Jdi na obsah Jdi na menu
 


Umění ve službách

fy. Baťa
akad. arch. Eduard Staša

(Tep, asi 1990) 

Tentokrát nebude řeč o architektech a architektuře. O tom jsme psali již dosti, dosti ještě psáti budeme a postupně tato historie vchází do podvědomí čtenářů našeho webu. Popíšeme jiné obory umění, zmíníme lidi a události – vše, co se vepsalo do historie zlínského obuvnického podniku.

Účastníci výstavy skla na terase Společenského domu ve Zlíně (1933)

 

Začneme vzpomínkami těch, kteří zde prožívali léta třicátá a za druhé

Stručné podání o umění nefilmovém v Z.:

V říši Múz aneb o vystavování a nakupování obrazů

V letech 1905-1910 Zlín viditelně ožíval ruchem zdejších továren. Město se rozrůstalo a jeho modernizace se zrychlovala za starostování Františka Štěpánka, zvoleného roku 1908. Přibývaly tehdy i nové formy společenského a kulturního života. Před Vánocemi 1910 upoutala pozornost výstava, která místní veřejnosti nabídla umělecký zážitek: výstavu obrazů.

 

Pro každého něco

 

Tato zlínská novinka se konala 8. prosince, trvala jen jeden den a šlo o kombinovanou akci. Souběžně se nabízela dvojí podívaná – mládeži byla určena výstava obrázkových knih, zatímco pro dospělé, vyspělejší publikum, připravili výstavu obrazů – originálů i kopií.

Noviny s uspokojením psaly, že výstava malířských děl „přinesla přece jakýsi ruch do klidných vod zlínských. Vydařila se nad očekávání. V jedné místnosti vystaveny originály Uprkovy a jiných umělců, pokud jsou jejich majiteli umění milovníci zlínští .... V jiné místnosti visely kopie známé: Brožíkův Hus, Volba krále Jiřího a celá řada jiných. Nejbohatší byla sbírka souborných alb mistrů domácích (Uprka, Schwaiger a j.) a mistrů cizích, hlavně německých.

Ochotě p. dra. Krále dlužno děkovati, že bylo možno vystaviti také pěkné originály žaponské .... Zásluhu o zdar této výstavy mají majitelé originálů a alb., pp. dr. Gerbec, dr. Král, Štěpánek, Volák, Meisel, Mazal, Baťa Tom., Šoupal, sl. Kesslerová aj., kteří neváhali tyto věci propůjčiti."

Jak je vidět, zámožnější Zlíňané měli ve svých domech hodnotná díla a nyní je zapůjčili k vystavení – zejména lékaři Gerbec a Král a továrníci Štěpánek, Baťa, Meisel (výroba ovoc. konserv a marmelád, pozn. Cyg.). Zajímalo by nás, ve které zlínské budově se výstava konala, ale o tom noviny, bohužel, mlčí.

 

Výstava bratří Jaroňků

 

O tři roky později připravili pro Zlíňany velkolepější akci – více než desetidenní výstavu bratří Jaroňků. Stalo se tak opět před Vánocemi a akce se konala pod protektorátem zlínské městské rady, která nabídla prostornou místnost – tělocvičnu měšťanské školy. Kromě děl bratří Jaroňků vystaveny také gobelíny a porcelán. Výstavu propagovaly plakáty a dnes můžeme jen litovat, že se žádný z nich nedochoval. Zahájení proběhlo 21. prosince 1913 a výstava skončila na prahu následujícího roku.

Noviny přinesly hodnocení tak trochu sladkokyselé: „Výstava bratří Jaroňků byla ukončena na Nový rok. Ačkoliv byly tu mnohé obavy, že se nevydaří, byl její výsledek velmi pěkný. Ovšem mohl býti ještě lepší, kdyby zlínské obecenstvo mělo pro duševní požitky tohoto druhu aspoň tolik porozumění, jako pro operety a frašky ....

