(akad. arch. Eduard Staša, TEP 1992)

Na rohu starého zlínského náměstí a ulice Kovářské, dnes Bartošovy, stával patrový dům s číslem popisným 54. Jeho půdorys najdeme už na staré mapě města z roku 1829  a jeho podobu na obraze zlínského malíře Frant. Zedníka s letopočtem 1846. Ve druhé polovině předminulého století patřil zámožnému zlínskému obchodníku Vincenci Kašpárkovi, v letech 1882 – 1885 též starostovi města. Byl příbuzným věhlasnějšího Mikuláše Kašpárka, taktéž bohatého obchodníka, který nám starostoval  přes dvacet let.

Dům později vyženil Alois Lidmila, který původní podloubí upravil a zřídil v něm obchod se železářskými potřebami [1]. První toho druhu ve Zlíně.

Ve svých poznámkách „K obrazu starého Zlína“ uvádí bývalý městský archivář Ant. Slovenčík historicky neověřenou zprávu, podle níž zmíněný Kašpárkův dům a sousední dům Zapletalův v severozápadním koutě náměstí spojovala městská brána. Také vypráví starozlínskou pověst, podle které v Kašpárkově starém domě strašívala „Hrůzinka“ a lidé prý se tady báli chodit.

Pravdou však zůstává, že k rohovému domu na náměstí patřila také hospodářská budova se skladem do ulice Mlýnské, pozdější Mikuláše Kašpárka, kudy se velkými vraty [2] vjíždělo do dvora. Bez něho a přilehlého zákoutí poklidné ulice se provoz železářství neobešel.

Pro jeho začátky je charakteristická víceobrázková „okénková“ pohlednice „Pozdrav ze Zlína“ před první světovou válkou. Uprostřed ní najdeme malebný snímek vstupního portálu železářství s firemním nápisem A. Lidmila i s jeho majitelem v popředí, obklopený fotografiemi pamětihodných budov kostela, zámku a školy. Vstup do železářství z náměstí  přetrval až do zbourání objektu....  Můžeme si udělat představu o vážnosti, jakou Lidmilova firma ve městě prožívala – aniž bychom chtěli spekulovat, jestli se tehdy dalo takové reklamní místo na pohlednici zakoupit. (Protože nemám k disposici relevantně kvalitní předlohu, dávám na odkazník pouze graficky upravený výřez   uvedeného zobrazení. Pozn. C.)

Od skromných počátků se postupem let železářský obchod zveleboval a rozšiřoval i počtem výkladních skříní do ulice Bartošovy a stavební a reklamní úpravou do náměstí. V průběhu dvacátých a počátkem třicátých let byl stále vyhledávanějším, našli bychom jej tehdy pod názvem „Železářský dům A. Lidmila“ a vedení podniku přitom postupně přebíral nejstarší syn Jan.

V dobové novinové upoutávce bychom se mohli dočísti, že: "Železářský a sportovní dům A. Lidmila - Zlín", mající pobočky v Otrokovicích a Vizovicích, prodá zájemncům železo, nástroje, stavebniny, barvy, laky, oleje, autopotřeby, výzbroj pro všechny sporty, kamna, zbraně a střelivo. Případný zájemce se mohl blíže informovat na telefonním čísle 4.

Jan Lidmila to byl, kdo se v průběhu roku 1937 rozhodnul k odvážnému podnikatelskému činu. Zadal zlínské stavitelské firmě Viktora Jandáska vypracování projektu a realisaci velkoryse koncipovaného obchodního domu pod názvem „Dům jakosti A. Lidmila“.

V místě původního starého domu na rohu náměstí a Bartošovy ulice šlo i nadále o prodej železářských a kuchyňských potřeb, jak to hlásá nápis nad novým vstupním portálem. Projekt a jeho uskutečnění představovaly na svou dobu moderní kultivovanou architekturu budovy, která se obracela k jihu do ulice Bartošovy, k východu pak do náměstí a ulice Mikuláše Kašpárka. Přízemí a první patro byly propojeny jako obchodní dům, další dvě patra sloužila kancelářím a bydlení.

První etapa provedení návrhu se uskutečnila nešťastného roku 1939 – zástavba v ulici Mikuláše Kašpárka. Přesto jsme obě budovy – původní i modernější – jsme mohli v jejich symbiose naposledy vidět relativně nedávno – v roce 1979.

Druhá světová válka a pozdější události totiž už nedovolily provést druhou, nárožní, pro celkové vyznění plánu významnější část záměru. A tak jsme tu mohli po další čtyři desítky let vedle sebe vidět stát dvě generace Lidmilova železářství. Na rohu náměstí a ulice Bartošovy starý patrový dům železářství A. Lidmily [3], vedle něho pak první část třípatrového moderního obchodního domu z roku 1939 [4]. S odstupem času – poměřováno dneškem – je možno jen litovat, že se nepodařilo celou stavbu dokončit.

V polovině let sedmdesátých došlo k rozhodnutí postavit v těchto místech budovu pošty   a telekomunikací. V červenci roku 1979 zazněl – výbuch. Oba Lidmilovy domy zmizely naráz, perfektně provedeným odstřelem za účasti desítek diváků.

Výstavba nové, až příliš velké a architektonicky nezvládnuté budovy  nedopadla šťastně.

Z historie města nám odešla další ze starých zlínských ulic, kudy se kdysi chodívalo ke starému Dolnímu mlýnu.  Uzavřely se dějiny Lidmilova železářství, skončil Lidmilův „Dům jakosti“, který svým moderním pojetím mířil dál směrem k dnešku.

Několik cenných fragmentů z výstavby nové pošty nám zaslal pan Otakar Křemének, který tehdy na stavbě brigádničil. K níže uvedenému snímku napsal:

"Vykopali jsme podlahu ve sklepě železářství Lidmila, dřevěné kostky zalité asfaltem."

Detail z ul. Mikuláše Kašpárka v oněch letech.