Jdi na obsah Jdi na menu
 


akad. arch. Miroslav Lorenc

akad. arch. Eduard Staša

(Naše pravda,1988)

ARCH. MIROSLAV LORENC O NEBAŤOVSKÉ ZÁSTAVBĚ VE ZLÍNĚ

(1934)

Celým světem probíhá horečka usilovného hledání nového stavebního materiálu a výrazu architektonického. Ve Zlíně na dosah ruky předbíhá šéf závodu dobu a realisuje skvělé standardní budovy svých továren, prodejen a škol, avšak soukromý Zlín jde svým tempem, staví soukromé domy tak, jak se stavěly dříve, ba dokonce řekl bych pod průměr toho dřívějšího, domy řešené nevkusně architektonicky a půdorysně.

Co říci o domech nákladně a honosně ořímsovaných, s trojúhelníkovým nástavkem nad hlavní římsou, s uměle konstruovanými tvary střech – uvnitř tmavé chodby, dokonce i tmavé obytné místnosti, nevětrané příslušenství a schodiště, a to v době, kdy Baťa staví svůj mrakodrap hotelu.  

Dle: ČR-MZA Brno, pracoviště Zlín, F.B., II./8 výstřižková služba, 75. Zlín – město všeobecně, inv.č. 467, výstřižek č. 92, Slovácký kraj – Uherské Hradiště, 2. února 1934

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

Zůstával poněkud v ústraní zlínské meziválečné moderní architektury, ačkoliv patřil mezi první její aktéry. Bylo to v červenci roku 1930, kdy přišel do Baťova stavebního oddělní ve Zlíně architekt Miroslav Lorenc, rodák z blízkého Holešova. Narodil se 9. 6. 1896 v Holešově, v rodině pozdějšího sociálně demokratického senátora a redaktora Dělnických novin. Vliv rodinného prostředí poznamenal jeho osobnost i celý jeho život. Po vystudování reálky odešel na průmyslovou školu stavební do Brna. Studium přerušené první světovou válkou dokončil až v roce 1921. A už o rok později byl vzhledem k svému nadání přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, do školy architektury prof. J. Kotěry, čelného představitele české moderní architektury. Po Kotěrově předčasné smrti dokončil pak studium akademie u prof. J. Gorčáka.

 

Lorencovou klausurní prací byl pozoruhodný návrh na památník J. Kotěry z roku 1923 a během studia i cenou odměněný projekt hvězdárny pro Prahu. Akademii absolvoval s výborným prospěchem a zůstal pracovat v ateliéru prof. Gorčáka. Jako architekt získal pak cenné zkušenosti u našich známých architektů prof. P. Janáka, arch. J. Krejcara, arch. Zázvorky a jiných.

 

Od roku 1928 spojil Miroslav Lorenc svůj život se Zlínem, když se oženil s učitelkou Ludmilou Batíkovou, dcerou známého zlínského měšťana a veřejného činitele. Na jeho přání a snad i pod vlivem starostí o trvalé zaměstnání odešel s rodinou do Zlína, do domu svého tchána na Sokolské ulici. Byl pak přijat od 15. června 1930 jako architekt do stavebního oddělení firmy Baťa. V té době už tu několik let působil jako starší kolega a rovněž Kotěrův žák F.L. Gahura.

Arch. Mir. Lorenc - dům pana Pelčáka na Dlouhé ulici ve Zlíně

 

Téměř současně nastoupili architekti A. Vítek a V. Karfík. Tehdejší Baťův Zlín byl pro mladé architekty lákavý nebývalými stavebními úkoly a reálnou nadějí na uskutečnění. Na druhé straně tu však panoval vyhraněný stavební styl, svým způsobem ojedinělý, který však tvůrčí rozlet mladých architektů poněkud svazoval.

