Jdi na obsah Jdi na menu
 


HISTORICKÉ STAVEBNÍ PROMĚNY ZLÍNSKÉ TOVÁRNY bAŤA A SVIT

 

Akad. arch. EDUARD STAŠA

(Tep 1989)


 1910

Obrazek

PRVNÍ TŘÍETÁŽOVKA

Při její stavbě (1906) se zhodnotily zkušenosti Tomáše Bati z jeho pobytu v Americe (1905).

Vzorem se staly plány, které T.B. zakoupil při svém prvním zaoceánském pobytu za 100 $. Nová dvoupatrová tovární budova s dřevěnými podlahami a stropy měla vnější půdorys 61,4 x 15 m. Byla zbudována pro potřeby rozšiřující se obuvnické výroby a využívali ji rovněž jako sklad obuvi.

Dle: ČR-MZA – Brno, pracoviště Zlín, fond Baťa, XV. stavební odd., inv. č. 107

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

 

Situace továrny k roku 1910. V červnu roku 1900 se závod sourozenců Baťových stěhoval ze zlínského náměstí k novému nádraží {B}. Od srpna se změnil na veřejnou společnost „T. & A. Baťa k provozování výroby plátěné a houněné obuvi ve Zlíně“. U nádraží se začaly stavět první tovární budovy. Ale věrohodnou půdorysnou podobu továrny máme až na katastrální mapě z roku 1910.

Na ní zde už není první přízemní tovární budova 20 x 20 metrů „zpola zděná, zpola dřevěná“, kde pracovalo kolem sta lidí. Místo ní zde stojí první tříetážová zděná budova  60 x 15 metrů pro 500 lidí naproti nádraží u hlavní brány. Tato budova byla později prodloužena a v roce 1944 jako budova č. 16 při bombardování zničena {A}. Po návratu T. Bati z USA v roce 1905 se začal zavádět „americký způsob výroby“. V půdorysném seskupení vidíme také patrovou budovu kanceláří vedle brány i novou strojírnu a strojovnu s parním pohonem 100 HP, a sklady surovin a výrobků.

V sousedství na západní straně tušíme zbytky továrničky M. Lehra, která v roce 1909 vyhořela a kterou potom T. Baťa převzal {A1}. Dál k západu zakresleno pod písmenem „C“ staré obecní trhovisko „Na Dolním Újezdě“, které se později stalo i prvním hřištěm SK Zlín. Na jižním okraji továrny se klikatí původní cesta do Malenovic. A u ní pod písmenem „D“ panská kontribučenská sýpka, snad už i s vilou správce firmy a pak ředitele Josefa Blažka. Právě díky jeho pamětem se dovídáme podrobnosti o první stávce v závodě v roce 1906, kdy řada dělníků byla propuštěna nebo závod opustila.

Obrazek

 Takto vypadala továrna v době, o níž píšeme (1906), fotografovaná z kopců Nad stráněmi (Jižní svahy). První tříetážová budova měla ještě dřevěné nosné sloupy a trámy ve stropech. Fungovala až do náletu v listopadu 1944.

Původ projektu této budovy (a čtyř dalších, které ve stejném stylu přibyly do roku 1922) je v Severní Americe. Tomáši Baťovi jej, když odejel v roce 1904-05 do U.S.A. na zkušenou, prodal průmyslový výrobce z Lynnu (Massachusetts) jménem Bresnaman. Ne příliš nový, ale osvědčený systém přišel T.B. na $ 5 000,-.  (Dle verse Vojtěcha Křečka plány na tuto budovu zakoupil při své první zaoceánské cestě Tomáš Baťa za  $ 100,-. Pozn C.)

Tomáš Baťa zajistil samozřejmě převedení výpočtů a výsledků z amerického standardu do metrických jednotek. A postavil  (1906) za pomoci tříletého bankovního úvěru první budovu amerického typu.

Tohle je přesně prapříčina, proč Baťovy závody (ať již obuvnické, strojírenské, nebo třeba chemické a punčochářské ...) nesou vzhled a atmosféru továrních provozů amerických, a to již před rokem 1923, po němž nastoupily svou dlouhodobou éru budovy nového typu.

Při pravém okraji snímku, na ulici Malenovská (v původní trase), stojí kontribučenská sýpka, ještě bez Blažkovy vily. Ta tam plnila úlohu konzumu až do otevření prvního obchodního domu (Tržnice) v roce 1927. Pro orientaci zlínských – nachází se v místě dnešních budov 32-42.

prvni-trietazovka-web.jpg

 

S firmou se rozešel o rok později i její prokurista František Štěpánek, aby založil vlastní továrnu na Cigánově. Když v červnu 1908 zemřel spolumajitel firmy Antonín Baťa, převzal její vedení zcela jeho bratr Tomáš. Firma v roce 1910 zaměstnávala asi 350 lidí, vyráběla 3400 párů obuvi denně. Pro orientaci zlínských uvádíme pod F zámek, E panský dvůr, Gškola   (Frant. Josefa I., pozn. C).

 

 

1918
Obrazek

Na situaci továrny z roku 1918 vidíme, jak se její území mnohokrát zvětšilo. Napovídá tomu už polohopisný plán továrny vyhotovený v roce 1916.

