Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poslanec Moravského zemského sněmu Tomáš Baťa o splavnění řeky Moravy a přerozdělování ve prospěch Čechů

PRO ÚPRAVU VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ NA MORAVĚ.

BOJ S POVODNĚMI.

V roce 1930 vypracovala vláda návrh zákona, který měl říditi úpravu vodních poměrů v jednotlivých zemích státu až do roku 1956. Po pročtení tohoto návrhu shledává Tomáš Baťa, že země Moravskoslezská je v něm téměř ponechána stranou, neboť z investice v rozsahu 2997 milionů Kč má se na jejím území vykonati prací za 127 milionů Kč, tedy asi 4% a to pouze v pohraničí. Od r. 1941 až do r. 1956 se nemá v ohledu usplavnění moravských řek vykonati vůbec nic. Zákon má býti projednán v urychleném řízení.

Tomáš Baťa když vidí, že příčina opomíjení jeho rodné země je v nepřipravenosti plánů pro vodní usplavňovací díla, v neznalosti a nezájmu a konečně v roztříštěnosti názorů, vyvíjí horečnou činnost, aby se dohonilo, co se dá. „Za tento týden,” praví na konferenci svých inženýrů a publicistů, „musíme vykonati pro usplavnění řeky Moravy více, než bylo vykonáno za poslední milion roků.” Jsou vyhledávány všechny plány a studia o řece Moravě, konferuje se s každým, kdo na této řece kdy něco dělal.

Konečně se Baťa přiklání k plánu ing. Suka, zejména proto, že je nejúplnější. Doprovází tento plán projevem zde uveřejněným, ale nezastavuje se u něj. Zná slabiny Sukova plánu a proto nechává vypracovat vysokým nákladem další plán, zdokonalující myšlenku úpravy Moravy tak, aby tato řeka sloužila všem. Při každé příležitosti svých letů sleduje s letadla klikatý tok Moravy, pozoruje liduprázdné plochy v jejím úrodném a rozsáhlém údolí a mluví s nadšením podnikatele o možnostech rozvoje života a práce na březích ukázněné řeky. Když má na vybranou, aby založil své velké pobočné závody (11 km od Zlína) na mírném návrší nebo na rovině u řeky, ohrožované povodněmi, rozhoduje se pro rovinu a staví rozsáhlé podniky v nejprudším tempu.

Avšak čas a povodeň jsou rychlejší. Takto, jednoho podzimního dne vidí, jak přes rozestavené továrny valí se kalné vody rozvodněné řeky, rozmetávajíce vše a proměňujíce nový tovární objekt v rozsáhlé jezero. Na poslední, zbylou hráz prchají z blízkého zaplaveného lesa houfy králíků. Baťa stojí mlčky, beze slova pozoruje celé hodiny dílo zkázy, nakonec se obrátí a povídá: „A já před tou vodou jako ti králíci utíkat nebudu. Už tu před ní utíkali lidé celé tisíce roků. Kdybych utekl ještě sám, bude je týrat dál. Začneme znovu.”

Následující projev je z díla návrhů na usplavnění řeky Moravy, předloženého v r. 1930 zemskému zastupitelstvu.

batov-koryto-web.jpg



MORAVANÉ!

z knihy Tomáš Baťa - úvahy a projevy

 

Je důležitější otázky nežli ta, jak zlepšit a zpříjemnit život nás všech? Jak ulehčiti práci rolníků a zvýšit výnos jejich polí a luk? Jak osvobodit lidi, pracující v průmyslu, od dřiny a zvýšit jejich mzdy využitím sil mechanických a sil přírody? Jak ozdraviti naše vesnice a města a pomoci svým dětem, aby vyrůstaly ve zdravé, silné pokolení?

JE NAŠÍ POVINNOSTÍ mysliti nad těmito úkoly a domysliti je.

Nikdy se nedostaneme ani krůček dopředu v budování blahobytu obyvatelstva země Moravskoslezské, pokud si neuděláme pořádek ve svých hlavách.

Podívejme se na polohu naší země, jak ji ukazuje přiložená mapa.

Boží prozřetelnost a lidská moudrost dávných státníků soustředila celou naši zemi do povodí jedné řeky. Šťastnými politickými poměry máme v rukou vládu stejně nad pramenem této řeky, jako nad jejím ústím, vzdáleným několik kilometrů od moravských hranic na Slovensku u Děvína. Příroda i politické síly připojily nás takto na mohutnou, světovou řeku Dunaj, kde náš stát má právo plavby a po níž můžeme pronikati do jižních zemí a moří po celý rok.

