Jdi na obsah Jdi na menu
 


společnost

tisk s. s r.o. zlín

(Tep  1990, autor (autoři?) neznámý)

Sdělení, zlín,

nový zlín,

tep nového zlína,

svit - a dnes tep

                                   (-zp-Tep asi 1988)

 

Vyprávění se dále účastní Josef Vaňhara a historik David Valůšek.

Z gottwaldovských novin byl svitovský „Tep“ méně rozšířený než "Naše pravda", ale zato nesl nesrovnatelně delší tradici, a to včetně modifikace jako městské, krajské, republikové a odborné noviny. Obuvnické závody (dříve Baťa, poté Svit) totiž vydávaly nepřetržitě po pětasedmdesát let noviny pro své zaměstnance. Za tu dobu se osmkrát změnil jejich název, lišila se periodicita, vyvíjela grafická úprava – jejich „kabát“; proměnami času prošel též obsahový profil těchto závodních novin. Ale zůstávalo to hlavní – kontinuita a trvalý dialog se čtenářem.

Když bylo Lidovým novinám padesát let, vydal jejich redaktor Bedřich Golombek při této příležitosti knížku. Mezi jinými vzpomínkami v ní popisuje, jak kteréhosi večera roku 1918 přišel do redakce Lidovek Tomáš Baťa. Nechtěl předplatné, požadoval cosi více.

"Dejte mi tři redaktory a dva sázecí stroje. Budeme ve Zlíně dělat časopis. Odvezu si je hned."

Tomáš Baťa měl v Lidových novinách pár osobních přátel (šéfredaktora Heinricha a hospodářského redaktora Klusáčka). Ti mu dokázali, že žádných sázecích strojů není v redakci nazbyt. Ale plně jej neodhadli. Rozhodl-li se jednou pro něco, neznal překážek a s nevyčerpatelným elánem se vrhal do řešení problému.   

Malou akcidenční tiskárničku již podnik měl - tisknula hlavně úkolové lístky, štítky na obalové krabice pro obuv a běžné tiskopisy. Disponovala několika kasami běžného písma a dvěma - třemi tiskařskými strojky, z nichž největší stačil právě tak na čtyři nevelké stránky zamýšleného časopisu.

 List začal vycházet v době, kdy ještě zuřila první světová válka, a tomu odpovídá i vzhled nejstarších výtisků – chatrný, hrubý válečný papír, málo vzhledný tisk. Malý čtyřstránkový deníček kvartového formátu. Nákladu nízkého, jak bylo prostředí podniku a přibližně desetitisícovému Zlínu úměrné.

První číslo pod názvem „Sdělení zřízenectvu firmy T. & A. Baťa“ dostali zájemci do rukou 25. května 1918. Jako vlastní titul se graficky zvýraznilo první slovo názvu. V úvodním prohlášení (psaném Tomášem Baťou) si čtenáři mohli přečíst: „Válka vytvořila ve všech oborech zvláštní poměry. S velkým napětím, jak nikdy před tím, sledujeme zprávy z veřejného života, o průběhu války, o stoupání cen a t.d. To proto, že všechny tyto zjevy hluboce zasahují do našich rodinných poměrů. Dnes nelze se před těmito zjevy uzavříti ..... V boji o dnešek se však snadno zapomíná na boje o zítřek. I válka bude jednou skončena. Jistě však každý na tento okamžik toužebně čeká, ale málo kdo si uvědomuje, že nastálým mírem se neskončí naše starosti rázem. Neboť přechod z válečného hospodářství do mírového nebude překonán za den ..... To všechno nemůže být starostí jen jednoho člověka, ale všech, kterým továrna je zdrojem příjmů. Snad mnozí již o tom přemýšleli, snad i vyměňovali názory. Nezbude, než častěji se vraceti k těmto myšlenkám .... Proto se firma odhodlala, vyhovujíc potřebám doby, vydávati tato Sdělení svému zřízenectvu, aby již nyní bylo zde jakési pojítko...“

Obrazek

Sazárna v závodech T. & A. Baťa ve Zlíně v roce 1919. S vysokou pravděpodobností nacházela v přízemní budově, kterou vidíme za první vstupní bránou do závodů naproti vlakovému nádraží.  ( foto OA Klečůvka)


Udělejme drobný úkrok a podívejme se, co asi vedlo T. Baťu k činu v tehdejších Evropských poměrech neobvyklému. Především počet zaměstnanců  -  4 101 dělníků v roce 1917 nedávalo příliš možností je hromadně informovat na nějakém shromáždění (uvědoměme si, že neexistovala žádná reprodukční technika).  Zároveň se zrodila pevnější struktura závodu - dílny s mistry, nadmistry, vedoucími provozů a t.d. Baťa neměl šanci hovořit s každým osobně a své spolupracovníky oslovovat potřeboval.

 

Navíc T. Baťa zřídil za války v podniku jídelny a potravinový konsum, kterýmiž prostředky zajišťoval, aby obyvatelé Zlína netrpěli hladem jako zbytek Předlitavska. Od prvních čísel přinášelo "Sdělení" zprávy o každé větší dodávce mouky, masa a tuků, oděvů, topiva. Publikovalo rovněž ceny, za něž se prodávají a pravidelně oznamovalo výběr a ceny jídel v závodní jídelně. Podrobný jídelní lístek zaujal čestné místo úvodních článků na titulní straně a vydržel tam devět let. Později, při vzniku "Zlína", nezmizel. Pouze se přestěhoval dovnitř novin.

 

Pravidelnou rubriku časopisu (dosti velký prostor) vytvářely drobné zprávy z mimopracovního života zaměstnanců - oznámení sňatků, životních výročí, narození dětí .... a blahopřání k takovýmto příležitostem. Časopis podporoval zakládání nebo oživování různých spolků, publikoval zprávy z obchodní činnosti, přinášel oznámení a referáty o ochotnických a divadelních představeních, ze sokola, z turistiky a také ovšem o vzrůstajícím sportovním dění.

ObrazekJídelna v továrně T. & A. Baťa v letech první světové války.


 

Pod názvem SDĚLENÍ (s různými podtituly) vycházely tyto noviny v letech 1918 až 1929. Prostému názvu odpovídal i jednoduchý obsah – již  zmíněné praktické informace o zásobování, dopravě, výrobních záležitostech, ale také o vztahu k práci. Noviny vycházely jako týdeník zpočátku na 2 stranách, ale časem se jejich rozsah zvětšoval až na 16 stran (1929); obsah se rozšířil o informace ze světa, o aktuality ze zlínské kultury a sportu a další různé informace. Jejich součástí se staly i články vzdělávací s velmi specifickými tématy, např.: O svobodě, Náš amerikanismus, Masaryk a marxismus, Alkoholismus a dělnická otázka, Pracuješ-li, pracuj dokonale, Šetřme čas, Výchova k individualitě a t.d.

 

Rok 1919 až 1922 znamená postupný, nenápadný nárůst kvality tisku a v týdeníku se sporadicky začínají objevovat i fotografie (mizerné úrovně, jak by dodal Josef Vaňhara).

 

Zlomový rok, jak pro Zlín, tak pro továrnu? 1923. Závody zahájily přestavování válečné provizorní fabriky budovami nové architektonické kvality a Tomáš Baťa vstupuje na kolbiště komunální politiky. Volby je Obrazeknutno ovšem vyhrát. A jako by to nestačilo, bylo zde radikální řešení odbytové krize a revalvace koruny. Snížení cen bot o 50 % a snížení mezd o 40 %.  To druhé kompenzované zajištěním základních životních potřeb pro zaměstnance v přijatelných cenách. 

