Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

 

 

Tomáš Baťa mrtev

 

Podrobnosti zjištěné na místě neštěstí v Otrokovicích

 

 

Včera ráno dostavil se továrník Tomáš Baťa asi o čtvrté hodině ranní na letiště v Otrokovicích na Bahňáku.  Chtěl odletět letadlem Junkersova typu do Curychu, kde jeho 18letý syn Tomík pracuje v nově zřízené továrně Baťově. Letadlo měl řídit pilot Brouček. Ježto nad letištěm byla hustá mlha, byl start letadla o 1 a půl hodiny odložen. V této době dotazovala se otrokovická vysílací stanice na povětrnostní poměry. Odevšad byly hlášeny příznivé povětrnostní stavy. Proto, ačkoliv byla nad letištěm ještě mlha, chtěl továrník Baťa odletět a nařídil pilotovi Broučkovi, s nímž nejraději létal, aby nastoupil let.

 

Pilot prý odmítl startovat s poukazem, že odlet bude bezpečný, jakmile se mlha trochu zvedne, avšak továrník Baťa naléhal na odlet.

 

Při tom prohlásil, že je jeho přílet na 10. hodinu oznámen do Curychu. Brouček přece startoval a Baťa přisedl k němu jako pozorovatel. Bylo to 8 minut před 6. hodinou ráno. Co se dělo dále, bude předmětem vyšetřování.

 

Zaměstnanci továrny Baťovy na Bahňáku uslyšeli hukot motoru, který se stal v několika minutách nepravidelným a náhle ustal. V zápětí na to slyšeli zaměstnanci rachot a pád k zemi. V předtuše neštěstí vyběhli z dílen a běželi k místu. Zde se jim naskytl hrozný pohled. Pod troskami letadla nalezli tělo svého šéfa bez života. Rovněž pilot Brouček byl mrtev. Těla jejich byla přimáčknuta k zemi trupem letadla. Bylo to krátce po 6. hodině ranní.

 

Ihned byla přivolána záchranná stanice, která přivezla do Zlína mrtvoly pilota a továrníka Bati.

 

Smrt obou následovala ihned po dopadu letadla na zem. Letadlo se roztříštilo na tři kusy. Zadek jeho dopadl zvlášť. Kabina, ve které byla zavazadla, zůstala neporušena. Předek stroje zaryl se do země, vrtule duraluminiová se rozštípla v půli.

 

Neštěstí samo se vysvětluje různě. Jedna verse praví, že pilot pozoroval elektrické vedení, které se táhne nad Bahňákem a snažil se vyhnouti mu, při čemž zachytil o roh buď papírny neb pily. Druhá verse praví, že letadlo bloudilo několik minut nad Napajedly, aby nabylo v mlze orientaci, a že snad chtělo nouzově přistáti v poslední chvíli. Továrník Baťa zahynul na svém továrním objektu, na svých pozemcích asi 30 kroků od ohrady továrny na Bahňáku. Pilot Brouček, jenž byl svobodný, byl nalezen mrtev; v ruce svíral ještě volant letadla. Do posledního okamžiku snažil se zabránit katastrofě.

 

Letadlo spadlo dle úsudku odborníků s výše 20 až 30 m.

 

Zpráva o tragické smrti Baťově rozvířila celý zlínský kraj. Všechny Baťovy filiálky jsou zahaleny v černý flor, také město Zlín, jehož byl Baťa pečlivým starostou, tone v záplavě smutečních praporů. Na místo neštěstí hlášena je ministerská komise, a též příjezd zemského presidenta moravsko-slezského. Odpoledne dostavila se na místo neštěstí komise okresního soudu z Napajedel.

 

 (Národní politika, 13.7.1932)

 (Zvýraznění v textu originál N.P.)

Obrazek

Ilustrace trosek letadla T. Bati - pro zopakování animace zmáčněte klávesu F5.

 

 

 

Ze závěti Tomáše Bati

 
      První podmínkou prospívání našeho závodu jest, abyste se nedomnívali, že jest jen Váš, jen pro Vás. Závod náš nebyl k tomuto účelu zbudován, aby zajistil existenci jen jeho zakladatelům. Vyšší pohnutky to byly, které na nás působily, abychom potlačovali své vášně a choutky, pokud jsme je viděli závodu škodlivy.

Nebylo to jednou, co jsme byli odhodláni životy své obětovati ve prospěch závodu a nejeden z naší rodiny jemu za oběť již padl. To se nedělá jen proto, aby se zajistil majetek. V rozvoji našeho závodu spatřovali jsme rozvoj a zajištění blahobytu našeho kraje.