NENÍ DRUHÉ ZEMĚ, jejíž budoucnost, bohatství a blahobyt by byly tolik závislé na jediné řece jako Morava, jejíž jméno není proto nahodilé.

A CO JSME UDĚLALI MY, MORAVANÉ, s tímto bohatstvím, svěřeným nám boží prozřetelností a bráněným po tisíce roků našimi předky? Jak jsme jej využili? Vzlétnete-li nad dolní tok řeky Moravy, musí se vám sevřít srdce lítostí, protože shlédnete pod sebou pustinu, ve které si řádí řeka právě tak, jako za dob mamutů. Na krásných rovinách a v celém povodí řeky, tedy v místech, kde v jiných zemích stojí mocná města, veliké továrny, úrodná pole, zahrady, zdravé byty a zdraví, zámožní lidé, naleznete bídu, sem tam roztroušené chatrče, zaplavované vodou, a nejchudobnější obyvatelstvo. Daleko, desítky kilometrů od řeky, na pahorky utíkají se továrničky a lidská obydlí a vrtají do velké hloubky studny, aby dostali pro sebe trochu vody, která v létě téměř vysychá. Pak začíná tyfus, na který tu ročně onemocní tisíce lidí a desítky, ba i sta jich umírá.

příluky - čtverec

 

JSOU KRAJE, kde tyto poměry jsou katastrofální. Je řada měsíců v roce, kdy v obcích od Hodonína dolů nelze vykročiti na pole ani lidem, ani dobytku, kdy lidé musí utíkati s polí před hejny komárů; kdy vládnou nad celým krajem komáři, rojící se v mračnech z bažin, povodněmi promáčených rovin; kdy v neproniknutelných lesích padá zvěř, uštípaná komáry. Tak jako divoké kraje tropické mají svoje speciální nemoci (indickou horečku, bahenní zimnici, žlutou zimnici), tak řádí i v těchto krajích speciální nemoc, zvaná „hodoňská” - hodonínská horečka. Není proto divu, že roviny, na kterých jest nejúrodnější půda, slouží za pastviska a teprve daleko, desítky kilometrů od řeky, zakládají lidé políčka, kde s námahou v kamenité půdě nesklízí ani díl toho, co by mohlo ve stonásobném množství a bez dřiny růsti na rovinách u řeky.

Vinu na těchto neutěšených poměrech máme my sami.

Když v bývalé říši Rakousko-Uherské potřeboval vídeňský parlament souhlasu českých a moravských poslanců k provedení staveb alpských drah, potřebných k nástupu rakouských armád proti Itálii, musilo si získati tyto zástupce jistými výhodami.

ČEŠTÍ ZÁSTUPCOVÉ, kteří dovedli lépe domysliti životní problémy své země, trvali na usplavnění svých hlavních toků, Labe a Vltavy. Celé desítky roků nebylo sice viděti na těchto usplavněných částech ani lodičky, ale obyvatelstvo nemělo příčiny zlobiti se na své vůdce, protože usplavněním řeky docílí se pořádku v celém vodním hospodářství země.

MUSÍ BÝTI REGULOVÁNY přítoky a postaveny přehrady, aby byla odstraněna dvě zla: vysoký stav vody při povodních a nízký stav vody za sucha. Toto uspokojí každého českého chalupníka, neboť si může postaviti chalupu u řeky bez obavy, že mu voda odnese chlívek i s kozou a nemusí více utíkat na kopec a tahat vodu pro sebe i pro dobytek z hloubky 20 metrů.

CO JSME VYKONALI MY, MORAVANÉ? Co udělali naši zástupcové ve vídeňském parlamentu? Přijali pouze slib pánů na průplav dunajsko-oderský, který měl býti světodějnou událostí, ale v jehož uskutečnění nikdo nevěřil. Zatím divočely naše řeky a i ty části, které zásluhou rozvážných mužů, jmenovitě Dra. Šíleného, byly jakž takž upraveny, byly vydány zkáze pro nezájem naší generace.

Úpadek, v jakém se nalézáme, je nejlépe patrný z vládního návrhu zákona o vodocestném fondu, který má býti rozhodujícím pro úpravu vodního hospodářství v celém státě a který uveřejňujeme na dalších stránkách.

O ZEMI MORAVSKO-SLEZSKÉ zmiňuje se tento návrh jako o neznámé zemi, v níž otázky vodocestné se ponechávají k rozřešení soukromým podnikatelům, kteří prý uskuteční průplav labsko-dunajsko-oderský.

batov-zaplavy-web.jpg

 

Stát si má opatřiti i z příjmů také země Moravsko-slezské 4 miliardy Kč. Z těchto se mají kanalisovati řeky, jejichž plavba má sloužit pouze lokální dopravě, jako na př. plavba toku horního Labe až po Jaroměř, kanalisace Berounky až po Plzeň, kanalisace Sázavy a pod.

