Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Z Rybární do Batatuby
črty ze života Jana Antonína Bati

 

část 6: léta 1937 – 1939

 

 

pokračování z části 5

 

 

 

 

1937-38

Stojíme na vrcholu baťovského rozletu světem......

JAB s rodinou

 

Považujme rok sedmatřicátý za nejryzejší v záměrech zlínské i světové organizace – vše, co přišlo později, již bylo tlačeno směrem nedobrovolným, ovlivněným politikou, ztrátami, omezeními okupačními a válečnými.

Například létání .... Výcvik pilotů u Baťů by zaslouženě vydal na samostatnou rozsáhlou práci. Firma tento progresivní trend podporovala v dodnes nezopakovaném měřítku – např. absolvování kompletního pilotního kursu, až po pilotní diplom, stálo v roce 1932 mimo Zlín 18 tisíc korun. Ve Zlíně mohl zájemce celý cyklus absolvovat za čtyři tisíce korun; pokud byl Baťovým spolupracovníkem, tři tisíce hradil sám zaměstnavatel. 20/ 

Rozdílnost uvažování zlínských a zbytku československých obyvatel vykreslila charakteristická historka: v době příprav na válku čsl. vláda přidělovala strategickým prvkům v republice úkoly. Zlín měl za svou oblast vychovat a připravit celkem sedm pilotů. Jan Antonín Baťa dodal státu těchto osob 250.

Za války se Baťovi piloti neztratili. Bojovali proti nepříteli na mnoha frontách, především v barvách RAF. 21/

 

Obrazek

Potvrzení textu Johna Nashe-Bati nachází se na níže umístěném záznamu návratu Jana A. Bati z cesty kolem světa.

 

 

 

1937

Letadlem za obchodem kolem světa

U létání ještě zůstaneme a vzpomeneme marketingově nejvýraznější akce – cesty Jana A. Bati kolem světa. Odborníci na historii letectví se možná nesejdou v hodnocení významu celého podniku, přínosnější jim mohou připadat některé dřívější rekordní lety. Proč ne? Ale z hlediska obchodu, propagace a předválečné atmosféry v republice přiřkněme této pracovní cestě místo v čele významných momentů zlínské aviatiky.

scan0031-web.jpg

 

Baťovská letadla se účastnila obchodní činnosti víceméně standardně už od roku 1924. Do roku 1937 – co se businessu týká, rekordních akcí mělo letecké oddělení na kontě více – vedly co do vzdálenosti cesty do Indie, Indočíny a Indonésie.

Cesta kolem světa .... Občanstvo bylo bombardováno pravidelným zpravodajstvím. V Domě služby v Praze na Václavském náměstí mohlo na obrovské světelné mapě sledovat průběh výpravy. Expedice měla sloužit obchodu – to především. Ve druhém plánu šlo samozřejmě o reklamu. A ve třetím? Pozvednutí nálady veřejnosti.

Japonský export pohledem baťovského myšlení (1935) 

Světový obchod, „přesměrovaný“ expedicí do Československa, měl neutralizovat nepříznivé historické dispozice republiky. Nezapomínejme, že na západě stále hlasitěji a agresivněji pokřikovali nacisté, ostatní sousedé (mimo asi 80 km hranice s Rumunskem) se též netvářili přátelsky, president Beneš kličkoval, jak mohl a spojenci se kroutili jako velikonoční tatary. Hospodářství rostlo pouze díky válečné konjunktuře, která svědčila zbrojovkám. Spotřební průmysl i nadál trpěl nedostatkem investic. A mediálně toto všechno, místo chybějícího vládního resortu tisku a propagandy, aby protlačoval ..... Jan Antonín Baťa.

 

Vydal se tedy na – vpravdě triumfální – cestu „Za obchodem kolem světa“, jak se bude jmenovat z tohoto velkolepého pracovního výletu vzešlá publikace. Absolvoval ji ve svém slavném letadle Lockheed Electra 17/, které pilotoval budoucí válečný stíhač RAF Jan Šerhant 18/ .

Po květnovém návratu do Československa Jana Baťu pozdravilo více než 100 000 fandů a spolupracovníků, kteří se sešli na oslavách Svátku spolupráce  (odhady účastníků se mohou lišit, zde je z nabídky možností zvolen nižší údaj – některé indicie směřují ke 120 tisícům osob).

