Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hotel společenský dům   v otrokovicích - Baťově 

Pravoslav Enhert v Tepu nebo Zlínských novinách, 1991

Pavel Novák, Zlínská architektura 1900 - 1950

 

Nejvýznamnější stavba v Otrokovicích – hotel Společenský dům vzpomíná každého prvního května své výročí zahájení provozu (1936). Tento objekt se stal svědkem mnoha nejzávažnějších událostí života Otrokovic od samotného počátku, přes dobu dvou okupací až po dnešek. Hostil nespočet významných osobností už v první den slavnostního otevření, kterému bylo přítomno celé vedení firmy Baťa v čele s J.A. Baťou, Marií Baťovou, Tomášem Baťou (tehdy dvaadvacetiletým), Josefem Hlavničkou, Dominikem Čiperou, Hugem Vavrečkou, Liboslavem Masným a dalšími. Našli bychom tam i tvůrce a stavitele objektu – ing. arch. Vladimíra Karfíka  a Jana Kašpara, starostu Otrokovic Josefa Krčmu a celou řadu prominentních hostů v čele s Eliškou Junkovou.

Obrazek

 

     V době okupace pobýval ve Společenském domě jednu noc kat českého národa K.H. Frank  a to všechno kolem statečného chování personálu hotelu je na věky zapsáno v jeho unikátní kronice. Ve Společenském domě nocovali i naši přední spisovatelé – Jan Drda, A.C. Nor, Karel Schneipflug, Jarmila Glazarová, herci a herečky – Antonie Nedošínská, Ferenc Futurista, Radovan Lukavský, sportovci – legendární Karel Koželuh, Věra Čáslavská, Emil Zátopek, mistr světa v šachu A. Aljechin, další šachová třída Paul Keres, účastníci mezinárodní motocyklové šestidenní soutěže a sportovci řady zahraničních klubů. Z politiků – ministr vnitra z roku 1939 generál Josef Ježek, ministr Bohumil Laušman, předseda vlády Zdeněk Fierlinger, ministr Málek, generál Ečer (zástupce naší republiky u norimberského soudu), arcibiskup litoměřický a pozdější kardinál Trochta – rodák z nedaleké Francovy Lhoty, sovětští důstojníci osvobozenecké jednotky v májových dnech roku 1945, desítky delegací z celého světa a také prezident republiky (18. června 1936). Než si přiblížíme okamžik slavnostního zahájení 30. dubna 1936, uveďme několik technických údajů. 

Obrazek 

Ideovým tvůrcem stavby byl ing. arch. Vladimír Karfík za spolupráce Antonína Mikysy a Antonína Špota.1) Práce zahájili 24. dubna 1935. Neuvěřitelná (na dnešní podmínky) se zdá doba budování: 11 měsíců a 6 dní! Náklady na stavbu dosáhly výše 5 600 000 Kč. Objekt stojí na 98 betonových studních o průměru 150 až 200 centimetrů a na 12 studních o průměru 260 centimetrů v hloubce přes 6 metrů. Konstrukci stavby tvoří železobeton s použitím standardního modulového systému. Jednotlivá křídla jsou řešena jako trojtrakt. Průčelí má horizontální kompozici. Režné zdivo meziokenních pilířů se kombinuje s průběžnými parapetními pásy s omítkou.

Objekt o půdorysu trojcípé hvězdy uzavírá parkový prospekt náměstí, zaujímá osovou polohu a tvoří protějšek továrním objektům fy. Baťa. Členění objektu do hvězdicového tvaru je v pojetí tradičních, čistých konstruktivistických staveb neobvyklé a v měřítku prostoru působí příznivě.

Stavbyvedoucího dělal Jan Kašpar a pomáhali mu mistři Jan Fojtík, Josef Jirsák, Foral a Kaňůrek. Na stavbě pracovalo 60 až 130 zaměstnanců různých profesí. Elektroinstalaci měl na starosti Alois Kýbl, stroje a jeřáby Josef Zalabák a výbornou partu fasádníků Josef Ondruška. V souvislosti se stavbou hotelu, ale i obchodního domu, se současně dobudovávaly a předávaly k užívání asfaltové silnice, chodníky, veřejné osvětlení, probíhaly terénní a zahradní úpravy, sázely se stromy a keře.

Obrazek

V hotelu se hrávala boxerská utkání, kulečník, kuželky, šachy, stolní tenis, konaly se bohoslužby, koncerty a divadelní představení. Od samotného počátku bylo součástí provozu hotelu kino. V roce 1950 v budově zahájil činnost závodní klub, nastěhovala se tam veřejná knihovna, dlouhá léta tam fungovala školní jídelna a do roku 1940 se v lidové restauraci stravovali přes polední přestávku zaměstnanci závodu. Hotel sloužil také jako školící středisko studijního ústavu, základna leteckého útvaru československé armády a centrum slavných poválečných karnevalů. Krejčovskou živnost v objektu provozovali manželé Daňkovi, trafiku manželé Krčmářovi, potom František Grossert a Jaroslav Vlachynský, holičství a kadeřnictví manželé Illkovi. Našli bychom zde i čističe obuvi a výtažného.

Obrazek

Společenský dům v Baťově v polovině padesátých let, tedy na Stalinově náměstí a s nezbytným „eróháckým“ praporem a názvem Závodní klub Svit n.p.

 

Autorem plastik v hale je ak. sochař B. Jahoda, tvůrce sochy koželuha  před zlínským hotelem.

K nejvěrnějším hostům Společenského domu patřili Josef Gergela, Rudolf Večeřa a ing. Strachota a dlouhodobými zaměstnanci byli Leopold Fojtík, Božena Krobathová, Tomáš Rybář, Stanislav Blahoš, Milan Stehlík, Anežka Křiváková a Antonín Prokop.