Díky dodávkám rakousko-uherské armádě vzrostla výroba obuvi až na 10 000 párů obuvi denně v roce 1917 a 3900 zaměstnanců. Přiměřeně tomu také probíhala výstavba továrních budov. Ještě před válkou v roce 1912 postavili první řadu rodinných domků na západním okraji za trhoviskem {1} a za války v roce 1915 druhou řadu domků {2}, která ohraničila území továrny od západu. Firma odkoupila obecní trhovisko {C} a přeložila jej na jižní okraj ke konzumu u sýpky {C1}. Došlo také k prvnímu částečnému přeložení silnice Malenovské, která vytvořila jižní část závodu.

K první tříetážové budově u nádraží přibyla koncem války druhá pětietážová budova na jihovýchodním okraji pozemku (později, až do dneška č. 13, pozn. C.). Uprostřed situace pak halová budova koželužny a extrahárny a pod ní k silnici nová kotelna a strojovna.
Obrazek

Západní část Baťových závodů v roce 1922. Dobovou realitou je ještě nepřesunutá Malenovská ulice (stará silnice do Prštného), vlevo vidíme Blažkovu vilu a sýpku (na místě pozdějších centrálních skladů, b. 32), vpravo řady provisorních dřevěných staveb za "zdí" a mohutné parní zdroje energie. Všimněme si i "interní" Baťovy elektrifikace staveb, jištěné řadou sloupů a držáků se stovkami isolátorů. Silnice vede kdesi v poloze dnešní b. 22 a 32, t.zn. strojovny stojí u dnešní budovy č. 23 a 33. V pozadí vlevo nahoře mansardový domek na ulici Antonínově. Foto pravděpodobně z dnešní budovy č. 13 (Frema).  

Baťovy začátky na dolních zahradách 

 

 

 

Stavěla se i řada provizorií, dřevákové dílny a skladiště. Válečná situace si vynutila zřízení družstevního konsumu {B}, jídelny a noclehárny. Za ohradou závodu došlo k zakoupení panské cihelny pod Růmy a k zavedení strojní výroby cihel. Vybudována též nová silnice do Březnice a u ní skupina patrových domků u pozdější Malenovské.

Obrazek

Búda je stodola v popředí, zatržená oblast (vztahuje se ke stati o J. Kotěrovi) vyznačuje domky pro úředníky fy. Baťa (zbořeny v souvislosti s výstavbou hotelu a Velkého kina), nalevo od nich stojí "Paukárna", panská ovčírna, lidovým názvem adorující dobu, kdy baron Klaudius Bretton (panství 1804-1849) ve Zlíně provozoval chov bource morušového a zařízení na zpracování kokonů.
 

Na louce jižně pod továrnou (v místě dnešního náměstí Práce) postavila firma v roce 1919 t.zv. „búdu“, dřevěný sál pro kulturu a tělocvik {D}. Severní hranici továrny tvořila železnice a brány u nádraží {A}. Za železnicí se meandrovitě vinula Dřevnice. Na mapě máme také zachyceny objekty panského dvora {E}, zámku {F}, školy {C} a vily T. Bati {K}.

Obrazek

Zlín - Baťovy závody v letech 1924/25

 

1934

Obrazek

 

Situace továrny z roku 1934. V tomto období došlo poprvé k rozšíření

TOVÁRNÍ ČTVRŤ

„Zprávy veřejné služby technické"

Baťova tovární čtvrť působí svým zevnějškem přívětivě a mile; není tu nic ponurého vzhledu a neuspořádanosti jako u mnohých jiných továrních závodů. Všady je pořádek a vzorná čistota, nejen uvnitř, ale i vně.

Široké asfaltové silnice a betonové chodníky, vroubené stromy a zelení, a prostranná nádvoří zabezpečující volný přístup světla a vzduchu lahodí spolu s čistými, řádně udržovanými budovami oku pozorovatele.

Tuto čtvrť lze označiti právem jako vzor továrny.

 

Dle: ing. Piskač Josef, Baťův Zlín po stavební stránce, Praha 1932, str. 5

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

výstavby budov na území mezi železnicí a Dřevnicí. Původní území mezi Malenovskou ulicí a železnicí je vyčerpáno. Nové plochy získány též zrušením sportovního stadionu za nádražím a jeho novou výstavbou za Dřevnicí  u elektrárny {A}. Na území původního stadionu se staví čtyři nevelké budovy pro dřevovýrobu. Vznikají rovněž plynárny   {N} a 12 budov západně od elektrárny. Hlavní bránu přemístili do dnešního prostoru a před budovami č. 2 a 3 zřídili autobusové nádraží {M2}.

Uvnitř závodu došlo ke zrušení koželužny a extrahárny, které postavili v nových pomocných závodech v Otrokovicích. Dokončila se řada továrních budov začínajících čísly 3, 41 a 51 i řada budov strojírenských podél Malenovské ulice po budovu č. 91.

Obrazek

Baťova reklama z roku 1934.

