Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan Antonín Baťa - střípky z Ameriky

1. 5. 1933

 

Americké střípky Jana A. Bati

J.A.Baťa - Spolupráce, vydání z roku 1936

 

Předmluva: předkládám pár článků z období působení Jana A. Bati v americkém Lynnu (1919 - 1921). Mnohé momenty ze života „krále obuvi“ nám soudobá zlínská a baťovská historiografie nezviditelňuje, o zásluhách ani nemluvě.

Z akce „Lynn“ vznikla dokonce kniha, která až do roku 1928 sloužila coby rukověť amerického způsobu práce v obuvnictví. Autor? Opět Jan Antonín Baťa. Uvedené tři zlomky budiž prozatím malou splátkou (v budoucnosti se stanou součástí jeho životopisu).

C. 



Obrazek




--------------------------------------------------------------------------------------

 

 

Z Ameriky

Před několika lety,“ pravil šéf jednoho z největších domů světa, „stál jsem v počátku dráhy koňských dostihů, přihlížeje k tomu, kterak sedlali k hlavnímu běhu několik skvostných ořů.“

Jockey jednoho, na sázce nezúčastněného koně, poznamenal vedle stojícímu příteli, zatímco dopínal poslední sponu sedla: „Nikdo nepočítá s tím, že můj kůň by mohl zvítěziti, pravím vám ale, že má zatraceně dobrou čáku na vítězství a povím vám ihned také proč. Běhání jest jeho největší radostí a on vydrží běžeti celý běh. On není zvláště rychlý, ale do běhání je blázen, on se nestará, je-li první či není, a když některý z těchto slavných běhounů začne slábnouti v kroku, tento můj ptáček ho předežene, neboť on neví, co jest to povolit v běhu. On prostě pokračuje v běhu jak začal stále; jest to zkrátka druh koně, kde jsi zabezpečen jen tehdy, vsadíš-li právě na něj.“

Mnozí z okolostojících se smáli a škádlili jockeye, pravíce, že jeho kůň asi není jediný blázen do běhání mezi těmito dvaceti, kteří byli účastni dostihů. Však v posledních hodinách tohoto dne zpívali jinou. Když vyvěsili čísla výsledků, číslo koně, jenž neví, kdy vyhrává, bylo na prvním místě. Vyhrál. V posledním, to jest šestnáctém kole, byli miláčkové značně zesláblí v kroku a blázen běžec, všech těch bláznů, předstihl je v posledním kole.

Konečný výsledek je, co má ten pravý význam: muž, jenž vydrží dobu neuznání, aniž by ji nechal působiti na svoji míru energie, práce jeho je mu milá jako jinému hra a jenž vydrží doběhnouti celou dráhu, sám o tom nic neví, když vyhrává a jednoduše pokračuje tímtéž tempem; to je muž, na nějž jest bezpečno sázet všecko; na toho můžete beze strachu vsaditi ten poslední dolar s bezpečím, že dosáhne jedné nebo několika velkých cen života. Ostatním jeví se dráha příliš dlouhou a namáhavou, výsledek tak nepravděpodobným, že nevydrží ani závod s chromým Číňanem.

Z toho vysvítá, že jen láska k práci může povznést člověka na prvé místo dobrého odborníka.

23. IV. 1921

 

Obrazek


Práce – nejlepší přítel

Dobrá práce je nejlepším přítelem člověka. Udržuje ho v činnosti a chrání před dopuštěním se nepravostí. Krmí, obléká a chrání jej i celou rodinu. Poskytuje mu možnost uspořiti pro horší dny.

Je lepší hleděti si dobré práce a udržeti si zvyk výkonu a spoření a moci tak klidně hleděti budoucnosti vstříc, nežli se tlouci věčně za novou prací, utratit úspory a žiti tak stále jen z ruky do úst.

Najdi si každý práci, jež je ti vhod a jež odpovídá tvým schopnostem a možnostem, práci, kterou máš rád a která má ráda tebe.

