Jdi na obsah Jdi na menu
 


zlínská letecká flotila

Seznam letadel zlínské letecké flotily do zákazu provozu v r. 1939.
 

 

Obrazek

 

 

O prvním letišti fy. Baťa 

(Tep 1990)

 Obyvatelé našeho města sotva dnes mohou tušit, co kdysi bývalo v místě, kde stojí komplex budov Dopravního podniku  ve východní části Zlína. První trolejbusy se odtud rozjely za druhé světové války, koncem ledna roku 1944. To už tady fungovala budova první vozovny. Sloužila především k servisu vozidel, bateriemi vybavené vozy ještě dlouho parkovaly „zasunuté“ v ulicích na Zálešné. Vždyť konečná stanice linky „B“ byla až do poloviny devadesátých let přímo na silnici mezi Zálešnou XI. a Zálešnou XII.

Budov Dopravního podniku přibývalo hlavně v souvislosti s rozšiřováním vozového parku v letech 1949 a hlavně 1954-58 i 1972. Definitivně se zástavba vyprofilovala až v průběhu let devadesátých na již zcela stísněném prostoru  mezi silnicí Podvesná XVII. a školním hřištěm 6. a 10. ZDŠ. Nás však zajímá mnohem starší historie místa.

Na starých mapách z XIX. století tam vidíme louky a pole, které patřily tehdejšímu majiteli zlínského velkostatku Klaudiu Brettonovi. Ten je koupil od předchozího majitele hraběte Khewenhüllera – a tak bychom mohli pokračovat stále hlouběji do minulosti. Nás ale především zajímá, že od Brettonů panství koupil baron Leopold Haupt. A že právě on to byl, jehož zájmy se tak často střetávaly se záměry rozvíjející se továrny na obuv firmy Baťa.

Ta v roce 1923-24 po velmi obtížném jednání od něho získala v námi sledovaných místech pozemky s čísly 3247/16 a 3247/17. aby zde zřídila první letiště. Říkalo se tomu místu „Na Hoškovské“ a údolní rovinou se zde vinula v divokých zákrutech starého řečiště Dřevnice. Firma Baťa zakoupila v té době své první letadlo, rakousko-uherský dvojplošník Albatros. Těch se armáda v tomto období již hromadně zbavovala, nahrazovala je letouny modernějšími. Obvyklým způsobem bylo zakoupení jednoho letounu zachovalého a několika dalších na náhradní díly. Firma Baťa (fakticky) zakoupila Albatrosy minimálně čtyři.

První baťovský dvojplošník Albatros dle novinové zprávy ze 27. září 1924 v sobotu o 4 hod. 30 minutách přiletěl do Zlína. Letadlo mělo prý žlutou barvu, na bocích trupu neslo označení „L-Bati“ a pilotoval je první Baťův letec Jindřich Brouček. Mnohokrát později je zlínští kluci o závod doprovázeli na letiště k Příluku.

Obrazek

Původní letiště ve Zlíně, v oblasti mezi Podvesnou XVII. a dnešními školami (Hoškovská louka). Píše se rok 1928, v pozadí hlavní budova a kotelna nově vybudované Baťovy nemocnice, v popředí legendární letadlo Albatros (L-BATI). Dřevnice je už zregulována a zbytky jejího starého řečiště lze objevit snadno – celkem nepěkné území zůstalo na ploše až do výstavby zařízení Dopravního podniku, popř. 6. a 10. ZDŠ (1952 a 1958). Pověst ze vzpomenutých dvou škol praví, že na jejich místě bývalo dokonce smetiště – možná tak město vyplňovalo staré koryto řeky.

 

Plocha pro letouny se táhla od meandru Dřevnice na východní straně směrem k západu až na území, kde se v pozdějších letech stavěly domky firmy Baťa (Podvesná). Právě tam, kde na mapě čteme název místní trati „Podwesne“, podle níž městskou čtvrť pojmenovali.

Tovární letadlo sloužilo k obchodním i reklamním letům. Tak např. roku 1925 vykonalo tři lety a rozhodilo na 20 000 letáků. Konaly se propagační lety do Bratislavy, Košic i jinam na Slovensko a také na Moravu a do Čech. V červenci 1927 vzbudila velkou pozornost událost, když pilot Brouček s ním podletěl most přes řeku Dyji ve Znojmě. Pro první cestu Tomáše Bati do Indie v roce 1925 však nebyl zastaralý, dvoumístný dvojplošník pochopitelně dostatečně bezpeční a vhodný – cesta se uskutečnila vlakem a lodí.