 

Miroslav Lorenc svým založením, talentem a cílevědomým úsilím vnesl do zaběhnutého stylu prvky nové, nenacházel ale vždy pochopení u vedoucích představitelů podniku. I tak však vypracoval několik výborných projektů, z nichž mnohé se dočkaly realizace. Byl to především jeho projekt na Baťův hotel Společenský dům (dnešní Moskva), podle něhož se budova začala stavět. Lorencův návrh, který se dochoval, nás přesvědčuje o tom, že jeho úplná realizace mohla být architektonickým přínosem v novém centru města. V průběhu stavby však došlo k rozporům mezi ním a vedením podniku. Projekt hotelu byl pak v době, kdy už budova byla rozestavěna, upraven arch. V. Karfíkem a stavba dokončena v dnešní podobě.

Hotel Společenský dům - původní zadání akad. arch. Lorence

Původní nárys hotelu na náměstí Práce

Na tomto základě vydaly úřady stavební povolení. Individualistický a rozevlátý Lorenc zvolil v interieru "baťovský" přístup - sprchy a toalety měly být společné pro celé patro. Až na zásah T. Bati dovybaveno příslušenství pokojů. 

Jak definitivně došlo ke změně interierů hotelu 

..... přichází rovněž pokyn z ministerstva, že je nutno zajistit vyšší komfort pokojů. Tomáš Baťa nařizuje, aby byl ve čtvrtém patře postaven model pokoje, jeden zadává arch. Karfíkovi, druhý F.L.Gahurovi.

Karfík se svou rozsáhlou znalostí amerických hotelů postavil pokoj s koupelnou, zabudovanými skříněmi, nábytkem, koberci, záclonami .... zkrátka vyskoký standard bydlení. Gahura pokračoval v Lorencově baťovském uvažování - bez příslušenství měl k disposici větší místnost, do níž navrhnul čtyři lůžka. Sprchy, umývárny a WC uvažoval jako společné pro celé podlaží.

Tomáš Baťa a Dominik Čipera rozhodli nebaťovsky. Prohlásili za nejpříhodnější variantu Karfíkovu a s ní se také dál pracovalo. Neměl se pak (budoucí městský architekt) Gahura s Karfíkem příliš rád, cestu k němu našel vlastně až za války a hlavně po ní, kdy byli oba ostrakizováni novou mocí a vyháněni ze Zlína.

--------

 

 

Příčinou rozchodu arch. Lorence s firmou Baťa byl jeho projekt na budovu Velkého kina. Zachoval se nám fotosnímek modelu tohoto návrhu. Byl to projekt pozoruhodný a netradiční použitím železobetonové skořepinové konstrukce sálu, jehož stavba měla stát asi 2 miliony korun. Když se však tehdejší prokurista firmy D. Čipera rozhodl, že budova nesmí stát více než 600 000 korun, odmítl Lorenc na projektu dále pracovat a 15. září 1931 se s firmou rozešel. Budova pak byla postavena jako úsporné provizorium. Až o několik let později navrhl F.L. Gahura úpravu interiéru na divadelní sál. 5) 

 

U firmy Baťa navrhl Mir. Lorenc také novou školní čtvrť a budovu živnostenské školy (dnešní stavební průmyslovka) (fakulta multimediálních komunikací UTB, pozn. C). Vytvořil zde prototyp budovy, která se v různých obměnách stavěla i v jiných částech města. Podle Lorencova návrhu byla pak ještě postavena škola na Letné.

Zlín - živnostenská škola

 

Vzhled živnostenské školy -1938- (později SPŠ stavební, nyní fakulty multimediálních komunikací UTB) v roce 2004 a 2005.

 

V minulosti (vzpomenuté stavební průmyslovky) v rámci stavební studentské praxe byly kolem lehounké, prosklené budovy nastavěny nejrůznější nenáležité přístavky. Koncem osmdesátých let vzhledové omezení korunovala na jižní straně stavba školní jídelny, menzy a příslušenství U.T.B.. Proto fotografie, zabírané z nejméně poškozujících úhlů, nemohou postihnout prostou eleganci celé budovy.