Bylo naší chloubou a pohnutkou k další, neúmorné práci, vidouce, že závodem naším přinášíme nový, do toho času nepoznaný život do naších krajů, že zvedá se jeho rozvojem všeobecný blahobyt a vzdělání našeho lidu.

Byla to touha tvořit, poskytnouti stále a stále většímu množství lidu účasti na výhodách, které náš závod, jak zaměstnancům, tak zákazníkům poskytoval. Pokud budete této velké ideji sloužiti, potud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile ale budete každý pamatovati sám na sebe, jakmile přestanete sloužiti svým závodem všeobecnu, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně.

----

Obrazek

 

 

 

Ideový pasus ze závěti Tomáše Bati - recituje člen Vinohradského divadla František Smolík.

 

 

 

Spolupracovníci!

 

 

Padl náš první spolupracovník

 

 

Dnes ráno o 6. hodině startoval šéf závodu na obchodní cestu do Švýcar.

Přes silnou mlhu odhodlal se k letu, neboť službu naší společné práce považoval za důležitější, než bezpečnost života. Toto nebezpečí bylo tentokrát nad jeho síly. Podlehl. Odchází v okamžiku, kdy nezlomnou energií, geniálním duchem a neúnavnou obětavostí postavil naši práci na novou bezpečnou základnu, zajišťující všem spolupracovníkům práci. 

Životním dílem Tomáše Bati byl úspěšně pracující závod, sloužící veřejnosti a spolupracovníkům. Žádná událost neodvrátila ho od uskutečňování tohoto cíle, který nazval mravní povinností každého občana Příklad jeho života i smrti volá k nám všem a přikazuje: Zůstaňme věrni své práci a tím památce Tomáše Bati! - Závod je hospodářsky zajištěn, nemáme dluhů, všechny daně jsou zaplaceny. Platy zaměstnanců jsou plně zajištěny hotovostmi, uloženými v bankách. Jsou okamžitě vyplatitelny. Prodejny prosperují, práce je zajištěna pro každého, kdo pracovat umí a chce. 

Šéf zanechal nám závod v takovém stavu, že společným přičiněním jsme schopni závod nejen udržet, ale vésti k dalšímu rozmachu. Podnět k takovému rozmachu byl šéfem dokončen v poslední době. Ve vedení závodu nenastanou žádné změny.

 

 

Jan A. Baťa, v.r. Čipera, v.r.

 

 

 

 

-------------------------------------------

 

 

SLIBUJI TI ...

Tomáši Baťo!

Loučím se s Tebou, Tomo náš milý.

Loučím se s Tebou jménem Tvé rodiny.

Jménem Tvé věrné a statečné ženy, která byla zářivým světlem Tvého života.

Jménem Tomíkovým, jemuž jsi byl pečlivým otcem a učitelem a jemuž budeš – to Ti slibuje – vzorem a příkladem.

Loučím se s Tebou jménem Tvé milované a obětavé sestry.

Loučím se s Tebou jménem svým, jemuž jsi byl nejen starším bratrem, ale srdečným soudruhem a moudrým mistrem.

Loučím se s Tebou jménem Tvých příbuzných, kteří všichni měli v Tobě oddaného přítele, kterého budou vděčně a hrdě vzpomínati.

Loučím se s Tebou jménem rodin našich spolupracovníků. Především ale dětí, našeho dorostu, v němž jsi spatřoval svoji radost a naději, budoucnost podniku, kraje a národa.

Loučím se s Tebou jako s člověkem, který je synem této chudé, valašské hroudy, z níž svou láskou a svou neúnavnou houževnatostí doslova jsi vydobyl bohaté ovoce, jaké zpravidla plodí jen požehnané kraje, lepšími podmínkami obdařené.

Loučím se s Tebou, věrný Moravane, který jsi neustával bojovati o lepší příští své užší domoviny, své země, a věřil pevně, že řeka, která jí dala své jméno, bude kdysi hybnou tepnou našeho hospodářského vzestupu.

Loučím se s Tebou, sebevědomým občanem, sloužícím poctivě svému státu. Nikdy jsi od státu nežádal pomoci, naopak, sám jen mu vždy pomohl, kdykoliv toho bylo potřeba.

Loučím se s Tebou jako s člověkem světovým, s mužem, jenž při své tvůrčí práci měl vždy na mysli všechny národy, celé lidstvo.

Loučím se s Tebou, jenž jsi při veškeré své obsáhlosti, při veškerém svém nejvyšším úspěchu, jehož může dosáhnouti hospodářský a sociální tvůrce, zůstal člověkem jednoduchým a prostého srdce.

