Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie devadesáti let promlouvá - část 2

n.p. Baťa

(1945-1948)

Doc. PhDr. František Vojta, CSc.; Tep v roce 1984

Zdeněk Pokluda & Svatava Nováčková – Tep 11/1991

František Valach – Fenomén Baťa (1990)

Část 1: 18941944

Firma Baťa

 

 

 

Druhý díl výrazně levicového pojednání o firmě Baťa se týká jeho obuvnické části, gottwaldovského Svitu, okrajově i podniků k tomuto národnímu (oborovému) podniku připojených.

Je samozřejmě poplatný roku vzniku (1984), demokratickému centralismu a třídnímu přístupu. Pro nás v dnešní době si nese především možnost dopátrati se údajů, které se již standardně nepublikují.

Původní Vojtův text byl doplněn informacemi z TEPu vydaného v listopadu 1991, tedy z období pozdní existence a.s. Svit a podnikového tisku.

 

 

 

gottwaldov.gif

 

 

Druhé období ve vývoji a činnosti podniku máme spjato se zásadními politickými, hospodářskými a sociálními změnami, k nimž došlo v našem státě v důsledku národně osvobozeneckého hnutí a vítězství Rudé armády. Vznikl nový lidově demokratický stát, v němž dělnická třída získala pod vedením komunistické strany rozhodující mocenské pozice, ale výlučnou politickou moc neměla. O ni musela ještě úporně bojovat. 

Uvedené období začíná květnem roku 1945 a končí rokem 1984 a ohraničuje, ve srovnání s předcházejícím obdobím, časově kratší úsek 90leté historie podniku. Přesto je bohaté na historické události, z nichž mnohé předznamenaly jeho vývoj, činnost a tvářnost na desetiletí a staly se klíčem k pochopení jeho dnešní působnosti.

V následujících článcích, tvořících poslední kapitolu seriálu k významnému jubileu, lze ovšem připomenout pouze nejdůležitější události. Některé z nich, především v posledním desetiletí, je možné pouze naznačit v jejich vývojových tendencích. Všestranně budou moci být posouzeny a začleněny do historie podniku až v dalších letech jeho dějinného vývoje. Potřebují totiž nezbytný časový odstup a historický nadhled, které teprve ukáží, jaké stránky či tendence nabyly v jeho působení rozhodující a určující ráz, a které byly jen krátkodobou a nepodstatnou okrajovou událostí.

Důstojníci RA s představiteli města

Sovětští vojáci při exkursi na střeše 21. budovy v doprovodu baťovských představitelů města. V pozadí (vlevo nahoře) vyhořelý Studijní ústav. 

 

Předkládaná kapitola je vůbec první prací zachycující novodobou historii podniku od osvobození po současnost. Neklade si za cíl postihnout všechny stránky života podniku, ale jen nejdůležitější události a jejich souvislosti. (K tomu by nestačil ani prostor závodního časopisu). Působení a činnost podniku je ovšem zařazena do kontextu s celospolečenským vývojem, protože byl vždy jeho ústrojnou součástí.

 

 

 
ČINNOST PODNIKU V DOBĚ NÁRODNÍ A DEMOKRATICKÉ REVOLUCE A JEJÍHO PŘERŮSTÁNÍ V SOCIALISTICKOU (1945-1948)

 

Druhá světová válka skončila v Evropě 9. května roku 1945 porážkou německého fašismu rozhodujícím dílem Rudé armády. Spolu s ním byla i v Československu nucena odejít z historické scény také společenská síla, jež se na tragických událostech aktivně podílela – velkoburžoasie. Další složky buržoasní třídy, střední a malé, se staly v rámci některých politických stran součástí Národní fronty. Spolu s dělnickou třídou se ještě spolupodílely na politické a hospodářské moci v lidově demokratickém státě.