Dospělých návštěvníků přišlo 307, platících žáků 576 ze Zlína a okolí. Předmětů uměleckého průmyslu prodáno asi za 400 K, obrazů za 350 K ..." Za zdar výstavy se v novinách děkovalo starostovi Štěpánkovi a dalším příznivcům. A také se připomínalo, že firma Ericsson zapůjčila dva elektrické lustry, což představovalo obzvlášť vítanou novinku. Jak je vidět, ve Zlíně se vystavovaly a kupovaly obrazy.

Anebo se tu pro umělce naskytly třeba menší, příležitostné zakázky – například mladý pražský akademický malíř a dřevorytec J. Váchal kresbou ozdobil taneční pořádek pro representační ples zlínského Sokola 1. února 1914.

 

Výstav přibývá

 

Ve 20. a 30. letech uměleckých výstav přibývalo. S přípravou jedné z nich měl dost starostí architekt F.L. Gahura a pak nastala příznivější doba – bylo to počátkem 30. let, kdy Tomáš Baťa nechal vybudovat hotel Společenský dům. O Vánocích 1932 (již po smrti T.B., pod záštitou J.A. Bati;  pozn. Cyg.) se tu zahajoval provoz a budova byla tak prostorná, že se tu samy nabízely místnosti pro různé využití – a tak se zde začaly konat umělecké výstavy. Hned v následujícím roce zde vystavovali malíři Radimský, Hála, Frolka, Kohout.

Noviny tehdy věnovaly hodně pozornosti zejména Frolkovi a ještě v lednu 1934 se vracely k jeho nedávné výstavě: „Výstavní sál Společenského domu ve Zlíně se rozhořel barevným veselím obrazů mistra Antoša Frolky. Jednu z těchto scén vidíme i na .... obraze, který zakoupilo město Zlín."

Škoda, že se o tomto nákupu nedočítáme víc – měl starosta města Dominik Čipera v úmyslu ozdobit interiery radnice, anebo se tu snad objevil záměr vytvářet sbírku v městském majetku?

Hlavní pozornost se ale tehdy obracela jinam – ve stejné době se nakupovalo také pro firmu Baťa a tyto nákupy se znásobily od roku 1936 pořádáním Zlínských salonů.

Vraťme se však ještě na zlínskou radnici. O tom, že se zde záměrně vytvářela umělecká sbírka, máme výřečnější zprávy z let 1946 – 1948 – tehdy zlínská radnice za značné sumy nakupovala obrazy a sochy s výslovným určením, že jde o nákupy „pro městskou galerii".

Potom však peněz ubývalo a po únorovém převratu r. 1948 nastaly jiné starosti. A tak zlínská městská galerie nevznikla.ů V některých městech však takovou galerii mají.

Zdeněk Pokluda

Universita T.Bati ve Zlíně

citace: Magazín Zlín 10-2016

světové války. Tradují se z té doby dvě pozoruhodné události. V té první, archivně nedoložené, hrála úlohu osobnost Karla Čapka. Tehdejší šéf obuvnického podniku J.A. Baťa snad z četby jeho knih i světového věhlasu autora usoudil, že by jeho jméno mohlo přispět ke zvýšení prestiže firmy. Rozpoznal Čapkovu schopnost poznávat lidi a pronikat do jejich povah a osudů. A nabídl prý Karlu Čapkovi místo vedoucího personálního oddělení firmy. Nepřekvapilo, že Čapek, především umělec a člověk zcela jiného ražení lidského i postoje světonázorového, tuto nabídku nepřijal.

Ta druhá událost se točí kolem spisovatele Jana Drdy. Byl dopisovatelem Lidových novin a pracoval ve Zlíně někdy od jara 1937 do konce roku 1938. Přišel na pozvání Baťových filmových ateliérů s Jiřím Brdečkou, aby pracoval na scénáři filmu o Karlu IV., který chtěl J.A. Baťa natočit k svému budovatelskému obrazu. Svědčí o tom i dochovaný nástin Drdova scénáře, který nese název „Karel IV. – středověký podnikatel“. Vyzdvihuje v něm mimořádné budovatelské, podnikatelské, hospodářské i politické schopnosti středověkého vladaře jako historický vzor a příklad.

