Baťa n.p. + Svit n.p.
delimitace a začleňování v letech 1945 - 1961
Úvodem
Delimitace výrobního programu bývalého baťovského koncernu začala zčásti již před rokem 1948. Velkým podílem se však jednalo o obory, které s hlavní produkcí nesouvisely:
- lignitové doly (Razov, ratíškovické pomocné závody)
- letecké závody (Zlínské letecké závody, a.s.)
- místní dráha Otrokovice-Zlín-Vizovice, žel. spol.
popř. mohly lépe své funkce v národním hospodářství plnit jako samostatné jednotky, např. napajedelská Fatra a.s..
Je nutné si uvědomit, že mnohé aktivity, mediálně a hovorově shrnované do jednoho balíku coby "baťovské" provozovaly samostatné právnické osoby , ve kterých býval různý stupeň účasti baťovského kapitálu. Například všechny výše uvedené činnosti zajišťovaly právně samostatné společnosti, jakkoliv těsně navázané na hospodářský a sociální program mateřského kombinátu.
Jinak tomu bylo s řízením uvedených společností. Personálně byly s vedoucím podnikem Baťa a.s. propojeny na nejvyšší možnou míru.
Pod pojmem „delimitace" se (ve zlínském případě) u samostatných obchodních společností nevyjadřuje zánik přidružených výrob, ani jejich vyvedení z Baťa/Svit n.p., ale rozpojení kapitálové (v podmínkách znárodněného hospodářství víceméně formální), zařazení do jiných sektorů výroby a služeb v plánovaném hospodářství a především zrušení centrálního řízení firmou Baťa a rozpojení ekonomických vazeb a závislostí.
Z původního svazku formálně samostatných firem tak vzniknul skutečně samostatný balík společností a podniků různé úrovně. Ten ve svém důsledku omezil značný rozsah kombinování výrob. Vyčleněny byly předně ty činnosti, které s hlavním výrobním procesem (obuvnictví, koželužství) nesouvisely; později z původní množiny daleko méně citlivě na rozkaz „shora" vyvedli i obory, které – papírově nebo skutečně – patřily do jiných národohospodářských a průmyslových odvětví.
Delimitace výrobního programu koncernu je považována za ukončenou rokem 1953. V našem tabulkovém přehledu se zabýváme i začleňováním a proto dosáhneme v několika drobných úpravách data 1961 – zde se především jednalo o přidružení koželužen ve Velkém Meziříčí a Křížové.
Důsledky vzpomenutých delimitací pro další organisační, ekonomický i technický rozvoj nejen nár. podniku Svit, ale celého obuvnického průmyslu v ČSR byly značné. Veškeré aspekty, které vedly k rozbití vysoce organisovaného kombinátu, nikdo OFICIÁLNĚ objektivně ze všech hledisek – politických, ekonomických a organisačních – nezhodnotil. V šedesátých letech vzniknul při mapování historie podniku Svit n.p. nesmělý pokus, ovšem tehdy nebyla k disposici úplná relevantní data o dlouhodobých dopadech.
Éra sedmdesátek a pozdější pod mottem „chyby se děly" přiznávala nevhodnost dvacet roků starých počinů, ale v rámci „konsolidace společenských poměrů" zachovávala status quo, a to až do pádu režimu. Potom se historií Svitu už nikdo podrobně nezabýval.
Důsledky delimitací
Hrubě můžeme načrtnout: byly narušeny organicky a historicky vzniklé kooperační vztahy mezi finální výrobou obuvi, její materiálovou a technickou základnou a úzce spjatými komerčními složkami.
Od výrobní základny podniku byla oddělena výzkumná a vývojová pracoviště, která zajišťovala vývoj i výrobu nových materiálů, vývoj i výrobu nových koželužských a obuvnických strojů a výrobního zařízení včetně náhradních dílů. Z vyčleněných výzkumných a vývojových pracovišť vznikly jednak samostatné výzkumné ústavy, nebo nové části vyčleněných podniků, podřízených jiným resortům.
Samozřejmě - došlo k zpřetrhání vazeb výrobních programů a kapacit podniku na uvedené rozvojové činnosti. Začalo zadrhávat zajišťování produkce, zejména technický pokrok. Podnik byl nucen některé své „ostatní výroby" znovu
vybudovat (strojírenský, stavební – opravářský závod, složky technického rozvoje), aby mohla plynule fungovat t.zv. hlavní výroba (obuvnická, gumárenská, plastikářská), její operativnost, nutný vývoj a progrese, vyplývající z měnící se technologie.
Na rozvoj techniky měla zvláště destruktivní vliv delimitace strojírenské produkce (nově n.p. ZPS).