Těmto kanalisacím věnuje odůvodnění zákona velmi mnoho námahy, aby se dokázala jejich plavební rentabilita.

Nevytýkáme návrhu zákona, že míní v těchto místech řeky usplavňovat. Bolí nás však, že o Moravě se tu píše jako o zemi neznámé, že její nejživotnější potřeba se odbývá několika slovy a obnosem, který jest jen poněkud více nežli nic; že se využívá staré pověry o kanálu a rozřešení nejživotnějších potřeb země se ponechává „soukromému kapitálu” v neznámých dobách. Bolí nás, že zde přímo zákonem se projevuje nezájem vůči životu obyvatelstva celé naší země Moravsko-slezské.

A PŘECE PROBLÉM USPLAVNĚNÉ ŘEKY MORAVY není problémem lokálním, jak je tomu u některých řek, pojatých do návrhu zákona o vodocestném fondu. Je více nežli problémem země a více nežli problémem říše. Je to problém evropský, ba světový, neboť usplavněním Moravy přiblížíme se k uskutečnění spojení tří největších středoevropských řek: Labe, Dunaje a Odry a spojení dvou moří.

NEBUDEME DOKAZOVAT RENTABILITU usplavnění Moravy nesprávnými číslicemi. Říkáme docela poctivě, že plavba po řece, ani po Moravě, ač bude stokrát výnosnější nežli na některém horním toku lokální řeky české, neuhradí celý náklad na její regulaci a usplavnění. Říkáme docela poctivě, že nám jde o to, abychom pomocí vodocestného fondu zavedli pořádek vodstev naší země tak, jak to mají na mysli rozumní mužové v sesterské zemi české. Rozumní proto, že vědí, že není lepší peněžní investice nežli tato, neboť tyto peníze se desetkráte vrátí. Není třeba umělých čísel výnosnosti plavby, neboť kromě plavby je zde výnos z vodní síly, zisk z nezničené úrody, vyšší výnos z pozemků a hlavně rozvoj života a podniků okolo řeky.

TAK JAKO ZA VÍDEŇSKÉ VLÁDY, ocitli jsme se i nyní se svými životními potřebami na slepé koleji. Mužové, vědící co chtějí, řekli si, že dokončí uspořádání vodního hospodářství ve své zemi tím, že usplavní řeky. Tito mužové vědí, že „usplavnění” za dnešních poměrů nemůže zaplatiti všechny náklady, vynaložené na stavbu přehrad a regulace řek, nezbytných k usplavnění. Oni vědí, že účet „usplavnění” je možno zatížiti sotva desetinou veškerých nákladů a tato kalkulace je vlastně oprávněna, protože regulace řek, stavby přehrad a melioračních jezů by se musely poříditi i tehdy, kdyby řeky usplavněny nebyly. Kanalisace řeky je tu vlastně vedlejším produktem při celkovém uspořádání vodních poměrů v zemi.

Tito mužové docela moudře a oprávněně hodlají pod titulem „usplavnění” dáti si své vodní hospodářství do pořádku.

O ZEMI MORAVSKO-SLEZSKÉ PRAVÍ, že její „usplavnění” rozřeší „soukromý kapitál”. Jest jistě mnohem pohodlnější odbýt nejživotnější otázky země sliby, ponechat zemi ve starých pověrách, nežli uspokojit její potřeby.

Zde jest však vina na nás všech Moravanech, neboť nemůžeme očekávat, že někdo bude za nás přemýšlet o tom, co potřebujeme k životu dnes a zítra.

Zřekněme se velkolepého kanálu, který kdysi potřebovala Vídeň a který již jednou vykonal svoji úlohu - holuba na střeše.

ŽÁDEJME TAKOVÉ ŘEŠENÍ vodních cest na Moravě, které by sloužilo chalupníkovi i sedlákovi stejně jako člověku z dílen, zemědělství, stejně jako průmyslu.

tb-v-kancelari-web.jpg

TOMUTO ŘEŠENÍ VYHOVUJE NEJLÉPE usplavnění řeky, jež jeden z nejpovolanějších znalců ve vodních otázkách naší země profesor inž. A. Smrček pokládá ve své brožuře „Jak upraviti dolní tok Moravy” na základě vlastních studií za nesporně možné.

Vrchní technický rada inž. Stanislav Suk, dlouholetý pracovník na úpravách řeky Moravy, vypracoval v r. 1919 studii, kterou řeší problém takového usplavnění.