 Město Zlín a závody firmy Baťa byly sovětskými jednotkami osvobozeny 2. května roku 1945, aniž doznaly větších hmotných škod na budovách a továrních objektech. Žalujícím svědkem zůstaly četné zničené domky na Letné a mnohé budovy v továrním areálu, představující ztrátu 60 % výrobní kapacity obuvnické výroby. Byly důsledkem angloamerického náletu v listopadu roku 1944, který sledoval nikoliv vojenské cíle, ale mocensko-politické zájmy. Polovina všech válečných ztrát, které podnik utrpěl ve výši asi 2 miliard korun (tehdejší měny), šla na vrub bombardování.

Největší daň však zaplatilo téměř 200 pracovníků podniku, kteří byli (z počtu kolem 560 zatčených) umučeni nebo popraveni ve fašistických věznicích, káznicích a koncentračních táborech, či padli v přímém boji proti fašismu. Bylo mezi nimi i 60 komunistů, z nichž bylo 34 členů ilegální komunistické organizace Naše pravda, která měla svoji základu v podniku.

 

bombard.nasledky-web.jpg

 

Ani za 10 dnů po osvobození nevytvořilo baťovské vedení podmínky k znovuzahájení výroby v podniku. Staralo se především o zájmy osobní a zájmy zradivšího majitele. Ještě 20. dubna roku 1945 informovalo nepravdivě čs. vládu v Košicích sdělením, že podnik je opět v plném provozu a jeho vedení splnilo „svou národní povinnost v úzké spolupráci s ilegálními organizacemi“. Naopak zahájení výroby oddalovalo a spekulativně očekávalo, že bude opět povoláno do čela podniku pro nepostradatelnost.

Abychom učinili nejistotě zadost, zpestřeme si vyprávění trefným popisem přebírání moci v a.s. Baťa z pera Josefa Vaňhary:

„.... z reproduktorů podnikového rozhlasu výzvy, aby se všichni shromáždili na nádvoří, kde k nim promluví představitelé nového vedení Baťových závodů, soudruzi Dr. Ivan Holý (ředitel, pozn C.)  a Josef Kijonka (předseda závodní rady, pozn. C.).

Tam také oba noví šéfové sice bez představování, který je který, ale se sebevědomými tvářemi ohlásili konec všech kapitalistických vydřiduchů a začátek socialistického řádu v nové, hrdinnou Rudou armádou osvobozené republice.

Nebylo zřejmé, co měl znamenat řehot na více místech shromáždění, když jeden z těchto dvou prohlásil, že napříště budou pracovat jen polovinu doby a za dvojnásobné mzdy – aniž by mu překáželo, že se při tom s námahou udržuje na troskách vybombardovaných budov....“

     „ .... do Zlína se dostal (dr. Holý, pozn.C.) po okupaci náhodou, na přímluvu jeho strýce a taky, rovněž náhodou, do vydavatelské společnosti Tisk. Na dotaz v čem se domnívá, že by se mohl uplatnit, odpověděl že v čemkoliv, kde si může vydělat peníze. Od mladíka na prahu dospělosti to nebyla aspirace zrovna uměřená, ale chtěl peníze a měl je mít. Knihkupectví Tisku zaměstnávalo chlapíka, který s kabelou nabitou knižními novinkami pravidelně obcházel dílny ....

.... Holý, sotva uslyšel, kolik se dá takto vydělat, všemi deseti sáhl po nabídce stát se druhým takovým cestujícím prodavačem.

Zřejmě se činil. Za pár měsíců se objevil s vlastním českým překladem německého dobrodružného románu ....

.... „ Co za to chcete?“

Řekl si. Vystavil jsem mu poukaz na čtyři tisíce korun, odsunul jej směrem k němu a s pokynem „hotovo“ vhodil rukopis do spodní zásuvky stolu....

.... na Dr. Holého jsem si příštích pět let nevzpomněl. On prý nezahálel, od prodávání knížek přešel do exportní společnosti Kotva, měl tam nějaké podivné kšeftíky s psacími stroji a punčochami do Turecka....

Konec Dr. Holého? Příznačný pro poúnorovou dobu. Opět Josef Vaňhara:

.... došlo i na samospašného uchvatitele Baťovy průmyslové organizace v republice, Dr. Holého,  s celým houfem jeho pomahačů. Vyšplhal se hodně vysoko. Než mu straničtí kolegové podrazili nohy, byl už navíc poslancem, kandidátem na ministra a také v náčelnictvu partaje ....