 

Není podstatou této kapitoly pitvání volebního boje z roku 1923. Ale do té doby levicové směřování Československa bralo rychle za své a dle toho kampaň vypadala. A "Sdělení" se činilo. Tiskly se zvláštní přílohy s projevy T. Bati, skartovaly se, aby se vzápětí objevily nové s textem totožného obsahu, zkráceným a mnohem údernějším. Nic nebylo možno ponechat náhodě. Baťa navíc dokázal prostřednictvím svého tisku reagovat na výpady politických konkurentů.

Vítězství ve volbách přineslo jednu, zprvu nenápadnou novinku. Baťovy noviny se rozšířily za bránu závodu a od tohoto roku informují i o aktuálním dění ve městě.

 

 Sdělení z 51. týdne roku 1926 (uváděno jako IX. ročník, což odpovídá roku prvního vydání 1918):

strana 1                  strana 6

strana 2                  strana 7

strana 3                  strana 8

strana 4                  strana 9

strana 5

 
      Použit jeden z výtisků, zveřejňovaných Krajskou knihovnou Františka Bartoše ve Zlíně – škoda jen, ze nepublikovali každý týden jedno číslo, v řadě, jak vycházela „za Baťů“.

Vydávání, původně slibované v redukované podobě "1 x měsíčně", postupně ochabovalo, poslední výtis ze "staré" knihovny byl z dubna 1933. Poté se instituce stěhovala, na "nevydávání" kdosi kompetentní přišel, publikován Zlín z dubna 1934. Od té doby celá akce spinká nezaslouženým odpočinkem krajem kryté intituce.

 

Ve druhé polovině let dvacátých dochází však už v závodě jednak k členění výroby na samostatně hospodařící útvary a jednak 26. března 1926 zakládá Baťa společně se svým prokuristou Dominikem Čiperou „Tisk s. s r.o., Zlín“ se základním kapitálem 200 000 Kč. (Současníka možná zarazí vysoký počet písmen ve zkratce. Odpovídá ovšem obchodnímu zákoníku předválečnému. Sama firma Baťa a Tisk používala ve svých publikacích marketingově sympatičtější přípony „společnost s.r.o. – i s tečkou za předponou. Pozn. C.) Předmětem podnikání  společnosti se stalo vydávání časopisů, literatury a uměleckých děl, jejich rozmnožování, tisk reklamních plakátů kamenotiskem, knihkupectví, nakladatelství, antikvariát, obchod s věcmi uměleckými, obchod s hudebninami, půjčovna knih, čítárna a papírnictví a později i kinematografie. Těsně před okupací k tomu přibyl ještě prodej plynových masek. Společnost Tisk vydává všechny Baťovy časopisy, vyrábí reklamní plakáty a ostatní potřebné tiskoviny.

Obrazek

Baťovy závody - stará tiskárna (asi 1924). ( foto OA Klečůvka) 

 

Důvod vzniku námi sledované společnosti tkví především v systému samostatně hospodařících celků Baťových závodů. Podmínka vykazovat zisk z činnosti každé výrobní jednotky byla i příčinou  soustavného rozšiřování tiskárny, která, aby mohla vydělávat, musela pro svou volnou kapacitu hledat zákazníky mimo okruh závodu. Pro takové podnikání však vlastní firma T. & A. Baťa koncesi neměla. Získává ji proto vytvořením společnosti Tisk, s. s r.o. Udělení koncese pro kamenotisk se podařilo pomocí přijetí zlínského litografa Karla Čapka (Dnes podobný způsob ošetřuje živnostenský zákon a jeho institut t.zv. odpovědného zástupce. Pozn. C.). Ve vnitřním uspořádání tiskárny se však nic nezměnilo.

Stále je umístěna v přízemí (nejstarší) administrativní budovy firmy Baťa. Vlastní sazárnu s jedním sázecím strojem Intertyp. Dále se člení na jednu malou tiskárnu s jedním strojním a jedním ručním multigraphem, se dvěma cyklostyly, lisem, strojem Sieglem a se třemi číslovači. Tak zvaná velká tiskárna disponuje rychlolisem, ofsetovým strojem, kamenolisem, ručním a strojním protahovacím lisem. Konečně můžeme najít i knihařskou dílnu s příslušným vybavením. V závodě pracuje šest sazečů, tři strojní mistři, tři nakladači a 34 dalších osob.

Obrazek

 

Navenek však ve vzájemném hospodářském styku vystupují společnosti Tisk a firma Baťa vůči sobě jako plnoprávní hospodářští partneři. Svědčí o tom i dopis z 9. ledna 1933, kterým obchodní oddělení firmy Baťa uplatňuje vůči Tisku nárok na úhradu škody ve výši 25 000 Kč za pozdní dodání tiskopisů pro reklamní účely.

BOLŠEVISMUS

 

Stalin chtěl se jednoho dne přesvědčit na vlastní oči o situaci malozemědělců, označované za velmi bídnou. Zajel si tedy do vzdálené provincie; na cestě poli zastavil jednoho sedláka a ptal se ho: „Jak se ti vede, soudruhu?"

„Není to nejhorší, báťuško komisaři."

„Je to lepší než dříve?"

„A to zas ne. Dříve jsem měl dvě košile a dvoje kalhoty; dnes mám jen jednu košili a také jen jedny kalhoty."

„No přece od košile a kalhot nezávisí blahobyt země, soudruhu! V Africe nemají negři vůbec žádných košil a kalhot."

Sedlák hledí na něj chvíli a pak praví: „To už tam mají bolševismus tak dlouho?"

Kladderadatsch

Výběr 1934, str. 10

Základním ustanovením společnosti Tisk bylo, že deset procent dosaženého čistého zisku připadá na reservní fond. Výše zisku kolísala v různých letech podle hospodářské konjunktury. V roce 1928 činila 13 605 Kč, o rok později jen 867 Kč, v roce 1931 26 572 Kč a v roce 1937 dokonce 43 032 Kč.

Společnost se utěšeně rozrůstala. V r. 1938 zde pracuje již 465 zaměstnanců. Organizačně ovšem tito lidé patří stále pod vedení Baťových závodů, jak vyplývá i ze schématu středisek celého podniku. V roce 1930 vzniká ještě při firmě Baťa Národní vydavatelská společnost s. s r.o. Praha.

Zrození společnosti Tisk znamená nejen další rychlý rozvoj Baťovy tiskárny, ale také vznik dalších časopisů. Ještě závěrem roku 1927 oznamuje časopis Sdělení, že se připravuje vydávání magazínu „Zpravodaj Baťa“, který je určen nejen pro vedoucí pracovníky závodu, ale také pro jiné podnikatele. Pod heslem „Váš čas je drahý“ uvádí Sdělení, že nový žurnál bude přinášet výběr důležitých hospodářských, politických a kulturních zpráv se zaměřením i na obuvnickou výrobu. Pražský list Tribuna poznamenává v následujícím roce v článku „Baťa jako novinář“ že zlínský továrník vydáním nového časopisu nastupuje přímou cestu k vydávání vlastních novin.