 

Vraťme se ještě na skok k příběhu z roku 1927. Takto událost popsal Josef Vaňhara, fotograf a novinář zlínský, Broučkův přítel a fanda (mimo jiné spolu sdíleli i společný kancelářský stůl).

---------------------------

..... sportovní výkony musel osvědčovat v samotném létání. Byly v povaze tehdejšího letectví zpravidla vynucovány okolnostmi, a když se to letcům zdálo málo, podjímali se jiných dobrovolně, například v letecké akrobacii, která tehdy už zřetelně naznačovala svoje možnosti. Ovšem ani Brouček nebyl z jiného těsta.

Někdy v létě 1926 projížděl Znojmem a všimnul si tamějšího mostu přes Dyji. Prohlédl si jej z jedné strany, pak z druhé, a slezl až dolů, k vodě, aby si očima přeměřil prostor na šířku mezi pilíři a na výšku mezi hladinou a mostní vozovkou. Dostal nápad, že most podletí. Navrhl O. Jabůrkovi, vedoucímu Baťových prodejen, který ho převážně letecky zaměstnával, že bude nad Znojmem shazovat letáky a při té příležitosti pod mostem proletí. O té druhé, hlavní příčině, nechtěl Jabůrek úředně nic vědět, ale ochotně souhlasil, že svým vozem zaveze do Znojma mě, abych ten podnik nafilmoval.

Příští neděli dopoledne jsem už stál u mostu mezi záhony zelí a kedluben v jakémsi kaňonu, v němž Dyje teče, s připravenou kamerou a čekal na Broučka. Úderem jedenácté, na minutu přesně, objevil se nad Znojmem a nízko nad mostem opisoval oblouk vykláněje se ze sedadla. Věděl jsem, že hledá mne a tak jsem mával černou plachtou (patřila tehdy k filmařské výbavě, protože se jí přikrýval přístroj i hlava kameramana jako u starých fotografů). Zahlédl mne, pokýval rukou, odlétl asi kilometr na východ, tam obrátil stroj a už jsem viděl, jak se snáší nad řeku. Začal jsem soustředěně točit, po mé pravé straně zařval motor Albatrosu a už jsem v hledáčku viděl, jak letadlo podlétá most, za ním stoupá k obloze, opisuje oblouk a znovu nalétává na hladinu Dyje. Ještě jednou se to všechno opakovalo, Brouček podletěl podruhé, já znovu točil a pak už se vzdaloval směrem k brněnskému letišti. Filmový šot z této podívané promítal se za týden už v československých kinech. .....

------------------------

 A nyní zpět k problematice prvního letiště zlínského.

 

V roce 1927 se na protějším (pravém) břehu Dřevnice vylouply první pavilony zlínské nemocnice. Vynořuje se projekt nového letiště v Otrokovicích, kam se na jaře roku 1929 stěhuje provoz ze Zlína. Teprve v roce 1931, když firma zakoupila letadlo moderního typu – celokovový třímotorový Fokker – bylo už možno uskutečnit druhou cestu do Indie letecky. Třímotorové Fokkery pro deset cestujících provozovali zlínští celkem dva - jeden byl zničen chybou mechaniků měsíc před smrtí Tomáše Bati.

Na Hoškovské zůstala po letišti louka, jejíž západní část se dostavovala řadami domků až po poslední ulici Podvesná XVII. (na této ulici stály domky po obou stranách, odstranila je až postupná výstavba městského dopravního podniku). Odehrála se zde však jedna zajímavá episoda. Městský architekt F.L. Gahura v regulačním plánu Zlína z počátku třicátých let navrhnul v místech naproti nemocnici veřejný park uprostřed nové obytné čtvrti, která měla pokračovat dál podél Dřevnice k Příluku. Park byl také v celém půdorysném rozvrhu i s chodníky upraven a vysázen na ploše asi čtyř hektarů. Nakonec se však myšlenka neprosadila a výstavba čtvrti k Příluku nepokračovala. Po léta zde fungovaly „divoké zahrádky“ a několik hřišť.

Obrazek

Až v roce 1943-44 se rozhodlo o stavbě trolejbusových remízí. Jejich výstavba se v průběhu dalších let rozrostla na celou plochu bývalého letiště až k zasypanému slepému rameni Dřevnice. Ani tomu se však výstavba nevyhnula, když se tady v letech 1952  a 1958  budoval nový areál škol a školní hřiště. A v roce 1954 také letní koupaliště (Zelené). Řada baťovských domků na ulici Podvesná XVII. musela pak udělat místo pro novou provozní budovu Dopravního podniku. A tím lze vlastně uzavřít historii prvního zlínského letiště „Na Hoškovské“.