.... proces Holého vysílal rozhlas, vyslechl si Zlín s mimořádným zájmem jeho přiznání z kolaborantství, z konfidentství s Gestapem a z udavačství odbojářů, dokonce více případů než byl již dříve obviňován. Byl odsouzen na jedenáct roků....

J. Vaňhara, příběh jednoho muže a jednoho města, str. 334; 336

Avšak i ve Zlíně došlo k zásadním změnám, které byly prologem pádu batismu   a jeho třídních zájmů. Základem politické moci se staly národní výbory a v čele národů stanula dělnická třída. Dne 12. května roku 1945 došlo k veřejné volbě Národního výboru Velkého Zlína, který učinil zásadní rozhodnutí týkající se podniku. Mělo především demokratický ráz, ale prolínalo se s třídními požadavky dělnictva a pracujících a vyústilo v dosazení národní správy do podniku firmy Baťa. Prvním národním správcem se stal JUDR. I. Holý (Dle jednoho z vykonstruovaných procesů padesátých let m.j. konfident gestapa. Věřit, nevěřit? Těžko říci. Pozn. C.) .

Josef Kijonka: „Praktické důsledky batismu se projevovaly dokonce stejným způsobem jako u ostatních fašistických sadistů a hrdlořezů, že v důsledku této zvrhlé morálky byly odstraňovány všemi prostředky nepohodlné osoby. Bylo trpěno a podporováno zneuctění mnoha žen a dívek. Proto musí lid a zvláště zaměstnanci závodů Baťa a.s. zúčtovat s touto hnusnou morálkou....“ 5)

Rozhodnutí se opíralo o dekret prezidenta republiky postihující majetek zrádců a kolaborantů. Bylo v souladu i s ustanovením Košického vládního programu, který uváděl, že „v lidově demokratickém státě nesmí převládat kořistnický zájem příživnických jednotlivců a skupin nad zájmy lidu....“.

reklama z roku 1947

Poválečné deníkové reklamy se chabě snažily udržet předválečný standard a rozmach. S úpadkem řízení hospodářství ale kráčel i nezvratný úbytek kreativity.  

 

 

 

Dne 14. května roku 1945 byla v podniku - při zachování jeho dosavadní struktury a organizace - zahájena výroba. Snaha rozvíjet obchod v rozsáhlejším mezinárodním měřítku vedla v letech 1946 až 1948 k zakládání zahraničních společností - v těch buď celý kapitál nebo jeho rozhodující část patřila n.p. Baťa:

1946

  • Svenska Exiko, A.G. Stockholm - akciový kapitál 5 000 Skr.
  • Exico export, import Ltd., London - akciový kapitál 500 000 Lst.

1948

  • Technotex, A.G. Basel - akc. kapitál 50 000 Sfrs.
  • Barum Co., Inc. New York - akc. kapitál 10 000 $
  • BEAG-Baťa, GmbH., Wien - akc. kapitál 1 000 000 ATS.

Zahájení výroby v podniku probíhalo za svízelných podmínek spočívajících v nedostatku základních surovin, materiálů, pomocných látek atd.

Hlavní body organisace samosprávných oddělení

František Tošner, ročenka „Volá Zlín", 1947

Práce celého výrobního sektoru je sdružením dílčích úkonů mnoha set oddělení, z nichž každé je značně hospodářsky samostatné a má dostatek iniciativy. Hlavní body organisace jednotlivých samostatných oddělení jsou:

1.     Každé oddělení bude mít jednu vedoucí osobnost, odpovědnou za práci, za výsledek, za zisk, eventuálně za ztrátu.

2.   Každé oddělení má mít samostatný účet zisku a ztrát s týdenním, v dílně vyvěšeným vyúčtováním.

3.    Účast zaměstnanců, t.j. dělníků a mistrů na zisku dílny.

4.   Osobní odpovědnost každého jednotlivce za vykonanou práci.

Kolektivní úsilí osazenstva celé dílny směřující k plnění denního, týdenního a celoročního výrobního předpokladu, popřípadě k jeho předstižení, na němž závisí zisk oddělení.