Výběr - vtip Lenin

 

Baťa skutečně v té době činí opatření k rozšíření své propagandy. Sdělení v roce 1930 začíná vycházet pod názvem ZLÍN (když se před tím neujalo Slovo Zlína) a vydávají je tak až do dubna 1945. Současně se mění formát časopisu na t.zv. středoevropský A3. Ještě větší rozruch, zejména v novinářských kruzích, vyvolají však o rok později zprávy, že se Baťa chystá koupit moderní výkonnou rotačku a nové stroje pro svou tiskárnu. Mnohé listy se zmiňují i o tom, že zlínské Sdělení bude vycházet jako deník. Předehrou mělo být, že noviny začaly vycházet ve vyšší frekvenci -  k průvodnímu pátečnímu vydání přibylo r. 1931 i pondělní a r. 1932 také středeční.

FILOSOFIE ZLÍNSKÉHO TISKU

Podnikový tisk byl formován v úzké návaznosti na podnikovou filosofii a nejvlastnější politické zájmy Baťova koncernu. Ideový program, z nějž v podstatě vycházely redakční zásady baťovského tisku, shrnuje následující these Tomáše Batě:

„Mají-li noviny sloužiti veřejnosti, pak je třeba, aby objevovaly , podporovaly a tvořily takové osobnosti, zjevy a události, které mohou býti lidem vzorem. Mají přinášeti vzory, které probouzejí ctižádost lidí mladých stejně jako odhodlanost dospělých změřiti své síly a schopnosti s těmi, o kterých píší noviny na předních i posledních stranách. Takové noviny tvoří nejen velké živnosti, továrny, obchody, města a státy, ale především velké lidi. Neboť teprve v soustředěném světle veřejnosti, jakým mají býti dobré noviny, nalezne člověk ty svoje síly, jež mu pomohou vytvořiti díla, jaká by nikdy nevykonal, kdyby zůstával v ústraní a potmě."

V baťovském tisku – na příkladu časopisu Zlín – tak byly preferovány především zprávy positivní (jako např. informace o veřejně prospěšných stavbách, stavbách soukromých podniků, zprávy o vynálezech a t.p.). Za nežádoucí byly v redakci považovány např. zprávy o sexuálních výstřelcích a zrůdnostech, o stávkách (s výjimkou těch, které mohou míti odraz v hospodářském životě celého státu), o bezvýznamných příjezdech a odjezdech, ale také osobní polemiky a bezúčelné kritiky a pod.

viz Cekota Ant., Zásady pro zpravodaje časopisu „Zlín"; Zlín 1931

Zdroj: Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole

Fámové“ zprávy se vyvinuly především z informace květnového čísla Věstníku Masarykovy akademie práce o tom, že Baťova redakce žádá akademii o doporučení odborníků, kteří by s listem spolupracovali, neboť se uvažuje, aby časopis Sdělení vycházel jako deník. Informace má značnou odezvu a některé listy se netají jistými obavami. List „Český typograf“ uvádí, že Baťa chce zřejmě zasáhnout nejen do vydávání novin, ale snad i do jejich cen. Připomíná také, že Baťova tiskárna není ceníková a že této konkurence by si měli všimnout vydavatelé denních listů, aby se nakonec nedočkali nemilých „překvapení“. A list „Československá republika“ 22. listopadu 1931 k tomu poznamenává: „Zvykejme si na to, že všechno je možné.“

Zprávy o přeměně zlínského týdeníku v deník přejaly i některé zahraniční noviny. Mnohé z nich uváděly, že zlínská administrace bude mít také své filiální redakce a že Zlín hledá novináře i pro zahraničí.

K vydávání deníku ve Zlíně sice nikdy nedošlo, i tak ale Baťa nákupem nové rotačky upozornil na to, že veřejné mínění bude muset napříště daleko více počítat s jeho propagandou. Zlín pak vycházel třikrát týdně o celkovém rozsahu 24 stran (týdně). Prohloubila se dosavadní orientace novin (typická již pro Sdělení) na propagaci baťovské organizace práce, formování k individualismu, informace z výroby, vynálezcovství, hodnocení nejlepších pracovníků a t.d., a samozřejmě nechyběly ostré polemiky s levicovým tiskem.

 S větší plochou novin se ve třicátých letech rozšiřoval záběr zpravodajství na širší Zlínsko a celou jihovýchodní Moravu, a také na světové dění. V letech 1942-45 vycházelo pondělní vydání pod názvem Náš kraj, středeční vydání dostalo titul Svět.

Obrazek

 

Již ke konci dvacátých let si Baťa platil službu „Středoevropské výstřižkové kanceláře Argus“, aby měl dokonalý přehled o všech novinových zprávách, které se týkaly jeho závodu i podnikání. Všechny výstřižky se pečlivě archivovaly a kdykoliv byly k disposici, vznikla-li nutnost na některý článek zareagovat. Baťa se k tomu také dokonale připravil.  Nová rotačka představovala jeden z nejmodernějších strojů tohoto druhu v Československu. Její výkon 30 000 výtisků v hodině a možnost použití i čtyř barev najednou vytvářelo pro redakci zlínského Sdělení příslib velkých možností.

Obrazek

Namísto deníku začal však Baťa rozšiřovat periodicitu a počet svých časopisů. Změnu v původním záměru vyvolalo několik příčin, a to z ekonomické i psychologické stránky. Baťa a jeho redakce zřejmě včas poznali, že zlínský deník by ve venkovské oblasti Valašska i Slovácka poměrně s obtížemi hledal odběratele. Navíc by jeho působnost omezovalo jak území, tak také zájmový okruh odběratelů, zvláště když oblastí Baťovy propagandy byla především prezentace zlínských závodů, ekonomických otázek výroby, obchodní, finanční a především podnikatelské činnosti.

Naproti tomu větší počet časopisů s týdenní periodicitou a jen částečným zaměřením na určité zájmové kruhy dával lepší předpoklady pro získání čtenářů v širší oblasti republiky a s daleko větší působností na veřejné mínění. Další vývoj v rozvoji baťovy propagandy také plně potvrdil přednosti tohoto řešení ve vydávání zlínského tisku.

Svou roli tu již tehdy hrála rozhodně i skutečnost, že v psychologické působnosti na vědomí čtenářů má daleko větší a trvalejší účinky časopis, než rychlý, stručný a tím i prchavěji působící převážně zpravodajský obsah denního tisku. Charakteristická grafická úprava časopisů dává také větší možnost k uveřejňování delších úvah i článků s polemickou tématikou, což vyvolává u čtenáře pocit objektivního zaměření listu. A Baťovy časopisy se snažily využívat těchto psychologických faktorů v co nejširší míře a s co největšími účinky. Rozhodně i tady, stejně jako ve výrobě a podnikatelské činnosti, využívalo Baťovo propagační středisko vše, co tehdejší moderní význační teoretikové nabízeli.

K pátečnímu Zlínu přibyl v třicátých letech záhy i Zlín pondělní a na jaře roku 1932 začíná vycházet ve středu takzvané Velké vydání Zlína. A tyto tři časopisy jsou v dalším období hlavní propagační agenturou Baťových závodů. Jejich společný náklad činil zpočátku 80 000 a později až 140 000 výtisků. Každý z časopisů měl vyčleněný určitý okruh své působnosti.

tisk-autokatastrofa-web

 

I rubriky časopisu jsou voleny záměrně tak, aby obsahem působily na výrobní aktivitu. V rubrice „Čísla mluví“ pravidelně zveřejňují přehledy vyplacených účastí na zisku, a to ze 48 gumárenských a obuvnických dílen a z osmi dílen strojírenských. Jak přehledy uváděly, pohybovala se tehdy výše odměn účastníků v dílnách od 40 do 120 Kč a odměny předáků od 80 do 230 korun týdně. Uváděly se i průměry nejvyšších mezd dělníků, které se například ve strojírnách pohybovaly v té době od 400 do 500 korun.