Obrazek

 

Obrazek

Dnes již víme, že Jan Baťa čekal i s doprovodem tajně několik dní ve Vídni, aby se návrat vydařil přesně k datu 1. května 1937. Navíc, původní Lockheed OK-CTA dlel na opravě, do Otrokovic přiletěl OK-CTB....

 

 

 

 

1938

Promoce Jana Antonína Bati

 

Již jsme zmínili – Benešova technika v Brně udělila titul „Doktor věd technických honoris causa“ Janu Baťovi za celý komplex činů, hlavním impulsem bylo řešení problémů výstavby Baťova. Obě promoční řeči, jak děkana Prof. Dr. Ing. O. Kallaunera, tak průmyslníkovu, najde čtenář ZDE.

 

Také si můžeme přečíst, jak – literárně a lehce ironicky – glosoval s odstupem několika let Jan děkanův projev. 19/

JAB - porada v Karachi

 

 

1938

Jan Antonín Baťa dokončil stavbu ústředí celosvětového baťovského obchodu, známého jako „jedenadvacítka“, budovu č. 21. Zlínský mrakodrap byl po celé desetiletí druhou nejvyšší evropskou administrativní stavbou (po paláci Všeobecné bankovní jednoty v Antverpách).

Stavba doslova hýřila nejrozličnějšími moderními prvky. Do dneška si uchovala prvenství v jinde neviděném zařízení – šéf závodů měl kancelář ve výtahu. Nešlo o provizorium, horizontálně se pohybující místnost disponovala standardním vybavením pro práci manažera. Stoupala a klesala v severovýchodním modulu mrakodrapu, z velké části proskleném. Při tradičních baťovských rozměrech skeletu 6,15 x 6,15 metru vlastní pracovna zabírala užitnou plochu 6 x 6 m.

Dále se mohla pochlubit zabudovanou klimatizací, pracovním telefonem a tekoucí vodou. Nervové centrum tvořila ústředna, z níž bylo možno přenášet zprávy do jednotlivých oddělení a kanceláří pouhým stisknutím tlačítka (neplést si s telefonní ústřednou, centrála Siemens z roku 1936 fungovala v podzemí „jedenadvacítky“ až do pádu Svitu). Jde o jedinou úřadovnu takového typu, která kdy byla postavena.

Říkalo se tehdy – a můžeme zaslechnout nebo číst dodnes – že Jan měl ve výtahu úřadovat proto, aby se lépe a operativněji pohyboval mezi patry, snadněji navštěvoval jednotlivá oddělení a prováděl jejich kontrolu.

Prvotní úvaha konstruktéra snad taková byla. Těžko říci. Odhlédněme od skutečnosti, že vlastní řídící proces z této kanceláře nikdy neproběhnul. Jan Baťa se do ní nestihnul přestěhovat. Určitě se projel. Z jeho pamětí víme, že za „druhé republiky“ a za svého krátkého pobytu v Protektorátu úřadoval ze své staré kanceláře v budově č. 2.

Tak někdo jiný – Hlavnička, Čipera, Malota .... ne. Nikdo. Tato místnost neumožňuje kontrolovat desítky oddělení a v nich stovky, tisíce zaměstnanců. Snad kdyby někdo přímo spal na stole, šlo by v určitém úhlu oknem zahlédnout ... Ale to by zdviží musel jezdit člověk, který by neměl nic jiného na práci. Podstata batismu spočívala jinde, lidé se kontrolovali navzájem v navazujících pracovních operacích.

Obrazek

 

 

 

1938-40

Těžké časy I. – záchrana židů před nacismem

 

Vytýčili jsme orientační bod – rokem sedmatřicátým ryzí baťovský Zlín končil, od té doby činnost celé organizace v čele s Janem Antonínem Baťou ovlivňovala politika.  Ta jí nakonec zlomila vaz.

Ale popořádku. Podtitulku jsme si přizpůsobili ze vzpomínek Jana Bati na toto období. Nebudeme pouze opisovat paměti. Stejně tak se vynasnažíme nic nevynechat.