Včasnou pomoc poskytla Rudá armáda, jež byla jak prvním dodavatelem deficitních surovin (koží aj.), tak prvním zákazníkem. Dodávkou syntetického kaučuku, buny, kterou přivezla na 32 kamiónech , umožnila nepřetržitý provoz v gumárnách. Tempo rozvoje výroby bylo ovlivňováno řadou faktorů a mezi nejdůležitější patřily: pozvolný návrat zaměstnanců do práce, obtíže při postupném uvedení výrobního zařízení do chodu, nutnost obnovy dopravních spojů aj. Podnik byl závislý na dovozu i vývozu, a proto hledal všechny cesty k jejich oživení. Na podzim roku 1945 zajistil přepravní možnosti přes Hamburk a Brémy, v následujícím roce zakládá společnost Sverapid ve Gdyni a Štětíně a od roku 1947 je dovoz a vývoz zajišťován i přes Terst.

Situace fy. Baťa v květnu 1945

 

Rozhodující silou obnovy se stalo dělnictvo prokazující velkou míru obětavosti a pracovní statečnosti. Spojencem mu byli další poctiví pracovníci, jichž bylo v tehdejším pracovním kolektivu dostatek. Naopak spojencem a součástí reakčních sil brzdících proces obnovy se staly probaťovské živly, ideově-politické přežitky ve vědomí některých skupin pracovníků a posléze neblahé důsledky války.  

 

V podniku však byla již organizačně zakotvena činnost závodních organizací komunistické strany, jejichž váha, díky příkladné práci členů, neustále rostla. Velkým náročným úkolem a uměním komunistů bylo souběžné plnění dvou úkolů: stát v čele úsilí o rychlou obnovu výroby v podniku a současně svádět tuhé třídní boje s reakcí. Ta rozšiřovala různé poplašné zprávy o vrácení podniku do rukou bývalého majitele. Podporou revolučním a pokrokovým silám bylo prohlášení Kl. Gottwalda, který uvedl, že podnik se „vrátí, to zdůrazňuji“, ale „těm, kterým správně patří, kteří jej budovali, to jest lidu, národu a státu“.

Národní správa se opírala především o dělnictvo, závodní a podnikové rady a jednotné Revoluční odborové hnutí, které bylo více než 20 let z podniku vyloučeno. Funkce odborů nespočívala jen v uplatnění a zajištění základních práv pracujících, ale i v kontrolní činnosti podniku. Zcela novým posláním byla činnost uplatňující lidově demokratický stát, vybojovanou jednotu pracujících a budování odborů na revolučních zásadách. Pracující „roztočili kola výroby“, ale současně se rozešli s mistry a vedoucími výrobních, obchodních aj. útvarů, kteří se zapsali do jejich vědomí asociálním jednáním a pronásledováním revolučních sil. Z celého koncernu Baťa bylo propuštěno 212 a k méně odpovědné práci přeloženo 187 vedoucích. Za zradu na dělnických zájmech byl propuštěn i předseda tzv. dělnického závodního výboru (J. Bruna. pozn. C.). 2)

Odborový průkaz vzor 1985

 

Dělnictvo a další pracovníci postupně odstranili trosky zničených budov, což představovalo 710 000 pracovních hodin. Část z nich byla odpracována brigádnicky po splnění každodenních úkolů a nejvíce se o ně zasloužili dělníci z obuvnické výroby. Dne 10. července roku 1945 byl v podniku vyroben již miliontý pár obuvi a přitom u klíčových operací došlo ke zlidštění práce. Byla uplatněna zásada „odlehčit přetížené práci tak, aby odpovídala normálnímu lidskému výkonu“.  

a---sanační-práce-ml.mužů-b-34-web.jpg

 

 

Lidově demokratická republika a s ní práce v podniku byla pracujícími spojována jak s národním osvobozením, tak odstraněním nejtěžších sociálních křivd. Byly zřízeny i dílny pro tzv. přestárlé dělníky, jejichž pracovní síla byla batismem nemilosrdně drancována a ve věku 40 let byli již ekonomicky téměř využiti a pro běžný provoz neschopni.