|
Převedením strojíren od roku 1951 do působnosti ministerstva těžkého strojírenství byl změněn i výrobní program tohoto podniku (ZPS n.p.). Dříve představoval těžiště výroby strojů pro obuvnickou a gumárenskou výrobu. Nyní produkoval obráběcí agregáty. V ZPS se stala výroba strojů pro obuvnický průmysl pouze okrajovou záležitostí. Jak po stránce výrobní, tak vývojové. Kožedělný průmysl pozbyl pák k ovlivňování dalšího růstu své technické úrovně. Navíc v Záv. přesného strojírenství značná část kvalifikovaných konstruktérů přešla na projektování obráběcích strojů. Stejně dopadl i vývoj a výroba pro gumárny. Vyčlenili je do n.p. Buzuluk v Komárově, kde v té době nebyli žádní odborníci(!). Tak nekvalifikovaným rozhodnutím "shora" došlo k situaci, že n.p. Svit měl naprostý nedostatek výzkumných a vývojových pracovníků; ku pronikavému poklesu došlo i ve strojírenských závodech. Lze porovnat: roku 1937 pracovalo v koncernu, ve výzkumu a vývoji strojů pro obuvnický průmysl 247 spolupracovníků. Roku 1957 zaměstnával Výzkumný ústav kožedělný pouze 112 lidí. Připočtěme ministerstvo strojírenství (50 osob) a dostaneme se na pouhé dvě třetiny stavu bývalého kombinátu Svit zůstal i bez vývojových dílen. "Za Baťů" na konstrukci bezprostředně navazovala realisace - často probíhala v symbiose s konstrukčními pracemi. Tak se stalo, že roku 1957 trvalo praktikování výsledků výzkumu a vývoje průměrně mezi dvěma až třemi lety. Před válkou výroba i těch nejsložitějších prototypů nepřesáhla půl roku. Jako by to nestačilo - podnik v podmínkách totality měl velmi omezené možnosti nákupu strojů vyvinutých v zahraničí, ve státech průmyslově nejvyspělejších. Izolovanost, omezování cest výzkumných pracovníků a konstruktérů do ciziny, obtížné až nemožné shánění technické dokumentace. Příznačně pro socialistickou mzdovou politiku se přestali snažit i sami výzkumníci a vývojáři. K pracovnímu pohodlí jim stačilo naplnění plánovaných úkolů. Aktivita zmizela a příčina se jmenovala nivelisace odměňování. Bývalé Baťovy závody za komunistů začaly pracovat na dvě směny. Připočtěme likvidaci řady drobných obuvnických závodů a dostaneme: nadbytek strojů. Relativní, jistě, ale k zastavení obnovování a modernisace vybavení to na řadu let stačilo. 1) Rozbor situace v n.p. Svit na úseku výroby, technického rozvoje a pracovních sil, říjen 1957. |
Jiný dopad mělo vyčlenění stavební výroby (nově Stavosvit n.p.). Zde se snížila efektivnost nových investic, o operativnosti ve výstavbě a zprovozňování nových kapacit se již nedalo hovořit.
Zoufalé výsledky přineslo organisační odloučení výroby obuvi a jejího prodeje (nově např. Velkoobchod obuví Gottwaldov nebo CEBO Zlín). V představách revolučních komunistů prvních poválečných let neměl pojem trh žádný význam, vše měl nahradit „vědecky podložený" národohospodářský, resortní a podnikový plán. Později – jakmile se zjistilo, že prozatím je trh nutností a cesta ke komunismu bude nekonečná – našli svitovci pouze nepružný systém informací o potřebách zákazníků, jehož údaje byly zastaralé ještě dříve, nežli se dostaly na stoly podnikových plánovačů. O operativnosti výroby reagující na požadavky se nedalo vůbec hovořit, navíc se prodloužila i cesta výrobku ke konečnému spotřebiteli.
Na zahraniční obchod měl monopol pouze stát, za tímto účelem zřídil několik Podniků zahraničního obchodu (PZO). Další článek na cestě mezi zákazníkem a výrobcem, navíc rozhodnou mírou ovlivněný politickými zájmy vládnoucího režimu.
Zmizely nejen přímé kontakty výroby se zahraničními trhy, ale také informace o potřebách exportu, účelnosti a efektivnosti vývozu obuvi z hlediska cen, teritorií a pod.
Ještě jeden záporný výsledek delimitace a vznik mnoha národních podniků ve Zlíně a Otrokovicích měly. Ty totiž většinou sídlily (zpočátku všechny) v objektech n.p. Svit a tak vyvstala nutnost zabezpečování společných činností – ostrahy a požární ochrany, energií, účelné a hospodárné vnitroobjektové dopravy, telekomunikací, budování a užívání společných zařízení pro zaměstnance .... Navíc nutnost rozvoje nových podniků v kapacitně naplněných areálech generovala další třecí plochy.
Byl v tom všem nějaký přínos? V šedesátých letech přiznání: „Z hlediska národního podniku Svit (dříve n.p. Baťa) se jevilo dřívější – rozuměj baťovské – uspořádání koncernu na základě kombinování výrob i vnitřní struktura správních a řídících útvarů jako velmi účelná."
|
Podobný osud, jaký byl určen strojům, čekal progresi ve výzkumu, vývoji a výrobě nových materiálů. Vše bylo převedeno do podniků ministerstva chemie. Tak se zpomalila, občas i zastavila chemisace kožedělného průmyslu - pro podniky a chemické výzkumné ústavy taková náplň představovala podružnou činnost. |
Dnešní obrazy
Paradoxem devadesátých let zůstane, že torso (nebo jádro, dle vidění světa) Baťových závodů, tehdejší st. p. Svit bylo dále – pod záminkou nemožnosti řízení takového kolosu (!) – delimitováno. Podnik přišel jak o závody ostatní výroby, tak o spoustu drobných pomocných činností a služeb.
Na historické vazby a absenci podstatných činností obchodních a rozvojových sice začal být opatrně brán zřetel, ale to se již těžce předlužená firma odporoučela ze světa obuvnického průmyslu.