 

Po rozchodu s firmou Baťa založil arch. Mir. Lorenc vlastní projekční kancelář v domě na Sokolské ulici. Rozhodnutí se nám jeví s odstupem času obzvláště odvážné, uvážíme-li dobu, která nedávala jistotu stálých zakázek.

 

Obrazek      Zatímco dosud přece jen do určité míry přijímal zásady baťovských staveb, jde od nynějška vlastní cestou. Jde mimo proud zlínského stylu, ale v proudu moderní české architektury, v němž uplatňuje svůj talent, vyspělé architektonické myšlení a výtvarný cit. Těch staveb, které realizoval jen ve Zlíně, je kolem padesáti. Dost na tu dobu i na léta, která mu osud vyměřil. Byly to rodinné domky a vily, činžovní a obchodní domy, veřejné budovy, návrhy interierů a

Čtvrť moderních domků stavebního družstva Podřevnicko v roce 1936

nábytku i divadelní výpravy. Z počátku třicátých let je tu kolonie rodinných domků pro stavební družstvo Podřevnicko mezi dnešními ulicemi Kamennou a Prlovskou 3). Domky účelně, pohodlně a úsporně řešené byly nepochybně zralým příspěvkem k moderní kultuře bydlení. Je škoda, že se nám jejich původní podoba nezachovala.

Zlín - zástavba Podřevnicko

 

Z jeho rodinných domků a vil si zaslouží pozornosti obytný dům s kancelářemi advokáta JUDr. E. Šallera z roku 1932 (byl zbourán pro stavbu Divadla pracujících) dům učitele F. Šmída v ulici U splavu a z roku 1935 vily B. Ševčíka a J. Voleše v ulici Na Požáře. Vesměs díla vysoké architektonické úrovně. Z obchodních a činžovních domů je třeba jmenovat především dům F. Javorského s kancelářemi Živnostenské záložny (dnešní Divadelní kavárna),  dům s obchody E. Pelčáka z roku 1932 na Murzinově třídě (dnes Kniha a opravna obuvi), domy s kavárnou A. Minaříkové (dnes Avion)  a L. Maloty (dnes Slávia) z let 1938 a 1933  Café slavia.

 

 

O DOMU CUKRÁŘE MALOTY

Dům cukráře a kavárníka Maloty (1933) představoval další z vynikajících realisací arch. Miroslava Lorence. Na pouhých osmi metrech průčelní fronty autor dokázal navrhnout skvěle půdorysně řešenou budovu s cukrárnou (v přízemí), kavárnou (v prvním patře) a bytem majitele a personálu (ve 2. a 3. poschodí).

Dle: ČR-MZA Brno, pracoviště Zlín, FB, II./8 výstřižková služba, 75. Zlín – město, všeobecně, inv. č. 467, výstřižek č. 73, České Slovo – Zlín, 22. února 1934

ČR-MZA Brno, pracoviště Zlín, FB, II./8 výstřižková služba, 75. Zlín – město, všeobecně, inv. č. 467, výstřižek č. 92, Slovácký kraj – Uherské Hradiště, 2. února 1934

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

Malotova cukrárna a kavárna

 

 

Vzpomeňme ještě domy pekaře L. Mizery a holiče J. Macháně v ulici 25. února (Rašínova, pozn. C)  i řadu dalších v ulici Leninově (Štefánikově, pozn. C.), Revoluční (tř. T. Bati od podchodu u Svitu na východ, pozn. C.) nebo Bartošově. V letech 1940 a 41 byly podle Lorencova projektu postaveny dva velké činžovní domy pro obec Zlín na rozích dnešních ulic Lorencovy, Kvítkové a Revoluční.4)

Fotka uživatele Zlín na Moravě.

Restaurace Avion a dům holiče Macháně po roce 2000.

 

 

Budova kláštera a útulku pro sirotky a přestárlé v Divadelní ulici - dnes využívána coby koleje UTB a sídlo firem. Foto z let 2004 a 2005.