 

 

1927

Pro ilustraci standardní činnosti továrního pilota v letech dvacátých dobový text a fotografie:

Kolem republiky
Sdělení č. 44, ročník 10, z 5. listopadu 1927, bez jazykových korektur od C.

V posledních dvou měsících byla vykonána jedním z našich závodních letadel L-Bati, které řídil tovární pilot p. Jindřich Brouček druhá část okružního letu kolem republiky. Je to trať Zlín, přes Bratislavu, Košice na Podkarpatskou Rus až do Rahové a zpět severním Slovenskem. Celkově ulétlo letadlo 2300 km, což se rovná cestě ze Zlína do Paříže a zpět a k tomu ještě jedna cesta do Prahy. Účel letu byl reklamní a bylo při něm rozházeno čtvrt milionu letáků nad šedesáti městy, v nichž jsou naše prodejny.

Na trati bylo letadlo až na malé vyjímky nuceno přistávati na pastvištích, lukách a neoraných polích. Že někdy nebylo takové přistání právě pohodlné a nejbezpečnější, vyprávěl nám p. Brouček.

Obrazek

Jindřich Brouček a tovární letoun fy. Baťa v roce 1927 (na původním zlínském letišti - Hoškovské louce východně od Podvesné). Fotografie pravděpodobně Josef Vaňhara, který je možná i autorem tohoto článku.

 

Tak ku př. v Hustu (pravděpodobně Chustu na Podkarpatské Rusi, pozn. C.) jakmile naklonil letadlo k přistání, uviděl na louce, kde chtěl přistát sbíhati se velké množství lidí. Dokonce i koník se tam klidně pásl. Teprve po několikerém kroužení nad loukou pochopili lidé a uvolnili kus pole, kde letadlo přistálo. V Mukačevě zase právě uprostřed pastviny kde bylo vyhraženo místo pro přistání, stálo auto a sud s benzinem. Pilot musel přistáti v jiném směru, přičemž při vytáčení vjelo letadlo podvozkem do jámy a jedině malá rychlost, kterou letadlo v tom okamžiku mělo, zabránila, že se stroj nepostavil na hlavu aneb neurazil podvozek.

Příbuzný případ stal se též v Akna Slatině, kde louka byla naplněna lidmi, ještě když letadlo kroužilo nad ní. Nad Rahovem na cestě do Jasiny setkal se pilot ve výši 1400 metrů se skalním orlem.

Prodejny a personál jejich před nimi poznával pilot tím, že hledal vždy nad městem typické Baťa. Poslední etapu cesty vykonal pilot přes Vysoké Tatry. V Žilině rozházel ještě poslední balík letáků načež zamířil přímo do Zlína.

  -V-

 

Sdělení X. - 39. - 1. října 1927 (opsáno doslova, v původním pravopise i s chybami)
     Naše závodní letadlo L-Bati řízení pilotem p. Broučkem koná v posledních dnech reklamní lety na Slovensku. V minulém týdnu při letu z Lučence do Košic bylo letadlo překvapeno prudkými bouřemi a silným větrem, z nichž však díky duchapřítomnosti a odvaze pilota vyvázlo poměrně šťastně.
     O boji letadla se živly vypravuje p. Brouček toto:
Po odstartování v Lučenci, proletěl jsem u Rim. Soboty hustý déšť a byl jsem překvapen silným větrem. Před Trnavou jsem se vyhnul jedné bouři u Rožňavy pak druhé, ještě prudší. Nad údolím, kterým vede silnice z Rožňavy do Košic jen s velkou námahou mohl jsem ovládati letadlo, které chvílemi bylo pouhou hračkou vichřice.
     Prudkými nárazy vítru kleslo letadlo v některých okamžicích 50-100 m a já visel jen rukama na kormidle. Po jednom s těchto nárazů chtěl jsem se dostat o něco výše, k úděsu však jsem zpozoroval, že kormidlo přestalo fungovat.
     Několikráte jsem letěl 5-10 vteřin střemhlav dolů a v naprosté bezmocnosti jsem tomu musel jen přihlížet. Letadlo se dostalo do správné polohy teprve po vymanění z víru, při tom však ztrácelo výšku. Ve výši asi 150 m dostalo letadlo poslední náraz, při kterém se převrátilo vrtulí přímo dolů.
     Nevím, kolik vteřin tento strašný pád trval, viděl jsem pouze ohromnou rychlostí blížiti se zemi. V zoufalství strhl jsem kormidlo plnou silou sobě a ihned jako zázrakem dělá letadlo skok do výše, jistě alespoň 20 m a já v příštím okamžiku přistál jsem na orané pole.
     Letadlo nejelo po zemi ani dva metry. Síla vichřice byla taková, že jakmile jsem z letadla vyskočil, vítr znovu sebral letadlo ze země a položil je napřed na levé a pak na pravé křídlo. Křičel jsem na lidi, kteří se počali sbíhati a jejich pomocí jsem letadlo uvázal provazy ke kůlům v zemi.
     Po dvou dnech po opravě kormidla a řádné prohlídce letadla mohl jsem odletět dále do Košic.
-V-