Přeji Ti, abys zde, pod korunami stromů, které jsi tak miloval, našel klid a mír po svém rušném, plodném a vznosném životě.

Slibuji Ti, že Tvé dílo neopustím a nezradím a že světlo, které jsi rozsvítil před námi, ponesu dál a výš.

Otče náš ...

 Jan A. Baťa, Zlín č. 21, 1932

Obrazek

    Před rokem, 12. července tragicky zahynul při pádu letadla Tomáš Baťa, zakladatel a první dělník světoznámých továren na obuv ve Zlíně. - Busta zesnulého továrníka, vytvořená architektem Gahurou. -(amatérská fotografie J. Vaňhara, Zlín.)
 

 

 

 

SPOLUPRACOVNÍCI !

 (z prvního projevu ke spolupracovníkům)
 

Viděl jsem Vás.

Málokdy budu míti tolik příležitosti, abych Vám pohlédl do očí, jako tomu bylo o tomto pohřbu.

Viděl jsem Vám ve tváři a v očích věrnost průkopníků, kteří to, co dělají, dělají dobře a s nadšením.

Cesta průkopníků je vždy těžká. Je to však cesta k životu.

Nastupujeme ji poprvé bez něho. Jsme vděčni, že nás tak dlouho učil a naučil jak si pomoci, každý na svém místě, abychom ze svých denních zápasů vycházeli vítězně.

Patříme k sobě jako jedna veliká pracující rodina, přísná na svoje povinnosti a svoje členy. Jako rodina, jejíž členové dospěli, vyrostli k síle a dovedou se uživiti sami.

Děkuji Vám za Vaši věrnost, s níž jste doprovodili mrtvého. Děkuji Vám za Vaše odhodlání, s nímž jste se chopili každý své denní práce.

Ku předu!

 Jan A. Baťa, Zlín č. 21, 1932

 

 

Filmové záběry z pohřbu Tomáše Bati a Jindřicha Broučka.

 

 

 

 

Jiní a povolanější vám v těchto dnech připomenou Tomáše Baťu jako organizátora, dobyvatele a budovatele z nejúspěšnějších; rád bych na něm vyzvedl stránku skromnější, i když by bez ní nebyl tím velkým Baťou.

Byl to muž; byl z lidí, kterým se oblíbeným rčením říká muž stoprocentní. Silný a snad trochu bezohledný; a především optimista. Muž naprosto nepodlomený jakoukoliv nedůvěrou v sebe; člověk nerozpolcený, který nemele naprázdno, ale silnými zuby překusuje problémy, které leží v linii jeho zájmu. Přetnout gordický uzel je úkon málo subtilní, ale otvírá cestu tomu, kdo se nechce zastavit. Postavit Kolumbovo vejce na špičku není běžné zacházení s vajíčkem, ale jak známo, stalo se symbolem pro úspěšné řešení zamotaných situací.

Takové činy nejsou jen výrazem energie, ale i životní svěžesti a upřímnosti vůle. Nejsou to činy myslitelů, ale práce celých a bezprostředních mužů. Nebýt Baťa tak bezprostředním mužem, nebyl by se stal tím, čím byl; ale i kdyby nebyl velikým Baťou, byl by to muž, byl by to někdo, i kdyby byl jenom malým ševcem ve Zlíně.

 

Karel Čapek, 13. července 1932, Lidové noviny

------------------------------------------------------------------------------------------

Zprávy a doměnky o úmrtí Tomáše Bati se vynořovaly nejrůznější. Až po převratu v listopadu 1989 přišla poslední známá perlička. Agilní novinář Mladé fronty, samozřejmě Pražák, uvedl v roce 1990 seriálu "Kdo byl kdo" následující třešničku (úryvek):

....... Baťova šťastná hvězda zapadla 12. července 1932. Palubní hodinky letadla, do kterého před sedmi minutami usedl na otrokovickém letišti, ukazovaly 5:56. Právě v této minutě narazilo letadlo v husté mlze na tovární komín. V jeho troskách skončil život člověka, díky kterému znal jeho domov celý svět .......