Vícepodlažní bytové domy (na snímku dům Lorencova-Kvítková, 11 let po rekonstrukci) z roku 1940 a 1941. 

 

Z Lorencových veřejných budov oceňujeme především útulek pro sirotky a přestárlé, dnešní kolej v ulici Divadelní z roku 1938. Budova patřila k ojedinělým v naší architektuře.

 

 

Všestrannost Lorencovu ukazují také stavby továrních budov na obuv B. Laciny v ulici Padělky I. (dnešní Barum) a A. Jirouska v ulici Lešetín II. (dnes domov) (v budově sídlil od šedesátých let do devadesátých dívčí domov Marie Kudeříkové, pozn. C.).


ulice - Lešetín II.

 

Snímek z roku 1986 a z roku 2005 ulice Lešetín II. s budovami bývalých obuvnických továren firmy JIRO - A. Jirousek (vpravo) a Fr. Novák (vlevo). Tyto závody jsou lépe popsány a profotografovány v sérii Zlínské továrny a továrničky“, zařazené do bloku starý Zlín“.

ARCH. MIROSLAV LORENC

(1896 – 1943)

Žák prof. J. Kotěry a prof. J. Gočára patřil k významným představitelům československého funkcionalismu.

Do Zlína přišel roku 1930, nastoupil do zaměstnání u fy. Baťa. V podniku pracoval pouze krátce (od 15. července 1930 do 15. září 1931; za tu dobu stihnul vypracovat návrh Školní čtvrti, na živnostenskou školu a rovněž první návrh na hotel Společenský dům).

Těžce se přizpůsoboval baťovskému způsobu práce a jeho ekonomickým standardům. Po sporu s vedením (kvůli příliš nákladnému projektu závodního kina) z podniku odešel a otevřel si ve Zlíně vlastní architektonickou kancelář. Ta se záhy úspěšně etablovala.

Realisoval především pro různé menší stavebníky řadu návrhů, které bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co v meziválečném Zlíně v oblasti „nebaťovské architektury" vzniklo. Jeho stavby byly většinou – v souladu s tehdy převažujícími požadavky drobných soukromých investorů – typologicky zaměřeny na kombinaci obchodních a obytných domů v centrální zóně Zlína, dále vil a obytných domů, úředních budov a průmyslových staveb.

Dle: Šlapeta V.: Architekt Miroslav Lorenc

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

Uchovaly se nám realizované návrhy interierů a nábytku i snímky výprav z divadelních her. Dalo by se pokračovat dál, abychom pochopili, jak nesmazatelné stopy nám zanechal arch. Miroslav Lorenc v našem městě.

Ale jsou zde i významné stavby mimozlínské, jako např. Městská spořitelna a škola v Napajedlích, nebo vojenská kasárna v Holešově. Jeho práce byly publikovány v našich i zahraničních časopisech. Lorencovy projekty a stavby vykazují vždy osobité rysy progresivní moderní architektury. A když v prosinci roku 1938 požádal ministerstvo o udělení titulu inženýr, byl mu udělen.

Zvláštní, a jak se ukázalo i osudovou kapitolou Lorencova života byla jeho činnost veřejná. Jako člen Svazu pro kulturní a hospodářskou spolupráci se SSSR i jako předseda spolku Legionářů a důstojníků neměl vždy jednoduché postavení v atmosféře zlínského politického života. Jako upřímný Čech a pokrokově smýšlející vlastenec musel těžce nést soumrak let 1938-39.

Po německé okupaci naší země musely jít stranou věci osobní, rodinné i odborné. Miroslav Lorenc se stal velitelem podzemní vojenské organizace Obrana národa 1).  Dlouho se ukrýval na Valašsku, aby byl nakonec zrazen jedním ze svých zaměstnanců. 2) V říjnu 1940 byl zatčen a vězněn v německých žalářích. I z těch těžkých dob se nám zachovaly architektonické náčrty a jeho autoportrét z vězení.