 

 

1928

 

Sdělení č. 14; ročník XI., duben 1928
Týdenní kronika
Vyhlídkové lety nad Zlínem
 
Neustálá propagace letectví má za následek touhu po létání. Aby bylo zájemcům z řad našich zaměstnanců vyhověno, uskuteční naše letecké oddělení za poplatek Kč 50.-, kterým budou alespoň částečně kryté režie, vyhlídkové lety nad Zlínem.
Lety tyto mohou podniknouti pouze zaměstnanci firmy, dokud nebude vyřízeno povolení i pro zájemce mimo naše závody. První lety budou se konati v něděli dne 15. t.m. od 8 do 10. hodin dopoledne. V případě nepříznivého počasí (deště) odkládají se lety na pozdější termín, který pak bude dodatečně oznámen.
Kdo máš zájem o let, zaplať u závodní pokladny obnos Kč 50.- a se stvrzenkou, kterou pokladna vystaví, dostav se v uvedenou dobu na letiště. Nezletilí musí se mimo této stvrzenky prokázati též svolením od rodičů, že smí let podniknouti.
 

 

1931

letectvi-zprava-o-letisti.jpg

 

 

 

1932

Obrazek

Předseda M.A.K. Dr. F. Král a plukovník Skála na zlínském letišti.
 

 

Letadlem ze Zlína do Indie a zpět

 

 

Ukázka příletu T. Bati z Indie......



Dnešním pohledem hodnoceno, především z hlediska bezpečnosti letištního provozu jedná se o nezvládnutou akci přivítání T.B.

 

 

1933

Obrazek
















Závody Baťovy zakoupily nové dopravní letadlo pro svůj letecký park; je vybaveno zařízením pro noční lety a radiotelegrafickou stanicí; konstruoval Inž. Husník. - (P.P.S.) Pestrý týden, 1933

 

Obrazek

 

1934

Obrazek

Po rekordním letu pilota Baťových závodů Šernharta do Indie připravuje se ve Zlíně let do Capetown v Jižní Africe. Třímotorové letadlo "Spartan Cruiser" s kabinou pro šest lidí a nazvané "Mys dobré naděje" (na horním snímku) bude řídit schopný pilot Forejtík. Tento rekordní let (celkem 32.500 km) podniká skupina členů prodejního a nákupního oddělení Baťových závodů. Start 1. května ve Zlíně.  (Pestrý týden, 1934)


 

Obrazek







Z činnosti Masarykovy letecké ligy ve Zlíně

 

Obrazek 

ObrazekNahoře učitel zlínské pilotní školy Touš, dole jeho sedm žáků, kteří nedávno složili zkoušky z řízení motorových letadel; na snímku ve společnosti členů zkušební komise z Ministerstva veřejných prací.

 
Masarykův letecký klub ve Zlíně měl v dobách svého největšího rozkvětu 1 200 členů.
 

Obrazek

Antonín Cekota, Zlín (1934)

Letectví je především otázkou lidí

     Létání si žádá od svých mužů víc nežli odvahy (která je ostatně u každého muže samozřejmostí). Létání si žádá spolehlivosti a ještě spolehlivosti.

     Být letcem znamená nelhat. Nelhat - slovy, mlčením i skutky, t.j. vlastní prací.

     Nikdo, kdo položí ruku na kteroukoliv část letadla, ať výrobce, nebo udržovatel, či pilot, nesmí ani v jediném okamžiku selhat. A toto platí o všech, kteří se dostanou do jakéhokoliv styku s letectvím i kdyby to byla třeba obsluha benzinové pumpy na letišti.