Obrazek

    Lovu Zdar! Ale než zahoukají rány a padne první kořist, opatřte si dobrou loveckou obuv, ve které se můžete pustit do oranišť,  do kamení, do bláta i do vody. Vzor správné lovecké obuvi vidíte na našem snímku. Vrch je z nepromokavé maštěné kraviny, podešev ze silného kruponu. Model Baťa. (Pestrý týden, 1937)


Přípravné práce na filmu nebyly však dokončeny. Ukázala se nedostatečná technická vybavenost zlínských atelierů a odradily i vysoké finanční náklady. Rozhodlo se tedy natočit něco ze současného průmyslového podnikání a za tím účelem zakoupen román Benjamina Kličky „Do posledního dechu“. Ten zařadili do dramaturgického plánu v pronajatých atelierech v Hostivaři na rok 1939. Ale nakonec Němci Hostivař zabrali a štáb filmařů se vrací do Zlína. Tak na to vzpomíná jeden z našich předních filmových režisérů. (Se studiem spolupracovali scénáristé Jan Drda, K.M.Walló, režiséři Martin Frič, Otakar Vávra, Jindřich Honzl, kameramani A. Hackenschmied, Josef Míčka, Pavel Hrdlička, Bedřich Košťál a fotograf Jan Lukas. Pozn. C.)

Obrazek

 

Někdy od poloviny třicátých let se dá zaznamenat pronikání firmy Baťa do povědomí československé kulturní veřejnosti. V říjnu 1936 zahájila I. zlínský salon výtvarného umění a založila stálou zlínskou galerii, do níž zakoupila na 500 uměleckých děl. Dále firma zveřejnila rozhodnutí nakupovat každoročně umělecká díla v hodnotě 100 000,- Kč. S velkou publicitou se pak konaly Zlínské salony  každý rok. A patřily nepochybně k obohacení tehdejšího kulturního a společenského života u nás.

Obrazek

 

 

Zlín byl vydáván za druhé centrum umění po Praze. Mezi umělci, kteří svými díly obesílali salony, nechyběla jména našich nejpřednějších: Špály, Svolinského, Obrovského, Radimského, Rady, Beneše, Španiela, Makovského, Bendy a dalších. Se jménem sochaře Otakara Španiela spojujeme i jeho sochu T.G. Masaryka z konce 30. let, která stávala na prostranství před nedávno zbouranými budovami škol. Se jménem malíře Radimského pak obraz monumentální krajiny ve vstupní hale Společenského domu.

Obrazek

 Konkrétněji k nahoře umístěné fotografii - snímek se jmenoval "Na sto procent" a jednalo se o snímek, presentující služby firmy Baťa. Karel Höger ve zlínských atelierech  pod vedením Otakara Vávry ztvárnil roli snaživého prodavače. Psal se rok 1938, Högerovi bylo 29 let a Inka Zemánková dlela ve Zlíně na turné s orchestrem Bobka Bryena.

 

 

V září 1939 se zahajovalo vyučování ve zlínské Škole umění. Měla především vychovávat výtvarníky a návrháře pro potřeby Baťova průmyslového podniku. Jako učitele sem povolali mnohé naše přední umělce v čele se sochaři Makovským, Havelkou, Jaškou, malíři Wiesnerem, Gajdošem, Kobzáněm a restaurátorem prof. Fr. Petrem. Zde vystudovali i naši současní vynikající umělci Z. Kovář, J. Habarta, M. Axman a další. Vynořují se nám současně i počátky českého moderního průmyslového designu, když na V. zlínském salonu v roce 1940 předvedli Makovského model obráběcího stroje. A na výši se ve Zlíně udržovalo i umění reklamy, plakátu a propagace. Škoda, že jsme později tak lehkovážně připustili přestěhování této školy, která spoluvytvářela kulturní atmosféru města.

