonům, zdvihadla min), letectva (svítící ciferníky, součástky k létajícím střelám V1 a V2) a pozemního vojska (vratná ústrojí ke kanónům) a d.

 

Celková hodnota za dobu války dosáhla ve zbrojní výrobě 1 141 822 800 korun, a od roku 1940 měla stále, i když přihlížíme k rostoucí inflaci, stoupající tendenci. Její růst nebyl přerušen ani listopadovým náletem v roce 1944. Svědčí o tom následující údaje:

 

1940

101 369 500 K

1943

223 006 400 K

1941

135 773 700 K

1944

266 475 500 K

1942

167 453 300 K

1945

247 744 400 K (duben)

 

Z uvedených faktů vyplývá, že bombardování válečnou výrobu nepoškodilo, a proto vedení mohlo již 28. listopadu 1944 zaslat německým hospodářským orgánům v Praze positivní zprávu. Sdělilo v ní, že v práci zatím nelze, vzhledem k poškození elektrárny, pokračovat, ale důležitá válečná výroba, včetně elektrotechnické, poškozena nebyla. Některé výrobní a technické problémy s ní spojené řešilo pak kooperací s německými podniky, např. formou Borsig.

Obrazek

Pohled na bombardovaná místa ze západní části Letná (východní část byla bombardována).

 

Obrazek

Pohled z městské čtvrti Lazy.

 

Obrazek

Týdenní požár centrálních skladů (zde ještě v počátích) z Mozartovy ulice (dnes Březnická).

 

Zničené tovární budovy byly ponechány svému osudu a opatření se dělala pouze tam, kde šlo o zjevné ohrožení životů zaměstnanců. Byly odstraněny trosky ze závodních komunikací a strženy části budov hrozící samozřícením a pod. (dne 19. XII. 1944 se sama zřítila část budovy 11). Podmínkou znovuzahájení výroby bylo alespoň částečné obnovení činnosti závodní elektrárny. Výroba v zachovalé části závodů byla zahájena 15. ledna 1945 když byla rozdělena na 7 skupin, aby práce mohla být organisována 7 dní v týdnu. Tím se ušetřila 1/6 výkonu elektrárny, ale zaměstnanci měli v pracovním týdnu pouze jeden volný den. Z provozní kapacity elektrárny byla pro výrobu strojíren W přidělena více než jedna čtvrtina.

Obrazek

Požár centrálních skladů od sociálního ústavu (zbořen v roce 1965).

 

Obrazek

Sanační práce - zde za využití levné pracovní síly mladých mužů.

 

 

 

bombardování 7. března 1945

 

 

Za necelé dva měsíce od zahájení výroby došlo ke třetímu náletu na město Zlín. Dne 7. března 1945, aniž byl vyhlášen letecký poplach či letecká veřejná výstraha, se objevil jediný letoun, který v prostoru lesa u obytné čtvrti Letná svrhl tři bomby. Nejbližší kráter po bombě byl zjištěn asi 60 metrů jižně od domku č. 3129 na ulici Pod rozhlednou. V důsledku svržení bomb byla v okruhu 100 – 150 metrů rozbita okenní skla v řadě domků, včetně základní školy na Letné a v internátě č. 14 byly poškozeny stropy a stěny. Došlo i poškození telefonního vedení, které pádem na elektrické vedení způsobilo běžnou poruchu. Materiální škody byly neveliké a nikoho nebylo třeba vystěhovat či nouzově ubytovat. K přímému zranění nedošlo, ale 6 osob vyhledalo lékařské ošetření pro poranění sklem či v důsledku menších úrazů, k nimž došlo při vzniklé panice.

 

V úředním hlášení z 8. března 1945 byl nálet charakterisován jako „rušivý“ s odhozem bomb. Faktem zůstává, že ve srovnání s předcházejícími nálety v říjnu a listopadu 1944, které měly téměř shodný čas, byl třetí nálet časově posunut a jeví se jako anomálie. Také skutečnost, že šlo o jediné letadlo, vede k názoru, že tentokrát šlo o nouzový shoz bomb, bez zjevného cíle bombardovat určené hospodářské objekty.

------------------------------------------------------------------

 

 

Zajímavé svědectví předkládá pan Jindřich Pospíšil, žijící do roku 1947 na Letné (Pod rozhlednou), jenž měl v době posledního náletu 12 let:
  Narodil jsem se ve Zlíně a až do roku 1947 bydlel na ulici Pod rozhlednou 1869 - v době náletu mi bylo 12 let. Pamatuji si na všechny tři nálety velice dobře.