Zvláštní péči věnoval podnik a odborové hnutí mladým lidem, učňům, jimž byla zkrácena pracovní doba na 4 – 5 hodin týdně a ve zbývajícím čase získávali teoretické vědomosti v příslušných oborech. Velká pozornost byla věnována jejich zdraví, kulturní a sportovní činnosti a v centru pozornosti byla ideově-politická výchova. V Domovech se zrodily myšlenky hudební výchovy, sportovních her mládeže a dalších masových forem činnosti, které nabyly celostátního ohlasu.

svit-reklama-89-web.jpg

 

Poválečné potíže se podařilo, díky obětavosti dělnictva a dalších pracovníků, postupně překonat. Klíčovým požadavkem se však stalo znárodnění podniku, který nalezl plnou podporu na obvodovém vedení závodních organizací KSČ firmy Baťa ve Zlíně. S názorem se ztotožnily i závodní a podnikové rady a národní správa. Stanoviskem, že „firma Baťa, jakožto klíčový podnik, bude ihned v první etapě postátněna, tudíž již nikdy nebude soukromým majetkem,“ jej potvrdil K. Gottwald. Dne 24. října roku 1945 byly znárodňovací dekrety podepsány a o čtyři dny později slavnostně vyhlášeny. Podnik se pro svou velikost stal „barometrem“ úspěchů znárodnění, a také schopností dělnictva a národní správy řídit jej „ne hůře, nýbrž lépe, než sám Baťa“.

Argument tehdejšího předsedy komunistů a premiéra poválečné ČSR (od 2. VII. 1946 do 15. VI. 1948) Gottwalda byl takříkajíc zadarmo. Pod znárodňovací dekret prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše spadaly všechny kožedělné podniky s více než 400 zaměstnanci, vztahovaly se tedy i na Baťovy podniky jak ve Zlíně, tak ve zbytku ČSR.

Správný proletář nikdy nekrade. S propagandistickými filmaři to ovšem začasté bývalo jinak.

 

 

Poválečná obnova zdárně probíhala i mimo socializovanou Baťovku. Rozebíhala se výstavba bytů, život města se rozhodly kolorovat nově vzniknuvší instituce, např. Divadlo pracujících a Filharmonie pracujících.

 

Probaťovské síly v podniku se snažily dokazovat, že bez Bati prosperovat nebude. Přes všechny obtíže přestala být jeho bilance ztrátová a v závěrečných měsících roku 1945 začal vykazovat týdenní zisky ve výši 10-15 miliónů korun (tehdejší měny). Přesto byli národní správce a pokrokoví činitelé podniku obviněni z „neodbornosti“, mrhání finančními prostředky a neschopnosti. V zásadě šlo o útok proti dělnické třídě a komunistické straně. V třídních útocích se nejvíce angažovala národně socialistická strana (včetně probaťovských sil), jíž sekundovala strana lidová, a většinou se s nimi solidarizovala sociální demokracie.

   Pro komunisty představoval významný podnět VIII. sjezd KSČ, uskutečněný ve dnech 28. - 31. března 1946.

     Ze zlínského kraje odjelo 70 delegátů, ze známějších např.: František Alexa, Vincenc Červinka, Miloš Jakeš, Antonín Láníček, Jan Lédl, František Mráz, Čeněk Nálepa, Rudolf Rédr, Josef Kijonka, Josef Pastyřík, Rudolf Sivík, předseda obvod. vedení Pavel Bílek (host), dále Lubomír Nondek, Krista Kuncová, Anna Krajčová a Josef Simajchl.

Různá tvrzení však rozbíjela fakta dokládající hospodářský vzestup podniku a obětavá práce dělnictva. Navíc svou účastí při odklizovacích, stavebních a strojních brigádách dokazovali, že jsou odpovědnými hospodáři nového lidově demokratického státu. Nejslavnější kapitolu v poválečném i dalším vývoji tvořila jejich účast na uhelných brigádách, zvláště v ostravsko-karvinském revíru. Jen od roku 1946 do roku 1953 zde pracovalo celkem 7 205 zaměstnanců podniku.  