Obrazek

 Baťovy závody vypsaly soutěž na svůj jarní plakát, dotovanou značnými cenami. Na snímku návrhy vyznamenané pěti cenami:

I. cena A. Moder - Kč 10. 000,-

II. cena J. Schörl - Kč 7.000,-

III. cena K. Skála - Kč 5.000,-

IV. cena J. Šváb - Kč 3.000,-

V. cena L. Vranovský - Kč 2 000,-

(foto Pestrý týden)


 

V roce 1936-37 došlo k vyhlášení prvních Baťových literárních a novinářských cen. V porotě zasedaly významné osobnosti kulturního života jako dramaturg Fr. Götz, prof. Albert Pražák, redaktor dr. Rutte a pod. Mezi oceněnými nacházíme díla spisovatelů a básníků Seiferta, Holana, Glazarové, Konráda, Poláčka, Šaldy, ale také historika Pekaře a předsedy vlády Hodži. Do Zlína J.A.Baťa zval české a slovenské spisovatele, aby psali díla z průmyslového prostředí a s optimistickým postojem k životu.

Obrazek

 

 

 

 


Ne všechno se zjevně výše uvedené porotě povedlo. Hodnotitelé nemohli sice tušit, že legionář, beroucí se každým slovem za vlast, zradí a stane se synonymem totálního kolaboranta, ale mohli si alespoň něco zjistit o jeho rozháraném soukromém životě. Seznali by pravděpodobně, že takové osobě cena nepatří.(1938)

 

 

 

 

 

 

V lednu 1936 byly např. vypsány dvě velké ceny na román ze současného života v hodnotě 20 000 Kč a 10 000 Kč za knihu básní (Automobil, přirovnatelný k dnešní nižší střední třídě, tehdy stál 25 000 Kč. Typoý malý rodinný domek pak od 20 tis. Kč. Pozn. C.). Do této atmosféry nemohl ovšem zapadnout „Botostroj“ Svatopluka Turka, jejíž autor upadnul v nemilost firmy Baťa již v roce 1933. V novinových článcích potom J.A. Baťu dávali vládním představitelům za vzor jako příklad kapitalisty – mecenáše.

 

V polovině roku 1936 otevřeli Baťovy filmové ateliery na Kudlově. Už ve dvacátém sedmém roce v reklamním oddělení firmy vyčlenili skupinu pro výrobu propagačních filmů a natáčeli první Baťovy žurnály. Když se ve třicátém čtvrtém rozhodlo o stavbě atelierů, vyslali skupinu filmařů na zkušenou do Hollywoodu. A tak se později na Kudlově setkáváme se jmény vynikajících umělců J. Koldou, A. Hackenschmiedem, E. Klosem, H. Týrlovou i K. Zemanem. A také se jmény dalších našich předních režisérů a herců, kteří zde občas působili. Ve svých začátcích zde např. Karel Höger natočil instruktážní film. Nebo ve čtyřicátém roce zde točil celovečerní film režisér Vl. Slavínský.

Obrazek

 1936
 

Jinak ale bylo zlínské studio zaměřeno především na krátké filmy. Zde se také zrodila myšlenka prvních Filmových žní v červenci 1940.

Obrazek

 

Obrazek

 

Ovšem první setkání s filmovým uměním se datuje už k roku 1919-20. Tehdy postavila fa. Baťa dřevěný sál, t.zv. „búdu“ někde v místě dnešní Tržnice, kde se hrávalo také divadlo a kino. 

Obrazek 

Vzpomínaná bouda není v červeném kroužku (ten byl vytvořen k článku o prof. Kotěrovi), ale pod ním. Díváme se vlastně do prostoru dnešního náměstí Práce, exponováno je z dnešní budovy č. 13 a zakroužkované domy v roce 1932 nahradilo Velké kino.


A když „búda“ v listopadu 1922 vyhořela, hrávalo se kino zdarma a denně v tovární jídelně. A po dostavbě prvního obchodního domu (Tržnice) v roce 1927 se biograf přemístil tam. Hrávalo se třikrát denně za vstupné jednu korunu. A konečně od roku 1932 také v nově vybudovaném Velkém kině . (Potom se kinu na Tržnici říkalo „Malé“. Pozn. C.)