     Nikde neplatí více, že kluk je otcem muže, nežli v letectví. Važme si proto svých nejmladších obdivovatelů při cvičení a leteckých dnech a posaďme je na první místa. Vyplatí se nám to.

     Letectví je především otázka lidí a otázka mládí.

     Mládí je silnější nežli dynamit a dáte-li mu příležitost létat, bude létat.

     Jestliže bychom si přáli něco zvláštního pro zdar této práce, tedy je to alespoň takové porozumění starších, které by jí nepřistřihovalo křídla, dnes ostatně velmi skrovná. Každá generace má své plány a sny, jež ti starší pokládají poněkud za pošetilé.

     Sen o létání nosilo lidstvo v duši svého mládí celá tisíciletí. Jsme na prahu jeho uskutečnění.



 

1935

Obrazek

Letadlo >>Zlín XII.<<, které bylo po příslušných formalitách vyráběno v dílnách Zlínské letecké společnosti. Konstruktérem letadla jest J. Lonek. Letadlo je dvoumístný dolnokřídlý jednoplošník, vyzbrojený čtyřválcovým, vzduchem chlazeným motorem o výkonu 40 HP, s cestovní rychlostí 130 km za hod. při maximální rychlosti 145 km. za hod. (1935)

 

Obrazek





 

1936

Obrazek

Nový let Zlín - Kalkuta. V pondělí 16. března odstartovalo ze zlínského letiště v Baťově malé letadlo "Dehavilland Puss Mosh" k letu do Kalkuty. Na snímku skupina před startem; uprostřed šéf závodů J.A.Baťa s oběma cestujícími J. Barošem a Indem Kazi Kudratullahem, kteří odletěli do sesterské továrny společnosti Baťa v Batanagaru u Kalkuty.


Obrazek
Minulou neděli se ve Zlíně konal I. letecký okruh Moravou, jehož ze účastnilo 18. letadel a v němž první cenu vyhrál zlínský pilot Brtník na stroji >>Zlín XII.<< Na snímku letadla na startu; nahoře vlevo první zlínské pilotky Železníková a Veletová, které v soutěži rovněž startovaly a umístily se na čestném místě.

 
Pro seznámení s dámami v letounech
První zlínskou pilotkou se stala Anna Železníková z Malenovic. Pilotovala samozřejmě slavný Zlín-XII. Letadlo znala dokonale, jelikož se účastnila nejen výcviku za kniplem, ale také přímo výroby stroje a motoru.
Další zmínku učiňme o Boženě Krajčové, ženské mistryni v létání. Po roce 1948 uletěla nově se konsolidujícímu komunistickému režimu na Zlínu-XII. do západního Německa. Potom žila v Austrálii.




 

 

1937

Letecký závod v Egyptě

Obrazek



K úspěšnému startu čs. letadel v egyptském závodu nad africkými oasami. Na snímku Baťovo letadlo Zlín XII. se svou posádkou majorem Ambružem. ing. Šmelou po návratu ze závodu, v němž se umístilo na 7. místě. Uprostřed čs. chargé d' affaires v Kahýře Dr. S.B. Szalantnay.

Obrazek

Major Ambruž a Ing. Smela v letounu Zlín XII. na letišti v Kahýře. - (Foto V. Mussik, Kahýra.)


Obrazek
Major Ambruž jest po návratu do Baťova vítán starostou Zlína Dominikem Čiperou.

-------------------------------------------

 

Obrazek

 


 

1938

Podle jedné bilance nalétaly zlínské stroje tohoto roku na obchodních cestách 466 000 km.

Obrazek

Šéfpilot Zlínské letecké společnosti L. Šváb, který na novém letišti v Helsinkách (na II. mezinárodní letecké výstavě) předvedl akrobacii. (1938)



Někteří účastníci zdařilého leteckého závodu státy Malé dohody
(Malá dohoda bojovala ve vzduchu)

A byl to pěkný souboj, ovšem podle všech pravidel a v přátelském duchu. Tedy žádná sensace, která by snad byla protějškem mezinárodních poměrů. To se před časem domluvili letci Malé dohody, že v politicky těžké době – a snad právě proto – lze si uspořádat pěknou leteckou soutěž ve vzdušném moři nad Malou dohodou. Po přátelsku, ale ostře změřit síly a umění letců a kvalitu turistických letadel. Těch nejslabších s motorky o obsahu nejvýš do 4 litrů a silnějších s horní obsahovou hranicí 12 litrů.