Té zůstaň věren, uč se, studuje a pokračuje v ní. Dobrá práce je tvým nejlepším přítelem.

13. VIII. 1921

 

Obrazek

 

 

Poznámky a poznatky z Ameriky

Bylo řečeno, že láska k práci je jedna ze zaniklých ctností dělníka. Kritikové moderního průmyslu tvrdí, že bývalý, s láskou pracující dělník nahrazen byl dělníkem práci mechanicky konajícím, jenž rád práci jenom „odflinká“, jak může, aby přece dostal plat.

Pesimistovi připadá všechno zlé a tím hůře mu to připadá, čím větším je pesimistou. Protože se zjevují některé zlé vlastnosti mezi dělníky, chtějí mnozí tvrditi, že žádný dělník dnes za nic nestojí. Největší potíž s těmito nespokojenci je ta, že se nesnaží ani v nejmenším nalézti cestu k nápravě.

Před několika dny dívali jsme se na automobil nově natřený. Nátěr a lesk automobilu jsou věci, na něž si Amerikáni velmi potrpí. Nikdy ještě jsem neviděl tak krásně natřený automobil a i nátěry nových automobilů neměly tak krásně hladký povrch a lesk. Byla to bezesporu dokonalá práce. Konečně zde tedy je dělník, který má svoji práci tolik rád, aby ji provedl dokonale ke své cti. Vždycky jsem slýchával, že nátěr na starém automobilu nemůže být nikdy tak dokonalý jako na novém a přece tento opravný nátěr byl proveden lépe než nový.

Jak se stalo, že tento zvlášť dobrý a cílevědomý dělník unikl demoralisačním nátlakům naší doby? Pravděpodobně proto, že byl dosti silný svým vlastním charakterem a nepodlehl špatným vlivům okolí. Dělníci tohoto rázu jsou v každém odvětví průmyslu přesto, že se jim nedostává namnoze uznání. Ve velmi mnoha případech a právě v průmyslu obuvnickém dostává se zručným a dobrým dělníkům těžké a nevděčné, nedostatečně placené práce.

Jednou důležitou příčinou, proč není množství dobrých dělníků zde v obuvnickém průmyslu procentně vyšší, je ta, že jim zaměstnavatelé neukáží uznání za dobrou práci, nýbrž spíše se starají o to, kdo z dělníků koná práci špatně.

Před několika dny, kdy jsem byl v neobyčejné pracovní náladě, takže se mi práce dařila a rychle šla od ruky, že jsem z ní sám měl velké potěšení, stanul za mými zády můj zaměstnavatel se správcem, kteříž oba pozorně sledovali mé vypalování a rádlování podpatků na stroji, zvaném „Expedite“. Hvízdal jsem si nějakou veselou slovenskou z celé síly a zpozoroval oba, až když dokončiv, chystal jsem se ustřihnouti lístek. „Přál bych ti dobrého jitra,“ řekl mi šéf, „ale ty si přeješ sám lepšího, než já ti mohu přát,“ a obrátiv se na správce, řekl s usmívající se tváří, z které snad bylo lze vyčíst, že je s mou prací spokojen: „Ale klade je“ (myslel rádlo), „řekni, jak ten leští.“

Obrazek

 


Lidé nejsou čísly

 Nejlepší způsob, jak zvýšit počet lidí milujících práci, je uznati a respektovati je a nalézati vždy správnou cestu jakým způsobem jim to vyjádřit.

Idea, že dělník je jenom číslo výplatního lístku, je zejména v obuvnickém závodě velmi nesprávná. Nelze hledět na dělníka jako na něco, co je sotva hodno povšimnutí, a na druhé straně očekávat, aby se „pozvedl na výši doby“.

Znám mnoho nadřízených, kteří se snaží říditi práci dělníků pouze kritikou a nikdy přátelským zájmem nebo pomocným návrhem.

20. VIII. 1921