Obrazek

 JÍDELNA v továrně firmy Baťa z let první světové války. Zde se také promítaly filmy.



V letech 1936 a 1938 se otevíraly dvě budovy Studijních ústavů. Jejich posláním bylo přispívat k vědecko-technickému, kulturnímu i světovému vzdělání zaměstnanců průmyslového podniku i k popularizaci jeho pracovních úspěchů. V tom druhém se také konávaly Zlínské salony, a později zde našla sídlo Škola umění. Ještě před vznikem ústavů, v roce 1933, mezi nimi postavili Památník T. Bati, který plnil své poslání také jako ojedinělé museum obuvi (dnešní Dům umění). Na jaře 1938 odejel do Paříže arch. F.L. Gahura, aby tam studoval akustické a výtvarné úpravy sálů. Po návratu byla pak podle jeho návrhu provedena úprava Velkého kina na divadelní sál.

Obrazek

TAK VYPADAL INTERIER Velkého kina po úpravě na divadelní sál v roce 1939. Mnozí ještě pamatujeme pomalé stmívání světel za zvukolamy po bocích stěn. A také, když po deštích se pod tlakem vody protrhla od bombardování neopravená střecha a silný proud začal padat na diváky v sále. Vzhledem k tomu, že se sál nikdy nezaplavil, musel být v pohotovosti dole u pódia nějaký odtokový otvor.

 

A koncem čtyřicátého roku zahájena řada deseti divadelních představení uvedením Prodané nevěsty. Ale už i v dřívějších letech zde hostovaly naše přední divadelní, hudební i pěvecké soubory. Mezi nimi pražské Národní divadlo a jeho umělci, Česká filharmonie, Pěvecké sdružení moravských učitelů i známá komorní hudební tělesa. Velké kino od jeho počátku stavěli s vědomím, že se později přemístí a vestaví do komplexu kulturně-společenského centra. I úprava divadelního sálu tvořila provizorium.Trvalého stánku umění se však tehdejší Zlín nedočkal.

Obrazek

 1935

(Pro později narozené - PSMU znamená Pěvecký sbor moravských učitelů. Pozn. C.)


Z iniciativy umělců a členů hudebního spolku Dvořák se však už v první polovině třicátých let Zlín dočkal založení Hudební školy (dnešní LŠU). Tady se později zrodilo z profesorů školy i t.zv. Zlínské trio, které si získalo uznání i v jiných městech republiky. Ve Zlíně se konávaly koncem 30. a počátkem 40. let pravidelné Hudební máje a v prosinci roku 1943 se konal první koncert Zlínského filharmonického orchestru, založeného při hudební škole Dvořák. Šlo o sedmdesát členů z řad nadšených amatérů i členů tovární hudby a zde byl počátek pozdější Filharmonie pracujících (dnes Filharmonie Bohuslava Martinů, pozn. C.).

Obrazek

 

Nové komorní trio, utvořené ze členů učitel. sboru městské hudební školy „Dvořák“ ve Zlíně; zprava J. Růžička, E. Babilonová a A. Mück. Trio účinkuje 11. března v brněnském rozhlasu. (Pestrý týden 1936)


 

 

 

 

 

 

 

 

 

V roce 1939 povolali na otrokovickou školu učitele Františka Lýska, aby zde po vzoru svých proslulých Jistebnických zpěváčků založil dětský sbor. A slavil  i tady úspěch, když pod jménem Baťových zpěváčků šířil krásu dětského zpěvu.

fotosoutez-bata-34-web.jpg

 

V té záplavě velkorysých kulturních a uměleckých akcí, které přispívaly k popularitě i slávě firmy Baťa a jejích představitelů, sehrával významnou úlohu i tovární časopis „Sdělení, jehož první číslo vyšlo už v polovině roku 1918. Od počátku třicátých let byl přejmenován /po několika pokusech/ na „Zlín“ a dodnes je pro nás bohatým archivním zdrojem informací také o kulturním životě města. Tak se dovídáme, že již v roce 1918 ve Zlíně založili knihkupecké družstvo, jehož členem byl i Tomáš Baťa. Provozovalo své knihkupectví v rázovitém „valašském“ kiosku v Nádražní ulici. Svetozar Úlehla – jméno prvního zlínského knihkupce. Nebo že Tomáš Baťa už v roce 1928 povolal do Zlína brněnské malíře A. Mervarta a J. Hlavicu, aby se zde inspirovali životem továrny a okolní krajinou.