 

V té době pracovalo ve zlínském podniku 22 000 zaměstnanců a vyrábělo se 166 000 párů obuvi denně. Hranice podniku se posunula za budovu č. 91 k Dřevnici, a podél ní směrem k Čepkovskému mostu za budovu č. 7. Mimo areál podniku pokračovala výstavba prospektu internátů {G}, školní čtvrti {J} a obchodního domu {D}, Velkého kina  {E} a hotelu {F}. Zformovalo se tak dnešní náměstí Práce. V roce 1931 dokončena čtvrť Letná, před dokončením stojí i Zálešná a Podvesná, rozestavěny jsou Díly.

Zlín - Baťovy závody

 

 

 

 

 

 

1944
Obrazek

 


 

 

 

 

Situace z doby válečného bombardování v listopadu 1944 je v podstatě shodná se stavem podniku v letech 1939-40. V té doby už se stavebně vyčerpalo území „původní“ i pozemky mezi železnicí a Dřevnicí. Dokončily se tam řady budov začínající čísly 133, 143, 152, 162, 172 a 182 až k prštenskému hřišti. V roce 1935 se dokončila budova výzkumných ústavů č. 64-65 a v roce 1938 také správní budova č. 21. V té době v podniku pracovalo 32 000 lidí a ti vyráběli 180 600 párů denně. Stavbou koupaliště (Baťáku, pozn. C.) v roce třicet devět došlo ke zrušení ulice Tovární od nádraží. Místo ní vybudovali novou komunikaci na Trávník a k nádraží prodloužením ulice od internátů (dnešní Gahurovu, pozn. C.).

Obrazek

Koupaliště Baťák (oficiální název ovšem zněl „U továrny“) nepřežilo až převrat v listopadu 1989. Ač zasaženo v listopadu 1944 pěti leteckými pumami, fungovalo dále (s lidovým názvem navzdory režimu). Jediný otevřený bazen, který disponoval ohřívanou vodou.

 

Výstavba v závodě za druhé světové války stagnovala a není co podstatného zaznamenat. Do proměn jeho stavebního půdorysu však zasáhlo bombardování americkými letadly 20. listopadu 1944. Ze 33 zasažených továrních budov bylo deset zničeno úplně, ostatní pak vážně nebo méně poškozeny. Nejhůře pumy postihly závody obuvnické, gumárenské a sklady. Zbrojní výrobu zasáhly jen zčásti ve čtyřech budovách. 270 bomb o váze 250 kg svržených během několika minut (z toho 100 na území továrny) způsobilo nejen velké hmotné škody, ale také ztráty na lidských životech. Ze 24 usmrcených osob pracovalo 15 ve firmě Baťa, ze 41 těžce zraněných činil podíl zaměstnanců 35.

Uváděná situace – mapka znázorňuje rámcově rozsah škod.

První baťovská tříetážovka - později budova 16 - po bombardování 20. listopadu 1944

 

1983

Situací – mapkou z roku 1983 se uzavírá územní stavební vývoj zlínské obuvnické továrny. Po válce v roce 1945 pokračovalo odstraňování válečných škod. V dalších letech se staré a poškozené budovy rekonstruovaly, jiné musely být zbourány a na jejich místě se stavěly budovy nové. Vznikly nové typy obuvnických budov  č. 14, 15 a 44, dále pak nové budovy 32-33, 34, 43, 52 a 53 a desítky víceetážových i přízemních budov dalších. Došlo i rozšíření energetického centra – elektrárny, ke stavbě chladících věží a i prvního železobetonového komína.

Obrazek

Stavělo se na území už tradičním, ale také na plochách zcela nových za Dřevnicí. Celkový rozsah nové výstavby znázorňujeme na naší situaci.

Připomeňme si, ze po znárodnění došlo k rozdělení fondu budov mezi tři hlavní výrobní odvětví: Svit – ZPS – Rudý říjen (obuv – stroje – pneu). Nezávislý vývoj každého z nich vedl brzy ke střetávání zájmů. Ukázalo se, že ani do maxima využité území nestačilo k dalšímu stavebnímu vývoji. A tak dochází k výstavbě nových závodů ZPS v Malenovicích, pneumatikárny v Otrokovicích, kordárny ve Velké nad Veličkou, Plastimatu v Chropyni.

Obrazek

Jednou z prvních továrních budov, postavených po osvobození, byla 15. budova. Na horní fotografii pohled na staveniště při zakládání stavby, dolní snímek ukazuje fázi hrubé stavby v roce 1947.
 

Také n.p. Svit rozšiřuje svoji výrobní a územní působnost mimo hranice města. Z jeho areálu se vymísťují i některé výzkumné a projektové ústavy i stavební závody, posiluje se význam skladů a distribuce obuvi. Za ohradou podniku se budují objekty, důležité i pro jeho další vývoj. Pěší podchod před hlavní bránou  (1979), autobusové nádraží  (1984) , nadjezd nad železniční tratí (1986) a další. Patří sem i spoluúčast obuvnického podniku na výstavbě sídlišť a veřejných budov. A tak to historické sepětí mezi jeho vývojem a výstavbou města zde trvá od jeho počátků až do dnešních dnů. A míří dál do budoucna.