Rubrika „Ze světa“ přináší články o nové obuvnické technice, o obchodu a uvádí příklady a bilance konkurenčních podniků a dokonce největšího obuvnického koncernu v USA, jehož roční výroba činila téměř 45 milionů párů Obuvi. Pod názvem „Z obchodního světa“ přináší časopis pravidelný přehled cen obilí a masa v republice.

ObrazekJe zřejmé, že obsah časopisu byl volen tak, aby pokud možno v co největší míře nahrazoval pracovníkům závodu jiné noviny a časopisy a tím omezoval působnost jiné propagandy.

V pátečníku jsou přetiskovány  občas i projevy šéfa závodu T. Bati. A nutno přiznat, že některé jeho úvahy svými argumenty zní rozhodně přesvědčivě. Tak v článku „Vůle vydělávat“ z referátu na konferenci vedoucích závodu Baťa mimo jiné píše: „V naší práci je místo pro sto tisíc lidí pracujících rozumně, ale ani pro deset pracujících nesmyslně. Včera v devět hodin večer jsem zjistil, že oddělení starého papíru posílá na Bahňák auta s papírem v ceně 40 Kč, ač za dovoz platí 60 Kč. V hodinu se toto oddělení stalo zbytečné.“

Otázky tehdejší krize nedaly však na sebe dlouho čekat ani na stránkách časopisu. Hovoří o tom článek šéfa závodu: „Co budeme dělat“, v němž mimo jiné vystupuje proti podporám pro nezaměstnané. Toto jeho stanovisko vyplynulo ze skutečnosti, že zaměstnanci závodu, jelikož nebyli odborově organizováni, neměli v případě nezaměstnanosti nárok na podporu  a právem se tedy, v době krize let třicátých, cítili poškozeni. Proto razí Baťa z nouze, i když v podstatě správnou, zásadu, že vyplácení podpor je pouze odčerpávání finančních prostředků bez jakéhokoliv vytváření hodnot, což nemůže krizi zmírnit, nýbrž jen prohlubovat. Píše, že stát, aby získal prostředky na podpory, musí zvyšovat daně, což vede k dalšímu snižování národního důchodu a ztěžuje rozvoj podnikání. Baťovým požadavkem bylo, aby vláda hledala nouzové pracovní příležitosti pro nezaměstnané při opravách silnic, regulaci toků a podobně. V této věci přecenil ovšem Baťa možnosti kapitalistického systému doby, i když firma Baťa později realizovala tyto myšlenky zřízením tak zvaného pracovního tábora v Lutonině  pro nezaměstnané, kteří se ucházeli o práci v závodě.

Baťa sám svou zásadu o výpomoci nezaměstnaným brzy porušil, když nařizuje zásobovacímu oddělení závodu zlevnit stravování v jídelnách obchodního domu tak, aby souhrnná cena snídaně, oběda a večeře nečinila více než čtyři koruny. Současně snižuje ve svých obchodech ceny brambor na čtyřicet haléřů za kilogram a masa na šest korun za kilogram. K těmto opatřením ho přiměla skutečnost, že po letech konjunktury se i Zlína opět dotýká krize a daleko více než dříve tu znovu nachází živnou půdu činnost komunistické strany.

Baťu o tom dokonale přesvědčili i dosud zaměstnaní dělníci v jeho závodě na 1. máje roku 1932. Tehdy se totiž májové oslavy ve Zlíně pořádat neměly – zřejmě z obav vystoupení nezaměstnaných a z agitace komunistické strany (také nemám z roku 1932 žádné relevantní fotografie, pozn. C.). Když se Baťa dověděl, že oslavy vzdor jeho plánu budou, sestavila redakce jeho časopisu narychlo zvláštní vydání s dodatečným májovým programem. Ani na okamžik nemínil Baťa v agitační práci přenechat iniciativu komunistům. Následující dny jeho časopis takticky vyzvedává disciplinovanost zaměstnanců závodu, kteří si tentokrát sami dokázali Svátek práce spořádaně a v klidu oslavit.

Také v dalším období musí obsah časopisu reagovat za zostřující se rozpory, vyvolané všeobecnou krizí. Pro vnitřní propagandu má zlínský pátečník naštěstí stále ještě dostatek argumentů. Závod propouští, ale neomezuje výrobu. Nutnost udržet si zahraniční trhy i přes ochranná cla vyžaduje však další snížení cen obuvi a tudíž i podstatné zvýšení produktivity práce. A navzdory vyšší nabídce pracovních sil mzdy dělníků v Baťově závodě se v tomto období zvyšují, takže i nadále agituje v pátečním Zlíně rubrika „Čísla mluví“ s přehledem o mzdách a účasti dělníků a předáků. Stále častěji však musí časopis polemizovat s propagandou komunistického tisku. Články o SSSR, tentokrát už samozřejmě tendenční, se objevují vedle zpráv o soudních žalobách proti komunistickému senátorovi Mikulíčkovi o zabavení komunistické brožury  („Baťabankrot, pozn. aut.“)  a podobně.

Přesto se však časopis snaží vytvářet dojem klidu a soustředěné snahy překonat kritické údobí zvýšeným úsilím všech pracovníků. Po tragickém skonu Tomáše Bati v červenci 1932 se na stránkách časopisu objevovaly úryvky z jeho pamětí, které měly zvýšit podnikavost zaměstnanců hledáním možností k další racionalizaci výroby. Redakce vyhlásila i soutěž s názvem „Více podnikavosti“. Čtenáře časopisu vyzvala k zasílání příspěvků o dobrých výsledcích podnikavosti z různých oborů práce. První cena 5000 Kč byla rozdělena jako čestné odměny mezi dvanáct autorů. Další ceny činily 2500 a 1500 korun – to snad nejlépe svědčí, jakou snahu vynakládalo vedení závodu na vytváření nálad a optimismu, že krizi je možno překonat zvýšením racionálního podnikání.

Obrazek

     A jak Tomáš Baťa začínal své vyprávění?

     První moje umění, na které si pamatuji, byla modlitba. Má zbožná matka naučila mne velmi záhy Otčenáš, Zdrávas i Věřím v Boha. Musil jsem předváděti své umění návštěvám a málokdy se stalo, abych nebyl za to stržil krejcar.

     Když mi bylo šest let, počal jsem vyráběti boty z kožených odřezků, na kopyta vlastní výroby. Z takových odřezků bylo lze udělati boty tak velké jako palce, ale byly to boty a těšily se poptávce ctitelů "podnikavosti" mládeže. 

 

 Časopis začíná přinášet také stále více článků o nejúspěšnějších pracovnících a na podzim roku již pravidelně hodnotí soutěž mezi dílnami o nejlepší zboží a o nejvyšší mzdy. Podobných soutěží probíhá ke konci roku v závodě více. Soutěží se dokonce i o nejkvalitnější pár obuvi. Na vyřešení jednoho problému technického zařízení vypisují odměnu 65 000 Kč. Další dva úkoly pro konstruktéry přinesou cílovou částku 110 000 Kč.