Projevem jeho statečnosti a víry v budoucnost je i jeho dopis rodině před popravou .

Obrazek

 

 


Paní Jiskra Guthová, dcera Miroslava Lorence, zde (1974) učitelka na 6. ZDŠ v Gottwaldově. Tato dáma je prapůvodní, byť nevědomou inspirátorkou vzniku těchto archívních stránek.

 

Byl odsouzen ve Vratislavi k trestu smrti a tam 11. února 1943 popraven Na paměť je pojmenována jedna ze zlínských ulic jeho jménem. Ať je tedy i tento článek skromnou vzpomínkou na život vynikajícího architekta a ušlechtilého člověka. Od jeho smrti uplynulo letos 45 let.

 

 

 

 

---------------------------

 1)

     Za velitele zlínského okrsku Obrany národa byl M.L. doporučen oblastním velitelstvím Obrany národa. Byl schválen, ale již v září 1939 se musel uchýlit do ilegality před gestapem.

2)  

     Při jedné akci gestapo dostalo do rukou Františka Šmída, člena zemského vedení Obrany národa v Brně, který při vyšetřování podlehl tlaku gestapa a prozradil vše, co věděl. Ze současného okresu dopadli nacisté např. ing. arch. Miroslava Lorence, Otu Ludvíka, Jaroslava Hodného, Bohumila Rosenbauma a další. Ve vězení zemřeli též ing. Emil Ženatý, Antonín Pachl, Ignác Polášek, Josef Divina a další.

 

 

3) 

  Sídliště bytového družstva „Podřevnicko“ je datováno oficiálně rokem 1933. Vybudováno podle návrhů arch. Miroslava Lorence v trati mezi ulicemi Kamenná – Prlovská – Pod vodojemem. 

 

    Šlo o pokus vybudovat účelně řešené a úsporné patrové jednodomky s omítanými fasádami a rovnými střechami pro obyvatele města, kteří nebydleli v továrních čtvrtích.

 

      Dnes je původní ráz této kolonie smazán novými přestavbami a úpravami. Šlo však o čin progresivní s kultivovaným řešením půdorysným i architektonickým.

 

 

 4) 

      Výstavba těchto domů zaslouží pozornost i proto, že až do té doby firma Baťa i město Zlín (mezi nimiž vládla ještě stále personální unie) tomuto typu bydlení nepřály. 

 

 

5)   

     Autorství F.L. Gahury při stavbě Velkého kniha je prokázáno až při úpravě interiéru na divadelní sál v roce 1939. Jemu také náleží celkové řešení urbanistické.

 

    Návrh na výstavbu nového kina , vypracovaný M. Lorencem r. 1931 (resp. 1930) nezůstal zachován. Autorovo vyprávění o jeho historii se však dochovalo v rodinném svědectví (bylo příčinou rozchodu s firmou Baťa). 

 

    M. Lorenc navrhnul kino jako budovu definitivní, podle všeho s amfiteatrálním půdorysem a s akusticky tvarovaným profilem sálu, jak to odpovídalo tehdejším zásadám moderní architektury. Návrh nebyl vedením firmy přijat pro nákladnost a přílišnou „modernost“ a bylo rozhodnuto o výstavbě kina v podobě, jak ji známe.

 

     Po dostavění bylo vlastně Velké kino (Malé kino působilo v západní části třetí etáže Tržnice) prvním objektem kulturního vybavení města, určeným pro masové návštěvy a dimensovaným pro tehdy neuvěřitelných 2 270 osob.

 

     Že šlo o budovu dočasného charakteru, o tom svědčí volba krajně úsporné, i když na tu dobu pozoruhodné ocelové konstrukce (jejím autorem byl ing. Vtelenský), i opláštění budovy a pozdější nákladné úpravy akustické i stavební. A svědčí o tom také skutečnost, že v návrzích i v realizačních záměrech na výstavbu náměstí Práce v letech 1935-1936 se opravdu počítalo s demontáží kina a s jeho novou výstavbou v souboru navrhovaného kulturněspolečenského centra.