 

satira-25.2.48-web.jpg

 Tato roztomilá kresbička vyšla v Tepu dne 25. února 1948.

 

Sociální politické změny se promítaly do jejich vědomí a ovlivňovaly postoje i ostatních pracujících. Nový tep-17.4.46-webpoměr k práci vyjádřilo dělnictvo myšlenkou, že nelze zklamat závodní výbor, odborové hnutí, ani nové vedení podniku. Promítla se ve stanovisku „dosáhnout víc, než bylo dosud (za batismu – pozn. V.F.) dokázáno výhružkami a celodenním spíláním“. Stala se krédem i pokrokových pracovníků, kteří pochopili smysl pojmu osvobozená práce. Myšlení pracujících, kteří poznali batismus a fašistickou nadvládu, nabývalo jiné kvality. Nechyběly ovšem ani zaostalé naivní hlasy a názory, že „mít se lépe“ znamená pracovat méně než dříve, ale za vyšší mzdu či plat. Konkrétní hospodářská situace však tento „mzdový romantismus“ a jeho nositele záhy postavila mimo hlavní směr ideově politického a hospodářského úsilí.

Baťovské síly usilovaly o změnu poměrů v lidově demokratickém státě a jejich stanoviska a postoje byly totožné s názory a činy reakčních sil. Soustavně útočily na hlavní překážku, jíž byla vedoucí úloha komunistů, jednota dělnictva a Revolučního odborového hnutí. Pracující podniku však poznali, že jejich cílem nebylo tvořit, ale brzdit a posléze zvrátit pokrokový společenský vývoj. Baťovské síly zneužily pro své třídně omezené zájmy i část absolventů bývalé Baťovy školy práce, kteří se měli stát trojským koněm v podniku. Obhajovali baťovské prominenty s cílem rehabilitovat batismus a znovu glorifikovat T. Baťu st. jako předchůdce „socializace“.

Rozložení a váhu třídních sil ukázaly i v sídle podniku volby v roce 1946, v nichž zvítězila komunistická strana. Svůj nezastupitelný podíl na výsledku měla i mládež z domovů, která se postavila za další rozvoj národní a demokratické revoluce. Dělnictvo v podniku, vedle vlastních postojů, přispělo k vítězství revolučních a pokrokových sil ve volbách i tím, že aktivní prací při zemědělských brigádách, zvl. strojních, pomáhalo upevňovat dělnicko-rolnický svazek.

Výsledky voleb v roce 1946

Zlínsko

ČSR

KSČ

30,9

40,2

ČSNS

18,1

23,7

ČSL

36,4

20,2

ČSDSD

14,3

15,5

prázdné lístky

0,3

0,4

S

100,0

100,0

Ve výrobě dosahovali pracující výsledků, které byly často dávány za vzor ostatním. Byly výslednicí obětavé práce, projevující se také účastí dělnictva obuvnického a gumárenského sektoru v národní soutěži, ale i v prvních formách soutěžení a posléze v údernickém hnutí. Jen v roce 1947 bylo odměněno 200 nejlepších. V rámci poválečné obnovy byly postaveny a dány do provozu nové budovy č. 14 a 15 a posléze č. 44, což umožnilo rozšířit výrobní kapacity o asi 19 milionů párů obuvi. V následujícím roce dochází k výstavbě nové koželužny, jež svými parametry předčila tehdejší světovou úroveň.

zlepšovatelské tablo z roku 1947

Zlepšovatelské (údernické) tablo za rok 1946
Chválí zlepšovatele za rok 1946 (vydáno roku 1947), hovoří o úsporách a zároveň vyzývá ženy k účasti v hnutí. Pro nás je zajímavý soupis závodů fy. Baťa n.p. vlevo a pojem t.zv. nebaťovských občanů. Zdá se, že označení "baťovec" úspěšně přežívalo i společenské otřesy.