Každou kategorii si rozdělili na dvě skupiny; stroje pilotované amatéry a ve druhé profesionály. Tak každý přišel na své, shodou okolností i při konečné klasifikaci. Letos pořádal první ročník Čs. aeroklub a trať měřící celkem 3700 km vedla z Prahy přes Zlín – a pak řadu podružnějších stanic do hlavního města Rumunska Bukurešti a hlavního města Jugoslavie Bělehradu.

Obrazek

 Ostravští letci Ing. Dr. Mayer po přistání ve Zlíně. (Foto R. Kunc)

 

Soutěž provázelo špatné počasí, takže dvakrát bylo nutno ji na den přerušit. Ale průběh byl zcela hladký a ze 40 startujících – z nich 23 Čechoslováků (doletělo jich 22), 8 Rumunů (doletělo 6) a 9 Jugoslávců (doletělo 8) – dokončilo soutěž 36 letců a z těch nedoletěvších 2 zabloudili, jeden nemohl pokračovat v letu, protože se mu zadřel píst motoru a jedna dvojice, československá, uvízla na trati, jelikož jí došla pohonná směs. Musela přistát nouzově jen asi 18 km od letiště, ale neměla již možnost nabrat benzinu, protože ho v kraji nebylo dost „ani do zapalovače“. Tedy žádný úraz, žádná vážnější nehoda. Úspěch: pilotů, pozorovatelů, strojů.

Pokud jde o stroje, letěli čs. borci na výrobcích československých, Rumuni a Jugoslávci užili částečně výrobků svých, částečně polských, anglických, italských a německých. Těžkost soutěže spočívala v povinnosti dodržet co nejvyšší, předem ohlášený hodinový průměr a podle něho přesně přistavati po splnění mnoha drobnějších úkolů na trati a po návratu do Prahy ukázat na rychlostním trojúhelníku, jak se stroj přiblíží úředně ověřené maximální rychlosti. Start soutěže uskutečnil se v Praze a na dolet do Bělehradu byly vyhrazeny tři dny. Na zpáteční cestu jeden den pro silnější kategorii – která také měla trochu delší trať – a pro slabší bylo povoleno přenocovat v Bratislavě a druhý den přes Brno dokončit let do Prahy.

ObrazekZlínská pilotka Železníková po přistání na letišti v Užhorodě.

 

O úspěch se rozdělily všechny tři národy. Ve skupině profesionálů na letadlech slabší třídy zvítězila dvojice Krč-Stehlík na letadle Praga. V téže třídě pro amatéry dvojice Miklenda-Ing. Polívka na letadle Tatra. Na silnějších strojích zvítězili mezi profesionály Jugoslávci Bjelanovič-Krelja na letounu RWD a mezi amatéry Rumun Ing. Linder na stroji Caudron Aigion. Čs. piloti mladí a na slabších strojích dosáhli celkově největších úspěchů. A to jest nejen čest, nýbrž i dnes zvlášť významná skutečnost.

yk
 
------------------------------------

Obrazek


Zlín Z-XIII..

  Jedná se vlastně o prototyp rychlostního letounu  – celodřevěný jednomístný dolnoplošník zkonstruovaný ing. Jaroslavem  Lonkem. Původně jednosedadlový, později však provedena úprava, kterou se dal stroj jednoduchou výměnou krytů předělat na dvousedadlový a naopak.

     Zlín Z-XIII zalétávali v létě 1937, nikdy neopustil stadium zkoušek.

     Celodřevěná konstrukce včetně kormidel. Křídlo je postaveno vcelku, nedělené,  opatřené přistávacími klapkami. Pevný kapotovaný podvozek. Řadový čtyřválec Walter pohání dvoulistou vrtuli Ratier.

     Krátce po válce bylo nekompletní letadlo předáno do sbírek NTM. V letech 1989–1990 jej renovovali a poté umístili ve stálé expozici dějin dopravy.

Technická data:

Motor Walter Major IV. - 88 kW, 96 HP
Rozpětí 7    metrů
Délka 6,8 metrů
Váha/pohotovostní váha 460 kg /635 kg
Maximální rychlost/běžná 350 km/h; 280 km/h
Stoupavost do jednoho kilometru 3 minuty, 15 vteřin
Dolet 700 km

 

 

 

 

 

                                                                           údaje dle webu  

 

Letectví v Borovu (Chorvatsko - Jugoslávie)

zaslala paní Ivica Žabić z Chorvatska

letectvi--Borovo-1-web-

letectvi-Borovo-2-web

letectvi-Borovo-3-web

letectvi-Borovo-4-web

letectvi-Borovo-5-web

borovo-letecky-1939-web.jpg