K této přílišné snaze o informování nezbývá nežli politovat Pražany, že mají u nich letiště obklopena samými vysokými komíny. A že má uvedená pitomost tuhý kořínek, dosvědčuje pásmo rozhlasové stanice Vltava "Psáno kursívou" - zopakovala ji (se spoustou dalších nepřesností) dne 29. srpna 2007. Cygnus.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


 

O jedné letecké nehodě

Karel Zouhar

(TEP (?), 1990)

Stalo se to 12. července 1932: letadlo, kterým chtěl průmyslník Tomáš Baťa odletět do Švýcarska, se poblíž Otrokovic zřítilo a roztříštilo. Baťa s pilotem Broučkem nalezli smrt v troskách motorového jednoplošníku Junkers. Než popíši, proč ke katastrofě došlo, rád bych se zastavil u osobnosti Tomáše Bati, který byl jedním z nejmarkantnějších zjevů tehdejšího hospodářského a veřejného života a to nejen v Československu, ale v celém světě. Jeho vzestup silně oslnil a odlišil se ode všeho, nač jsme si v našich malých poměrech rádi zvykli – jméno Tomáše Bati patřilo k těm, o nichž se denně mluvilo. Na straně jedné obdiv, na druhé bezmezná závist, snad i nenávist.

 

Baťa představoval skutečně ojedinělou osobnost u nás i v zahraničí. Dovedl si sjednat respekt, ať to bylo kdekoliv. Nikoliv však pomocí peněz, ale svou individualitou, o které se říkalo, že před ní praskají hráze, které se mu stavějí do cesty. Občas si už někteří mysleli, že se zastavil, ale on už připravoval nové plány a překvapoval novým netušeným rozmachem.

Tomáši Baťovi nešlo při jeho podnikání o hromadění kapitálu, peníze považoval pouze za prostředek k dalšímu rozmachu. Možná ani nemusíme souhlasit se vším, co podnikal, ale jedno mu nelze upřít – ve svém podnikání nepomíjel krásné myšlenky a jeho životní dílo mělo hluboký lidský základ.

Baťa vyšel z malých poměrů a jeho počátky měly mnoho společného s velkými americkými osobnostmi. V Americe také strávil část svého života. Úspěchu dosáhl spojením svého podnikatelského ducha s houževnatostí – takto vytvořil ze Zlína nejen světoznámé město, ale dal vyrůst institucím, které bychom jinde marně hledali.

Velmi vřelý měl Tomáš Baťa vztah k letectví. Napsal, že letectví je to nejzdařilejší dítě, které lidstvo porodilo. Jemu děkuje člověk za vládu nad světem, nad ostatním tvorstvem, činí ho nepřemožitelným. Aviatika učí člověka sloužit lidstvu.

 

Obrazek

 

Bohužel – sám se stal obětí lásky k letectví. Stále využíval dobrodiní rychlosti letadel. Překonal půl zeměkoule, když se vracel z velké obchodní cesty, ojedinělé v tehdejších obchodních kruzích, aby tragickou náhodou zahynul jen kousek od Zlína.

Informace o katastrofě samé pocházejí od 90letého Karla Batíka, bývalého vedoucího leteckého oddělení firmy Baťa, který byl v roce 1932 očitým svědkem havárie.

V den katastrofy letadla se nechal pan Baťa vzbudit telefonem z vrátnice ve čtyři hodiny ráno. Chtěl odletět časně, proto ho jeho šofér, bydlící u brány baťovy vily, čekal s autem před vchodem. Továrník vyšel ve velmi dobré náladě, protože se těšil do Švýcarska na setkání se synem Tomíkem. Paní, která vyšla za ním, jej doprovodila k autu, rozloučili se jako vždycky s jistotou, že se brzy uvidí. Vyjeli asi ve 4:15, Tomáš Baťa si sedl k šoférovi, což činil vždy, když se jednalo o kratší cestu nebo odjezd narychlo. Když vyjížděli od vily, bylo jasno, ale již před Malenovicemi se dostali do husté mlhy.

Tomáš Baťa ji komentoval, že budou asi muset počkat. Na letišti měli všechno připraveno, avšak pilot Brouček prohlásil, že odstartovat není možné pro mlhu. Baťa se podřídil a čekal. Spolu s personálem seděl v kanceláři letiště, odkud sháněli zprávy o počasí. Volali do Vídně, Olomouce, Prostějova a Znojma, některé hovory vedl továrník sám. Zprávy o počasí hýřily optimismem, zvláště z jihu, kde měli jasno, takže pilot se rozhodl pro start.

Před odletem mluvil ještě Tomáš Baťa s vedoucím leteckého oddělení Baťových závodů panem Batíkem. Mezi tím se mlha rozplynula a bylo vidět modrou oblohu.

tb-mb-jb-u-junkerse-32-web.jpg

Pilot nasedl do kabiny a továrník si přisedl k němu. Letadlo zajelo až k břehu Moravy, aby měl pilot při startu větší rozjezd přes celé letiště. Zaměstnanci aerodromu sledovali letoun, který se zvedl nad stromy a brzy zmizel z dohledu. Zvuk letadla slábl, což svědčilo o tom, že je vše v pořádku. Během pěti minut však zvuk začal znovu sílit, takže lidé na letišti usoudili, že se stroj kvůli mlze vrací zpět. Jenomže to už se odehrávala ona strašná tragédie. Letadlo prý pro mlhu muselo přistát záhy po startu, přičemž se zřítilo a oba muži nalezli v troskách smrt.