Souběžně s touto tématikou přináší časopis soustavně i další agitační materiál, ať již o výstavbě nových objektů ve městě anebo o nových zařízeních v závodě. Patří sem kratší nebo delší články o levném bydlení v závodních bytech, o levném zboží v Baťových prodejnách, o dostavbě nového kina, hotelu, rozšiřování Baťovy nemocnice, o přípravách k výstavbě přehrady (Fryštácké, pozn. C.) a plánech na stavbu závlahového a plavebního kanálu na řece Moravě.

Z šesti stránek časopisu patřily dvě reklamám a na třetí čtenáři našli zpravidla různá oznámení s pravidelným jídelníčkem Baťova obchodního domu a Baťovy restaurace na celý týden. V časopise ovšem nechybějí ani články se zajímavou a zábavnou tématikou, např. polemikou o trampingu, kempování a různé zajímavosti z města, okolí a ze světa. Vcelku můžeme obsah časopisu rozdělit do následujících částí:

a) propagace novodobých myšlenek kapitalistického podnikání

b) rozbory a analýzy řízení výroby a výchovy dělníků i vedoucích pracovníků

c) agitace za soustavné zvyšování a zhospodárňování výroby

d) boj proti komunistickému a odborářskému hnutí

e) boj proti propagandě konkurence.

Další z trojice Baťových týdeníků představoval „Zlín, pondělník zlínského kraje“, který začal vycházet v roce 1931. Zaměřoval se především na obyvatele města a okolí. V pondělí vycházel zřejmě i z toho důvodu, že mimo

16 ODPŮRCŮ VLÁDY V SSSR POPRAVENO.

z cyklu „Svět v srpnu"

 

Vojenské kolegium nejvyššího soudu Sovětského svazu provedlo ve dnech 19.-23. srpna přelíčení se skupinou trockistů, kteří se svými vůdci Zinoněvem a Kameněvem usilovali o odstranění nynějších politických vůdců Sovětského Ruska.

Obžalováni byli Grigorij Jevseněvič Zinověv, nar. 1893, Lev Borisovič Kameněv, nar. 1883, Grigorij Jeremijevič Jevdokimov, nar. 1884, Ivan Petrovič Bakajev, nar. 1887, Sergěj Vitaljevič Mračkovskij, nar. 1883, Ter-Vaganjan (Vagaršak), nar. 1893, Ivan Nikitič Smirnov, nar. 1880, dále Vitam Alexandrovič Drejcar, nar. 1894, Isaak Isaakěvič Reingold, nar. 1897, Richard Pikel, nar. 1896, Eduard Solomovič Golcman, nar. 1882, Fric David Krugljanskij, nar. 1897, Valentin Pavlovič Olberg, nar. 1907, Berman-Jurin (Alexander Omič), nar. 1897 a Nathan Lazarjevič Lurje, nar. 1901.

Podle oficiálních moskevských zpráv se zjistilo v předběžném i v soudním řízení, že na podzim roku 1932 došlo ke sloučení trockistických a zinověvských skupin a že teroristé v letech 1932 až 1936 soustředili všechnu svou činnost proti sovětské vládě a komunistické straně  a že podle pokynů Trockého a Zinověva provedli 1. prosince 1934 vraždu člena předsednictva ústředního výboru Sovětského svazu Sergěje Mironoviče Kirova a že připravili plány úkladných nástrah proti Stalinovi, Vorošilovi, Ždanovi, Kaganovičovi, Ordžonikidzemu, Kosiorovi a Postyševovi.

Všech šestnáct obžalovaných bylo odsouzeno k smrti zastřelením. Presidium ústředního výboru SSSR zamítlo žádost o milost, kterou všech 16 obžalovaných mu podalo. Rozsudek na všech odsouzených byl vykonán 25. srpna. O popravě všech šestnácti spiklenců se zachovává největší mlčení. Poprava prý se konala při úsvitu dne, a to v hlavním stanu GPU.     

Výběr 1936, str. 1132

jiné přinášel obsáhlé sportovní zpravodajství, což usnadňovalo jeho prodej – dosahoval nákladu až 40 000 výtisků, což je na dvacetitisícové město neuvěřitelné číslo. Jeho úkolem se stalo nejen přenášet Baťovy myšlenky a propagandu za brány závodu, ale posilovat i Baťovy politické pozice ve městě a okolí.

Stejně jako v pátečním Zlíně, i v pondělníku vycházejí ekonomické úvahy a statě předních, hlavně amerických teoretiků. Mimo to vychází v časopisech i pravidelná příloha „Průkopník“, věnovaná mladým mužům Baťovy školy práce. K pravidelným rubrikám patří i Svět ženy , Ze světa, Místní zprávy, dále můžeme najít sloupky humoru a zábavné podčárníky.

V daleko větší míře než páteční Zlín se však pondělník věnuje činnosti komunistické strany – to lze vysvětlit jeho širším okruhem působnosti. Přitom však v některých případech, zřejmě z taktických důvodů, sympatizuje se stávkovým bojem dělnictva v jiných oblastech a v jiných odvětvích, jak o tom svědčí článek „Horníci stávkují“ ve 14. čísle časopisu z roku 1932. Vedle článků jako „Co chtějí komunisté na Zlínsku?“, „Kdo se zúčastnil komunistického tábora?“, „Krach komunistických zájezdů“ a podobně do protikladu zveřejňuje redakce články a úvahy o nutnosti intenzívní práce k odstranění krize.

Přesto ale hlavní a převažující tématikou časopisu jsou především otázky, týkající se bezprostředně života občanů města a okolí. V roce 1932 jde především o boj za zřízení zlínského politického okresu; Baťa tím sledoval nejen posílení své politické moci, ale také správně předpokládal, že mu to usnadní rozhodování o různých veřejných akcích, jež potřeboval uskutečnit jak ve prospěch závodu, tak i pro rozvoj města. Souvislost tu vyčuhuje už z toho, že si další rozšiřování závodu vyžaduje i další výstavbu obytných čtvrtí, jejich zásobování vodou, elektřinou, plynem, rozvojem služeb a dalších živností a současně je třeba řešit i otázku komunikací a dopravy. Tyto problémy zabírají také nejvíce prostoru z celého zlínského pondělníku.

Obrazek

 

Po zřízení zlínského okresu najdeme v časopise novou rubriku „Co nového v okrese“ a rubriku „Práce a plány starostů“, která ukazuje, jak k rozvoji obcí v blízkém okolí pomáhá Zlín a Baťovy závody. Počátkem roku 1937 oznamuje Baťova redakce, že pondělní vydání časopisu se stává tiskovým orgánem Zlínského regionu pro jihovýchodní Moravu. Pravidelná rubrika přináší již také zprávy ze Vsetínska, Holešovska, Bystřice pod Hostýnem a Napajedel, které k tomuto územnímu regionu patří.

V této době se však podstatně mění obsah časopisu vzhledem ke kulturnímu rozvoji města. Pravidelně vycházejí články a statě o umění (například o kubismu), publikují se i ukázky prací zlínských výtvarníků a reprodukce malířů z okolí. Po uspořádání druhého Zlínského salonu  má časopis i stejnojmennou rubriku. Mimo běžných zpráv a hospodářských úvah i statí se věnuje více i různým společenským událostem a vůbec kultuře společenského života.

K nejvíce rozšířeným Baťovým časopisům co do okruhu působnosti patřil Zlín – Velké vydání.