Obrazek

 KIOSEK KNIHKUPECTVÍ Svetozara Úlehly, který stál v Nádražní ulici. Snímek pochází z roku 1918.


V roce 1926 založila firma Baťa vydavatelství a knihkupectví „Tisk “ společnost s .r.o. S polovinou kapitálové účasti T. Bati, s druhou polovinou Dominika Čipery . Nový kapitál ve výši 400 000 Kč tam vložil později Jan A. Baťa. I když mělo poslání širší, plnilo zpočátku především úkoly hospodářské a politické v boji za požadavky a cíle firmy. Vzpomeňme třeba na svazky z těch let, které vycházely jako „Knihovna Baťovy služby veřejnosti“ v době obecních voleb nebo v boji o zlepšení železniční dopravy. Teprve později se začaly uplatňovat také širší zájmy kulturní a vzdělávací. Vycházela zde literatura česká, silná však byla i orientace na literaturu anglosaskou a západní. V popředí stálo také studium cizích jazyků a literatura odborná, zaměřená na potřeby podniku a výchovu jeho zaměstnanců. Vycházet zde ovšem měly i knihy a publikace představitelů firmy nebo tehdejších politických a hospodářských prominentů.

Obrazek

Vladimír Hroch – Varenhaus

 

Jako jednu z posledních zde vydali v roce 1938 knihu „Budujme stát pro 40 000 000 lidí“, jejímž autorem byl Dr.h.c. J.A. Baťa. Ten zvláštně získaný titul i sama kniha jako by dovršily ambiciosní kulturní a hospodářskou politiku autorovu. A snad i naplnění jeho snu o novodobém Karlu IV., středověkém podnikateli, o němž natočit film k obrazu svému se mu už nepodařilo.

Obrazek

 Augustin Merhaut - na ulici v Baťově čtvrti.

 

POZN. AUTORA: Teprve nedávno se podařilo objevit článek J.A. Bati o jeho jednání s Karlem Čapkem v továrním časopise Zlín ze dne 4. ledna 1939 při příležitosti Čapkovy smrti. J.A. Baťa v něm mimo jiné uvádí: „Snad málokdo ví o tom, že jsem s ním před 4 lety jednal o jeho práci ve Zlíně. Doufal jsem jej získat pro činnost šéfa osobního oddělení. Chtěl jsem, sleduje jeho porozumění  pro lidi, dáti mu školu v průmyslu a hospodářství, aby pak mohl na universitě přednášet novou sociologickou vědu. Odmítl to.“

--------------------------------------------------

 

Výstava stavebnictví

od 8. září do 8 října

Obrazek

Exposice Zlína - ve třech samostatných dílech: chystaný okres Zlín, město Zlín, závody Baťovy. Montáže části okresu naznačují, že chystaný okres se stanoviska hospodářského, sociálního, kulturního a dopravního má své odůvodnění. (Exposici navrhoval arch. Rossmann.)
(Pestrý týden 1933)
 
V popředí můžeme vidět maketu stavby, která ve Zlíně určitě nestojí. Jedná se totiž o t.zv. brněnský Baťův mrakodrap. Ten nakonec v zamýšlené podobě nebyl postaven. Stavbu zmařila dřevnatost a omezenost úřednictva a zákulisní boje na radnici (jak trvalé....). Tak se upouštělo od věže, patro po patru mizelo, až zbyl dnešní Dům Služby Baťa v Brně. Projektoval ing. arch. Vladimír Karfík.

Obrazek


A ještě jedno srovnání se zde nabízí. Kam si šli designéři městského stylu (nového) Zlína pro inspiraci? Když vidím písmo, použité na výstavě.....