 

 

 V letech 1947 – 1948 byl realizován první čs. dvouletý plán obnovy a částečné výstavby národního hospodářství. V jeho rámci měl  podnik dosáhnout úrovně předválečné výroby, překonat ji ve výrobě strojů a pneumatik, umožnit tak zvýšit příděly na domácím trhu a zvýšit export obuvi. V závěru roku 1946 dosahovala výroba obuví více než půl miliónu párů týdně a ve dvouletém plánu se podnik maximálně přiblížil objemu předválečné výroby. Proto obuv jako první výrobek vůbec mohla být vyňata z lístkového systému zásobování obyvatelstva. O postupném růstu výroby svědčí tyto údaje (za celý koncern, v mil. párů):

Výroba obuvi 1937 – 1948

1937

45,4

1945

12,1

1946

23,4

1947

33,7

1948

41,7

Úkoly dvouletého plánu splnil podnik před termínem k 6. říjnu 1948. Export představoval v roce 1945 jen 13 procent, v následujícím roce již 17,8 procenta a v roce 1947 již 32 procenta z objemu vyrobeného zboží, a to v podmínkách podstatných změn na zahraničních trzích (za války se mnozí vývozci surovin změnili ve výrobce obuvi, snížily se smluvní kontingenty v důsledku Marshallova plánu, probíhal boj mezi Janem A. Baťou a Tomášem Baťou ml. o ovládnutí světové obuvnické organizace, který v důsledku rozvolnil vazby mezi dříve kapitálově propojenými společnostmi a j.).

Zastavovací generel Baťa n.p. (arch. Voženílek – 1947) 

Výroba v podniku byla obnovována na technické základně existující v roce 1937, což ve srovnání s nejvyspělejšími výrobci obuvi světa znamenalo časové zpoždění. Byl zde ale reálný předpoklad jeho vyrovnání za 5-8 let, protože podnik měl vlastní strojírenskou výrobu a výzkumné ústavy. Se změnami současných způsobů výroby obuvi se zatím nepočítalo, ve strojovém vybavení se uvažovalo o víceúčelových strojích. Jistým přínosem byly i návrhy z provozu (zlepšovací návrhy), jichž bylo v letech 1945 – 1948 podáno 3 460, s úsporou více než 85 miliónů korun. Přesto netvořily osu technického rozvoje, protože vycházely ze zlepšení současného strojního či technologického stavu. Byly však důležitou součástí hospodářského rozvoje a dokladem rostoucí iniciativy pracujících, která ve dvouletém plánu přinesla úspory ve výši 13,6 miliónu korun, z toho na úspoře materiálu 3,9 miliónu.     

Plnění výrobních úkolů, růst třídního uvědomění dělníků a orientace na další rozvoj umožnily vytyčit další perspektivy podniku v lidově demokratickém státě. Výmluvné hospodářské výsledky a prohlubující se proces národní a demokratické revoluce aktivoval reakční a probaťovské síly k zesílení třídních bojů. Jejich intenzita silně vzrostla v roce 1947 v útocích proti jednotnému Revolučnímu odborovému hnutí. Cílem bylo rozštěpit dělnictvo, zdiskreditovat práci závodních a podnikových rad a z odborářských voleb učinit politické referendum o poměrech v podniku.

z obuvnické dílny na konci padesátých let

Fotografování v podniku bývalo velmi omezováno. Na fotografii zpracování koženého pásku a mistr dílny O.L. 

 

 

Útoky se vyostřily proti uvedení nové divadelní hry S. Turka Botostroj 4), odhalující skutečnou podstatu batismu. Reakční síly argumentovaly týmiž „důkazy“ jako Baťové ve 30. letech, v době soudního procesu proti stejnojmenné knize. Požadovaly vypuštění 50 vět ze scénáře, které charakterizovaly kořistnické metody, dosud zakrývané reklamními hesly. Rozhodnutí Divadla pracujících o uvedení divadelní hry, i přes případný zákaz, pro dělníky přímo v továrně, jen zvýraznilo jejich politickou prohru. Nová hra byla uvedena jako čs. premiéra k 28. říjnu 1947, tedy přímo v době státního svátku.

V témže roce utrpěly další porážku odsouzením J.A. Bati Národním soudem v Praze. Za zradu národních zájmů v době druhé světové války dostal 15 let těžkého žaláře a pojem bata-logo-male.jpg přestal být pouze jednostranným pojmem úspěšného podnikání.