Časopis vzniká v roce 1932 a vycházel týdně, vždy ve středu o rozsahu osmi stran středoevropského formátu. Stál 0,30 Kč. Rozšiřování novin zajišťovaly především Baťovy prodejny a jejich prostřednictvím se distribuuje do všech větších měst a míst republiky. Jako v předešlých, i ve Velkém vydání mají své místo národopisné úvahy, v nichž kromě zahraničních teoretiků vystupuje i Tomáš Baťa, později J.A. Baťa. Často se přidává i šéfredaktor zlínské redakce Antonín Cekota.

Obrazek
Dlouholetý šéf

zlínského tisku,

Antonín Cekota

 

 

Tito tři autoři rozvádějí ve svých článcích ponejvíce úvahy a teorie zahraničních – anglických, amerických a německých – ekonomů.

Drahé zboží není zboží a my máme jen zboží drahé“ – píše Baťa např. v článku Světová cirkulace hodnot, aby zdůraznil nutnost další racionalisace výroby.

Podnikatelskou činností se intenzívně zabývá i stálá rubrika uvnitř listu – Průmysl, obchod, živnosti a zemědělství. O charakteru rubriky hovoří titulky: „Vám, kteří začínáte“, „Co se připravuje a zkouší“, „Jak si Američané organizují práci“, „Hodinářský dělník vynálezcem“ a podobně. S racionalisací pamatuje časopis také na ženy, jak o tom svědčí ženská rubrika, v niž se píše o organizaci práce v kuchyni a vůbec v domácnosti.

výchovné části propagandy časopisu patří také příloha pro mladé muže a absolventy Baťovy školy práce „Průkopník podnikové práce“. Vedle pamětí Tomáš Bati vycházejí tu ponejvíce agitační články, které mají v mladých lidech pěstovat průbojnost, samostatnost a organizátorské schopnosti.

Charakteristická pro Velké vydání Zlína je však propaganda určená pro živnostníky a zvláště otázky rozporů s obuvnickými malovýrobci. V různých článcích vysvětluje Baťa své návrhy na řešení svízelné situace obuvnických živnostníků. Nabízí jim odprodej levných surovin a moderní výrobní zařízení za nízké týdenní nájemné. Časopis nešetří také fotografickými záběry ze starých obuvnických dílen a z dílen nových, které se vývojem podniku podstatně modernizovaly. Ponejvíce jde pouze o propagandu nežli o možnost skutečného řešení otázky správkáren a malovýroby. Baťovým opravnám obuvi s dokonalou organizací práce nemohli samozřejmě malí ševci konkurovat.

Časopis se stává i veřejnou tribunou Baťova boje proti jiným kapitálovým skupinám. V letech třicátých jde především o vystupování proti kartelům a syndikátům. Průmyslník ostře útočí i proti celní ochranářské politice jiných zemí a zejména proti podnikatelům v U.S.A., kteří všemožnými způsoby brání dovozu Baťova zboží. O tom, že Velké vydání Zlína dokázalo vyvolávat poměrně širokou polemiku i na stránkách jiných listů svědčí celá řada shodného souhlasu anebo podrážděné reakce nezlínských novin na Baťovy návrhy nebo teorie.

Nelibé rozhořčení vyvolaly u agrárního tisku zejména Baťovy úvahy o výhodách družstevního zemědělství. Pražský časopis Lidové listy se zase odvolával na zlínský časopis ve své kritice všeobecného zvyšování cen. Večerník národních listů cituje 17. listopadu 1933 článek „Jak dostat podnikatele do podniků?“, kterým Velké vydání Zlína zaútočilo na banky, kartely a syndikáty.

Širšího okruhu působnosti Velkého vydání využívá Baťa i v kontrapropagandě proti dělnickému a komunistickému tisku. Zvláště v období krize se snaží systematicky vyvracet zprávy o propouštění dělníků a o poměrech ve Zlíně. V tomto boji využívá časopis i dalších článků o výstavbě moderních škol, internátů, hotelu a jiných veřejných budov, stejně jako zvyšování mezd spolupracovníků. Tyto informace vyznívají o to působivěji, že je redakce časopisu zařazuje do přílohy „Průkopník Baťovy školy mladých mužů“ anebo některých dalších rubrik (články určené jen pro čtenáře z řad zaměstnanců, popř. občanů Zlína). A jak lze z výstřižků mimozlínských časopisů a novin posoudit, měla tato skrytá propaganda často větší ohlas než příspěvky s výraznými titulky.

Obrazek

 

V obdobích dalších let i tento Baťův časopis obrací svou pozornost ke kulturnímu dění především ve Zlíně a blízkém okolí, např. k oslavám výročí mladcovského rodáka Františka Bartoše a ke Slovácké výstavě v Uherském Hradišti. V době okupace mění Zlín Velké vydání název na Svět a dosahuje nákladu až 90 000 výtisků.

Společným znakem všech tří časopisů je přibližně stejná grafická úprava, která jim dávala jinou a pro tehdejší výjimečné postavení Zlína charakteristickou tvář. Časopisy používaly daleko více fotografií než jiné noviny a hlavně barevných hlaviček, někdy i barevných fotografií a titulů. Reklamy, které zaujímaly často dvě a půl z osmi stran, se ve druhé polovině let třicátých stěhují z posledních stránek dovnitř listu a zvýrazňují tak grafickou úpravu.

Vydání ze září 1937(věnované m.j. rozloučení se zesnulým T.G.M.).

Rozdělení okruhu působnosti jednotlivých vydání rozhodně zvyšovalo propagandistickou a agitační účinnost. Umožňovalo to vhodný výběr článků pro různé skupiny čtenářů. V dílnách závodu působila především agitace záměrně vybraných příkladů. „Vynalézejte!“ – je název článku o vypalovači řezů, který za své zlepšení na stroji získává odměnu 3000 Kč a příslib na další dva tisíce po realisaci a uplatnění návrhu v širším měřítku. Pro mladé čtenáře vybírá časopis zase články o letectví, o mladých Baťových pilotech a o cestách do zahraničí. Na zlínskou veřejnost působí nejen ukázkami dosavadní výstavby, ale také perspektivami do dalších let. A pro čtenáře jiných měst a míst republiky přinášejí redaktoři nové myšlenky podnikatelské a lákavé příklady k následování.

Účelem této propagandy je mimo jiné i snaha o otupení hrotů obav z další expanze Baťovy podnikatelské činnosti do jiných odvětví průmyslu. Shodně dovedou časopisy využívat i taktiky zejména v článcích o Sovětském svazu. Stati mimo období krizí dělají dojem objektivního pohledu na SSSR, jak o tom svědčí jedna z nich, z 9. září 1935. Mimo jiné se v ní píše: „Organizační metody, jimiž je řízeno ruské hospodářství a stát, jsou zajímavé a zasluhují pozornost.“

Postupný přechod k námětům z kulturního života ve druhé polovině třicátých let je možno si vysvětliti rapidním růstem města Zlína. Rozvoj zdejšího školství, zdravotnictví, příliv odborníků a živnostníků sám o sobě už vyžadoval potřebu širšího kulturního vyžití. Proto J.A. Baťa zve do Zlína umělce, pořádá výstavy obrazů a vypisuje literární a novinářské soutěže.

Nejvýznamnější z novinářských soutěží vypsal v roce 1936 J.A. Baťa k uctění památky Tomáše Bati, a to na dobu tří let s cenami v úhrnné hodnotě 50 000 korun pro třicet nejlepších článků. Z těchto článků měla vzniknout publikace „Československý výběr“. Podmínky soutěže stanovily, že články a statě musí být uveřejněny v československých novinách bez rozdílu jazyka. 