Podle slov vyslance Vavrečky neštěstí vzniklo proto, že motor začal hned vysazovat, takže pilot chtěl nouzově přistát. Podle zjištění se závada na stroji objevila ve výšce 200 m., nouzové přistání volil pilot zřejmě pro ztrátu rychlosti, což už se dá dnes těžko říci s jistotou. Letadlo letělo směrem k Tlumačovu, tam však nebylo kde přistát – proto se vracelo zpět na letiště do Otrokovic. Tehdy se vyslovila domněnka, že při klouzavém letu zachytil stroj špičkou křídla o sloup elektrického vedení, naklonil se dopředu a spadl.

Zpráva o katastrofě zapůsobila ve Zlíně jako hromová rána. Nikdo jí nechtěl věřit, ale další zprávy byly neúprosné. Neštěstí tak ukončilo 56 let života člověka, který přinesl chudém Valašsku práci pro 17 tisíc lidí. Člověka, který vytvořil ze Zlína kvetoucí město, jehož byl starostou od roku 1923 až do své smrti. Pamatoval na své zaměstnance a sociální zařízení, která v podniku vytvořil, zůstávají jako doklad dobře pochopené péče zaměstnavatele o dělnictvo. Baťovo heslo – služba veřejnosti – zůstane i nadále nejvyšším příkazem a to by mělo platit stále. 

Obrazek

 

 

 

 

O letecké havárii v Otrokovicích v červenci roku 1932  

 

ak. arch. Eduard Staša

 

(TEP (?) 1990)

 

Probíhal třetí rok hospodářské krize v Československu. Ten nejtěžší, který se nevyhnul ani Baťovým závodům. Klesal domácí i zahraniční odbyt obuvi, omezoval se počet zaměstnanců, zaplňovaly se sklady. Ve Zlíně ale přesto celková výroba obuvi vzrůstala a průměrné mzdy byly vyšší než v jiných obuvnických podnicích. Výsledek vynikající podnikatelské strategie Tomáše Bati. Před pár měsíci jsme ho vítali z dlouhé cesty do Indie. A ještě před dvěma dny se vrátil z Berlína na otrokovické letiště. Nikdo nemohl tušit tu osudovou blízkost tragické události. 

 

Obrazek

 

Dvanáctého července ráno jsme vstávali do práce jako obyčejně – na stavbu obytného domu za starým hřbitovem. Naproti se dokončovala přehrada na kudlovském potoce, po jejíž hrázi se pak budovala nová městská třída. Jeden z posledních velkorysých činů továrny a města za starostenství Tomáše Bati. Na stavbě obytného domu probíhal den jako každý jiný, když po osmé hodině se tam donesla zpráva, že snad na Bahňáku došlo k leteckému neštěstí, při kterém zahynul Tomáš Baťa a pilot Jindřich Brouček. Zpráva, která se bohužel v průběhu dne ukázala jako pravdivá a rozlétla se po celém městě a širém okolí. Bylo mně tenkrát necelých patnáct let. A teprve později jako zaměstnanec stavebního oddělení firmy Baťa a pak jako student architektury jsem chápal v plné hloubce dosah té události i význam Baťovy osobnosti.

Uplynulo od té doby bezmála šedesát let a dostáváme do rukou dokument, který nám dává možnost nahlédnout do posledních hodin té tragické události. Otiskujeme ho se souhlasem pana Ladislava Pomališe, kinooperátora ve zlínském Velkém kině. Jeho otec byl ve třicátých letech inspektorem zlínské policie a povolali jej, aby vyšetřoval průběh těchto událostí. Jeho záznam se nám zachoval pod názvem „Výsledek šetření insp. Pomališe o havárii letadla Junkers v Otrokovicích dne 12. července 1932“. Předkládáme čtenářům obsah tohoto dokumentu v plném znění:

 

 

„ V pondělí ráno dne 11. července 1932 obdržel Karel Batík, vedoucí leteckého oddělení u firmy Baťa ve Zlíně, od jeho chefa továrníka Tomáše Bati písemný rozkaz, že on (chef) poletí letadlem dne 12. července 1932 zrána do Švýcarska.