 

     Z uvedených událostí se snad dá i vysvětlit absence jména architekta v projektu tohoto kina, které se přesto stalo nedomyslitelnou součástí náměstí Práce. (V roce 1957 byla provedena úprava kina na širokoúhlé promítání podle návrhu K. Fišera z Prahy. Z roku 1964-1965 je dnešní úprava podle návrhu J. Čančíka.) 

 

 

Hlavní počiny Miroslava Lorence: 

 

-  školní čtvrť a živnostenská škola; Zlín, 1931

 

- sídliště a rodinné domky Podřevnicko (Kamenná-Prlovská); Zlín, 1932

 

- návrh společenského domu (hotelu Moskva); 1933

 

- budova kláštera (též útulek pro sirotky a přestárlé), 1938

 

- velkokapacitní domy bytové; 1941

 

 

ulice - Pelčákův dům

Pelčákův dům v proměnách času.

 

eee

ARCH. MIROSLAV LORENC O DOMĚ P. JAVORSKÉHO

 

V přízemí se nacházelo sedm prostorných obchodů (největší představoval obchod se střižním zbožím Jaroslava Maláče).

V prvním poschodí se nacházely kanceláře Živnostensko-průmyslové záložny a kanceláře obchodů z přízemí. Zbytek budovy zabíraly byty.

Sám tvůrce nebyl s touto svou realisací spokojen. Jeho původní, architektonicky mnohem progresivnější návrh musel být kvůli požadavkům stavebníka upraven. Finální podobu stavby tak ovlivnily provedené kompromisy. Architekt Lorenc na adresu této stavby v jednom novinovém článku uvedl:

„Tento dům měl předpoklad státi se jedinečným domem, jak svým půdorysným řešením, tak i architektonickým členěním, změny zůstavily původní plán na poloviční cestě. Přes tyto změny (z rohu zaskleného zůstalo jen torso, průběžné pásy oken nahrazeny kompromisem oken a zdiva) dává tento dům tušit, že na jeho místě měla býti jedna z architektonicky nejvýraznějších zlínských budov."

Dle: ČR-MZA Brno, pracoviště Zlín, FB, II./8 výstřižková služba, 75. Zlín – město, všeobecně, inv. č. 467, výstřižek č. 92, Slovácký kraj – Uherské Hradiště, 2. února 1934

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

Arch. Miroslav Lorenc - dům pana F. Javorského ve Zlíně

O DOMECH P. CHUDÁRKA

Dům – vilka - pro pana Chudárka na Benešově nábřeží (foto) vzniknul roku 1932. Bezdětní manželé v sedmdesátých letech objekt prodali. Vznikla v něm mateřská školka, což byla první etapa architektonického znehodnocení domu. Vše dorazila úprava pro pizzerii.

Čtyřetážový činžovní dům páně Chudárkův na Bartošově ulici (vedle Oděvního domu Františka Novosada, za socialismu Mladost)  představoval víceméně nenáročnou stavbu. V přízemí se nacházely obchody Parisien a Lavecký, v prvém poschodí pracovala redakce a administrace Českého Slova. Zbylá patra byla obytná.  

Dle: ČR-MZA Brno, pracoviště Zlín, FB, II./8 výstřižková služba, 75. Zlín – město, všeobecně, inv. č. 467, výstřižek č. 73, České Slovo – Zlín, 22. února 1934

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

Arch. Mir. Lorenc - dům pana Chudárka na Benešově nábřeží ve Zlíně

Arch. Mir. Lorenc - činžovní dům p. Chudárka v Bartošově ulici (duben 2017)

Arch. Mir. Lorenc - dům paní Vajové na křižovatce Štefánikova-Osvoboditelů v červenci 1990

Arch. Mir. Lorenc - dům paní Vajové na křižovatce Štefánikova-Osvoboditelů v dubnu 2017