Hodnocení každého ročníku soutěže proběhlo vždy 28. října při oslavách vyhlášení samostatnosti ČSR. Soutěž stanovila podmínku, že články mohou vyjadřovat každý světový, filozofický, náboženský, mravní, politický nebo vědecký názor. Vylučovaly se pouze články agitační a polemické – to tehdy prakticky znamenalo články komunistického tisku. Porota hodnotila ideu, nápad, aktuálnost a zpracování. Poprvé se ceny udělovaly v roce 1937. Hlavní cenu 10 000 Kč získal plukovník generálního štábu Emanuel Moravec za článek „Po dvaceti letech“, který vyšel v Lidových novinách k výročí bitvy u Zborova. Po přijetí mnichovského diktátu v září 1938 již ceny uděleny nebyly. Úkol těchto soutěží? Mimo rozšíření kvalitních příspěvků také získání a zavázání si redaktorů jiných listů.

Obrazek

Ne všechno se porotě povedlo. Hodnotitelé nemohli sice tušit, že legionář, beroucí se každým slovem za vlast, zradí a stane se synonymem totálního kolaboranta, ale mohli si alespoň něco zjistit o jeho rozháraném soukromém životě. Seznali by pravděpodobně, že takové osobě cena nepatří. (1938)

Mimo uvedené hlavní tři časopisy vycházely závodní noviny i ve většině pobočných Baťových závodů a v sesterských společnostech v zahraničí. V pobočném závodě v Třebíči vycházel již od roku 1936 časopis „Borovina“ a v pobočném závodě na Slovensku v Bošanech začal v roce 1939 vycházet časopis „Budovatel“. Mimo to už v roce 1938 dalo ministerstvo vnitra povolení rozšiřovat a prodávat na Slovensku Baťovy časopisy Zlín, Výběr a Průkopník. V Jugoslávii bylo možno zakoupit časopis "Borovo".

Sesterská společnost firmy Baťa ve Francii vydává časopis „Bataville – Avis el echos" (1934), čtyřstránkový ilustrovaný list středoevropského formátu, který přináší i zprávy a články ze zlínských závodů. V Baťově továrně v Ottmuthu v Německu vychází časopis „Baťa Bericht“ (1932), v obuvnickém závodě v East Tilbury v Anglii tisknou zase časopis „Bata Rekord“ (1934), v Nizozemském Bestu „Baťa Koeier“ (1934), v Polsku „Echo Chelmka“ (1934), ve Švýcarském Möhlinu můžeme číst "Anzeiger" "Bataschuhe" (1935), ve Spojených státech - Belcampu "Bata News" (1936)  a konečně  v Indii vychází od roku 1937 Baťův týdeník „Batanagar News“, který rediguje John Baros. Můžeme doplnit i kanadské "Bata Bugle", vydávané v Torontu.

Obrazek


 

Mimo hlavní tři zlínské časopisy vydávala Baťova společnost Tisk ještě další odborně zaměřené časopisy, které měly bezprostředně pomáhat k uplatňování nových racionálních metod přímo ve výrobě, výzkumu a obchodní činnosti. Ještě ve 30. letech začíná vycházet „Technický rádce“, který je odborným časopisem pro pracovníky strojíren. Další odborný tisk „Obuv, kůže, guma“ čtou především vedoucí a techničtí pracovníci obuvnické a gumárenské výroby. Vedoucí Baťových prodejen studují zase především „Zpravodaj prodavačů firmy Baťa“.

Další časopis „Průkopník úspěšného podnikání“, určený pro obchodníky, výrobce a podnikatele, vycházel dokonce i v německém jazyce pod názvem „Der Pionier“. Společný náklad obou vydání měsíčníku dosahoval až 9000 výtisků. (Dle Davida Valůška je "Der Pionier" německou versí středečního vydání Zlína. Pozn. C.)

Jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších Baťových časopisů byl měsíčníkVýběr – nejzajímavější a nejlepší články současné doby , který se tisknul i v němčině pod názvem „Weltblick“.  V Jugoslávii jej mohli čtenáři najít pod názvem "Izbor". Společný náklad všech vydání dosáhnul už těsně před válkou až 80 000 výtisků. Dobře voleným obsahem získával si pozornost u široké veřejnosti. Články ve „Výběru“ obsažené představovaly skutečně průřez zajímavými světovými událostmi a zveřejňovaly se prostým opisem nebo překladem – t.j. bez komentáře nebo zásahu redakce. Platila jediná zásada při vybírání – volit především články s optimistickým obsahem a takové, které mohou vychovávat k odvaze a podnikavosti.

Jiným měsíčníkem s výchovným zaměřením byl takzvaný „KOV – kursy osobní výkonnosti“, který společnost Tisk začíná vydávat ke konci 30. let. Časopis dosáhl nákladu až 2500 výtisků a představoval výběr úvah a statí o psychologii výchovy a sebevýchovy k dosažení maximální výkonnosti v práci a podnikání. Svědčí o tom i názvy jednotlivých svazků: Cvičte svoji mysl, Jak studovat svoje povolání, Jak správně řečnit, Příležitost mladých. Pro úvod ke čtvrtému souboru prací vybrala redakce „Odkaz Ivana Petroviče Pavlova mládeži, která se věnuje vědě“ a jeho poznámka „Nedejte se ovládat strachem“ byla také úvodem k první práci souboru J.A.S. Taylora „Jak se zbavit strachu“. Dále následují články Jasné myšlení, Paměť a jak ji užívat, Jak šetřit peníze, Psychologie vedoucího a dokonce i návod Jak psát dobře pro noviny.

Nemalou pozornost věnovala Baťova propaganda také výchově zlínské mládeže a především mladým mužům Baťovy školy práce. Snad žádný závod v republice a v Evropě se v té době nemohl pochlubit takovou organizací výchovy vlastního průmyslového dorostu. Tato výchovná soustava se navíc neustále rozvíjela a zdokonalovala.

Již základní zlínspokusná Masarykova škola  měla třídy, kde se většině předmětů učilo v angličtině nebo němčině, takže žáci po vyjití školy ovládali poměrně dokonale jeden ze světových jazyků. Také výběr průmyslového dorostu do Baťovy školy práce probíhal pečlivě, zvláště když uchazečů se hlásilo o mnoho více, než mohl závod přijmout.

O přijetí nerozhodovalo pouze předchozí školní vzdělání, ale i podrobná a na základě psychologických poznatků sestavená psychotechnická zkouška. Jako významný výchovný moment v této škole působila i skutečnost, že si každý z mladých mužů sám na sebe vydělával, že se z vlastního výdělku učil hospodařit a že se musel podřídit tvrdé disciplíně organizovaného společenského života. Ze svého výdělku si platil m.j. školné na večerní nižší průmyslové škole a chtěl-li, přidal později i hrazení dalšího odpoledního studia na průmyslových nebo obchodních školách.

I tady se musely mnohé věci vysvětlovat a mnohé zásady zagitovat. Mimo přílohy „Průkopníka Baťovy školy mladých mužů“ ve Velkém vydání Zlína vychází přímo v internátech i vlastní časopis žáků BŠP „Dál a výš“, který se později slučuje s časopisem absolventů BŠP „Vpřed“.