Již dvakrát zmíněná slavnostní chvíle pro celý Baťov nastala 30. dubna 1936, kdy v předvečer Svátku práce otevřeli Společenský dům. Na místě, kde právě před necelým rokem se ještě všude rozkládalo neutěšené kalné jezero bahnité vody s naplavenou půdou  z kopce Tresného, vytvořila lidská práce rozlehlé, parkově upravené prostranství, dva až čtyři metry nad dřívější úrovní půdy a v jeho středu krásnou, rozlehlou budovu určenou pro společenský život obyvatel nového města. Oslavné zahájení provozu se stalo prvním bodem májového programu.

Obrazek

Velkou část z deseti tisíc účastníků do Baťova dopravily zvláštní vlaky ze Zlína a další z nich přijeli auty a autobusy. Zatímco široké, rovné třídy a prostranství před Společenským a obchodním domem se zaplňovalo lidmi, utvořil se dlouhý lampionový průvod, který ve 20 hodin došel k hotelu osvětlenému reflektory a neony.

Na terase hotelu se shromáždil značný počet významných hostí ze Zlína a Baťova. Po pěti dělových ranách, oznamujících začátek oslav, zazpívali mladí muži a ženy z Baťova za doprovodu hudby píseň „Průkopníci . Poté promluvil ke shromážděným účastníkům vedoucí pomocných závodů v Baťově pan Hynek Baťa. Úvodem vzpomněl úporných bojů s bažinami, na nichž vyrostlo a dále roste, zásluhou Tomáše a Jana Bati, moderní průmyslové město. Řekl: „Otevíraje tento dům, myslíme na to, aby byl místem naší společné radosti a našeho osvěžení. Všechno, co dělá lidský život krásným, silným, zajímavým a radostným, je ovocem zdravého a čilého společenského života. Stane se žádoucím a hledaným střediskem našich hostů z celého kraje. Život, který se v něm rozproudí – to jsem přesvědčen – dá oprávněný důvod, abychom byli na něj hrdi. Jsem si jist, že my v Baťově to dokážeme.“

Obrazek

Po projevu Hynka Bati vykonala vlastní akt otevření Společenského domu jeho choť, paní H. Baťová slovy: „Otevírám tě, dome zábavy, radosti a přátelství. Buď šiřitelem dobrého Baťova jména do celého světa tak, jako družné spolupráce a srdečného pohostinství.“

Program zakončily fanfáry, po kterých množství hostů zaplnilo jednotlivé sály, kino a kabaret v kavárně. Současně na prostranství u vchodu do závodů byl vypalován ohňostroj. Zábavný program trval až do půlnoci.

Obrazek

Ve stínu slávy otevření Společenského domu ve stejný den zahájili provoz obchodního domu. Ten postavili za 8 měsíců a 10 dní v době od 19. srpna 1935 do 29. dubna 1936 na půdorysu 20 x 80 metrů se suterénem a třemi nadzemními etážemi a prodejní plochou 4800 m2. Tato stavba byla součástí výstavby hotelu, také ji vedl stavitel Jan Kašpar za spolupráce mistra Josefa Mrázka.

Obrazek

Obchodní dům na Bahňáku od Vladimíra Karfíka, úplně dokončeno v roce 1947.


Na závěr je nutné vzpomenout, že prvním vedoucím hotelu byl František Kříž a do roku 1991 se v této funkci vystřídalo 13 osob. Pan Bruno Sedláček se dokonce třikrát ujal řízení podniku a spolu s Jaroslavem Skálou vydrželi ve vedení nejdéle.

S velkým výhledem a moudrostí se hotel stavěl v roce 1936, pomyslíme-li, že i po 73 letech slouží veřejnosti – obyvatelům dvacetitisícového města i návštěvníkům Otrokovic z tuzemska i zahraničí. Za uplynulou dobu došlo pochopitelně ke značným interním změnám, vynuceným rozkolísanými poměry společenskými i přírodními událostmi, povodně nevyjímaje. Život budově dávají lidé – nejen návštěvníci, ale také personál všech profesí. Umění kuchařů, cukrářů, ochota obsluhujících, důslednost práce pokojských, znalosti recepčních, čistota údržbářek pořádku, odbornost mechaniků technických zařízení, obětavost pomocného personálu a moudrost řídícího aparátu. Krásné na tom povolání je, že v prostředí hotelu se lidé cítí svátečněji, když pomyslíme, kolik svateb se zde oslavilo, kolik novorozeňat zapilo, na kolika kulturních představeních, zábavách, plesech a v kině tisíce lidí pobavilo.

Obrazek

 

Stále je nutno oceňovat práci minulých generací, poděkovat jim a stejně tak ocenit i poctivou starost dnešních dobrých pracovníků, kteří nesou štafetu dále.

Kdo nectí poctivou minulost, nemůže očekávat, že bude vzpomenut v budoucnosti. Hotel společenský dům představuje pojem a s hrdostí se může hlásit každý z jeho zaměstnanců, že v něm pracoval. Za těch 73 let spoludotvářel osudy mnoha lidí z Baťovky, Svitu, Otrokovic, tuzemska i zahraničí. Poznávali se zde, bavili, radovali, vzdělávali a rádi se vraceli.

Obrazek



1)      Stavba společenského domu v Otrokovicích-Baťově byla realizována po užší soutěži, ke které vyzvalo vedení firmy architekty – Gahuru, Karfíka a Vítka. J. Baťa požadoval, aby se půdorys podobal hvězdě. Gahura navrhoval hvězdu čtyřcípou, uprostřed se zaskleným dvorem a zahradní úpravou. Zvítězil však návrh Vladimíra Karfíka.