O tomto letu zmínil se téhož dne Batík chefpilotu Jindřichu Broučkovi, který ještě téhož dne zašel si za chefem, nechati si podepsati k odletu různé potřebné věci. Při této příležitosti chef Broučkovi řekl, že přeje si tento let do Švýcarska vykonati s ním.

Brouček ještě dne 11. července 1932 domluvil se s Batíkem, by ho přišel 12. července o 2.30 hod. vzbuditi a společně pak že odjedou na otrokovické letiště.

Když však Batík zmíněného dne kol. 2.40 hod. přijel autem k bytu Broučka, viděl dle zamčeného zámku ve dveřích, že Brouček již z domu odejel. Batík jel proto hlídkových autem také na letiště. Na silnici proti Loukám n. Dř. Broučka jedoucího v autě dohonil. Proto si k němu přisedl a jeli společně na letiště. Cestou až na letiště Batík s Broučkem takřka nemluvili. Brouček vypadal jako nazlobený, ale to byl jeho obvyklý výraz mrzuté tváře a nemluvnosti.

Při jízdě na letiště střetli se u závor dráhy před letištěm s mechanikem letiště Holíkem, který vždy při odletu letadel asistuje a který jel na jízdním kole také na letiště.

Po příjezdu na letiště, kdež nebylo mimo hlídače Vidlaře nikoho více, otevřel si Brouček svůj hangar, který byl uzamčen jako jiné. Klíčky od hangaru měl Brouček vždy u sebe.

Po krátkých přípravách, které si Brouček ještě činil kol letadla s Batíkem pak, ježto byla dosti velká mlha, dotazovali se telefonicky na povětrnostní počasí a to na úřady: Kroměříž, Přerov, Olomouc, Prostějov, Kojetín, Basel, Curych a Kyjov. Zprávy o počasí došly velmi příznivé.  

Obrazek

 

 

František Stojan, šofér továrníka p. Batě, vstal o 3. hod. ranní a připravil si auto k odvezení chefa na letiště. Chef vstal asi o 4. hod., načež bez snídaně odejel se Stojanem na bránu závodu ve Zlíně, kdež je již očekával celník Navrátil. Zde chefovi dle zprávy z letiště bylo vrátným Čižmářem hlášeno, jaký jest stav počasí okoliční a také že jest nad Otrokovicemi mlha. Chef nato odpověděl – no dobrá, pojedeme tam.

 

Při jízdě na letiště vjel Stojan autem na silnici u Louk n/Dř. do mlhy, která byla dosti velká, neboť musel rozsvítit světla a rychlost značně zmírnit. Bylo viděti stěží asi na 30 až 40 kroků. Když chef spatřil mlhu, pravil, že zatrápená mlha, ta nás zdrží, což opakoval zakrátko ještě asi jednou. Přesto chef byl v dobré náladě, což patrno z toho, že při jízdě vyprávěl celník Navrátil, že ráno, když vstával, viděl kol oken asi dvakráte projeti hlídkové auto. Zavolal proto na řidiče, koho hledá. Týž odpověděl, že celníka Navrátila. Nato mu Navrátil řekl, by počkal, že on jest Navrátil. Po těchto slovech Navrátila se chef chutně zasmál řka, no to jste tedy tomu šoférovi svou osobou dobře mohl posloužiti. Při další normální zábavě přijelo se kolem 4.30 hod. na letiště. Letadlo Junkers, které bylo již připraveno před hangary, nemělo motor spuštěn, jak jindy se před příjezdem chefa činilo.

 

Chef krátce nato nechal si opakovati zprávy o počasí a pro jistotu volal pak ještě sám na některé vpředu uvedené stanice, jaké jest počasí. Z odevšad bylo hlášeno příznivé počasí pro let, zejména že jest jasno a bezvětří. Ježto ale otrokovické letiště bylo ještě v ztrácející se mlze zahaleno, chef posnídal čaj, který si s sebou z domu přivezl. Čaj také nabízel Broučkovi, ten však odmítl přijmout s poznámkou, že čaj na žaludek mu nedělá dobře.

Po snídani se chef s Broučkem ještě před hangáry procházeli a normálně mezi sebou hovořili. Později kolem 5.30 hod., když bylo od hangarů viděti protější kopce a nad letištěm místy již se činily průrvy, že bylo vidět i modrou oblohu, pravil chef, že mlha není již tak hrozná, by se nedalo letět. Nato Brouček vsedl do připraveného letadla k řízení a chef nasedl do kabiny letadla. Poté mechanik Holík nahodil do chodu motor. V tu chvíli přesedl si chef na palubu letadla k Broučkovi, na pravou stranu. Krátce nato rolovalo letadlo po betonové plotně k startu. Při tomto rolování se chef postavil na sedadlo a rozhlížel se usměvavě po letišti.