Jan Antonín Baťa pomohl uniknout před nacisty více než 300 – 400 československým židovským rodinám. Prosté konstatování. Z úhlu ještě před patnácti lety pod pokličkou držených faktů můžeme směle použít jediné slovo – neuvěřitelné.

Už jsme se s tím setkali – Jan měl na příští události „čich“. Navíc do „židovství“ jej uvedli sami nacisté. Z konkurenčních důvodů (tuto přetlačovanou s Němci zažil poprvé v pětadvacátém roce sám Tomáš Baťa) jej hitlerovci a jejich pomahači pasovali na žida, přesněji „českého žida“.

Jan Baťa byl vůči nějakým rasovým, náboženským nebo spříženeckým teoriím imunní. Držel se priority batismu – fungování systému. Jenže útoky nacistů překročily únosnou míru, o podniky v Německu přišel (nucený prodej) a došlo mu, že se židy bude zle. Začal jednat.

Ve Zlíně č. 32/1938 vyvrátil bláboly nacistického bulváru „Der Stürmer“ – nerad, celý článek vyzněl stylem: „..... však kdybych židem byl, no a co ....“.

„ .... no a co ....“, si jen tak říci před nacisty nemohl nikdo. Ani Baťa. Článek v novinách je papír, nikoho nezachrání. Přišel čas jednat.

Navzdory nepříjemně se deformujícímu devizovému trhu se možnosti stále ještě naskýtaly. Firma zahájila politiku „dále od Německa“. Ven ze země putovaly tzv. jednotky, zkompletované obuvnické a strojírenské dílny, které měly v zahraničí začít relativně samostatně pracovat. S nimi odcházely spousty zapracovaných mladých mužů, žen a – židů.

Sami cítíme, že v „jednotkách“ podstata exportu židů nespočívala. Taková jednotka vyžadovala celé spektrum činností nutné pro samostatnou dílnu a židovské pracovní síly se ne vždy přesně dokázaly do strukturálního požadavku trefit. Musel nastoupit i jiný trend, ne tak skrytý.

Přímé posílání židovských rodin „za prací“ do vzdáleného světa. Natvrdo, pokud možno i s celým majetkem Tohle za ně musela firma vyřídit, jelikož o chudáky v zahraničí nikdo nestál a vývoz peněz, zboží a devizové operace byly omezeny. Ale dařilo se, baťovci měli ve vládě a Národní bance své kontakty, navíc Hugo Vavrečka a Dominik Čipera byli v tomto pohnutém období ministry vlád.

Těm, kteří nebyli schopni vycestovat i s majetkem, poskytnul v zahraničí Jan Antonín Baťa nevratnou finanční pomoc.

 

Obrazek

 

Vtip ze baťovského „Výběru“ (1. pol. 1935).

 

1938-40

Těžké časy II. – záchrana kapacit

 

Nacisté postupovali ve svém ochromování   Evropy. Druhá republika znamenala znepřístupnění prodejen a provozů v Sudetech. O ztrátě podniků v Ottmuthu (resp. jejich prodeji norskému zájemci) jsme již psali a ještě se k problému letmo vrátíme.

Vzpomenuté „jednotky“, dnes téměř neznámé, tehdy nový pojem, který hlavně v pomnichovském období ovládl část managementu Baťových závodů ve Zlíně. Za majetek v zabraném pohraničí se podařilo recipročně z Česko-Slovenska vyexpedovat vybavení a personál pro dvacet kompletních baťovských továren. Po železnici a po moři cestoval hmotný a lidský materiál na místa roztroušená po celém světě.

V úzkostlivých časech druhé republiky a ranného Protektorátu se této činnosti dařilo nejvíce. Vše vyžadovalo cvik, první pokusy byly ještě kostrbaté, provázené mnoha omyly a nepřesnostmi. Za krátký čas získali organizátoři celého procesu takové zkušenosti se záchranou výroby a znalostí, že od února 1939 se jim podařilo odeslat neuvěřitelných dvanáct továren. Poslední dvě již opouštěly území tzv. Velkého Německa, kam Protektorat Böhmen und Mähren právně spadal.

Zařízení i s lidmi se zastavila v nejrůznějších končinách – Africe, Asii, Jižní Americe, Severní a Střední Americe, Maďarsku, ve východních Karpatech, na Slovensku a v Polsku.

