Jan Antonín Baťa - střípky z Ameriky
Americké střípky Jana A. Bati
J.A.Baťa - Spolupráce, vydání z roku 1936
Předmluva: předkládám
pár článků z období působení Jana A. Bati v americkém Lynnu (1919 - 1921).
Mnohé momenty ze života „krále obuvi“ nám soudobá zlínská a baťovská historiografie nezviditelňuje, o
zásluhách ani nemluvě.
Z akce „Lynn“ vznikla dokonce
kniha, která až do roku 1928 sloužila coby rukověť amerického způsobu práce
v obuvnictví. Autor? Opět Jan Antonín Baťa. Uvedené tři zlomky budiž prozatím malou
splátkou (v budoucnosti se stanou součástí jeho životopisu).
C.
--------------------------------------------------------------------------------------
Z Ameriky
„Před
několika lety,“ pravil šéf jednoho z největších domů světa, „stál jsem
v počátku dráhy koňských dostihů, přihlížeje k tomu, kterak sedlali
k hlavnímu běhu několik skvostných ořů.“
Jockey jednoho, na sázce nezúčastněného koně,
poznamenal vedle stojícímu příteli, zatímco dopínal poslední sponu sedla:
„Nikdo nepočítá s tím, že můj kůň by mohl zvítěziti, pravím vám ale, že má
zatraceně dobrou čáku na vítězství a povím vám ihned také proč. Běhání jest
jeho největší radostí a on vydrží běžeti celý běh. On není zvláště rychlý, ale
do běhání je blázen, on se nestará, je-li první či není, a když některý
z těchto slavných běhounů začne slábnouti v kroku, tento můj ptáček
ho předežene, neboť on neví, co jest to povolit v běhu. On prostě
pokračuje v běhu jak začal stále; jest to zkrátka druh koně, kde jsi
zabezpečen jen tehdy, vsadíš-li právě na něj.“
Mnozí z okolostojících se smáli a škádlili
jockeye, pravíce, že jeho kůň asi není jediný blázen do běhání mezi těmito
dvaceti, kteří byli účastni dostihů. Však v posledních hodinách tohoto dne
zpívali jinou. Když vyvěsili čísla výsledků, číslo koně, jenž neví, kdy
vyhrává, bylo na prvním místě. Vyhrál. V posledním, to jest šestnáctém
kole, byli miláčkové značně zesláblí v kroku a blázen běžec, všech těch
bláznů, předstihl je v posledním kole.
Konečný výsledek je, co má ten pravý význam: muž,
jenž vydrží dobu neuznání, aniž by ji nechal působiti na svoji míru energie,
práce jeho je mu milá jako jinému hra a jenž vydrží doběhnouti celou dráhu, sám
o tom nic neví, když vyhrává a jednoduše pokračuje tímtéž tempem; to je muž, na
nějž jest bezpečno sázet všecko; na toho můžete beze strachu vsaditi ten
poslední dolar s bezpečím, že dosáhne jedné nebo několika velkých cen
života. Ostatním jeví se dráha příliš dlouhou a namáhavou, výsledek tak
nepravděpodobným, že nevydrží ani závod s chromým Číňanem.
Z toho vysvítá, že jen láska k práci může
povznést člověka na prvé místo dobrého odborníka.
23. IV. 1921
Práce – nejlepší přítel
Dobrá práce je nejlepším přítelem člověka. Udržuje
ho v činnosti a chrání před dopuštěním se nepravostí. Krmí, obléká a
chrání jej i celou rodinu. Poskytuje mu možnost uspořiti pro horší dny.
Je lepší hleděti si dobré práce a udržeti si zvyk
výkonu a spoření a moci tak klidně hleděti budoucnosti vstříc, nežli se tlouci věčně za novou prací, utratit úspory
a žiti tak stále jen z ruky do úst.
Najdi si každý práci, jež je ti vhod a jež odpovídá
tvým schopnostem a možnostem, práci, kterou máš rád a která má ráda tebe.
Té zůstaň věren, uč se, studuje a pokračuje
v ní. Dobrá práce je tvým nejlepším přítelem.
13. VIII. 1921
Poznámky a poznatky z Ameriky
Bylo řečeno, že láska k práci je jedna ze
zaniklých ctností dělníka. Kritikové moderního průmyslu tvrdí, že bývalý,
s láskou pracující dělník nahrazen byl dělníkem práci mechanicky
konajícím, jenž rád práci jenom „odflinká“, jak může, aby přece dostal plat.
Pesimistovi připadá všechno zlé a tím hůře mu to
připadá, čím větším je pesimistou. Protože se zjevují některé zlé vlastnosti
mezi dělníky, chtějí mnozí tvrditi, že žádný dělník dnes za nic nestojí. Největší
potíž s těmito nespokojenci je ta, že se nesnaží ani v nejmenším
nalézti cestu k nápravě.
Před několika dny dívali jsme se na automobil nově
natřený. Nátěr a lesk automobilu jsou věci, na něž si Amerikáni velmi potrpí.
Nikdy ještě jsem neviděl tak krásně natřený automobil a i nátěry nových
automobilů neměly tak krásně hladký povrch a lesk. Byla to bezesporu dokonalá
práce. Konečně zde tedy je dělník, který má svoji práci tolik rád, aby ji
provedl dokonale ke své cti. Vždycky jsem slýchával, že nátěr na starém
automobilu nemůže být nikdy tak dokonalý jako na novém a přece tento opravný nátěr byl proveden lépe než nový.
Jak se stalo, že tento zvlášť dobrý a cílevědomý
dělník unikl demoralisačním nátlakům naší doby? Pravděpodobně proto, že byl
dosti silný svým vlastním charakterem a nepodlehl špatným vlivům okolí. Dělníci
tohoto rázu jsou v každém odvětví průmyslu přesto, že se jim nedostává
namnoze uznání. Ve velmi mnoha případech a právě v průmyslu obuvnickém
dostává se zručným a dobrým dělníkům těžké a nevděčné, nedostatečně placené
práce.
Jednou důležitou příčinou, proč není množství
dobrých dělníků zde v obuvnickém průmyslu procentně vyšší, je ta, že jim
zaměstnavatelé neukáží uznání za dobrou práci, nýbrž spíše se starají o to, kdo
z dělníků koná práci špatně.
Před několika dny, kdy jsem byl v neobyčejné
pracovní náladě, takže se mi práce dařila a rychle šla od ruky, že jsem
z ní sám měl velké potěšení, stanul za mými zády můj zaměstnavatel se
správcem, kteříž oba pozorně sledovali mé vypalování a rádlování podpatků na
stroji, zvaném „Expedite“. Hvízdal jsem si nějakou veselou slovenskou
z celé síly a zpozoroval oba, až když dokončiv, chystal jsem se
ustřihnouti lístek. „Přál bych ti dobrého jitra,“ řekl mi šéf, „ale ty si
přeješ sám lepšího, než já ti mohu přát,“ a obrátiv se na správce, řekl
s usmívající se tváří, z které snad bylo lze vyčíst, že je s mou
prací spokojen: „Ale klade je“ (myslel rádlo), „řekni, jak ten leští.“
Lidé
nejsou čísly
Idea, že dělník je jenom číslo výplatního lístku,
je zejména v obuvnickém závodě velmi nesprávná. Nelze hledět na dělníka
jako na něco, co je sotva hodno povšimnutí, a na druhé straně očekávat, aby se
„pozvedl na výši doby“.
Znám mnoho nadřízených, kteří se snaží říditi práci dělníků pouze kritikou a nikdy přátelským zájmem nebo pomocným návrhem.