Ostrý třídní boj probíhal také na parlamentní půdě, kde národně socialistická strana zlobně označila Zlína a podnik za „džungli“, v níž byly zlikvidovány politické svobody a demokracie. Vyslaná parlamentní delegace však nezjistila nic z toho, co dostalo širokou celostátní tiskovou publicitu, a ostouzelo práci tisíců poctivých dělníků a pracujících.

Sestřih z režimního filmu Botostroj (1954). V režii K.M. Walló lze sledovat zpodobnění roku 1932 ve Zlíně perem zhrzeného baťovce Svatopluka Turka.

Dílo znalému nabízí spoustu zajímavých a lživých detailů (hybrid šéfa Tomáše/Jana Baťových, homunkula tvůrci uhnětli rovněž smícháním Tomíka a Jana Baťových, sexuální zneužívání spolupracovnic a manželek řediteli a vedoucími ....  a t.d.), náš úryvek nabízí zajímavé slovní obraty, jejich původ můžeme vysledovat od předválečného komunistického poslance Mikulíčka přes již zmíněného Turka, proces s Janem Baťou a baťovskými řediteli až po zde vyprávěného Františka Vojtu (vymačkané citrony, poháněči...).

 

 

Rok 1947 se tak stal pro revoluční a pokrokové síly významnou školou třídního boje. Více než kdekoli jinde zde našla uplatnění myšlenka V.I. Lenina o tom, že „revoluce skýtá všemu lidu v krátké době bohatá a cenná poučení“. Soustavné, nevybíravé a záludné útoky reakčních a probaťovských sil nenechaly nikoho na pochybách o skutečných záměrech a cílech, byť zahalených do lákavých slov o demokracii a svobodě. Útoky pak kulminovaly v únoru roku 1948, kdy uvedené síly přistoupily k realizaci svých kontrarevolučních plánů.

Komunisté a odboráři podniku tvořili v rozhodující míře politickou sílu, s níž museli třídní nepřátelé počítat, a rychle reagovali na vzniklou situaci. Již 18. února roku 1948 byla konána schůze pracujících před hasičskou zbrojnicí, kde byli představiteli stranických a odborových orgánů seznámeni s cílem reakčních sil: zvrátit pokrokový společenský vývoj, obnovit kapitalismus a s ním i batismus.

manifestace 18.2.48

V článku Fr. Vojty vyzdvihovaná manifestace z února 1948 , uskutečněná na oblíbeném shromaždišti zaměstnanců - mezi 21. a 22. budovou a hasičárnou. T.zv. pochody zlodějů, realisované vždy v prosinci k soše Klementa Gottwalda, nebyly ještě konány.

Pokračování Část 3: 1948 - 1960

n.p. Svit

 

 

2)     V jediném roce odešlo ze Zlína třináct tisíc lidí – plná čtvrtina obyvatel města. Mezi nimi také celá generace těch, kteří Zlín vybudovali (J. Vaňhara, Příběh ....., str. 341)

 

3)     KSČM Otrokovice 2  

 

4)     V říjnu téhož roku (1947) měla premiéru hra T. Svatopluka (vl. jm. Svatopluk Turek) Botostroj. Hra je divadelní přepisem románové předlohy od téhož autora, která byla v roce 1933 soudně obstavena firmou Baťa. Jak lze z názvu vysoudit, jedná se o dílo ideologicky zaměřené proti kapitalistickým poměrům v Baťově podniku, které reportážním a naturalistickým způsobem zachycuje výjevy ze života proletářů. Není tedy náhodou, že divadelní přepis inicioval a premiéře v roce 1947 výrazně napomohl tehdejší generální ředitel znárodněných Baťových závodů JUDr. Ivan Holý, který drama použil jako názorný příklad poukazující na bezpráví v kapitalistickém zřízení a na druhé straně zvýrazňující zlepšení poměrů v časech řádu socialistického.    (http://cl.ff.cuni.cz/sorela/nova_skutecnost02.htm ) 

 

5)   Naše pravda 15. května 1945