Z jeho studie, již uveřejňujeme dále, vyplývá, že usplavněním Moravy jsou odstraněny povodně i za těch nejvyšších vod. Jeho návrh však také udržuje v řece i za dob nejvyššího sucha hojnost vody (nejméně 210 cm), což umožňuje plavbu vlečných lodí až do 1000 tun. Co však je při této studii návrhu nejvýznačnější, je možnost umělého zavlažování a zaplavování pozemků v poříčí usplavněné řeky ležících pomocí 22 pohyblivých jezů. Toto zavodňování kalnými vodami, tedy hnojení, je tu úplně regulovatelné a dává rolníkům možnost dostati na luka nebo pole vodu tehdy, kdy si ji tam přejí míti.

Jeho návrh umožňuje, aby průmyslové podniky mohly se konečně usazovati na rovinách, na březích řeky a nemusely utíkati na kopečky, zrovna tak jako rolník, kde bez vody živoří.

MALÝ DOPLNĚK k jeho návrhu připojí konečně řadu velkých moravských měst v dohledné době na splavnou řeku. Jsou to po Kroměříži zejména Olomouc, Přerov a Prostějov. Již pouhá vyhlídka na možnosti připojení těchto měst v dohledné době na splavnou řeku zanese do nich zakladatelský ruch a rozvoj průmyslu a obchodu, který v nich pak dostane podmínky k práci a vývoji.

USPLAVNĚNÍ, navrhované v studii vrchního rady inž. Suka, není žádnou fantasií. Celkový náklad na ně odhaduje se na 146 mil. předválečných korun. Obyčejná průběžná regulace, tak jak se začala provádět dříve, měla státi 76 mil. předválečných korun. Při tom však taková regulace nechrání úplně obyvatelstvo před velkou vodou v povodních, jak ukazují zkušenosti, ani neodstraňuje pohromy z nízkého stavu vody v létě. Naopak, vysušuje celý kraj, jak tomu je zejména u města Napajedel a jinde.

TATO POUHÁ REGULACE nedává možnosti zaplavovati pole a luka v poříčí kalnou vodou v příhodnou dobu, tedy hnojiti je, nebo zavlažovat je v době sucha.

SUKŮV NÁVRH zvyšuje náklady na zplavnění řeky vlastně jen o jedinou položku a to o náklad na plavební komory a některé jezy, z nichž plavidla nyní stojí asi 2 mil. korun čsl. (44 mil. korun čsl. celkem, neboli cca 7 mil. korun předválečných). Naproti tomu však počítá, že získá za hybnou sílu kapitalisováním 42 mil. korun předválečných.

TAK JAKO NENÍ VYHLÍDEK na získání soukromého kapitálu pro kanál, tak při návrhu Sukově jsme pevně přesvědčeni, že by se našlo dosti soukromých podnikatelů, po případě měst, kteří by převzali náklady na vícepráce, spojené s usplavněním řeky Moravy za přenechání poplatků z plavby a zužitkování hybné síly.

ZUŽITKOVÁNÍM NAŠICH VOD pro produktivní účely zlepší se hospodářský stav našeho obyvatelstva a zmohutní průmysl a zemědělství do té míry, že nalezneme prostředky pro vybudování umělého kanálu mezi Přerovem a Odrou a tím dosažení spojení Černého moře s mořem Baltickým územím naší země, což jest nejpřirozenější. Tímto řešením se přiblížíme stejně i k vybudování kanálového spojení Labe s Moravou a takto k připojení na Dunaj a Odru. Takto též přinesou i obnosy, jež se mají investovati do usplavnění Odry na našem území, plný požitek severovýchodním městům naší země a velikému průmyslu na Ostravsku.

Batacanal-Ratiskovice-web.jpg

 

NÁVRH

 

CO MÁME UČINITI DNES, abychom se přiblížili cíli?

Obnovme zrušené projekční oddělení pro úpravu řek, umístěné dříve v Přerově.

VYBAVME TOTO ODDĚLENÍ takovými prostředky a tak velkým počtem lidí, aby během této zimy byly vypracovány aspoň generální plány na provedení vodohospodářských prací v naší zemi.

Přidělme celé povodí řeky Moravy téže kompetenci, pod niž náleží všechny významné řeky české, t. j. ministerstvu veřejných prací a vodocestnému fondu.

DOPLŇME NÁVRH ZÁKONA o vodocestném fondu, nyní projednávaného, o položky potřebné pro provedení staveb na moravských řekách, a to do prvního desetiletého období obnosem 1 miliardy Kč.

klasika - dřevnice