Obrazek

Statistika produkce fy. Baťa z r. 1939

 

 

1938-40

Těžké časy III. – fond na obranu republiky

 

Československá armáda se připravovala na válku a volala o pomoc. Nejen vrtošivé a neupřímné spojence, s prosíkem přišla i za vlastními občany. Fondy se vyprazdňovaly, rezerv se nedostávalo, v peněžním světě ohroženému státu nikdo nevěřil.

Křičelo se – Budeme se bránit! To ano. Plechy řinčely, výrobci zbraní a munice si mnuli ruce a radostně sledovali výpisy z kont. V pozadí státního rozpočtu se začínala otevírat propast nezvládnutého deficitu, dluhu, použitého na neperspektivní investice.

Obrazek

 

Československá vláda požádala obyvatelstvo a podnikatele o dary na obranu republiky. Lidé, tehdy ještě vlastenečtí, nebyli proti a – až na tři miliony Němců – snažili se pomoci.

Obrazek       Na finančním trhu se bohužel vyprofilovalo jádro rozjitřených, vyděšených bankéřů a ti sabotovali celou akci. Krátkozraké? Možná. Tehdy ještě nikdo o druhé světové válce nevěděl a poslední pád měny v důsledku jejího znehodnocení proběhl před 130 lety .... Změnu politického systému si tito brouci Pytlíci nedokázali vůbec představit.

Nepěkná atmosféra. Přesto s ní dokázal Jan Antonín Baťa zamíchat. Soustředil všechen svůj um a dovednost – vláda požadovala miliardu korun – a snažil se udanou částku překonat. Nepovedlo se, gesto bylo příliš rozmáchlé. Ale v průběhu inkriminovaných deseti dnů sehnal na obranu republiky 500 milionů korun.

Zaznamenáváme-li půlmiliardu za deset dní, netvrdíme, že ji poskytnul ze svého. Z Baťových závodů – tedy od Jana B. a spolupracovníků – přišel v té době jeden milion USD (30 mil. Kč). I tak tento dar – chápaný ne jako podřízení se státu nebo, nedej Bože, jakýsi odpustek – činil v absolutní hodnotě nejvíce z celé republiky.

Obrazek

 

1939

Trochu si odpočineme od nepěkného období pádu republiky a přechodu od demokracie k autoritativní demokracii a totalitě. Budeme rekapitulovat:

Za sedm let působení v čele zlínských Baťových závodů i v čele baťovské světové obchodní a výrobní organizace si Jan Antonín Baťa zaregistroval 100 patentů. Ty buď přímo nesou jeho jméno (obuvnické stroje a zlepšováky) nebo vznikly pod jeho vedením.

Obrazek

 

 

 

pokračování – část 7

 

---------------------------------------------------------------------

 

17/ Lockheed Elektra – nejmodernější americké dopravní letadlo přibylo do zlínského leteckého parku. Váha 2870 kg, s plným zatížením 4860 kg. Startovací dráha 240 m, přistávací 210 m. Za 48 minut vystoupá letadlo do výše 600 metrů. Cestovní rychlost na 62 % činí 302 km, na 75 % 313 km. Stroj má akční rádius 1370 km. Je vybaven dvěma radiostanicemi a připravuje se k letu do Asie.

/České slovo, Ostrava 12.11.1936/

 

18/ Jan Šerhant, šéfpilot zlínského baťovského letectví (toto postavení obdržel za skvělé zvládnutý let malinkým – 2 + 2 místným – letadlem Havilland do Indie v dubnu 1934).

V roce 1936 byl firmou vyslán do U.S.A., kde studoval organizaci a techniku amerického civilního letectví.

Své kvality osvědčil i v závěru dálkového letu Jana A. Bati kolem zeměkoule, dlouhého 40. tis. km. Přímo v Chicagu došlo k příhodě, která byla, jak už se to stává, souhrou více nepříznivých náhod. V důsledku silného, náhlého zhoršení počasí a selhání naváděcí služby na konci etapy, jejímž cílem bylo chicagské letiště, ztratil Jan Šerhant při špatné viditelnosti orientaci nad městem a posadil letadlo v městském Real Parku přímo mezi stromy. Lockheed se sice poškodil, ale posádka i cestující vyvázli nezraněni.