O tom, že Baťova propaganda se postupem doby naučila vyplňovat jakoukoliv mezeru ve své působnosti, svědčí zejména tak zvané „Malé noviny“ z let 1937-38. Nevydávala je, jak by se mohlo očekávat z doposud napsaného textu, Baťova hlavní redakce, ale obchodní oddělení. Svým způsobem šlo totiž o nový experiment - reklamu pro dětské hračky. Časopis byl určen dětem a mezi různými říkankami, kresbami, malovánkami a zábavnými články přinášel obrázky hraček s poukazem, že je lze zakoupit v Baťových prodejnách. Prostřednictvím Baťových prodejen nachází časopis také poměrně široký okruh malých odběratelů, neboť jej dostávají zdarma. Pro větší přitažlivost list obsahuje i veselá vyprávění o populárních amerických filmových hvězdách a dokonce i názorný kurs němčiny pomocí obrázků se stručnými texty.

Měsíční produkce všech tiskovin činila v roce 1938 600 tisíc kusů a firma pohodlně uživila 21 redaktorů.

Redakce
a redaktoř

 Zlínem proběhli němečtí okupanti, noviny oklestili a mnohé novináře vyhnali z pracovišť.  Působení baťovských novin bylo tlačeno k zemi, rozsah se omezoval, úhel tematického záběru zužoval na zlínský průmysl, kraj a samo město Zlín. Poté v listopadu 1944 padaly bomby. Za půl roku bylo po všem.

Časopis Mitteilungen - spolupráce - rok 1943

 

S pozměněným názvem NOVÝ ZLÍN vycházely závodní noviny znárodněných Baťových závodů od července 1945. Nový duch, vyjadřující rozchod s batismem, ohlašoval úvodník prvního čísla pod titulem „Nezklameme“, další články vyzývaly k pracovní aktivitě při odstraňování následků bombardování zlínských závodů, k rychlému obnovení výroby a t.p.

Na podzim 1945 vycházel list už opět třikrát týdně (středeční vydání neslo v září a říjnu 1945 titul TEP soudobého života).
 

Od ledna 1946 do července 1948 nesly tyto noviny název TEP NOVÉHO ZLÍNA a na jejich stránkách najdeme pohotové zpravodajství o rušných proměnách doby, kdy se postupně prosazovaly myšlenky socialismu.

Po únorovém vítězství r. 1948 četli zaměstnanci n.p. Baťa svůj závodní list pod změněným názvem TEP SVOBODNÉ PRÁCE, který noviny nesly od července 1948 do prosince 1950.
 

 Při reorganizaci výrobních odvětví se pak rozdělilo i vydávání novin, a tak od ledna 1951 do ledna 1953 vycházel nejen GOTTWALDOVSKÝ OBUVNÍK, ale vedle něho i "Svitovský gumař" a "Svitovský punčochář".

 V únoru 1953 (po opětovném sjednocení) závodní časopis vycházel pod názvem SVIT a naposled se jeho pojmenování změnilo v červenci 1965 – od té doby dostávali čtenáři svůj TEP. A to až do doby jeho zániku v první polovině let devadesátých.
 

Douška: není bez určité zajímavosti, že v době vlády komunistů vycházely pod názvem „Sdělení“ podrobné instrukce pracovní a informace o opatřeních pro ředitele závodů a vedoucí pracovníky podniku. Vydávalo je ředitelství (generální ředitelství) n.p. (o.p.) Svit v periodicitě dle potřeby.

Tep - reklama z r. 1991

Reklama TEPu z r. 1991


 

Hlavičky tiskovin závodů Baťa a Svit

hlavičky firemních novin


 

Obrazek

 

dělnický

a protibaťovský

tisk

Mezi první dělnické noviny, které se ještě na sklonku první světové války zabývaly poměry v Baťových závodech, patří časopis „Obuvník – orgán svazu českoslovanských dělníků obuvnických v Rakousku“. V sedmém čísle z března roku 1918 otiskuje časopis „Veřejnou žalobu na poměry u firmy T. & A. Baťa ve Zlíně“. Článek uvádí stížnost dělnictva na nedostatečná bezpečnostní a hygienická opatření, na nedodržování délky pracovní doby a placení práce přesčas, na vysoké pokuty za špatnou práci a pod. O čtyři měsíce později přináší časopis další obsáhlou zprávu o vyřešení sporu, když bylo Baťovi uloženo učinit opatření k nápravě nedostatků.

pozdějších letech vedou boj proti Baťovi především rudé odbory a komunistický tisk. Vystoupení dělníků pražské správkárny ve 30. letech je jedním z nepřímých úspěchů boje Baťova dělnictva za své požadavky. Jak uvádí Gustav Bareš ve své knize „Tři pře Jana Ziky“ – pražští správkáři sice svou stávku prohráli, ale v dalších správkárnách už Baťa mzdy dělníkům zvýšil.

Dalším charakteristickým příkladem odezvy na vystoupení dělnictva v Baťových závodech se stal protest zaměstnanců pobočného závodu v Třebíči proti tomu, že ženy musely pracovat v sobotu odpoledne i po čtrnácté hodině. Ani tehdy nemínil Baťa ustoupit požadavkům odborových organizací. Místní skupina rudých odborů ve Zlíně vydala však k dělnicím Baťových závodů leták, který vyzýval k solidární stávce. Nakonec řešil Baťa tento spor zkrácením pracovní doby ve svých závodech na pětidenní týden se čtyřicetipěti hodinovou pracovní dobou.

Tisk, distribuce protibaťovských novin a letáků

Zkrácení pracovní doby v roce 1930 mělo však ještě jeden důsledek. Baťa si tímto opatřením pravděpodobně také ověřil teorie, že částečné zkrácení pracovní doby má lepší výsledek na zvyšování intensity práce než její prodlužování. (A naopak – protektorátní pracovní doba činila 10 hodin denně – a výkon továrny se nezvýšil. Pozn. C.) Proto v roce 1934 se pracovní doba zkracuje na čtyřicet hodin v pětidenním týdnu, i když je nutno poznamenat, že tato hranice nebyla zejména v obuvnické výrobě dodržována. Práce komunistů a rudých odborů v odpolitizovaném Zlíně ovládaném Baťou se za ztížených podmínek omezovala především na vydávání letáků. Zvláště v období krize (1932) upozornily letáky ilegálních buněk na skutečnost, že právě Baťovi neorganizovaní dělníci jsou v případě propuštění bez nároku na podpory v nezaměstnanosti.

Baťa vyhlašuje v odpověď na to své teorie o škodlivosti a neúčelnosti systému podpor (Pomoci mistrovi dary nemá význam. To by šlo rychle a snadno. K tomu by stačilo rozdělit tolik a tolik peněz a už by byl počátek, jako když hospodyně dává do koše pod podkladek, aby navnadila slepice. Darovanými penězi docílíme u člověka pravého opaku, protože člověk má delší paměť než slepice. Počne se spoléhat na dary a ne na sebe. Zde jde o otázku mravní, o výchovu, o vybudování sebedůvěry a sebekázně.) , ale nakonec tlumí vzniklé rozpory snížením cen snídaní, obědů a večeří v jídelnách svého obchodního domu a snížením cen potravin ve svých obchodech.

Z ilegálního tisku vystupuje proti Baťovi především Rudé právo, brněnská Rovnost, Moravské Slovácko, vycházející v Hodoníně a také Baťovák, který ve 30. letech vydával rudý Průmyslový svaz kožedělníků v Praze. Vydavatelem tohoto časopisu byl Antonín Zápotocký. Baťa ale záhy dosáhl toho, aby téměř každé číslo Baťováku státní orgány zabavily. Souběžně s legálním Baťovákem distribuovala organizace KSČ ve Zlíně tyto noviny ilegálně.

Obrazek