 

Batík, Stojan a mechanik Holík po stranách letadlo provázeli. Asi 700 metrů od hangarů na letišti vlevo k Napajedlům, Brouček letadlo zastavil a stočil směrem k Bahňáku. Nato Brouček provedl motorovou zkoušku, která trvala asi 3 až 4 minuty. Poté si očistili brýle, Brouček si nasadil čepici, sečkal ještě chvíli, až motor se dostatečně zahřeje a pak teprve dal pokyn k odstranění špalků od podvozku letadla.

V tu dobu se ptal ještě chef Batíka, jak daleko jest z tohoto místa k hangarům, neboť hangary, jakož i za nimi jedoucí vlak, bylo v mlze viděti. Batík odpověděl, že jest to něco víc jak 700 metrů. Nato chef řekl, že mlha není už tak zlá, když jest v kilometře věci docela dobře rozeznat. Po této rozmluvě letadlo hladce odstartovalo směrem k Bahňáku a brzy se v mlze ztratilo. To bylo přesně v 5.50 hod.

Nato Batík, Stojan a mechanik Holík poslouchali ještě zvuk motoru. Tento zvuk bylo nejprve jasně slyšeti, pak slábnul, znovu se zesiloval a zase se ztrácel. Batík a ostatní se domnívali, že letadlo opisuje kruh, aby dostalo výšku. Motor krátce nato bylo opět dobře slyšet, jako když pracuje na plný plyn. Krátce ale nato se ozval nějaký rachot a praskot. Dotyční se domnívali, že rachot pochází od bagru, který má podobný zvuk a v tu dobu obvykle již pracuje.

 

Když pak rachot motoru již neslyšeli, ubírali se k hangarům, kdež jim v ústrety volal celník Navrátil, že právě obdržel telefonickou zprávu z Bahňáku, že se tam zřítilo nějaké letadlo. Dotyční ihned odejeli autem chefa k továrním objektům na bahňák, kdež vbrzku nalezli rozbité letadlo Junkers a v něm chefa a Broučka mrtvé. Jak se letadlo řítilo k zemi, neviděl ze svědků pro mlhu nikdo. Několik svědků však potvrzuje, dlících u vápenky Mešnov, že letadlo letělo od vápenky přes Mešnov k papírně, a to velmi nízko, snad 30 až 40 metrů. Krátce za papírnou bylo slyšet rachocení motoru slaběji, zase silněji, což se opakovalo několikrát, jako když pilot přidává a ubírá plynu. Pak ale počal motor silně rachotit, jak na plný plyn a hned nato bylo slyšet silné zarachocení, po němž motor ihned ustal pracovat.

Několik osob, dělníků dlících od místa nehody asi 400 metrů, si uvědomilo, že letadlo, které nad nimi právě proletělo, se poblíž papírny zřítilo k zemi. Učinili o tom rychle hlášení u vrátného Chromce na bráně tamního objektu, který telefonoval ihned na letiště. Za několik minut bylo místo katastrofy vrátným a dělníky nalezeno. Když k místu přiběhli první svědkové, byli chef i Brouček již mrtvi. jak vrátní Chromec a Vidlař, tak ostatní svědkové tvrdí, že mlha byla velká a v místě katastrofy byla obzvlášť hustá.  

Obrazek

 

To dosvědčuje také letec Leopold Úředníček, který téhož dne letěl z Breslau z Německa do Zlína. Týž udává, že v Breslau odstartoval kolem 4. hod. ráno. Cestou měl krásné jasné počasí bez mlhy. Od Holešova se mu však země již ztratila pro vystupující mlhu. Letiště v Otrokovicích již také nalézti nemohl přesto, že nad Otrokovicemi kroužil asi ¼ hod. To bylo kolem 6.30 hod. Úředníček byl nucen letět až nad obec Babice, kdež teprve mlhu prorazil a orientuje se podél Moravy, přistál na letišti asi o 6.45 hod.