Okupace v březnu 1939 zastihla Jana Šerhanta v Kanadě. S obtížemi (protože již překročil věkovou hranici) se stal příslušníkem první čs. stíhací perutě v Anglii. Na svůj válečný účet si připsal tři sestřelené stíhačky a jednoho Heinkela.

Po válce létal jako pilot ČSA, poté – v souladu s národním rudým folklorem – pracoval jako bagrista.

19/ Jan A. Baťa – Těžké časy, str. 42

20/ Akce „Tisíc pilotů“: V časopise „Zlín“ vytyčuje šéf závodů Jan Baťa nový cíl – zlínské letectví má dát republice tisíc pilotů. Všichni mladí muži – hoši, kteří budou přijímání do Baťovy školy práce – mají mít písemné svolení rodičů, že souhlasí, aby se jejich synové ve druhém a třetím ročníku směli učit sportovnímu létání.

Pondělní list, Praha 1. 6. 1936/

21/ Jana Nash-Bata – Ján Antonín Baťa

John Nash Bata © 2008

V níže uvedeném seznamu se jedná o baťovské piloty RAF v československé sekci, soupis není úplný. Nezahrnuje ani piloty létající ve službě jiných spojenců, popř. přímo pod britským velením (ze známých jmen schází např. Forejtník).

