8

jarmarky na náměstí

( TEP 1992)

V pamětech měšťanů zlínských se uvádí šest jarmarků spojených

s tarmaky (trhy na dobytek), které se ve městě konaly každým rokem. Zatímco jarmarky měly své místo odedávna na starém náměstí, bylo pro tarmaky vyhrazeno místo hlavně na trhovisku  u mýta při silnici do Prštného a od roku 1890 na Kvítkové ulici, naproti Hornímu mlýnu.

Šlo o – v době našich pradědů – události natolik významné, že se ve škole ani nevyučovalo.

Jedna z dochovaných fotografií nám ukazuje hlavní zlínské náměstí za deštivého jarmarečního dne roku 1919. V jejím pravém dolním roku vidíme sochu patrona hasičů sv. Floriána [1], na protější straně k severu pak sochu sv. Donáta [2]. Ty nás také zorientují v prostoru – můžeme tak lépe určit místo, ze kterého je fotografováno. Neznámý autor snímku se nacházel v budově pošty „Na Minaříkovém“, která byla kompaktní částí dnes již neexistujícího jižního bloku domů. Zobrazen máme severovýchodní roh náměstí – velkou část domů na severním okraji a zlomek obydlí z východního bloku.

Vzpomenuté sochy nám zůstaly uchovány jako jediná upomínka na dobu pozdního baroka. A – navzdory některým pozdějším tvrzením – by přežily i zamýšlenou rekonstrukci náměstí, jak byla navržena roku 1987.

Uprostřed v popředí, na kamenné dlažbě pocházející z doby starostování Mikuláše Kašpárka, zabírají místo výrobky zlínských hrnčířů [3] z Nadkostelí. Poněkud stranou tu stojí i svérázný trakař s deštníkem [4], se kterým sem přijížděl Neugebauer z Dolního náměstí (Trávníku – Grygova).

Mezi sochami obou svatých a před východní frontou náměstí stojí boudy a stojany zlínských ševců a papučářů [5]. Tady svého času prodávával také Antonín Baťa zvaný kaplan, otec zakladatelů Baťových závodů i jejich pokračovatele. Později se tu objevil také nejstarší zlínský švec Antonín Machalický, který zamlada pracoval u Roberta Florimonta , prvního zlínského „továrníka“ přes boty.

Souvislé řady jarmarečních bud se táhly podél vozovky, která vedla napříč náměstím od východu z ulice Hlavní (Rašínovy) do ulice Školní a Kovářské (Bartošovy). Tady měli své stanoviště zlínští bednáři, provazníci, štětkáři, nožíři, opálkáři (výrobci ošatek) i další [6]. A nechyběly tu ani boudy cukrářů a perníkářů, „Turka s medem“ nebo čokoládového „Franty z Kolína“. Patřily sem rovněž stánky výrobců zlínského „orkafu“, plátna s modrotiskovými vzory. Dlouho do večerních hodin zde bývalo živo, v zimě často při světle petrolejek – k tomu přispívaly další  jarmareční atrakce. Nezapomínejme také na provoz všech pěti hostinců na náměstí, kterým v dobách trhů nastávaly tržbové žně.  

Mimo vzpomenutých šesti jarmarků za rok patřily k životu na náměstí také sobotní trhy na máslo, tvaroh, vejce, drůbež i ovoce a zeleninu, které se konávaly mezi Floriánem a Donátem, případně i na schodech pod nimi. Pamětníci na sklonku XIX. století uváděli, že ceny bývaly velmi nízké. Tak např. věrduňk másla, t.j. 12-15 dkg (záleželo, jak měla babka zavážený kámen) stával 11-12 krejcarů. Nebo máz mléka (asi 5/4 litru) přišel na deset krejcarů, pár kuřat na 25 až 40 krejcarů, husa na 60 krejcarů až 1 zlatý. (Měna zlatková -   z celní libry o váze 500g se razilo 45 zlatých, které se dělily na 100 krejcarů.)

Vrchovatý žejdlík třešní přišel zájemce na dva krejcary – zda to znamená mnoho nebo málo, těžko dneska říci. Chybí standardní srovnání, společenské podmínky byly příliš odlišné pro vytvoření nějakého universálnějšího přepočítacího agregátu. Nezbude tedy nežli mít k našim zlínským předkům důvěru. Ale nepředstavujme si trh v malém, vesnickém Zlíně jako čistě lokální záležitost. Prodávající dojížděli z širokého okolí, zelenina se „importovala“ třeba až od Bzence.

Vraťme se k naší fotografii, na které mimo trhovců vidíme i spoustu tehdejších objektů. Z východní fronty náměstí zaznamenáváme pouze dva domy. Nejkrásnější – bohužel mimo zorný úhel objektivu - patřil MUDr. Gerbecovi, prvnímu závodnímu lékaři firmy Baťa. Koupil jej od kavárníka Susky a bývalou provozovnu zcela přestavěl.

Vedlejší objekt (částečně jej vidíme při levém okraji) je spojen se jmény Mariany Krausové a potom její dcery Marie Stašové, jejíž cukrárna byla ve Zlíně vyhlášená. Potom patřil řediteli škol Horákovi [7], pak jej koupil židovský obchodník Weinstein. Poslední dům východní fronty [8], tvořící roh s ulicí Hlavní (Rašínovou), patřil původně starostovi Mikuláši Kašpárkovi a později jej koupil rovněž Weinstein.

V prodloužení fronty domů ulice Hlavní (Rašínovy) pokračuje do náměstí jeho severní strana s řadou přízemních staveb. Nedejme se klamat zlínskou specialitou – falešnými štíty s nakreslenými okny. Na fotografiích objekty vypadají jako patrové. Měla to být ochrana proti šíření častých požárů. Zlínu se kvůli této netypičnosti říkalo „malý Jerusalem“.

První – nejdelší – dům zprava s trojúhelníkovými motivy na hraně štítu patřil původně staviteli Rychmanovi [9]. V roce fotografování v něm sídlí obchod Antonína Tůmy, rodina učitele Rektoříka a také kancelář Rolnické záložny.  Její zásluhou byl původní objekt zbourán a v roce 1932 na jeho místě vyrostl dnešní třípatrový dům s obchody.

Vedlejší – nejvýstavnější – objekt [10] s výraznou střechou a grafitovou výzdobou pod její římsou patřil majiteli firmy „Karel Meisel – Zlín, velkoobchod zemskými plodinami export – import“.

Dále směrem doleva pokračují domy obchodníků Josefa Linkenhelda [11], Jakuba Schindlera [12] zvaného „na schodkách“ a hostinec řezníka Seiberta [13].

Za lípami při pravém okraji vidíme část střechy se štítem patrového domu [14], nesoucího č.p. 63 a patřícího Vincenci Kašpárkovi. V něm roku 1894 začali sourozenci Antonín, Tomáš a Anna Baťovi s výrobou papučí.

Celá severní fronta starých přízemních domů odešla z obrazu náměstí v průběhu let 1929 až 1932. Začal konec historického charakteru kdysi jediného zlínského náměstí. Jarmarky a trhy na něm ale probíhaly ještě dlouho.

Ve Zlíně v červenci 1992