Jak dále zjistil insp. Pomališ, letadlo bylo zn. Junkers F 13 ge/2037, motor o síle 340 HP, značka motoru L-5, imatrikulační zn. letadla D-1608 a přiletělo posledně z Berlína dne 10. července 1932 o 14 hod. s továrníkem Tomášem Baťou a jeho chotí. Řídil ho pilot Brouček. Brouček létal s tímto Junkersem, a proto měl ho po příletu vždy uzamčen ve svém hangaru. K letadlu neměl přístup nikdo, poněvadž Brouček byl až úzkostlivě opatrný, což měl ve své povaze již vrozeno, by své věci, respektive jemu svěřené tak opatřoval, by k nim nepovolaný nemohl. Ode dne příletu z Německa Brouček dlel v hangaru, kde měl Junkerse vždy sám, nebo v přítomnosti spolehlivého mechanika Holíka. Když Brouček opouštěl hangar, tento vždy osobně bezpečně uzamkl. V dobu noční jsou hangary střeženy spolehlivým hlídačem Vidlařem a jeho ostrým psem vlčákem. Bylo proto velmi zatěžko osobě nepovolané k letadlu vniknout a zúmyslně na něm něco poškodit, což by mohlo míti nějaký vztah k hrozné katastrofě. 

Obrazek

 

Batík, mechanik Holík a insp. Pomališ dne 19. července 1932 prohlíželi v hangaru dílec po dílci řízení havarovaného letadla, aby zjistili, nebylo-li toto před startem poškozeno. Shledáno, že řidičský mechanismus byl konstruován s řízením pro dvě osoby, ale druhé řízení bylo však již delší dobu vymontováno a nachází se v hangaru Broučka uloženo. Tedy před startem bylo v havarovaném letadle toliko jedno řízení na levé straně, kdež seděl Brouček. Ježto chef seděl na straně pravé, neměl tudíž naprosto žádné možnosti letadlem proti vůli Broučka nějak manipulovati. Po prohlédnutí řízení Broučka zjištěno, že toto jest v bezvadném stavu až na poruchy, které utrpělo následkem havarie, a které byly zřejmy, že jsou čerstvé.

Obrazek

      

 

 Tyto poznatky opět vyvracejí podezření, že by ruka zločinná byla před startem letadla nějak řízení porušila. Havarii letadla zavinila s určitostí mlha, která nad letištěm nebyla tak velká, ale nad Bahňákem a kol místa katastrofy bylo jí až příliš mnoho.

Brouček pravděpodobně po startu, pokud viděl zem, stoupal normálně. Když ale octnul se cele v mlze, zemi ani oblohu neviděl, z opatrnosti, aby příliš při stoupání letadlo nepřehnal, snažil se asi letět souběžně se zemí (vodorovně). Ježto věděl, že Bahňák jest rovina, neměl obavy, že do něčeho vrazí, neboť se domníval, že jest dosti nad zemí vysoko. V tomto letu se domníval, že mlhu někde prorazí. Pak si vletěl ještě do větší mlhy a chtěl se proto vrátit k letišti, což nasvědčuje směr pádu, při němž kroužením v mlze ztratil orientaci, jakož i vědomost polohy stroje k zemi a v domnění, že letí souběžně se zemí, přidal plynu, přičemž vrazil přímo do země.

Jak dále zjištěno, letadlo narazilo do země při plném plynu rychlostí viditelné na rychloměřiči 150 km. Hodiny v letadle ukazovaly dobu katastrofy 5.58 hod.“

 

 

Ve Zlíně dne 24. července 1932.

Vlastnoruční podpis: polic. insp. Pomališ.

 

Obrazek

Tak končí líčení událostí z 11. a 12. července roku 1932 podle zlínského policejního inspektora Josefa Pomališe. Pan Karel Batík byl ve třicátých letech vedoucím Baťova letiště v Otrokovicích a žije mezi námi ve svých jedenadevadesáti letech snad jako poslední pamětník těch událostí. Vzpomíná na přípravu pohřbu a má stále v živé paměti ten horký letní den i tu hodinu. Slavný pohřeb Tomáše Bati a Jindřicha Broučka se za účasti čelných představitelů hospodářského a politického života konal ve čtvrtek 14. července ve tři hodiny odpoledne. Po rozloučení se spolupracovníky na nádvoří továrny se průvod ubíral hlavní městskou třídou na staré zlínské náměstí, kde se s nebožtíky rozloučili obyvatelé města. Toho města, které podnikatelskou genialitou a neúnavnou prací jeden z nich přivedl ke světové proslulosti.

Psáno cosi osudového. Nový Lesní hřbitov, založený teprve nedávno z podnětu Tomáše Bati, se mu stal místem věčného odpočinku jako jednomu z prvních. Krássoubor náhrobků  rodiny Baťovy uprostřed lesní zeleně a ticha, vytvořený podle návrhů arch. F.L. Gahury, stále pietně upravovaný, se stal trvalým cílem návštěvníků z domova i z ciziny.

Obrazek