Při bombardování ve Zlíně dne 7. března 1945 na ulici Pod rozhlednou nešlo pouze o odhození bomb.

Bombardování ze 7. března roku 1945 si vzalo za cíl zasažení pohyblivé německé vojenské radiové stanice ( kamion Mercedes Benz), která stála na trávníku před domem pana Vošousta, ředitele zdejší Jinojazyčné měštanské školy (jejíž jsem byl žákem).
 
 
Nálet provedlo v pozdních hodinách večerních jedno letadlo (říkalo se, že ruské). Bomba spadla také pouze jedna, asi tak 50 metrů od vzpomenuté stanice do lesíka, kde vytvořila asi jen půlmetrovou jámu. Stromky v lesíku dopadly hůře - jako by byly uřezané v okruhu asi tak 20 metrů.

Jako kluci jsme slyšeli od starších, že sem spadla nějaká zvláštní bomba. Německé vysílačce se nic nestalo.
J.P.
Tolik svědectví pana Pospíšila. I když je známo, že totalitní režimy a různé vypjaté historické situace bývají živnou půdou pro fámy, výše psané lze určitě brát jako fakt, který se stal. C.
Malou poznámku k původnímu textu Vojtovu si ještě dovolím: F.V. uvádí, že nebyla před náletem dána obyvatelstvu žádná výstraha. Pokud se podíváme na hranice Třetí Říše k datu 7. března, můžeme pouze konstatovat: "Není divu". Většinu hlásek již ovládali spojenci.

 

Obrazek

Požár v místech po dopadu bomb ("desítková" řada budov).

  

Pan Jindřich Pospíšil zaslal novou vzpomínku  k protiletecké obraně Zlína:
 

od čtenáře Jindřicha Pospíšila z Brazílie

.... dočetl jsem se (zde) o německé protiletecké obraně na Mladcové.

Jako kluci z Letné jsme více „řádili“ samozřejmě tam, na Podhoří, v Prštném a okolí.

Málokdo si dnes již vzpomene na válečnou instalaci čtyřhlavňového protiletadlového děla Flack na mrakodrapu (dnes b. 21). Cestou k leteckému majáku vedle dnes již neexistujícího dubu jsme mnohokrát sledovali Němce trénující střelbu. Za tím účelem vypouštěli – když vál příznivý vítr směrem na Mladcovou - opravdu velké barevné balóny.

Není od věci zmínit rovněž bunkr nedaleko vzpomínaného dubu – také sem okupanti  zamýšleli umístit protileteckou obranu. Pamatuji si na jeho stavbu.  Bunkr vlastně tvořila dosti úzká a malá díra do země a žebřík. Jeho nadzemní výbavu tvořil obloukový kryt,  disponovaný doprava a doleva, odkud měli vojáci dobrý výhled na továrnu. Okolí tehdy představovala pouze a jen paseka.

V roce 1981 jsem svůj rodný a milý Zlín navštívil. Dub sice zmizel, ale bunkr byl ještě zachován. Pouze scházelo podzemí, kde se asi ukrývalo dělo.

---------------------------

Jinak disponuji zajímavými vzpomínkami na čas války  a dobu poválečnou, cca do roku 1947:

- lidové soudy kolaborantů a Němců ve Velkém kině,

- popravu šéfa Gestapa jménem Haschke (bydlel na Letné),

- popravu kolaboranta jménem Otto Baťa (nic společného s továrnickou rodinou Baťů),

 

Haschkeho popravili na hřišti SK Letná. Sedělo nás pár kluků na stromě, ale popravu jsme neviděli. Pouze slyšeli – potlesk lidí, když se gestapák zhoupnul na provaze.

........

 

 

Obrazek

Poválečné oslavy před poškozeným Velkým kinem (o několik snímků výše stejné shromáždění fotografované z "jednadvacítky").

 

Škody způsobené bombardováním a válkou v letech 1939 až 1945

Škody na penězích a pohledávkách

2 021 884

Škody na živém inventáři

980 190

Škody na vozidlech

1 090 885

Škody na strojích, nářadí, inventáři, zásobách

303 162 081

Škody na obytných budovách

29 637 196

Škody na provozovnách

245 649 240

Škody na nemovitostech

562 837

Škody na stavbách a komunikacích

1 995 987

Škody jiné

524 958 720

CELKEM

1 110 059 020

Výše uvedené údaje jsou opsány z hlášení o válečných škodách, které byly sestaveny v roce 1945 po ukončení války. Škody vyčísleny v měně platné r. 1945.