--------------------------------------------------

BAUER  Jiří;  seržant;   310. letka,  pilot   † 28/06/44

BŘEZOVSKÝ František;  praporčík 310. letka, pilot  † 15/02/59

BRHEL Rostislav; seržant;   313. letka, pilot  † 08/08/57

CHMELÍK  Jaroslav; seržant; 310. letka,  pilot

DIVINA  Stanislav;  seržant letectva; 311. letka, radista  † ??/??/47

DOLEŽAL Oldřich;   poručík;  311. letka,  pilot  † 28/02/83

DOUBAL  Adolf; poručík;  310. letka,  palubní technik

DROBNÍK Josef; seržant; 311. letka,  pilot,  † 17/05/87

FIALKA  Karel;  seržant letectva;  311. letka, pilot,  † 01/08/63

GREGOR  Arnošt;   seržant letectva; 312. letka, mechanik,  † ??/??/65

HADRÁVEK  Jan; podporučík; 111. peruť, tandemový pilot,  † 07/08/43

HALA  Jaroslav;  podporučík;  311. letka,    pilot,  † 03/10/44

HANZL Vladimír; seržant; 311. letka, pilot, † 03/03/42

HAVLÍČEK Vladimír; poručík;  240. letka, pilot,  † 23/12/41

HOLEŠ  Bohumil; seržant;  311. letka, letecký technik, † 06/11/90

HOLMAN  Ladislav; kapitán; 312 letka, palubní mechanik, †08/04/69

HORÁK  Josef; letec II. tř.;   výkonný velitel letecké jednotky,

HRALA  Jozef; seržant letectva; tandemový pilot,  †13/10/42

HRŮZA  Josef;  svobodník; 311. letka, výkonný velitel letecké jednotky,

JANKOVIČ  Karel; kapitán; 311.letka, velitel obrněné letky,

KAUER  Jaroslav; seržant letectva; 310. letka, pilot, † 23/12/44

KNAP  František; seržant; 311. letka, letecký střelec – operátor,

KOCFELDA Pavel; podporučík; 313. letka, pilot, † 06/10/92

KOTIBA  František; praporčík; tandemový pilot, † 20/06/44

KRÁL František; seržant letectva; 311. letka, pilot,

KRÁL Ludvík; nadporučík letectva; 311. letka, radista,

KŘENEK   Karel, seržant; zásobovací pilot,  † 22/03/62

KRUTIL František; letec I. tř.; 312. letka,   letecký mechanik,

KRUŽÍK Bedřich; praporčík; 68. letka, navigátor, † 03/09/71

KUBÁŇ Jan; seržant; 311.letka, výkonný velitel letecké jednotky

KÚDELKA Josef; svobodník; 310. letka,  technik

KUDLÁČ Pavel; nadporučík; 311. letka,  pilot,  † 05/10/76

LANDSFELD Jaroslav;  seržant; 311. letka, radista

LAZAR Jan Rudolf; podporučík; 311. letka, pilot,  † 08/06/84

MAZUREK   Ludvík;  poručík;  312. letka, zpravodajce důstojnické letky

MELLION Hugo; 311. letka, zapisovatel,

MÜLLER Bedřich;  svobodník; 311. letka, asistent velitele letky, † 05/04/84

NAVRÁTIL  Antonín; velitel letky; 310. letka, letecký operátor, † 29/07/94

NAVRÁTIL František; poručík;  311. letka, radista,

NEČAS František; poručík;   velitelství v Londýně,

NECHVÁTAL Bořivoj;  letec II. tř.; výkonný velitel letecké jednotky,

NERADIL  Jan; seržant; 311. letka, pilot,  † 15/09/42

NEUMANN Stanislav; desátník; 310. letka, zapisovatel, † 28/05/72

NOVÁK Jan; praporčík; 311. letka, radista,

PAVLÍK Emil; svobodník; 311. letka, letecký mechanik,

PAZOUREK Vladimír;  svobodník; 311. letka, výkonný velitel letecké jednotky,

PEPRNÍČEK Jan; seržant; 311. letka, radista, † 11/04/42

PETRUCHA Jaroslav; seržant; 311. letka, radista,   † 02/07/41

PILÁT Adam; seržant; 311. letka, technik, †11/11/87

PÍPA Josef; poručík;  312. letka, pilot,  † 02/01/77

PODHAJSKÝ Jiří;  letec II. tř., navigátor,

POSNER  Erich; nadporučík letectva; 311 letka, lékař, † 16/08/76

POSPÍCHAL Karel;  poručík;  311. letka, pilot,

PRÁGL Josef Alois; seržant; 311. letka,  radista,  †22/07/88

PRCHAL Eduard; nadporučík letectva; 310. letka, pilot,  † 04/12/84

PŘIBYL Karel; svobodník; 311. letka, technik , † 31/05/82

RACEK Josef; letec II. tř., praporčík;  instruktor letectva,  

RANOFREJ Bartoloměj; seržant; 311. letka, letecký mechanik,

ŘEHOŘ  František; seržant letectva; 310. letka, pilot,  † 31/08/44

ŘEMENÁŘ Jozef; seržant letectva; 311. letka, letecký střelec – operátor, † 03/10/44

ŘEZNÍČEK Jiří;  poručík; 313. letka, pilot,   † 01/06/57

SAMEK  Jaroslav; letec II. tř.; výkonný velitel letecké jednotky

ŠEBESTÍK Josef;  seržant letectva; 311. letka, pilot,   † 04/12/44

ŠEĎA  František; seržant; pilot,  † 12/08/41

ŠERHANT Jan; kapitán letectva; 68. letka, pilot, † 13/02/83

ŠEVČENKO Jaroslav;  svobodník; 311. letka, letecký mechanik,

ŠIŠKA Alois; praporčík; 311. letka, pilot ,

SKÁCELÍK František; podporučík; 312. letka, palubní technik,

SOUKUP  Vladimír;  praporčík; 312. letka, pilot

ŠPALEK Josef;  letec II. tř.; 311. letka, výkonný velitel letecké jednotky

ŠTRÉGL Karel; seržant letectva; 311. letka, radista,

ŠUSTR  Jan; seržant letectva; 311. letka, radista, †25/11/88

SVOBODA Jan; poručík; 310. letka, pilot,

VACEK Albert; seržant letectva; 311. letka,  radista,

VACULÍK  František; seržant letectva; 312. letka, pilot,  † 20/09/44

VALÁŠEK   Karel; poručík; 313. letka, pilot,

VELVARSKÝ Bohuslav; seržant; 313. letka, pilot,

WAGNER  Jan; velitel letky; palubní technik,  † 24/11/85

ZIKA Jan; letec II. tř.; 311. letka,  výkonný velitel letecké jednotky,

----------------------------------------------------

Pozn. k hodnostem – letový seržant (seržant letectva) odpovídá našemu rotnému, české ekvivalenty jsou orientační.

Pozn. k seznamu – naposledy aktualizován J. Sigmundem z Newcastlu (G.B.) roku 1997, autorům jej poskytnul Pavel Hajný.